úterý, 17 srpen 2021 16:00

Michal Caban: V parku jste Rusalku ještě neviděli!

Autor:

„Nechceme jít ani proti ději, ani proti rytmu hudby.“

„Dvořákovu Rusalku nevnímám jako pohádku pro děti.“

„Názvem Rusalka v parku říkáme, že má v Litni jít o nový zážitek.“

 

118

 

Areál zámku v Litni na Berounsku bude poslední srpnovou sobotu v rámci oslav desátého výročí Festivalu Jarmily Novotné dějištěm open-air projektu Rusalka v parku. Dvořákova opera zazní ten večer v upravené verzi jako scénický koncert. Titulní roli bude zpívat sopranistka Kateřina Kněžíková, Prince tenorista Richard Samek, Vodníka basista Jan Martiník a Cizí kněžnu a Ježibabu Jana Kurucová. Dirigentem je Robert Jindra, hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Česká televize pořídí záznam. Režii a scénu vytvořili Cabani, a tak o vizuální podobě této jedinečné Rusalky hovořil portál KlasikaPlus.cz s jedním z nich, Michalem Cabanem.

Dvořákova Rusalka v plenéru… Dá se projekt žánrově zařadit? Jde o poloscénický koncert, nebo spíše o výrazně vizuální produkci?

Asi nejsprávnější pojmenování je scénický koncert. Jde o hudebně upravenou verzi opery, která bude provedena na klasické scéně půlkulatého tvaru, zasazené do zámeckého parku. Právě on tvoří podstatnou část scénografie. Proto říkám že označení scénický koncert je správné.

 

scena-2

 

Nicméně součástí projektu je vizuální ztvárnění a režie, takže musí následovat otázka, co vše režírujete? Dění kolem i samotné pěvce?

Pěvce na pódiu režírovat nebudu, ostatně není tam na nějaký větší pohyb příliš velký prostor. Pódium je upravené tak, aby se vešlo do parku, aby se tam vešel i Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Zpěváci budou mít prostor na forbíně. Scénické výjevy se budou dít okolo a budou využívat scenérii parku, kde jsou nejen stromy, ale také jezírko, krásná sala terrena… a prostor, který bude pro naší inscenaci vytvářet iluzi zámku. Skutečný zámek by se nám do záběru totiž už nevyšel... Část diváků uvidí výjevy naživo, část diváků je uvidí zprostředkovaně díky kamerám, které je přenesou na velkou ledkovou stěnu za pódiem. I ta je obloukovitého tvaru a využíváme ji i jako pozadí korespondující s okolním parkem.

 

113

 

Sledujete jako režisér tohoto představení výrazně a podrobně děj, nebo spíše dotváříte atmosféru večera?

Neměli bychom jít proti ději a nechceme proti němu jít. I když ho budeme sledovat možná o něco méně, než kdybychom realizovali celou operu v klasickém divadelním prostoru. Takže půjde vlastně o kombinaci dvou přístupů: nejít proti ději a hrát si s atmosférou… Projekt se celý odehrává venku a nevíme ani, jaké přesně bude počasí. Opera je proto zkrácena, zhruba na pětadevadesát minut. Hudební úpravy udělal dirigent Robert Jindra, já se jim přizpůsobuju a respektuju je.

A sledujete průběh a rytmus hudby?

Nedokážu si představit, že bych nesledoval rytmus hudby. Hudba je pro mě primární, a to obecně v celém mém uměleckém životě. Nechci v žádném případě jít proti ní. Máme tam i několik výjevů s lesními žínkami, o kterých se dá hovořit jako o choreografii, takže temporytmus hudby samozřejmě sledujeme.

 

scena-3

 

Pokud je opera zkrácena, tak některé dějové pasáže budou asi chybět. Snažíte se je nějakým způsobem vizuálně nahradit nebo doplnit?

