PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Karita Mattila nabídla postavu čím dál nešťastnější, cynické, životem unavené operní divy vokálně svrchovaně zvládnutou.“

„Susanna Mälkki pojala Janáčkovu partituru tempově i výrazově značně lyrizujícím způsobem.“

„Čapkovo poselství je v inscenaci zastřeno, stejně jako emocionální nárazy Janáčkovy hudby.“

Inscenace Věci Makropulos v Opéra national de Paris, dirigovaná Susannou Mälkki, přesazuje Čapkovu a Janáčkovu hru o nesnesitelné tíze nesmrtelnosti z Čech do Kalifornie, z Prahy, kdysi dávno rudolfinské, do Hollywoodu. Režisér Krzysztof Warlikowski, podpořen scénografkou Małgorzatou Szczęśniak, tak činí pomocí postavy Marilyn Monroe. Škoda, že její jméno alespoň nenabízí stejné iniciály jako Ellian Mac Gregor, Eugenie Montez, Ekaterina Myškina nebo Elsa Müller, což jsou podoby, pod nimiž Elina Makropulos postupně prochází staletími. Takhle jeho nápad působí trochu lacině. V případě sopranistky Karity Mattily jiné iniciály nevadí. Hraje a zpívá Emilii Martu impozantně.

„Paprsek naděje svitl chátrajícímu objektu v roce 1963, kdy byl prohlášen za kulturní památku. Ale ke skutečnému znovuzrození zámku došlo až mnohem později, postupně až od roku 2013.“

„O posledním víkendu na přelomu září a října uvítal příjemný a zcela zaplněný zámecký sál další znamenitý komorní soubor – České filharmonické kvarteto.“

„Klíčovým autorem večera byl osobně přítomný skladatel Jaroslav Krček, který se ve své skladbě Maiestas Caroli představil také v roli dirigenta.“

Pokud nevíte, kde je zámek Dobrohoř, není to žádná mezera ve vzdělání a určitě nejste sami! Vždyť již dávno měl zcela zmizet z povědomí veřejnosti. Venkovský zámek – poměrně rozlehlá symetrická jednopatrová stavba – měl jako desítky podobných objektů v tomto státě chátrat tak dlouho, až bude nutné ho zlikvidovat. Od roku 1945 byl totiž ve správě Státního statku Nová Bystřice…

„Katedrální varhaník Aleš Nosek si své provedení náročného Preludia a fugy e moll Johanna Sebastiana Bacha doslova užil.“

„Biblické písně jsou Janálovou srdeční záležitostí.“

„Hlas Poláčkové se nesl i nad nejsilnějšími místy orchestru.“

Druhým koncertem cyklu Chrámová koncertní řada v Plzni pokračovala tradice Plzeňské filharmonie se představit v jiném prostředí než obvyklém. Koncert byl věnován Plzeňskému Prazdroji u příležitosti výročí, kdy přesně před 181 lety byla 5. října uvařena první várka plzeňského piva.

„Je vždy vzrušující vidět díla optikou nového nástroje, nové akustiky a nového estetického prostředí.“

„Smyslem takových varhan není velikost a síla, ale barva a jemnost.“

„Spojené státy mají velmi zvláštní sbírku historických varhan, která sahá až do osmnáctého století.“

V neděli 8. října uzavře letošní program třetího ročníku festivalu Varhanní Vysočina americký sólista Nathan Laube. V kostele sv. Martina v Třebíči zahraje skladby ve spektru sahajícím od Georga Muffata po Petra Ebena. Festival vznikl v roce 2021 z iniciativy varhaníků Alfreda Habermanna a Lukáše Dvořáka, studentů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, kteří pocházejí z Vysočiny…

„Piotr Beczała pri interpretácii zdôraznil emóciu, prostú jednoduchosť a šikovne ich spojil so štylizovaným a salónne ušľachtilým koncertným rozmerom.“

„Tenorista ich predniesol s prirodzenou eleganciou, emocionálnym ponorom a s dokonalým štýlovým porozumením.“

„Skvelý dojem z koncertu pokazila smršť s dramaturgiou dokonale neladiacich prídavkov.“

Významný svetový tenorista, hosť popredných operných divadiel, Piotr Beczała sa v rámci 58. ročníka medzinárodného festivalu Bratislavské hudobné slávnosti predstavil 3. októbra 2023 v bratislavskej Redute komorným recitálom piesní a operných árií. Realizáciu koncertu prevzala Slovenská filharmónia ako organizátor festivalu od súkromnej agentúry Kapos.

