Velikonoční festival v Brně se koná od 23. března do 12. dubna a zahrnuje koncerty, které se konají před Velikonocemi a po nich. Těsně před svátky se atmosféra zklidňuje a připravuje na ukřižování Krista, a proto festival reflektuje tradici Temných hodinek – Tenebrae. Jde o sugestivní atmosféru, která skrze tmu a hudbu připravuje věřící na velikonoční radost ze Vzkříšení. První ze tří připravených Temných hodinek se konala ve středu 1. dubna v kostele Nanebevzetí Panny Marie „U Jezuitů“ a nabídla netradičně pestrý program.

Jezuitský kostel oplývá bohatou barokní výzdobou a výbornou akustikou a navíc zde jsou velmi kvalitní nové varhany. Je proto přirozené, že žádný festival neopomene příležitost je nechat rozeznít. Bylo tomu i ve středu 1. dubna, kdy na varhany hrál Lukáš Kubenka, zpíval barytonista Theodor Šimáček a Pěvecké sdružení moravských učitelů pod vedením sbormistra Jiřího Šimáčka. Na perkuse spolupracoval člen Filharmonie Brno Petr Hladík. Všichni účinkující využili možnosti muzicírovat na kúru, což vrátilo atmosféru do historických reálií a podpořilo nosnost zvuku.

Večer začal velmi meditativně skladbou Ubi caritas pro mužský sbor, kterou složil norský skladatel pracující v USA Ola Gjeilo (1978). Zahájilo krátké sólo barytonu a pak se rozezněl mužský sbor a cappella, který se postupně větvil na jednotlivé hlasové linie v chorální melodice a zvuk se působivě rozšiřoval po ztemnělém chrámu.

Atmosféru dokreslilo navazující sólo Pari intervalo pro varhany v pomalém, meditativním ostinátním rytmu, který navozoval vyrovnanost a klid. Uvedl tak díla skladatele Arvo Pärta. De profundis pro mužský sbor, varhany a bicí nástroje zahájily basy v bezedné hloubce, aby se hudební linie postupně rozšiřovala o pomalý vstup tenorů, do jejichž zvuku prostupoval nejprve zvuk kapek, poté zvonů a následně zdálky dunících děl, což vše obsluhoval perkusionista Petr Hladík. Prosebné Domine opět podpořil zvon a pozvolna se stupňovala dynamika i harmonie do vrcholu. Pak se zvuky opět vzdalovaly až utichly. Skladby Arvo Pärta ukončilo Annum per annum pro varhany náhlým fortissimem na jednom tónu, které vystřídalo pianissimo ve vyšší poloze houpavým rytmem a žesťovým rejstříkem. Následovala iluze vesnické kutálky s opakující se melodikou. Po náhlém odsazení pomalou codou v pianissimu vystřídalo závěrečné fortissimo.

Zcela odlišnou atmosféru přinesl výběr Biblických písní, op. 99, Antonína Dvořáka, v úpravě Antonína Tučapského pro mužský sbor a sólo. Mužský sbor zde fungoval jako náhražka původního klavíru a rozepsaný do šestihlasu zněl velmi překvapivě a zajímavě. Sólově se představil mladý basbarytonista Teodor Šimáček, student HAMU, který se ukazuje být velkou pěveckou nadějí. Zde předvedl inteligentní technickou práci s hlasem, který ukazuje potenciál měkkého a barevného volumenu a hutných hloubek. Přitom dal do výrazu niternou emocionalitu a přirozenou muzikalitu. Písně Hospodin je můj pastýř, Při řekách babylonských a Bože, Bože, Píseň novou podal přirozeně a s pokorou.

Varhany udělaly mezihru a přenesly posluchače do období romantismu varhanní předehrou Johanessa Brahmse Mein Jesu, der du mich, op. 122 č. 1. Následoval výběr sedmi částí z cyklu Umučení Kristovo, osm sborů pro mužské hlasy, op. 32, málo hraného skladatele Františka Picky (1873–1918). Obrazivý cyklus je vytvořen na parafráze latinských liturgických zpěvů z temných hodinek. Od počátečního Vjezdu Kristova do Jerusaléma postupuje částmi Kristus bičován, Ježíš potkává Marii a Smrt Kristova. Závěrečné Hosana vzhledem k období před Velikonocemi nezaznělo, soubor se uzavřel poslední částí Pohřeb Kristův. Hudebně je téma zpracováno úsporně, skladatel tvoří měkké a vroucí plochy, dynamické vlny vytvářejí barevné efekty, až do pomalého a pokorného závěru. Večer uzavřela druhá varhanní předehra Johanessa Brahmse Herzlich tut mich verlongen, op. 122 č. 10, měkkou a klidnou melodií. První večer Temných hodinek přinesl vedle zklidněné a velebné atmosféry i řadu překvapivých výkonů. Potěšilo zejména vystoupení Pěveckého sdružení moravských učitelů, připraveného sbormistrem Jiřím Šimáčkem, s vyrovnaným výkonem, hutnou a kompaktní zvukovou strukturou basů a pevnými tenory s žesťovým témbrem. Příjemným překvapením byla interpretace mladého basbarytonisty Theodora Šimáčka, který na sebe upozornil jako slibně se rozvíjející mladá operní naděje. Byl to tedy večer nejen plný duchovních zážitků, ale i nečekaných hudebních provedení.

Foto: Jan Prokopius, Facebook Velikonočního festivalu duchovní hudby

Facebook X E-mail WhatsApp