PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Konvergencie si za dve desaťročia svojej existencie získali vysokú priazeň publika i odbornej kritiky.“

„Festivalové koncerty spája širokospektrálny koncept tatarkovského obcovania.“

„Isabelle van Keulen a Roland Brautigam zaujali nesentimentálnym podaním Franckovej husľovej sonáty.“

V nedeľu 24. septembra večer doznel v bratislavskej Moyzesovej sieni posledný tón tohoročných Konvergencií, renomovaného domáceho festivalu komornej hudby, ktorý pred viac ako 20 rokmi založil violončelista Jozef Lupták a dodnes ho v pozícii umeleckého riaditeľa so svojím entuziastickým teamom vedie. Za dve desaťročia svojej existencie si toto festivalové podujatie získalo vysokú priazeň odbornej kritiky a dôveru verného, hudbu milujúceho poslucháčstva. Pozornosť zaujalo premyslenou, inovatívnou dramaturgiou, vyspelou interpretačnou úrovňou, no predovšetkým svojím apelatívnym ideovým posolstvom, ktoré presahovalo rýdzo hudobný profil jednotlivých koncertov. Konvergencie sú totiž od svojho začiatku platformou, kde sa napĺňa a vrchovato realizuje výchovný program humanizácie verejného priestoru prostredníctvom umenia.

„S úderem sedmé hodiny večerní na pódium nastoupil méně formálně, leč stále elegantně oděný orchestr.“

„Značný prostor dostávají také kontrabasisté, kteří v složitých doprovodech excelují, a i na nich je znát, že si svůj part od srdce užívají.“

„Viklický svůj part ‚sype z rukávu‘ s naprostou lehkostí a vzbuzuje pocit, že se jedná o cosi jednoduchého.“

Mimořádné události mohli být svědky ti, co ve středu 27. září zavítali do sálu Reduta Moravské filharmonie Olomouc. Společně s filharmoniky tam oslavil pětasedmdesáté narozeniny přední český hudebník s bohatou kariérou nejen v oblasti jazzové hudby, pianista a skladatel Emil Viklický. Hosty večera byli Pavel Hrubý (basklarinet, tenorsaxofon a sopránsaxofon) a dirigentka Ema Javorová, pod jejímž vedením zazněly skladby nejen Emila Viklického, ale také Leoše Janáčka.

„Tón houslí se nesl synagogou nad zvukem celého orchestru.“

„Kompozice zaujala vřelostí. Nádherný měkký zvuk smyčců dal celkovému vyznění díla nový rozměr.“

„Ve fugatu se blýskly obě skupiny houslí pregnantním a ohraničeným zvukem svých nástrojů. Valčík vyzněl v dirigentově podání opravdu noblesně.“

Plzeňští posluchači sice měli možnost slyšet svůj orchestr tuto sezónu již v srpnu na náměstí Republiky v rámci Festivalu na ulici, ale na oficiální zahájení obou hlavních řad Diamant a Platina se ještě čeká. Už 27. září však Plzeňská filharmonie uvedla svoji nejnovější Chrámovou koncertní řadu a interpretovala velmi zajímavý program.

„Antonín Dvořák je bezvýhradně mým nejoblíbenějším autorem.“

„Je potřeba oslovovat mladé publikum a už od toho nejmenšího, předškolního věku; dělat pro ně samostatné projekty na špičkové úrovni – děti jsou velmi vnímavé a vycítí hned jakoukoli faleš.“

„Cena Thálie to pro mne znamenala především utvrzení, že jdu správnou životní cestou a že moje práce má smysl.“

Pavla Vykopalová je pevným pilířem souboru Janáčkovy opery v Brně. Její interpretace mladodramatických sopránových rolí je vždy naplněna vroucností a opravdovostí prožitku a její charakteristická sladká barva hlasu je nezaměnitelná. V současné době se připravuje spolu se souborem na 8. října na premiéru opery Jakobín Antonína Dvořáka, ve které studuje roli Julie.

