„Recitál slavného českého basbarytonisty byl v Brně očekávaný s velkými nadějemi a zvědavostí.“

„David Švec nechal vyznít barvy klavíru, hrál si s kvalitou tónu, s kontrastní dynamikou a výsledkem byl procítěný přednes, úderný i něžný.“

„Po přestávce se Adam Plachetka ujal mikrofonu a sdělil publiku, že písně byly nahrány na nové CD, které si návštěvníci koncertu mohou zakoupit jako první.“

Rok české hudby se propsal na program festivalu Janáček Brno i díky recitálu Adama Plachetky a klavíristy Davida Švece. Vybrali si písně čtyř českých autorů na básně Vítězslava Hálka. Zazněly v sobotu 9. listopadu v Mahenově divadle a rovněž bylo pokřtěno nové CD, kterému šel za kmotra umělecký šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman.

Recitál slavného českého basbarytonisty byl v Brně očekávaný s velkými nadějemi a zvědavostí. Pověst, která pěvce předchází, nepřehání, jeho kariéra je závratná. Státní opera ve Vídni či Metropolitní opera v New Yorku, to jsou ikonická místa, kde zpívala jen hrst českých operních pěvců. Nakonec i jeho postava je imponující a hlas má patřičný rezonanční prostor. Nicméně možná proto se zpočátku zdálo, že pěvec není ve své kůži, že se mu nedaří zkáznit svůj mohutný hlas natolik, aby pohladil a aby dokázal vyjádřit niterné emoce. Jistě si to uvědomoval, neboť se o tomto problému vyjádřil v nedávném  rozhovoru. I proto možná zpočátku nevěnoval tolik pozornosti výrazu a dynamice; písně se zdály výrazově zaměnitelné. Alespoň do přestávky. Ale popořadě.

Koncert zahájily Večerní písně Bedřicha Smetany. Celý cyklus jich obsahuje pět a jsou všechny důvěrně známé. Kdo v zlaté struny zahrát zná je oslavou hudebníků, obhajobou básníků Nekamenujte proroky, další je Mně zdálo se. Radostná píseň Hej, jaká radost v kole by vskutku byla potřebovala vylehčit, píseň Ze svých písní trůn Ti udělám je oslavou lásky a krásy a byla podána s pevností a odhodláním. 

Mezihry mezi jednotlivými cykly vyplňoval klavírista (a dirigent) David Švec, který zahrál nejprve z klavírního cyklu Antonína Dvořáka Poetické nálady, op. 85 skladbu Noční cestou. Vnesl do večera dynamické kontrasty, něhu a perlivou lehkost.

Tvorba Antonína Dvořáka pokračovala Večerními písněmi, op.3; celý cyklus v nové edici vydavatelství Bärenreiter z roku 2024. Písně Ty hvězdičky tam na nebi, Mně zdálo se, Já jsem ten rytíř a Když bůh byl nejvíc rozkochán, to jsou rozkošné skladby, plné citu a vroucnosti, jež zde ovšem Adamu Plachetkovi bohužel poněkud chyběly. Stále ještě byl cítit ten vnitřní boj pěvce proti velkému hlasu, který jakoby se chtěl rozletět hledištěm Mahenova divadla a pěvec ho stále musel krotit do intimní polohy. Píseň Tak jak ten měsíc je bez opusového čísla a z fragmentu, psaného Antonínem Dvořákem ji dokomponoval Jaroslav Krček. Dvě písně z opusu č. 9 Umlklo stromů šumění a Přilítlo jaro zdaleka se pěvci podařilo zněžnit, další opus č. 31 obsahoval pět písní – Když jsem se díval do nebe, Vy malí, drobní ptáčkové, Jsem jako lípa košatá, Vy všichni, kdož jste stísněni a poslední Ten ptáček, které se pěvec snažil naplnit vroucností i odhodláním.

Po přestávce se Adam Plachetka ujal mikrofonu a sdělil publiku, že písně byly nahrány na nové CD, které si návštěvníci koncertu mohou zakoupit jako první po koncertě. A na scéně proběhl křest CD, jehož kmotrem se stal umělecký šéf brněnské opery Jiří Heřman. 

Pak už recitál pokračoval písní Josefa Suka Noc byla krásná ze sešitu Tři písně na slova Vítězslava Hálka. „Noc byla krásná, průhledná – až v nebe vidět bylo…“ poetický text a jemná melodie samy přinesly pěvci poklidný výraz a jakousi odevzdanost a poddal se i obří Plachetkův hlas. Patero písní z Večerních písní, op. 5 Zdeňka Fibicha zahájila píseň první Umlklo stromů šumění. Z klidného piana se odvíjela melodie v měkkém výrazu, plná citu a s vroucností, jež vplynula do další písně Na nebi plno hvězdiček. Houpavý rytmus a melodie provázely další Ty dívko zvláště líbezná a další následovala ve stejné náladě Tvé oko krásné jezero. Poslední píseň v cyklu Přilítlo jaro z daleka zahájili interpreti jásavě jak v klavíru, tak i v pěvecké lince. Písně Zdeňka Fibicha překvapily svou líbezností a opravdovostí. Klavírista David Švec doprovázel pěvce s vytříbeným citem pro potřeby zpěvu, dopracovával výraz písní v mezihrách a dával jim potřebné vyznění. 

Sólově zahrál ještě výběr z Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku v nové edici Jiřího Zahrádky G.Henle Verlag 2022. David Švec nechal vyznít barvy klavíru, hrál si s kvalitou tónu, s kontrastní dynamikou a výsledkem byl procítěný přednes, úderný i něžný.

Závěr recitálu se vymykal z textů Vítězslava Hálka. Zazněly Cikánské melodie, op. 55 Antonína Dvořáka na text Adolfa Heyduka. Zde si pěvec dovolil větší svobodu a písně, které má nazpívané již ze studentských let, pouštěl svobodně do prostoru. Má píseň zas mi láskou zní, Aj! kterak trojhranec můj, A les je tichý kol a konečně Když mne stará matka s niternou vroucností. Struna naladěna a Široké rukávy mělo potřebný taneční ráz a volnost vyjádření a závěrečná Dejte klec jestřábu byla rozhodnou výpovědí.

Nadšené publikum si vyžádalo přídavky a pěvec s klavíristou ochotně vyhověli. Už ale mimo českou hudbu nabídli nejprve něžnou píseň Franze Schuberta Im Abendrot, D. 799, které dal pěvec předtím neslyšené jemné pianissimo a poté píseň Die Nachtop. 10: č.3, Richarda Strausse, ve které s napětím a v legatu našlapoval. Nakonec bylo obdivuhodné, jak se pěvci podařilo zkrotit obrovský materiál a dát mu lehounké kontury i projasněnost. Teď bude ještě zajímavé slyšet, jak se mu to povedlo na nahrávce, která bude jistě krásným dárkem pod stromeček.  

Foto: Janáček Brno / Marek Olbrzymek

Facebook X E-mail WhatsApp