PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„U houslisty je obdivu hodna naprosto čistá, jistá intonace, a to i v případě extrémních melodických skoků.“

„Miroslav Sekera nepůsobí na první dojem okázalostí, jde o umělce spíše skromného, nenápadného. Jeho výkony však vždy překvapí svojí technickou kvalitou a výrazovou hloubkou.“

„Ve společném přednesu byla jak spontánní citovost, tak eruptivní razance.“

Festival Dny Bohuslava Martinů se koná v Praze každoročně na přelomu listopadu a prosince. Letošní, již 29. ročník, byl otevřen 26. listopadu koncertem laureátů Soutěže Nadace Bohuslava Martinů v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce. Ve stejném sále se pak o tři dny později 29. listopadu konal zahajovací koncert festivalové řady, na němž za klavírního doprovodu Miroslava Sekery vystoupil houslista Ivan Ženatý.

„Listopadovou revoluci program oslavil – a události 17. listopadu 1939 připomněl – nápaditě a vkusně.“

„Lukáš Vasilek se svým Pražským filharmonickým sborem při přípravě a Antonio Pappano na pódiu nechali rozeznít širokodeché melodie a rozmyslně vytvářené plochy do pomalu plynoucí naléhavé meditace.“

„Antonio Pappano širokými, jasně akcentovanými gesty dokázal filharmoniky přimět k meznímu nasazení.“

Sir Antonio Pappano je typem interpreta, který se vrhá na pódiu do hudby bezprostředně poté, co vkročí na dirigentský stupínek. Hudbu netvoří nábožně, ale impulzivně, temperament z něj vyzařuje na první pohled, je energický a nesmlouvavý. Pro debut s Českou filharmonií měl za úkol vpředvečer 17. listopadu řídit koncert připsaný státnímu svátku. Svým jménem ho zvýraznil a ozdobil i pro televizní přenos.

„Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr je skladbou jednovětou, má formu předehry a jsou v ní použity citace z Janáčkovy Glagolské mše, které Fiala rozvádí.“

„Sólových partů dechového kvinteta se ujali členové Filharmonie Brno, všichni sólisté prokázali, že jsou mistry svého nástroje a jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Partu houslí se chopil Roman Patočka a violoncella Václav Petr, oba výsostní umělci, dokonale se doplňující, ovládající nejen brilantně své nástroje, ale především se ideálně doplňující jako interpreti.“

Filharmonie Brno postavila pro svůj první abonentní koncert v Besedním domě vedle sebe skladby dvou jubilantů, Johannesa Brahmse a Petra Fialy. U druhého si objednala skladbu – s názvem Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr večer 9. listopadu 2023 zazněla s varhaníkem Petrem Kolařem pod vedením dirigenta Roberta Kružíka její světová premiéra. Poté zahráli filharmonici ještě Koncert pro dechové kvinteto a komorní orchestr, což byla česká premiéra skladby Petra Fialy. Johannes Brahms byl připomenut Koncertem pro housle, violoncello a orchestr a moll, který přednesli sólisté Roman Patočka a Václav Petr. Repríza koncertu se koná dnes od devatenácti hodin.

„Jitka Čechová pořad proložila třemi špičkovými díly pro sólový klavír.“

„Národnostně zaměřený návštěvník by možná zalitoval, že se zpívalo jenom německy a francouzsky, ale z uměleckého hlediska byl výběr bezchybný, zachovával pestrost i jednotící linku.“

„Martin Prokeš má komorní projev a je zřetelné, že vyrůstal na duchovní hudbě. Neopanovává prostor a neuslyšíme od něj velké drama, zato pečlivě promýšlí i detaily a jeho největší síla je v dlouhých ztišených soustředěných pasážích.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica dospěl do závěrečné třetiny. Na českolipském koncertu v sobotu 7. října dvě klíčové osobnosti pořadatelského týmu vystoupily v roli interpretů.

