„Všechno nasvědčuje tomu, že do divadla nebo na koncert hned tak nepůjdeme.“

„Budou u vstupů do síní a divadel čtečky čárových kódů, kam budeme vkládat svá potvrzení o bezinfekčnosti?“

„Stane se vakcína ´nezbytností´ nejen pro mezinárodní cestování, ale i pro domácí kulturní dění?“

Štědrý večer raději bez koled, protože zpívání je snad i doma prý rizikové; půlnoční mše na místenky v řádu desítek, nebo rovnou raději zrušené; Vánoce bez hudby a s přísně omezeným počtem povolených rodinných setkání; dárky z internetu; zavřené restaurace; muzikanti bez příjmů; senioři v domovech klidného stáří obklopení zneklidňujícími postavami ve skafandrech, uvěznění měsíce a měsíce bez návštěv… A k tomu zprávy, že kdo nebude očkován, v budoucnu nikam nepoletí. Zatím do Austrálie, ale ony se další letecké společnosti určitě přidají. Nějak se pořád nechce věřit, že tohle všechno se nám děje a opravdu musí dít.

Pokud ještě někdy půjdeme do divadla nebo na koncert… Stálo to nedávno v jednom mailu. Věta, ze které jde úzkost. Ale všechno, co nás obklopuje, opravdu nasvědčuje tomu, že do divadla nebo na koncert hned tak nepůjdeme. V lednu? Těžko. V únoru? Jste ještě opravdu takoví optimisté, pokud vnímáte hemžení poradců pro epidemie…? Možná ještě hodně dlouho nepůjdeme. Možná už nikdy. Vláda bude střídat rozvolňování a utahování opatření, o kterých se nám před rokem ve svobodné demokracii nesnilo, a nikam to už nikdy nepovede. Budou stoupat miliardová zadlužení a bankroty, deprese a alkoholismus. Zmar a beznaděj. K tomu neustávající nekritická mediální masáž. Větev, kterou si řežeme sami pod sebou. Pád říše římské v novodobých kulisách.

Koronavirus prý mutuje, čísla pozitivních mezi těmi, kdo se nechali otestovat, se nějak zvyšují… Můžeme jen čekat, kdo z prestižních pořadatelů hudebních akcí vyhlásí jako první, že až jednou zase publiku otevře, tak vpustí do auditoria pro jistotu jen ty otestované. A posléze ďábelsky oznámí, že pro bezpečí ostatních jen ty očkované. Definitivní konec starých dobrých časů. Koncerty jen pro někoho. Budou u vstupů do koncertních síní a operních divadel čtečky čárových kódů, kam budeme vkládat svá každé pondělí obnovovaná potvrzení o bezinfekčnosti? Budou tam senzory, rentgeny, dezinfekční komory a jednou i lékaři ve vojenských uniformách s testovacími tyčinkami a injekčními stříkačkami v rukou? Stane se vakcína údajně působící proti covidu-19 – a za pár let další a další vakcíny proti jeho nekonečným potomkům – „nezbytností“ nejen pro mezinárodní cestování, ale i pro domácí kulturní dění? Námět pro spisovatele sci-fi. Nebo něco, čemu nezabráníme?

Ano, máme streamy a další technologické možnosti, které mohou zprostředkovat, imitovat nebo nahradit cokoli: přítomnost v Metropolitní opeře nebo v Rudolfinu či let do vesmíru a s využitím kouzelné helmy aspoň trochu sex a brzy možná i gastronomické prožitky a vůni lesa. Už nyní mohou nahradit jak cestování, tak hudební zážitky. Nabízejí nám dojem, že žijeme, že všechno běží dál. Ale je to jen iluze.

Foto: pixabay 

Facebook X E-mail WhatsApp