„Skvěle se pohyboval v agogických proměnách, účelně pracoval s rytmem v mnoha stylových variantách od folkové a folklórní podstaty k jazzovým názvukům i klasické uměřenosti.“

„V ojedinělých, ale emočně případných momentech, využíval překvapivého závěru s následným psychologickým nárazem ticha.“

„Vedle Vodičkovy zářivé virtuosity a bohatého spektra báječné hudební barvy jeho nástroje měl klavírní part předem tušený určitý handicap.“

Jízdárna Pražského hradu 25. září otevřela své prostory jedinečnému koncertu pianisty Tomáše Kača, který přijel z Los Angeles také proto, aby koncertem vyjádřil symbolické poděkování „všem, kteří ho na jeho cestě podpořili a dali mu důvěru“. Ale nejen to, současně chce poděkovat a váží si všech, co bez jakýchkoli zištných pohnutek pomáhají ostatním, neboť taková pomoc v konečném důsledku obdarovává oba, obdarované i dávající. To v úvodním slově zdůraznila profesorka Noemi Zárubová-Pfeffermannová; ta je jednou z těch, kteří pomáhali. Vždy s nadšením hovořila o nevšedním talentu romského studenta Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, poté Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze a konečně Berklee College of Music v Bostonu.

„Dvořákův Houslový koncert zahrál Augustin Hadelich vzorově, nesmírně neokázale, poctivě.“

„Jsou koncerty, které člověka nabíjejí energií. Osmá Dvořákova symfonie tak bohužel nezapůsobila.“

„Dvořák a Čajkovskij mají něco společného, byli přátelé, ale jejich hudba by měla být vědomě mnohem víc odlišována.“

Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem otevřela koncertní sezónu dva dny po skončení festivalu Dvořákova Praha kompletně dvořákovským programem. S hvězdným houslistou Augustinem Hadelichem. A také v nemilosrdně se nabízejícím srovnání s pražským festivalovým provedením stejné symfonie, ze kterého vycházejí Vídeňští filharmonikové s Jakubem Hrůšou vítězně.

„Skladby v úvodu koncertu byly bez předělů a pauz; zazněly jako jedno pásmo, ve kterém oba citlivě hrající muzikanti přecházeli ladně mezi renesančními a barokními skladbami a vlastními kusy.“

„Pro diváky bylo příjemné přivřít oči a nechat se unášet volnou hudební krajinou. Nebyly zde žádné nečekané krpály a sešupy, cesta nevedla přes vysoké kopce, nebylo v ní mnoho zatáček a nabízela výhled do daleké krajiny na všechny strany.“

„Oba Davidové ukázali, že hudba kráčí dál, stále jinam a přitom stejně dobře funguje.“

Devátým letošním koncertem a zároveň třetím koncertem v Liberci pokračoval letošní ročník festivalu Lípa Musica. Ve velmi specifickém prostoru Nové synagogy vystoupili ve společném programu nazvaném Alter ego klarinetista David Orlowsky a loutnista a theorbista David Bergmüller.

„Je potěšitelné, že v současnosti jsou v České republice velmi dobří producenti; to se výrazně změnilo k lepšímu.“

„V Anglii je televizní a filmový průmysl jeden z nejprogresivnějších.“

„Kultura je důležitá, protože probouzí emoce v našem chladném materialistickém světě.“

Předsedou poroty Mezinárodního hudebního festivalu Zlatá Praha byl letos významný německý režisér a producent Reiner Moritz, výkonný ředitel Poorhouse International v Londýně. V průběhu soutěžní přehlídky jsme se setkali k velkému exkluzivnímu rozhovoru pro portál KlasikuPlus.cz.

„Posluchači zvyklému na originální smyčce, které dodávají kompozici zpěvnost, toužebnost, vřelost i dramatičnost, se nabídlo zajímavé srovnání, které rozhodně nevyznělo v neprospěch úpravy pro dechové kvinteto.“

„Hlas Petra Nekorance zraje, jeho síla, zabarvení, pohyblivost až vyrazila při prvních taktech dech, jeho pevnost zajímavě kontrastovala s něžně znějícími dechy.“

„V Letní hudbě Samuela Barbera soubor s jemným citem představil svou impresionistickou polohu.“

První koncert Komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia ozdobilo vystoupení výborných muzikantů. V prostorách Barokního refektáře Profesního domu na pražském Malostranském náměstí se v pondělí 25. září představili Belfiato Quintet a tenorista Petr Nekoranec. Spojení mladého pevného hlasu s virtuózními hráči na dechové nástroje přineslo výsostný zážitek.