„Paul Lewis je typem klavíristy spíše introvertním, v gestech i mimice rezervovanějším, nicméně ve zvukovém i technickém provedení naprosto brilantním.“

„Od první chvíle dokázal dirigent Petr Popelka držet neskutečné napětí v dramaticky tísnivé atmosféře.“

„Úlevně pozitivní a radostná hudba po nádherném, avšak depresivním Novákovi účinkovala jak pravý balzám na duši. Český filharmonický sbor Brno renomovaného sbormistra Petra Fialy jednoznačně potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších světových sborových těles.“

Závěrečný koncert Dvořákovy Prahy se letos nesl v duchu dvojího kulatého jubilea. Johannes Brahms „slaví“ v tomto roce 190 let od svého narození, Český (Československý) rozhlas zase sto let své existence. Samozřejmě tedy poslední festivalový večer nemohl patřit nikomu jinému než právě Symfonickému orchestru Českého rozhlasu v čele s jeho šéfdirigentem Petrem Popelkou. Koncert, který se konal 25. září od dvaceti hodin ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina, přenášel živě Český rozhlas Vltava, vysílán bude následně i v zahraničních rozhlasových stanicích partnerské sítě Eurorádia. Večerem provázela moderátorka Jana Trojanová a publikum si mohlo vychutnat mimořádný hudební zážitek.

„Novou sezónu orchestr nemohl zahájit romantičtější skladbou, než je Siegfriedova idyla Richarda Wagnera, v jejímž úvodním něžném, lyrickém motivu vynikla souhra houslí, viol a cell. Až ohromující jemnost zhutněla s přidáním zbytku smyčců, následně i dechů a žesťů.“

„Následující celotónové běhy klavíru působí až impresionistickým dojmem.“

„Závěr večera patřil po pauze Symfonii č. 2 D dur, op. 73 Johannesa Brahmse, skladbě, která je pozoruhodná nejen svou velkolepostí, ale také svou emocionální hloubkou a komplexitou.“

Moravská filharmonie Olomouc zahájila ve čtvrtek 21. září svou již osmasedmdesátou sezónu. V do posledního místa zaplněném sále Reduta zazněl s podtitulem Idylické souznění klavíru a trubky pestrý program sestávající ze skladeb Richarda Wagnera, Dmitrije Šostakoviče a Johannesa Brahmse. Za dirigentským pultem již v druhé sezóně v roli šéfdirigenta stanul Zsolt Hamar, který kromě orchestru vedl i dva sólisty – místního sólotrumpetistu Ondřeje Moťku a italskou klavíristku Mariangelu Vacatello.

„Skladbu zahráli tak, jak by ji možná Beethoven napsal, kdyby žil o více než sto let později a stihl být políben jazzem a trochou bluesu a kdyby měl k dispozici dva ďábly hrající mu v hlavě bez přestání v šíleném tempu na housle.“

„Rázem je jasné, proč Janoška Ensemble jezdí po všech světadílech. Všude, kde rozbalí své nářadí, v tu ránu vznikne dav, který chce žít, plakat, smát se, pít, cokoliv, jenom se mu nechce domů.“

„Je to styl, který vyžaduje od interpretů hodně energie, ale odpočinout nedá ani posluchačům – bere si i dává.“

Festival Lípa Musica je ve svém regionu v severních Čechách nositelem vysoké úrovně klasické hudby. Zároveň se ale v každém ročníku nebojí přijít s projektem neklasickým, alternativním, osobitým. Během koncertu 18. září v nově otevřeném Jiráskově divadle v České Lípě se podařilo tato dvě různá a často protipólná předznamenání skloubit. Stačilo pozvat Janoska Ensemble.

