„Opery se rozmrazují naštěstí mnohem snadněji než ´zmražené´ činohry.“

„Věřím, že festivalové publikum přijímá představení s jakousi nepsanou dohodou, že zkrátka nemůže vidět komplexní tvar, který vznikl v divadle. Snad genius loci a volná obloha nad našimi hlavami tu ztrátu alespoň trochu vynahradí.“

„Naše plány jsou docela ambiciózní a zároveň věřím, že i divácky velmi atraktivní.“

Brněnská Janáčkova opera jede na Národní festival Smetanova Litomyšl se dvěma novými inscenacemi, Pucciniho Bohémou a Čajkovského Evženem Oněginem. První hraje na zámeckém nádvoří v sobotu, druhou v neděli. Ředitel Národního divadla Brno v té souvislosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz a pro Noviny Smetanovy Litomyšle uvažuje nad přizpůsobováním inscenací pro uvádění na open air letních scénách, vyjadřuje naději, že nás politici konečně přestanou sužovat restrikcemi, které podle něj postrádají elementární logiku, přibližuje práci v době protipandemických omezení, prozrazuje, co se chystá na příští sezónu… a zdůrazňuje, jak důležití jsou diváci. Věří, že se publikum co nejdříve vrátí…

Přivážíte na festival úplně novou Bohému a dost nového Oněgina. Co publiku slibujete?

Dvě inscenace, které spojuje silné téma osudových vztahů a marných nadějí. Příběhy velké lásky, která však ani v jednom případě nedojde naplnění. Zároveň nádhernou hudbu a skvělé pěvecké výkony.

Kolik představení mají tyhle inscenace za sebou?

Obě inscenace mají za sebou divadelní premiéru před publikem a první reprízu. Bohužel obě jen pro poloviční kapacitu hlediště Janáčkova divadla, byť zájem publika byl mnohem větší. Oněgina navíc vidělo asi čtyřicet tisíc diváků při jarní televizní premiéře na ČT Art.

Oněgina jste studovali už v zimě, ale pak jste ho „dali do mrazáku“. Jak se rozmrazují opery?

Naštěstí mnohem snadněji než „zmražené“ činohry. Paměť operních pěvců je úplně jiná a nazkoušený tvar fixují velmi silně. V činohře jsme hráli během celého lockdownu nově studované inscenace v pravidelném rytmu do zdi, abychom je udrželi naživu. V opeře stačila před prvním uvedením opakovací orchestrální zkouška.

A Bohému? Ta je naopak horká z pece? Je potřeba nechat ji trochu vychladnout?

Naopak. To, čím jsme během nekonečného lockdownu prošli, je něco velmi nepřirozeného. Divadelníci jsou zvyklí pracovat pod tlakem. V závěrečné fázi – během generálkového týdne – dochází většinou k velkému progresu, když do sebe jednotlivé složky inscenace zapadnou, jednotlivé detaily dostávají ve svém součtu hlubší smysl a protagonistům se jejich postavy definitivně „vyloupnou“. A za tím tlakem stojí vědomí, že až nastane den premiéry, musíte se postavit před publikum a obstát. Je to stejné jako příprava na olympijský závod. Co je platné, když sám na stadionu zaběhnete světový rekord? Musíte to zvládnout vedle svých soupeřů. Tedy v divadle před diváky. Teprve s nimi, díky jejich interakci, přenosem energie z jeviště do hlediště začíná dílo skutečně žít a existovat.

Jak jste uchopil jako režisér Oněgina? Uvážlivě a konzervativně, jako klasiku, nebo jste hodně modernizoval a experimentoval…?

Já jsem si Oněgina vybral proto, že miluji Čajkovského hudbu i Puškinův příběh. Nemám potřebu vytvářet svou alternativní konstrukci k tomu, co je dáno. I tak mi nabízí obrovský prostor k tvorbě. Můj úkol je překlenout naší inscenací most přes dvě staletí a vyprávět tak, aby představení rezonovalo s divákem v roce 2021. Estetická zkušenost dnešního diváka je úplně jiná. Já vlastně věřím, že dnešní divák je mnohem otevřenější, protože naštěstí nežijeme v čase jediné estetické normy.

