sobota, 23 květen 2020 14:56

Tomáš Netopil: Po odluce a půstu návrat k tomu, co člověk dělá nejraději

Autor:

„Mozart mě neustále láká, neustále baví.“

„Bez roušek. A v auditoriu už budou sedět nějací diváci.“

„V Essenu máme nastudovat novou operu na motivy filmu Dogville. Autorem je německý skladatel Gordon Kampe.“

 

6

 

Pro letošní alternativní program Pražského jara připravil Tomáš Netopil, hlavní hostující dirigent České filharmonie a hudební ředitel a šéfdirigent filharmonie a operního divadla v Essenu, mozartovské benefiční gala. Dnes večer se koncert objeví v přímém přenosu na ČT art a na stanici Vltava Českého rozhlasu, také na webu festivalu a na sociálních sítích partnerů, včetně portálu KlasikaPlus. Vystoupí Kateřina Kněžíková, Simona Šaturová, Jan Martiník a Adam Plachetka. Koncert upozorní na veřejnou sbírku SOS Česko, kterou vypsala nezisková organizace Člověk v tísni... Tomáš Netopil hovoří o Mozartovi, o týdnech s rodinou a o rodné Kroměříži a tamní letní hudební akademie i o návratu do Essenu, kde má dirigovat už zanedlouho v červnu.

Česká vás přímý přenos z Rudolfina, čeká vás Mozart… Těšíte se?

Ano, těším se moc. Kdo by se netěšil! Po dvouměsíční odluce jde konečně o příležitost vrátit se k tomu, co člověk dělá nejraději a co se snaží dělat nejlépe. Ale těším se i proto, že jde o krásný mozartovský program a o Českou filharmonii... Tedy dvojnásobná až trojnásobná radost!

Použil jste slovo odluka. Nazval byste to období třeba i půstem?

Ano, mohl by to být i půst. Nedobrovolný. V zásadě ale i ozdravný. Jako všichni výkonní umělci jsem zažíval období, které jsem trávil víc než jindy s rodinou, což je věc fantastická. Pro mě, když jsem většinu času na cestách, to byla obrovská výhoda a bylo to, nebo ještě je, pro naši rodinu úplně první období, kdy jsme takhle dlouhou dobu – když nepočítám prázdniny – trávili spolu. Půst... Já jsem byl hudbou zaměstnán stejně dennodenně v různých formách, ať už šlo o současné projekty, včetně toho dnešního, který jsem připravoval i dramaturgicky, nebo o chystání na další, které mě čekají v červnu a potom v září... Práce bylo pořád docela dost.

 

4

 

A měl jste třeba čas nastudovat něco, co byste jinak nestihl?

Ani ne. Já jsem se jakožto praktický muzikant spíše víc soustředil na hru samotnou. Začali jsme pořádat takové bytové koncerty, trošku se nám rozrostly a asi v tom budeme pokračovat. Snažím se tedy jako muzikant i hrát na housle. Na to bych asi úplně čas neměl, respektive ne v tak intenzivní míře, jako teď.

Bytové koncerty? S přáteli? A streamovali jste je?

Ne, jenom jsme si je natáčeli pro sebe.

Jak jste přistoupil k mozartovskému programu České filharmonie? Je ušitý na míru sólistům?

Ano, čtveřici sólistů jsme měli jistou, a tak jsem se snažil vybrat repertoár tak, aby byl v tom mozartovském rejstříku co možná nejpopulárnější. Se všemi čtyřmi jsem se dříve setkával na pódiu, v Národním divadle, ve Stavovském divadle… v Essenu… A jsem rád, že s každým si teď můžeme znovu zopakovat to, co jsme scénický prováděli za našich společných dob. Jsou to takové vzpomínky a střípky, které mě se sólisty pojí. A v tom obsažena i moje osobní vzpomínka na Essen, protože zrovna v tuto dobu jsme tam měli připravovat novou produkci Figarovy svatby...

