„Lehké to není, ale když se to podaří, je to mimořádné.“

„Jsem větší fanoušek baletu než opery.“

„Nastupuji nově na Konzervatoř Teplice jako pedagog hlavního oboru.“

Houslistka Martina Bačová se v letošním programu Smetanovy Litomyšle objevuje dnes a v neděli s hobojistou Vilémem Veverkou a se souborem Baborák Ensemble. Nucená pauza, kterou i jí přineslo letošní jaro, ji prý přestala bavit po dvou týdnech… Byla pak vděčná za každý streamovaný koncert. A je vděčná za festival v Litomyšli i za možnost jet pak opět na Letní akademii ve švýcarském Bielu.

Od Bedřicha Smetany toho houslisté, jak známo, moc nemají, ale přesto: Hrajete ho?

Ano, hraji a velmi ráda. Jeho dvě dueta pro housle a klavír Z domoviny patří do repertoáru každého českého houslisty.

A posloucháte ho? Pokud ovšem vůbec máte čas a chuť nějak výrazněji poslouchat v klidu hudbu…

Tradičně téměř každý rok na zahajovacím koncertu Pražského jara. Pak také jeho stěžejní komorní díla patří k mým oblíbeným. Bohužel (pro mě) jsem ale větší fanoušek baletu než opery.

Jak vnímáte památkové a kulturní město Litomyšl?

Od dětství je pro mě Litomyšl spojena s létem, hudbou, sváteční a festivalovou atmosférou. Když se řekne Litomyšl, okamžitě se mi vybaví festival a hned pak krásy města. Neumím to oddělit a asi bych ani nechtěla a každý rok se tam ohromně těším.

Chybělo Vám letos na jaře hodně veřejné vystupování a kontakt s kolegy a lidmi vůbec?

Velmi. Z počátku jsem to vnímala jako nutnost a taky příležitost lehce zbrzdit. Nicméně po necelých dvou týdnech mně ta nucená pauza bohatě stačila. A to byl teprve konec března… Každé jedno streamované vystoupení byla malá náplast. Díky za ně. Pro mě osobně to byla mimořádně poučná doba.

Je to už za námi…?

Ani vzdáleně se to neodvažuji zhodnotit…

Cítíte se být výrazně sólovým typem, nebo se raději zapojujete do muzicírování v komorní hudbě?

Podle repertoáru… Při sólu jsem svobodnější, komořinu si zase užívám jinak a sdílím ji s kolegy. Je to zdravá balance.

Baborák Ensemble je hodně variabilní soubor. Dostáváte se někdy opravdu až k té nejmenší podobě – horna a kvarteto?

Ano, dokonce často.

Pokud není a nemá být cílem hraní jen virtuozita, co pak ale je tím „cílem“?

Sdělení. S pokorou vůči autorovi. Lehké to není, ale když se to podaří, je to mimořádné. Napadá mě příklad: Isabelle Faust – Pražské jaro 2019 – Johann Sebastian Bach a jeho Sonáty a partity pro sólové housle. Dechberoucí.

Hovoříváte při koncertech?

Raději se snažím o to hudební sdělení a sdílení…

Na čem teď dlouhodobě pracujete?

Ještě více se za poslední rok věnuji učení, začátkem září také nastupuji nově na Konzervatoř Teplice jako pedagog hlavního oboru.

A co po Smetanově Litomyšli…?

Hned po závěrečném koncertu odjíždím do Švýcarska. Letní akademie Biel/Bien jako jediná instituce ve Švýcarsku spouští v upraveném režimu i letošní ročník. Těší mě, že po devíti letech nepřerušíme naši spolupráci a že organizátoři našli způsob, jak to i letos realizovat.

Foto: archiv festivalu, Lucie Čermák, Jan Šmok, Werner Ullmann