Víte, mně se líbí název projektu, který zní Rusalka v parku a který naznačuje, že se nejedná o celou klasickou Rusalku. I naše představení uvádíme k výročí premiéry, které se připomínalo letos na jaře. Názvem říkáme, že půjde o nový zážitek. Mnoho lidí asi řekne: Rusalku už jsem slyšel mnohokrát. My ovšem můžeme opáčit: Ale v parku ještě ne! – V dobrém slova smyslu jde tedy o prezentaci krásné hudby v jiném prostředí, kdy nepředpokládáme, že by všichni úplně přesně a dokonale sledovali, jestli je to „tak, jak to má být“. Mělo by jít o komplexní vizuální a hudební zážitek.

 

115

 

Znamená to, že jste se nechal hodně inspirovat místem, tedy liteňským parkem?

Já s Festivalem Jarmily Novotné spolupracuju už od roku 2014. Tehdy se v Litni na zámeckém nádvoří konal koncert, který dirigoval Jiří Bělohlávek a zpívali tam spolu s dalšími Dagmar Pecková, Adam Plachetka a Štefan Margita. Později jsme připravovali pro Nadaci Zámek Liteň několik dokumentů a tak dále… Znamená to, že tam pravidelně jezdím. A když jsem před téměř dvěma roky byl osloven, kdy se objevila myšlenka realizovat takovýto projekt s Dvořákovou Rusalkou, tak jsem říkal: Nedělejme to ale na nádvoří, uspořádejme představení v parku! Čili od začátku byl liteňský park pro mě inspirací. Zodpovědně mohu říct, že jsem Rusalku nepřipravoval od stolu…!

Vznikne záznam?

Ano, projekt nakonec zaujal i Českou televizi, což mě těší. Záznam by se možná ještě do konce roku mohl objevit na obrazovkách.

Se vší vizualizací prostoru?

Ano, budu mít u zpracování i svého kolegu Vojtěcha Kopeckého, který si hlavní střih opravdu pohlídá.

 

111

 

Vnímáte mimochodem Kvapilovu a Dvořákovu Rusalku spíš jako pohádku pro rodinu s dětmi, nebo tušíte a dokonce možná i zvýrazníte spíše její existenciální podtext?

Vnímám u Rusalky spíše to druhé. Nicméně v té verzi, ve které ji budeme v Litni realizovat, bych tohle nezdůrazňoval. Má jít o zážitek. Přiznám se, že ne vždy rozumím pojmům, jako je „rodinné představení“… Já si myslím, že do opery chodí lidi, kteří mají rádi operu. Můžou to být jak malí diváci, tak dospělí diváci… Ale jinak, obecně, vnímám Rusalku spíš jako dílo plné otázek a odpovědí, ne jako pohádku s čerty a čarodějnicemi. Mimochodem, i romantický prvek lesních žínek je v ní motivem půvabným, ale podle mého ne úplně veselým...

Je pro vás takto nastavený projekt, Rusalka v parku, neobvyklým úkolem?

Určitě ano. Je to projekt, který mě před téměř dvěma roky zaujal právě svou nestandardností. Vedle uměleckých věcí jsou jeho součástí i technické problémy, které je potřeba řešit, čili je to výzva. Je tedy jasné, že takovou věc úplně každý den člověk nepřipravuje… Do mého portfolia činností, které je poměrně pestré a pohybuje se v různých oblastech, je to moc zajímavé…! Já jsem jako choreograf na začátku devadesátých let připravoval různé opery a scénické koncerty v Rakousku, které byly také na neobvyklých místech. Ne v koncertních sálech, ale na hradech a podobně. Dokonce na přehradě vysoko v horách... Myslím, že tedy s nezvyklými místy nějaké zkušenosti mám.

A bavilo vás to?

Ano, právě tohle mě hodně bavilo, protože je to jiné než v divadle… Současně teď sice také připravuji Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, který se letos přesunul do pozdějšího termínu, takže se toho nahrnulo dohromady pracovně hodně, ale Rusalka mě moc baví…! Jen si musíme přát, aby bylo hezké, nebo aspoň přijatelné počasí.

 

114

 

Foto: Fb festivalu Jarmily Novotné, Petr Veber, Fb K. Kněžíkové, ČSFD

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.