 

3

 

Vy jste s Mozartem před lety byl spojen docela hodně, vždyť jste také v roce 2006 účinkoval při mozartovském výročí na Salcburském festivalu...

Ano, snažím se Mozarta hrát opravdu často. Vedle Figarovy svatby, kterou jsem teď zmiňoval, měly být pochopitelně i mozartovské koncerty. Jsou na pořadu dne v každé sezoně, s různými orchestry. Mozart mě neustále láká, neustále baví.

Takže když se zeptám, jestli Mozart dnes zvítězí nad těmi nepohodlnostmi současné doby, tak jste asi přesvědčen, že ano...

Určitě. A i vizuální signál, že jsme osvobození od roušek a že už i v auditoriu budou sedět nějací diváci, ten se k tomu nabízí také.

Streamované koncerty posledních týdnů jsou většinou kratší, jsou koncipovány přístupněji... Předpokládaný návrat k plným formátům, ke koncertům s přestávkou, k náročnějším koncertům a s publikem, je ale nezbytný, viďte?

Pochopitelně. Chemie mezi muzikantem a posluchačem, mezi tělesem a divákem, je nezbytná a je tím nejkrásnějším, co se jak pro interpreta, tak pro posluchače nabízí. Každá šance být vidět a slyšet je samozřejmě pro nás v této době hodně důležitá a spousta orchestrů i sólistů, jak jsme mohli sledovat na sociálních sítích, toho využila a využívá a je to moc hezké. Tyto aktivity jsou důležité. Ale dějí se právě proto, abychom udržovali své publikum a mohli se k němu co nejdřív vrátit. To je pro nás alfa a omega.

 

7

 

Přinesla uplynulá doba, takzvaná koronakrize, něco dobrého?

Ano. Hovořil jsem o tom i se svými přáteli, kteří vyučují. Student, který se nemůže setkat s pedagogem, se při distančním studiu musí sám nahrávat. Mladým studentům říkáme vždycky, aby se natáčeli a poslouchali. Ale málokdo to ve skutečnosti provádí, protože má možnost konfrontace a konzultace s profesorem. Teď je ale doba, kdy není vyhnutí. A opravdu, jak jsem slyšel, tuhle možnost studenti víc realizují. Musí se poučit, a dokáží to, ze své nahrávky. Tím udělají sami krok dopředu. V tomhle edukativním smyslu je tato doba vlastně hodně zajímavá.

Teď hovoříte o jedné z několika nebo mála výhod toho všeho. A myslíte, že streamy – a všechny ty vynalezené alternativní a náhradní formy sdílení hudby – zůstanou aktivní i poté, až se bude zase koncertovat na podzim normálně?

Myslím, že určitě v nějaké formě ano. Ve formě reportáží či atraktivních příležitostných videí, která působí jako magnet pro potenciální posluchače.

Slevilo se ze zvukových a obrazových nároků, ale hudba se dostává do všedního dne. Nezáleží už tolik na tom, jestli něco oficiálně přenáší televize. Díky dostupnějším kamerám, v některých případech i díky mobilům, nastala jakási demokratizace, viďte?

Ano, myslím, že mnohé zůstane vedle sebe. Tyhle formy už nebudou tak vzácné. Jak jsme zjistili, technické možnosti jsou dneska hodně kvalitní a nahrávání si třeba může dovolit i každý orchestr. Zjistilo se, že je možné si audiovizuální nahrávky pořídit vlastními silami a na své vlastní platformě. Což je dobrý posun!

Už byl zveřejněn program Dvořákovy Prahy, takže víme, že budete v září dirigovat na festivalu její Mladou filharmonii. Jak se propojuje s vašimi dosavadními kroměřížskými aktivitami, tedy s Letní hudební akademií v Kroměříži?