„Již rok působíme v provizorním koncertním sále; většinu symfonického repertoáru s určitými limity zahrát lze, avšak velkých symfonií Gustava Mahlera nebo Dmitrije Šostakoviče se na nějakou dobu vzdát musíme.“

„České hudbě vzdáme v roce 2024 hold několikrát; především koncertním provedením Smetanovy Libuše v Národním divadla moravskoslezském, ale také Novoroční koncert bude patřit Smetanovi, Martinů, Dvořákovi.“

„V pařížské Invalidovně se v říjmu představíme s dirigentkou Alenou Hron, v listopadu budeme na Festivalu Eufonie ve Varšavě koncertovat pod vedením Tomáše Netopila a příští rok v červnu to bude Vídeň a legendární Musikverein.“

Ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla pro portál KlasikaPlus.cz zevrubně nastiňuje nastávající jubilejní sedmdesátou sezonu, která se nese ve znamení mimořádně silného uměleckého zastoupení, jakož i přetrvávajících provizorních podmínek činnosti orchestru. Výrazné slovo si vezmou ženy-dirigentky a těleso se rovněž věnuje oslavám Roku české hudby a smetanovskému výročí.

„Soubor už v první větě naznačil svou nevšední interpretační kvalitu, zejména výtečně vypracovanou agogikou.“

„Kantabilně vystavěná melodie zněla v houslích líbezně a zaujala i v klavírním partu. Dynamicky vypracovaná Romance byla kontrastní částí programu souboru, který dále uhodil na lyrickou notu.“

„V kadencích ukázal technickou zběhlost, melodii vyhrával s poetikou a zpěvností a jeho spřízněnost s orchestrem vyvrcholila v závěrečném bouřlivém finale.“

Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky s názvem Concertino Praga má za sebou další, tentokrát obzvláště úspěšný a silný ročník – čtveřice finalistů v každé z kategorií nadchla vyspělými výkony. Komorní seskupení na závěr soutěže 15. září hrála v koncertní síni Kláštera sv. Anežky, o den později se v Dvořákově síni Rudolfina uskutečnilo klání sólistů v doprovodu rozhlasových symfoniků a dirigenta Jana Kučery.

„Německé rekviem napsal Brahms jako povzbuzení pro žijící. Jako vážnou a závažnou hudbu promlouvající svátečním způsobem do každodennosti.“

„Lukáš Vasilek nastudoval se svým sborem jeho part v obrovské dynamické šíři, s mnoha detailními proměnami, s vypracováním skvěle vyznívajících polyfonních struktur, s pozorností k niternosti i ohromujícímu nasazení.“

„Sakari Oramo využil potenciál sboru k velkým plochám, ke strhujícím gradacím, k soustředěně působivým táhlým písním, ke slavnostnímu výrazu i k útěšnému zpěvu o smutku i o radosti naděje.“

Jedna jediná skladba vyplnila hlavní večerní program osmého dne festivalu Dvořákova Praha. Brahmsovo Německé rekviem. Oduševnělé, monumentální i niterné hudební přemítání o životě a smrti – necírkevní, neliturgické, křesťanské, hluboce humanistické, upřímně lidské. Zásadní zásluhu na jeho povznášejícím vyznění má Pražský filharmonický sbor, který měl ve čtvrtek v Rudolfinu, na varhanní empoře nad orchestrem, opravdu hodně práce.

„Dvojhmaty, velké skoky, extrémní polohy, všechny technické finesy interpretoval s mistrovským nadhledem a emocionální silou“

„Brahmsův Koncert je vlastně symfonií za spoluúčinkování sólového nástroje.“

„Skladbou Martinů zřetelně zaujatý Brauner u dirigentského pultu překypoval impulzy směrem k hráčům a výkon orchestru byl oproti první půli zvukově mnohem víc koncízní a přinesl také hudbu silného vnitřního náboje a požadovaného vzrušujícího napětí. Celkově nicméně orchestr FOK začal novou sezónu spíše nejednoznačně.“

Letošní již 89. sezónu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK otevřel 13. září koncert s jednou z největších hvězd současného interpretačního umění, houslistou Maximem Vengerovem. V očekávání velkého posluchačského zážitku byla právem Smetanova síň téměř zcela zaplněná, na prahu padesátky je Vengerov (*1974) na vrcholu své umělecké dráhy a zároveň již živoucí legendou.