PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Janáček zase jednou ve vídeňské Státní opeře zvítězil.“

„Pavel Černoch prokázal, že mu janáčkovské role jsou velmi blízké.“

„Marlis Petersen v závěru překvapila lyrickou kantilénou s dramatickým témbrem. Uchvátila publikum, které jí ve zcela zaplněném hledišti děkovalo dlouhým potleskem.“

Inscenace opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se vrátila po deseti létech na jeviště Vídeňské státní opery. Tehdy ji dirigoval Jakub Hrůša, letos 30. listopadu stál za dirigentským pultem Tomáš Hanus. Na jevišti vedle Marlis Petersen, představitelky Eliny Makropulos, stál i český tenorista Pavel Černoch. Obnovená inscenace režiséra Petera Steina na scéně Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech Annamarie Heinreich byla de facto premiérou, neboť z původního obsazení zůstal je Wolfgang Bankl v roli doktora Kolenatého. Představení sklidilo obří aplaus.

„Katie Mitchell předkládá londýnskému opernímu publiku příběh jako nezakrytě erotické setkání věčné ženy s mladičkou cynickou zlodějkou, tedy v poměrně brutální úpravě.“

„Hrůšovo pojetí Janáčkovy hudby je podrobné, postihuje a s přehledem organizuje útržkovitou a epizodickou proměnlivost jdoucí často do prudkých drobných kontrastů. V případě Věci Makropulos je ovšem navíc až překvapivě lyrizující.“

„Režisérka ve finále podmanivě, jakoby až naruby užívá zpomalený pohyb všech postav, ve filmu by se řeklo slov motion. Bez patosu tak může gradovat emocionální atak.“

Janáčkova Věc Makropulos, jak ji nově hraje během listopadu londýnská Královská opera Covent Garden, je hodně jiná. Katie Mitchell přeznačila příběh zcela zásadně – přemísťuje ho do současnosti a přidává nové vztahy. S libretem a hudbou však přesto zůstává ve vzácném souznění. Dirigent Jakub Hrůša se s režisérkou kontrastně potkává v krásně empatickém modelování hudebních emocí i tempa a nálady. Výsledkem je sto minut skvělého, navíc mimořádně inovativního hudebního divadla.

„Na pódiu neustále dochází k nějaké akci, je zde veliké množství maličkostí a detailů, ale nic není samoúčelné, všechno zapadá do logiky inscenace a umocňuje její poetičnost.“

„Všechny pěvecké party byly podány na vysoké úrovni.“ 

„Dorothea Röschmann podala herecky asi nejpřesvědčivější Emilii, jakou jsem kdy viděl.“

Festival Janáček Brno uvedl dlouho očekávané nastudování Janáčkovy předposlední opery Věc Makropulos v režii Clause Gutha. Hudebního vedení se ujal Robert Jindra. Inscenace vznikla pro berlínskou Staatsoper a může se opřít nejen o nesmírně invenční a inteligentní režii, ale také o kvalitní ztvárnění rolí německými i českými sólisty a zároveň o solidní výkon orchestru. V sobotu 16. listopadu se v Janáčkově divadle dílu dostalo nadšeného přijetí publikem, stejně jako tomu bylo 21. listopadu 1922 při premiéře v pražském Vinohradském divadle.

„Pro mě jako pro interpretku je důležité dát prostor vřelosti, a to dokonce i tehdy, když je dějový a hudební pohyb rychlý.“

„Nevěřím na dirigentskou diktaturu. Zároveň ale vím, že reprezentuju partituru – a občas musím být jejím silným advokátem.“

„Janáček je tak silný skladatel, že mu budoucnost určitě patří.“

Pařížská Opera Bastille hraje do 17. října Janáčkovu Věc Makropulos s nestárnoucí Karitou Mattilou v hlavní roli a s krásně zrajícím Pavlem Černochem v jedné z nejdůležitějších dalších úloh. Dirigentka obnovené inscenace Susanna Mälkki v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o své profesi a o vztahu hudby a divadla v inscenacích…

„Karita Mattila nabídla postavu čím dál nešťastnější, cynické, životem unavené operní divy vokálně svrchovaně zvládnutou.“

„Susanna Mälkki pojala Janáčkovu partituru tempově i výrazově značně lyrizujícím způsobem.“

„Čapkovo poselství je v inscenaci zastřeno, stejně jako emocionální nárazy Janáčkovy hudby.“

Inscenace Věci Makropulos v Opéra national de Paris, dirigovaná Susannou Mälkki, přesazuje Čapkovu a Janáčkovu hru o nesnesitelné tíze nesmrtelnosti z Čech do Kalifornie, z Prahy, kdysi dávno rudolfinské, do Hollywoodu. Režisér Krzysztof Warlikowski, podpořen scénografkou Małgorzatou Szczęśniak, tak činí pomocí postavy Marilyn Monroe. Škoda, že její jméno alespoň nenabízí stejné iniciály jako Ellian Mac Gregor, Eugenie Montez, Ekaterina Myškina nebo Elsa Müller, což jsou podoby, pod nimiž Elina Makropulos postupně prochází staletími. Takhle jeho nápad působí trochu lacině. V případě sopranistky Karity Mattily jiné iniciály nevadí. Hraje a zpívá Emilii Martu impozantně.