Za normálních okolností by se tyhle dvě věci podle našich plánů propojily. Ale krize přišla v ten úplně nejhorší moment, protože jsme nemohli začít spolupracovat s konzervatořemi a s vysokými školami. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že koncert na Dvořákově Praze uskutečníme, ale že soustředění hráčů bude jen před ním. Orchestrální akademii v Kroměříži jsme pro letošek museli zrušit. Ale budeme tam v srpnu pokračovat s instrumentální akademií. Proběhne ve formátu jako minulý rok plus se přidají další nástroje: violoncello, které bude učit Michaela Fukačová, a klavír, kde bude vyučovat Ivo Kahánek. Budeme mít i krásné koncerty a pěkné doprovodné akce. Teď jsme právě v plných přípravách.

 

5

 

Věříte, že už nebudou žádná omezení?

Ano, ale samozřejmě otazníky máme s každým projektem.

V Kroměříži budete také hrát na housle?

Plánujeme s Barbarou Marií Willi barokní koncert.

Trochu překvapivě jste zmínil v souvislosti s Essenem už červen. Vy už tam teď pojedete?

Ano. V Essenu probíhají různé formy komorních koncertů, tak jako všude neustále po tuto dobu, ale my už jsme dostali povolení – a doufám, že budeme schopni nabídnout publiku projekty, které už budou větší. Na tom prvním, který by se měl uskutečnit v druhém červnovém týdnu, zazní obě Dvořákovy serenády, tedy smyčcová i dechová, a k nim žesťové Baletti Pavla Josefa Vejvanovského. Což mě moc těší, protože v jeho osobě budu moci do Essenu přivézt přímo moje rodné město Kroměříž…! Koncert bude bez pauzy, protože musíme zatím dělat jen hodinové koncerty, ale budeme ho opakovat, půjde o dva večery. A pak nám, doufám, zůstává poslední abonentní koncert, který se uskuteční v závěrečném červnovém týdnu. S filharmoniky má v Essenu vystoupit Frank Peter Zimmermann, zahraje Beethovenův Houslový koncert, před kterým zazní ještě předehra Prometheus.

Oba programy budete řídit vy?

Ano. A měly by být s publikem. Ten závěrečný dokonce tři dny za sebou.

 

22

 

Jaká platí v Německu doposud omezení?

Nejsou tak striktní jako u nás, co se třeba roušek týká, ale musí například být určité vzdálenosti mezi hráči. Bude proto redukce smyčců a dechové nástroje musí mít rozestupy.

A na začátku příští sezóny? Plánujete už původní rozsah?

Uvidíme, co nám povolí. Snad ano. Například hned první titul jsme ale museli změnit, protože jsme plánovali uvést novou inscenaci Wagnerova Tannhäusera a to je tak obrovský orchestr – a celá produkce byla vymyšlená tak kontaktně s publikem – že jsme jí museli zrušit. Nasadíme do jejích termínů Gluckova Orfea, původní vídeňskou verzi opery.

A když se podíváme ještě o hodně dál… Na co se těšíte? Co máte před sebou?

Těším se do Paříže v lednu příštího roku, těším se k Vídeňským symfonikům, těším se do Salcburku k orchestru tamního Mozartea, kde mám krásný program se Sukovou Serenádou, s Dvojkoncertem Bohuslava Martinů a s Mozartovou Symfonií Jupiter. Také mě v příští sezóně čeká Symfonický orchestr BBC... A v Ženevě mě čeká Janáčkova Věc Makropulos a v Essenu dvě produkce: vedle Gluckova Orfea máme nastudovat novou operu, která je pro nás psaná na motivy filmu Dogville, psychologického dramatu Larse von Triera s Nicole Kidmanovou. Autorem je německý skladatel Gordon Kampe.

Musel jste hodně škrtat v diáři?

V tomhle období ano. Takže doufám, že se nám všem už uvolní ruce a budeme moci koncertovat tak, jak jsme byli zvyklí.

 

1

 

Foto: Marco Borggreve, Ivan Malý, Fb LHAK, Petra Hajská 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.