Novou divadelní sezonu a zároveň stejnojmenný čtyřletý hudebně-divadelní cyklus Opery Národního divadla a Státní opery otevře v neděli koncert s názvem Musica non grata. Je věnovaný „nežádoucí hudbě“, tedy autorům, na jejichž osudech a tvorbě se podepsala zvůle totalitních režimů 20. století. V tomto případě jde o Alexandra Zemlinského, Bohuslava Martinů a Vítězslavu Kaprálovou.
Koncert s názvem Opera před oponou je jedním z pěti představení, kterými se soubory Národního divadla v Praze rozloučí s letošní divadelní sezónou. V pátek 12. června se na jevišti historické budovy představí operní sólisté, klavíristé a členové orchestrů Národního divadla a Státní opery. Zazní výběr z české i světové opery, zvláštní místo v programu bude mít dílo W. A. Mozarta.
„Přivedlo ho to ke stvoření virtuální reality na jevišti v době, kdy se o této dnes samozřejmé součásti naší elektronické existence nikomu ani nesnilo.“
„Nejefektnějších kouzel dosahoval světly a zrcadly, včetně polopropustných.“
„Čím více rozumíte technologiím, tím více si můžete fantazii poslat na špacír.“
V rozhovoru pro portál KlasikaPlus se Daniel Dvořák, někdejší žák profesora Josefa Svobody, scénograf a během let také postupně ředitel Státní opery Praha, Národního divadla v Praze a Národního divadla v Brně, zamýšlí doma v Jevanech v den stého výročí narození slavného scénografa nad jeho významem, názory a tvůrčím rukopisem. Jak říká, technicky byl opravdu nepřekonatelný – a co si ve své kreativitě vymyslel, to dokázal bez problémů realizovat. Ovlivnil Dvořáka především formátem své tvůrčí osobnosti, které žádný výsledek nebyl dost dobrý a pro který žádná komplikace nebyla limitující; záludnosti tvůrčího procesu ho viditelně bavily.
„Je jiná doba, jiný čas, jiné regule.“
„Je to s publikem těžší? – Vždycky!“
„Připravovala jsem Fibichovu Hedy do Opavy. Premiéra měla být v červnu.“
Přední tuzemští operní umělci prostřednictvím televizních kamer potěší dnes večer publikum koncertem, který v přímém přenosu vysílá ČT art pod názvem Ve zpěvu hledejme úlevu… Koncert je navíc benefiční, podpoří krizovou Linku seniorů provozovanou společností Elpida. Sólisté vystoupí za klavírního doprovodu na jevišti Státní opery, z důvodů pandemie za přísných hygienických opatření a před prázdným hledištěm. Posledním číslem programu je árie „Bohové věční“ ze Smetanovy Libuše. O výjimečné roli i o současné době uvažuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus sopranistka Dana Burešová, která Libuši zpívá v aktuální inscenaci pražského Národního divadla a která pěvecké defilé uzavře.
„Zlatým hřebem sezony mají být Mistři pěvci norimberští.“
„Mým záměrem je, aby se ve Stavovském divadle v příštích letech z oper hrály opravdu jen Mozartovy.“
„Pro rok 2024, Rok české hudby a rok dvoustého jubilea Bedřicha Smetany, plánuje Hansen společně s představiteli divadel v Brně a Ostravě.“
Pražské Národní divadlo připravuje na příští sezonu 18 premiér, na repertoáru mu zůstává 63 titulů. Operní soubor Národního divadla a Státní opery se ve třech historických budovách bude na premiérách podílet téměř polovinou. Obsáhne spektrum od Mozarta, Smetany a Janáčka přes Bizeta, Verdiho a Wagnera až po Schreckera a Ligetiho.
„Pro několik únorových představení i pro litomyšlské hostování je nyní v Česku jako představitelka titulní role americká sopranistka Adina Aaron.“
„Amneris je role z těch, které Eliška Weissová umí beze zbytku zahrát i zazpívat.“
„Inscenace nabízí egyptský kolorit scény a dekorativních kostýmů, ale režijně nepřináší nic originálního.“
Pražské Národní divadlo přesunulo inscenaci Verdiho Aidy zpět do rekonstruované Státní opery. Je tam na repertoáru od premiéry v roce 1994, tedy neuvěřitelné čtvrtstoletí. Titul je stále životaschopný, dokáže přilákat četné publikum. Bylo tomu tak i v pátek 14. února. Nejbližší představení jsou tento týden v úterý, v pátek a v neděli, pak následují další. První červencový večer má pak s Aidou soubor Státní opery hostovat na festivalu Smetanova Litomyšl.
„Tosca? Nic veselého. Ani Aida nenabízí happy-end.“
„Porgy a Bess nejsou jen známé songy, ale opravdové drama.“
„K wagnerovským rolím opravdu velmi pomalu. Ale určitě směřuji i k dalším a dalším současným operním dílům.“
Tosca, Lady Macbeth, Luisa Miller, Amélie, Leonora v Síle osudu a v Trubadúrovi, ale také Gershwinova Bess… A především Aida. To jsou nejčastější operní úkoly americké sopranistky Adiny Aaron. Titulní roli ve Verdiho Aidě zpívá také v Praze. Po dnešním představení se na jeviště Státní opery vrátí v této úloze ještě třikrát a pak znovu na konci léta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje rozdíly mezi Puccinim a Verdim a mezi Amerikou a Evropou.
Předpremiéru site-specific opery Hra o malinu, příběh milostného trojúhelníku v karnevalových kulisách Benátek v Ponchielliho opeře La Gioconda i téma lásky v mnoha podobách v „monoopeře“ Love songs pro ženský hlas a saxofon, to vše nabídne ve svém nejbližším programu Festival hudebního divadla Opera 2020.