„Paul Lewis je typem klavíristy spíše introvertním, v gestech i mimice rezervovanějším, nicméně ve zvukovém i technickém provedení naprosto brilantním.“

„Od první chvíle dokázal dirigent Petr Popelka držet neskutečné napětí v dramaticky tísnivé atmosféře.“

„Úlevně pozitivní a radostná hudba po nádherném, avšak depresivním Novákovi účinkovala jak pravý balzám na duši. Český filharmonický sbor Brno renomovaného sbormistra Petra Fialy jednoznačně potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších světových sborových těles.“

Závěrečný koncert Dvořákovy Prahy se letos nesl v duchu dvojího kulatého jubilea. Johannes Brahms „slaví“ v tomto roce 190 let od svého narození, Český (Československý) rozhlas zase sto let své existence. Samozřejmě tedy poslední festivalový večer nemohl patřit nikomu jinému než právě Symfonickému orchestru Českého rozhlasu v čele s jeho šéfdirigentem Petrem Popelkou. Koncert, který se konal 25. září od dvaceti hodin ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina, přenášel živě Český rozhlas Vltava, vysílán bude následně i v zahraničních rozhlasových stanicích partnerské sítě Eurorádia. Večerem provázela moderátorka Jana Trojanová a publikum si mohlo vychutnat mimořádný hudební zážitek.

„Hráči v čele s dirigentem Andrésem Orozco-Estradou přivezli na Slovensko přitažlivý koncertní program, a tak ve vyprodané Redutě byla cítit slavnostní nálada a značná očekávání.“

„Finální pochod, ohlášený trubkou, v pevném tempu jen dokreslil atmosféru lesku a publikum dohnal k ovacím. Lepší začátek si nelze představit!“

„V Bratislavě jako by Rachlin zapomněl jít do pověstného detailu, a svoji hráčskou nápaditost dostatečně nevycizeloval. Často zbytečně chvátal a na několika místech se dokonce nepotkal s orchestrem, a to přesto, že mu Orozco-Estrada dával neskutečně prostoru.“

Hostování orchestru Filarmonica della Scala na Bratislavských hudebních slavnostech přineslo obrovský příval hudební energie, a to nejen díky předehře z Rossiniho opery Vilém Tell, ale i Beethovenově Sedmé symfonii a Mozartovu Houslovému koncertu č. 3 v podání houslisty Juliana Rachlina. Italové v čele s podmanivým dirigentem Andrésem Orozco-Estradou vytvořili mimořádný večer, při kterém snad došlo i na pověstnou apoteózu tance.

„Po vzpomínce na J. Ch. Bacha nastala chvíle pro návrat k zapomenuté tvorbě valtického rodáka J. M. Spergera.“

„Jakmile se v jeho Koncertu pro kontrabas a orchestr rozezněl sólový nástroj Indiho Stivína, zaujal mě jeho jeho hebký, zpěvný tón.“

„Lednicko-valtický hudební festival je letos zaměřen na tzv. ‚Rising Stars‘; hned tuto středu podniká výpad do Prahy, kde úmyslně v sále HAMU, sídlícím v Lichtenštejském paláci, vytasí další ze svých trumfů.“

Nestává se často, aby jeden koncert proběhl ve znamení tří premiér. Dvou světových a jedné obnovené české, mající ovšem úzký vztah k místu konání. Uskutečnil se v rámci osmého Lednicko-valtického hudebního festivalu (LVHF), uskutečnil se v neděli 24. září a potěšil vyprodané hlediště barokního divadla, důvtipně přituleného k rozlehlému baroknímu zámku ve Valticích. Že se mimochodem jedná o nedávno pořízenou kopii, je vlastně svým způsobem ku prospěchu. Divákům se zde sedí mnohem pohodlněji než v hledištích historicky cenných skvostů, jakými se pyšní Český Krumlov či Litomyšl; účinkující mají k dispozici vhodnější, vzdušné zázemí.