A jak připravila režisérka Magdalena Švecová Bohému? Zcela realisticky? Veristicky?

Nechci mluvit za ni, ale myslím, že v mnohém naše uvažování rezonuje. Ostatně obě naše inscenace vytvářejí mozaiku stylu současné tváře opery Národního divadla Brno, kterou formuje Jiří Heřman. Tím společným jmenovatelem je vnitřní pravdivost a emocionální a estetická naléhavost.

Obě díla jsou po hudební stránce posluchačsky vděčná, přístupná, známá, oblíbená… Je mezi nimi pro Vás nějaký větší rozdíl, který Vás bez velkého přemýšlení napadne?

Bohéma je pro mne vlastně mnohem současnější. Její příběh by šel do současnosti přenést velmi snadno. V Oněginovi jsou ty dávno zašlé „staré časy“ dokonce i tématizovány. Je plný nostalgie po tom, co by mohlo být, kdysi snad bylo a dnes už není a nebude.

Bude hodně obtížné přenést obě konkrétní inscenace na nádvoří, kde není žádná jevištní technika?

To je nadlidský úkol. Janáčkovo divadlo je největší operní jeviště v naší zemi s mimořádným technologickým zázemím, které inscenátoři pochopitelně využívají…

Utrpí scénografie? Přijde o hodně?

Bohužel ano. Scénografie v Oněginovi je založena na využití všech padesáti tahů, které máme v divadle k dispozici. Proměna jevištního obrazu je součástí výkladového rámce. Věřím ale, že festivalové publikum přijímá představení s jakousi nepsanou dohodou, že zkrátka nemůže vidět komplexní tvar, který vznikl v divadle. Snad genius loci a volná obloha nad našimi hlavami tu ztrátu alespoň trochu vynahradí.

A režie? Jak moc je třeba ji pro Litomyšl modifikovat?

Já mám za sebou opakovanou zkušenost z Otáčivého hlediště v Českém Krumlově a vždy jsem razil tezi, že open air je specifická disciplína, kdy nejlepšího výsledku dosáhnete jen tehdy, pokud inscenaci chystáte prostoru na míru. Každý přenos znamená větší či menší redukci. V našem případě spíš větší než menší. Na druhou stranu věřím, že práce, kterou jsme s pěvci investovali do propracování jejich postav a jednotlivých situací, se nám teď zúročí. To nejdůležitější je nakonec stejně to, co se mezi postavami děje.

Vynahradíte něco světly?

Budeme se snažit. Ale musíme se smířit s tím, že to zkrátka bude celé dost jiné. Na začátku představení ještě bude světlo a my bychom měli začít v potemnělém prostoru. A nemáme k dispozici zadní projekci…

Takže Litomyšl má své vlastní zbraně, kterými vítězí: genia loci, atmosféru…

V to věřím. Má zkušenost zatím není tak velká. Ale doufám, že po dlouhém kulturním půstu bude mít hodnotu už jen to, že se společně setkáme.

Je hraní open air obecně pro velké kamenné divadlo tak trochu dobrodružství?

Ano. Ale já mám tato dobrodružství trochu masochisticky rád. Přináší totiž velmi často nečekaná překvapení.

Čeká Vás v létě Špilberk, že…

To je naše tradiční letní operní scéna. Stejně jako Biskupský dvůr pro balet. Letos nás čeká novinka – totiž představení v amfiteátru v Mikulově. A budeme se dívat kolem sebe, protože letní scénu bychom našli rádi i pro činohru.

Chybělo Vašemu souboru publikum?

Jednoznačně. Hrát bez diváků je jako lízat zmrzlinu přes sklo.

A jak jste přečkal patálii uplynulých patnácti měsíců Vy sám?

Já jsem pracoval o padesát procent víc… a to mne i tak mají kolegové za workoholika. Vím, že to nebylo dobře, a cítím, že se zásoby energie kriticky tenčí. Ale vím, že to stálo za to, protože Národní divadlo Brno se vrací před diváky o velký kus lepší, než bylo před lockdownem. Jsem rád, že tu kumulaci pozitivní změny, kterou naši diváci nemohli vidět postupně, ale najednou se na ně hrne jako divoká voda, nevnímám jen já. Slyším to teď po premiérách opakovaně.