„Režisérka naštěstí neměla ambice pokoušet se přidávat do opery ´svůj´ příběh.“

„Pěvci kompletně tvořili vyrovnaný, dobře vybraný cast a režisérce ochotně hráli. Vesměs dobře se vyrovnali s češtinou a Janáčka zpívali oddaně.“

„Hanusovo vedení celého dramatu bylo podrobné a vášnivé, jak je u něj obvyklé.“

Opera Věc Makropulos v inscenaci Velšské národní opery se stala dalším vrcholem festivalu Janáček Brno 2022. Jak díky režii a scénografii, které podpořily sílu poselství textu Karla Čapka, tak díky hudebnímu nastudování Tomáše Hanuse. Brněnský rodák, ve Walesu působící už šest let, v pátek v Janáčkově divadle se strhujícím dílem skutečně triumfoval.

„Emilia Marty je v podání kmenové sólistky plzeňského divadla Ivany Veberové kreací budící velký umělecký respekt i hluboké dojetí.“

„Janáček je mnohde jinde než u nás vnímán obecně a samozřejmě jako autor mimořádně vzrušujících děl.“

„Jenůfa, Káťa Kabanová a Liška Bystrouška jsou hrdinky, se kterými se dá dýchat. Emilia Marty je takovou taky, jen je možná potřeba si na ni zvykat o trochu déle.“

Plzeňská opera hrála před několika dny Janáčkovu Věc Makropulos. V hledišti novorenesančního Velkého divadla se 444 místy bylo několik desítek lidí. Možná stovka. To je málo. Důvody se v dnešní době sčítají. Za prázdnými sedadly lze tušit obavy z kontaktu s jinými lidmi, opatrnost, odpovědnost, nechuť, únavu, ale také pohodlnost… 

„Za Janáčka se v cizině biji všemi dostupnými uměleckými i lidskými prostředky.“

„vzhledem k mému vytížení v roli symfonického dirigenta se opera daří jen příležitostně, párkrát do roka, jako svátek.“

„Makropulos je Janáčkova nejtěžší operní partitura.“

Curyšská opera v sobotu nabídla publiku mimořádný program k zahájení sezóny – Den otevřených dveří s možností nahlédnout do zákulisí, zúčastnit se kostýmové zkoušky na Verdiho Nabucca, sledovat vystoupení baletu nebo zhlédnout na studiové scéně úspěšnou inscenaci dětské opery Konrad oder Das Kind aus der Konservenbüchse. Hned dnes večer už má ale na programu premiéru nové inscenace…

„Janáček a můj hlas si naštěstí velmi dobře rozumějí.“

„V zahraničí jde o velmi žádaného autora, žijeme v období „janáčkománie“.“

„V únoru 2019 čeká Brisceina Smetanův Dalibor v německém Frankfurtu.“

Na scénu berlínské Deutsche Oper se na tři večery 10., 16. a 22. listopadu vrací Janáčkova opera na motivy Čapkovy hry Věc Makropulos o touze po nesmrtelnosti i strachu z ní.  Hlavní ženskou roli Emilie Marty ztvární jedna z nejlepších dramatických sopranistek současnosti Evelyn Herlitzius. Do inscenace vstupuje i tenorista Aleš Briscein, který hlavní postavu Alberta Gregora vytvořil už několikrát v kariéře, kromě českých scén třeba v Londýně, Salcburku, Šanghaji nebo Hongkongu.

„Nemám nic proti škrtům, ale Svatá Ludmila má už ve svých genech velkorysou monumentalitu.“

„Nezkrácená podoba mi připomíná největší liturgické události.“

„Dvořák je srozumitelnější, někdy až příliš, Janáček je ten pro náročnější publikum.“

Velkolepé oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka zazní po sto letech v původním rozsahu – festival Dvořákova Praha tak dnes přispěje k letošním jubilejním oslavám československé státnosti. Nastudování se ujala špičková tělesa a sólisté z obou zemí. Pod taktovkou Jakuba Hrůši vystoupí Kateřina Kněžíková, Alena Kropáčková, Richard Samek, Jozef Benci, Ondřej Koplík, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dílo patří mezi mistrovy nejrozměrnější a nejhlubší kompozice, spojuje v sobě křesťanskou symboliku i linii vlasteneckou.