„Turandot je pro mne esencí toho nejlepšího ze všech Pucciniho oper.“
„Nechtěl bych se podílet na tom, aby ze Zlaté kapličky byl jenom skanzen.“
„Brno je spojováno s Janáčkem. Podobně je k pražskému Stavovskému divadlu přišpendlen Mozart.“
Národní divadlo má na repertoáru nově Pucciniho Turandot. Režie a scéna je dílem Zuzany Gilhuus. Na jeviště historické budovy postavené v Praze Čechy se tato opera vrátila po více než čtyřiceti letech, během nichž se ovšem hrála ve Státní opeře, v někdejším divadle pražských Němců. Hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, který inscenaci připravil hudebně, se těsně před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nejen nad Pucciniho posledním dílem, ale také nad tradicemi a nad budoucností pražských operních divadel. A protože je z Brna a dirigentskou dráhu začal v tamním souboru Janáčkovy opery, nabízí i některá srovnání.
„Obsadenie obnoveného naštudovania Fidelia je plné zahraničných hostí.“
„Pri Fideliovi nepovažujem aktualizáciu za násilnú, jeho základná idea predsa dobovému určeniu nepodlieha.“
„Sunnegårdh zdôrazňuje najmä odvahu, odhodlanie Leonory, pristupuje k nej ako k žene, ktorá svoje emócie dokáže mať maximálne pod kontrolou.“
Akokoľvek významný bol slávnostný koncert k znovuotvoreniu Státní opery, do skutočného života budova operného domu znovu vstúpila až prvým predstavením 9. januára. Inscenáciou, ktorá sa na jej nových doskách odohrala ako prvá, bol Beethovenov Fidelio.
„Galakoncert ke znovuotevření divadla hýří jmény skladatelů a zajímavých interpretů, program připomíná momenty z historie operních souborů, které tu působily.“
„Zahájení patří, stejně jako v roce 1888, Wagnerovým Mistrům pěvcům norimberským.“
„Defilé stylů, řada příslibů, vždyť například právě Fidelio má obnovenou premiéru už tento týden.“
A chraňte ji a inspirujte ji, patří ještě do citátu ze slavnostního znovuotevření pražského operního divadla, aby oslovení múz užité v titulku bylo úplné. Jsou to slova spisovatele Pavla Kohouta, která v posledním z několika vstupů završila jeho veskrze lakonické vystižení uplynulých 132 let historie budovy, kultury v Praze a politického vývoje v zemi. Státní opera, od roku 1888 do druhé světové války scéna pražských Němců, prošla v posledních třech letech zásadní technologickou i památkovou rekonstrukcí. Pavel Kohout svým slovem doprovázel nedělní galakoncert, který vrátil divadlo umělcům z Národního divadla a veřejnosti.
„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“
„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“
„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“
Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha. Máme na co navazovat, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus německý dirigent Karl-Heinz Steffens, který se loni stal hudebním ředitelem Státní opery a připravil tedy i galakoncert zahajující další éru tohoto divadla.
„Centrální postavou Veithovy opony není básník typu Karla Hynka Máchy, ale básník, který má na sobě brnění.“
„Kolem se to hemží násilím, vraždami, láskou… tedy tématy, která divadlo nejčastěji zpracovává.“
„Ne, nemám pocit, že odteď už budu malovat jen jako na konci devatenáctého století.“
Státní opera, kterou v neděli čeká po téměř tříleté rekonstrukci znovuotevření, má novou oponu. Vznikla podle původní opony namalované Eduardem Veithem. Ta zdobila interiér v letech 1888 až 1945, tedy po celou dobu existence Nového německého divadla, avšak na konci války, kdy i pražští Němci museli opustit Československo, se záhadně ztratila. Umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla Martin Černý, který na novém uměleckém díle nyní spolu se studenty katedry scénografie Divadelní fakulty AMU po dva roky pracoval, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že výjev na této oponě nezdůrazňuje tolik národní cítění jako v případě opony v Národním divadle. Jako předloha mu musela stačit černobílá fotografie z konce 19. století. Za malbou na plátně s plochu téměř 200 metrů čtverečních a váze sto kilogramů se skrývá více než tisíc hodin práce.
Přesně za čtrnáct dní, v neděli 5. ledna, bude po rekonstrukci znovu otevřena Státní opera. Slavnostní operní galakoncert v režii Alice Nellis s podtitulem Státní opera v proměnách času bude v přímém přenosu vysílat Česká televize i německý kanál ARTE. První operní premiéra chystaná na duben příštího roku bude Szymanowského Král Roger, baletní soubor nastuduje ve druhé polovině května Čajkovského Spící krasavici.
Do otevření Státní opery zbývá sedm desítek dní. Po galakoncertu ohlášeném na 5. ledna 2020 nicméně ještě nezačne plný každodenní běžný provoz. Ten je podle dlouho známého harmonogramu plánován až od září. První půlrok je určen k testování nových technologií i dispozice obnovených prostor; bude potřeba se s budovou a jejími možnostmi seznámit a přizpůsobit se jim. A také dokončit některé práce. Uvnitř i v okolí.
Mezi 26. a 28. červnem vystoupí na několika místech Středočeského kraje orchestr složený z českých a německých studentů Akademie komorní hudby pod vedením violoncellisty Tomáše Jamníka a hobojisty Jana Součka. Špičkoví mladí hudebníci se představí v Kostelci nad Černými lesy, v Kutné Hoře a v Ratajích nad Sázavou. Svou čtvrtou sezonu zakončí soubor o víkendu na konci června řadou čtyř koncertů v lázeňských Poděbradech.