Co všechno chystá Janáčkova opera po prázdninách?

Už studujeme Brittenova Petera Grimese. Pod taktovkou Marko Ivanoviće a v režii Davida Radoka. To je náš spolehlivý hvězdný tým. V našem domácím prostředí je to progresivní dramaturgie. Ale podívejte se, kolik předních evropských domů chystá v příští sezóně tento titul jako běžné repertoárové číslo…!

A pro celou novou sezónu, za předpokladu, že už se bude hrát opravdu normálně…?

Naše plány jsou docela ambiciózní a zároveň věřím, že i divácky velmi atraktivní. V listopadu se snad už konečně dostane na jeviště Heřmanova inscenace Řeckých pašijí, která je opravdu nádherná. Věřím, že bez hygienických restrikcí se Jiří bude moci vrátit i k původní koncepci velkých sborových scén. Miroslav Krobot si u nás odbyde svůj operní debut: věřím, že na jeho inscenaci Kouzelné flétny se vypraví i diváci, kteří by jinak měli z návštěvy opery zbytečný strach. Skutečnou lahůdkou pak bude koprodukční inscenace barokní opery Alcina, kterou Jiří Heřman připraví ve spolupráci s Collegiem 1704. Od nás se pak vypraví na prestižní francouzská jeviště. A na konci sezóny se já pustím do Verdiho Otella. Moc se na to těším.

A ostatní soubory?

Naše nabídka bude velkorysá. Jednak velmi proměněný činoherní repertoár, který rozšíří další inscenace s velkým potenciálem. Na jevišti nás čeká Shakespeare, Moliére, Čechov, Brecht, Havel, Čapek. Mimo jiné. Režírovat budou Dočekal, Lang, Pácl, Krejčí, Lipus. Speciální bude jistě scénický koncert s živým provedením filmové hudby Jana Nováka a divadelní adaptací scénáře Jana Procházky Kočár do Vídně… V baletu chystáme poctu Pavlu Šmokovi, původní balet Beethoven Mária Radačovského a velkou klasiku pro celou rodinu – Popelku Sergeje Prokofjeva.

Jak to vidíte s publikem? Bude v divadlech tolik diváků, jako před pandemií?

Věřím, že se vrátí, co nejdříve. A věřím, že nás naši politici konečně přestanou sužovat restrikcemi, které postrádají elementární logiku. Nevím, jak vysvětlit, proč v Brně může vesele popíjet pivo čtyři sta lidí v nové pivnici, s velkou pravděpodobností mnozí z nich nebudou mít žádný doklad o bezinfekčnosti, protože to prostě risknou. A o pár metrů vedle nemůže v historickém Mahenově divadle, v prostoru s obrovskou kubaturou vzduchu, sedět víc než tři sta diváků, musí mít na ústech respirátor a my je ještě musíme zkontrolovat. Diskriminace kultury je do očí bijící a je to naprosto děsivá zpráva o úrovni vládnoucích politiků a ministerských úředníků. Tím myslím osazenstvo Ministerstva zdravotnictví, samozřejmě!

Máte ambici být přítomni operami na Smetanově Litomyšli každý rok?

Pokud budeme pozváni každý rok, bude nám ctí!

A máte na rok 2024, kdy bude mít Smetana dvousté jubileum, nějaké větší „smetanovské“ plány?

Samozřejmě, i když konkrétní plán ještě neprozradím, protože čekáme, jestli a jaký bude speciální příspěvek z Ministerstva kultury k Roku české hudby. Ta bude ostatně roku 2024 v Národním divadle Brno dominovat. Čeká nás další ročník festivalu Janáček Brno a tedy i další inscenace našeho erbovního autora. A k tomu by se na jeviště měly dostat další z našich objednávek na novou českou operu. Jak vidíte, naše plány jsou smělé. Snad nám bude doba přát, abychom je mohli naplnit bez destruktivních kompromisů!

————

(Výběr z rozhovoru najdete také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle)

Foto: Marek Olbrzymek, Národní divadlo Brno / Janáčkova opera, FB M. Glasera, archiv festivalu Smetanova Litomyšl