„Zvuk tria byl od prvních tónů velmi soustředěný a kompaktní.“

„Jednověté Klavírní trio Dmitrije Šostakoviče nadchlo až geniálním podáním nekonečně dlouhých melodií.“

„Talich je precizní, velmi přesvědčivý.“

Jedním z dalších hostů komorních koncertů festivalu Smetanovské dny v Plzni bylo Smetanovo trio. Soubor s bohatou historií si zvolil pro svůj program díla Ludwiga van Beethovena, Dmitrije Šostakoviče a Antonína Dvořáka.

Klavírní trio hraje v současnosti ve složení Jitka Čechová klavír, Jan Talich housle a Jan Páleníček violoncello. Trio přišlo na pódium sálu Antonína Dvořáka plzeňského Domu hudby v dress code večerních šatů s červenými doplňky (dáma pásek, pánové tkaničky u bot, ponožky, košile…). To samozřejmě není až tak důležité, každého zajímal spíše zvuk tria, který byl od prvních tónů Klavírního tria c moll, op. 1 Ludwiga van Beethovena velmi soustředěný a kompaktní. Mírně ostřejší zvuk houslí v expozici se při jejím opakování uhladil. Zaujalo měkké podání vedlejšího tématu a pečlivá práce s časem. Variační Andante bylo precizně vyfrázováno. Všechny šestnáctinové běhy v klavíru v následujícím Menuetu bych si dovedl představit interpretované delikátněji, přeci jen je autorem předepsáno piano. Finale Prestissimu nechyběl obrovský tah díky výborně zvolenému svižnému tempu.

Následující jednověté Klavírní trio č. 1 c moll, op. 8 Dmitrije Šostakoviče nadchlo až geniálním podáním nekonečně dlouhých melodií. Velmi dobře vyzněla dramatická místa a nechybělo vystižení pro autora typického vtipu. V pečlivě zpracovaném programu Lenky Bočanové se posluchači mohli dočíst, že autor dílo komponoval jako sedmnáctiletý a že dílo od premiéry nebylo více uváděno a vyšlo tiskem až osm let po autorově smrti.

Jako stěžejní bod programu Smetanova tria bylo ve druhé polovině večera uvedeno Klavírní trio č. 3 f moll, op. 65 Antonína Dvořáka. Čtyřvěté dílo vyznělo jako celek i v mnohých nuancích přesvědčivě. V Allegru ma non troppu bych si dovedl představit jasnější zvuk klavíru v oktávách a akordech. Potřebný vrchní hlas však ve druhé větě Allegretto grazioso – Meno mosso už nechyběl a zvuk klavíru doslova svítil stejně jako zvuk obou smyčců. Violoncellista používá příjemné vibrato, zvuk jeho nástroje velmi dobře koresponduje s houslemi Jana Talicha. Talich je precizní, velmi přesvědčivý. Pouze, když zazní choulostivé unisono obou smyčcových nástrojů, bylo občas slyšet určitou intonační benevolenci. V následujícím Poco adagio nadchl patos tématu ve violoncellu. Snad jediná drobná nesouhra tělesa byla slyšet ve Finale na předposledním akordu. Celkově vyznělo Dvořákovo trio velmi příjemně ve zvuku.

Interpreti po programu ocenili akustiku sálu i sympatii publika a odvděčili se přidáním volné věty z Tria c moll, jakési habanery, Josefa Suka.

*******

Foto: Filharmonie Plzeň 

Facebook X E-mail WhatsApp