„Záměrem je představit neprávem opomíjené skladby či skladatele. Koncert Kremeraty Balticy toto zadání skutečně splnil.“

„Onutė Gražinytė disponuje ohromnou dynamickou škálou a mistrovsky pracuje se zvukem, především v tichých pasážích, kdy se jí daří barevně odlišit polyfonickou strukturu téměř na hranici slyšitelnosti.“

„Kremerata Baltica do Brna přivezla skutečně objevný program, navíc ještě mistrovsky přednesený.“

Koncert souboru Kremerata Baltica v rámci festivalu Moravský podzim patřil k dramaturgicky i interpretačně mimořádným počinům. Smyčcový orchestr založený roku 1977 lotyšským houslistou Gideonem Kremerem se představil 4. října v brněnském Besedním domě spolu s mladou litevskou klavíristkou Onutė Gražinytė.

„V první polovině hojně navštíveného koncertu zaznělo Trio D dur Charlese de Bériota, známé jako Fantasie z opery Čarostřelec. Skladba má romantický kompoziční styl, pohrává si s prvky etud a nezapře skladatelův obdiv k Paganinimu.“

„V houslovém a violoncellovém partu si Jiří Jahoda s Miroslavem Zichou předávali romantickou melodii proloženou četnými pizzicaty, staccaty, spiccaty a dvojhmaty, které Bériotovým žákům upevňovaly virtuózní techniku a přitom okouzlovaly posluchače.“

„Dlouhotrvající potlesk si vyžádal přídavek, kterým byla Dívka s vlasy jako len od Clauda Debussyho, drobná skladba ryzího francouzského impresionismu, v níž mnozí posluchači poznali televizní znělku z někdejší Nedělní chvilky poezie.“

V neděli 1. října v brněnském Rubínu zahájilo Moravské klavírní trio čtrnáctý ročník svého abonentního cyklu Muzikobraní. Klavíristka Jana Ryšánková, violoncellista Miroslav Zicha a houslista Jiří Jahoda hrají v nezměněné sestavě již déle než pětadvacet let a tentokrát se zaměřili na klavírní tria francouzských skladatelů konce 19. a začátku 20. století. Zcela vyprodaný sál Rubínu v ten podvečer ovládl Charles de Bériot, Claude Debussy a Édouard Lalo.

„Sedmatřicetiletý dirigent Petr Popelka stačil během prvního roku svého angažmá u SOČRu několikrát předvést, jak brilantně dokáže s orchestrem pracovat a k jakým hráčským výkonům ho umí přimět.“

„Bezesporu talentovaná houslistka a skladatelka María Dueñas pojala celý part na svůj věk velmi oduševněle a sofistikovaně, alespoň soudě podle zvuku, který doléhal do čtvrté řady na balkoně.“

„Petr Popelka zůstal kdesi mezi Abbadovými interpretacemi a strhující show, kterou ve stejném sále nedávno u pultu České filharmonie předvedl Klaus Mäkelä.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu otevřel 97. koncertní sezonu přitažlivým programem a v plném lesku. V zaplněném Rudolfinu nabídl Korngoldův Houslový koncert a Mahlerovu První symfonii. Šéfdirigent Petr Popelka si přizval teprve dvacetiletou, ve světě oceňovanou houslistku Maríu Dueñas, pro kterou byl virtuózní part ideálním prostředkem, jak se poprvé předvést v Česku. Kdo však čekal mladistvé a emocionální provedení, ten se nedočkal.

„Program celého koncertu se dá rozdělit na dvě poloviny, ve kterých zněly pouze sólové varhanní kompozice, přičemž uprostřed se nacházel violoncellový vstup.“

„Již po prvních tónech slavnostní Ensalady od Sebastiána Aguilery de Heredia bylo jasné, že se jedná o vynikajícího hráče.“

„Zdejší malé barokní varhany dovedly pod rukama interpreta zcela uspokojivě zaplnit prostor kostela.“

První říjnovou neděli se v klášterním kostele Narození Páně v Opočně uskutečnil varhanní recitál na nedávno zrekonstruovaných varhanách králického mistra proložený třemi skladbami pro sólové violoncello. Příjemnou atmosféru vycházející z pozdního babího léta podtrhla i uspokojivá posluchačská návštěvnost. Varhaník Ireneusz Wyrwa hrál pouze skladby renesanční a barokní, violoncellistka Alena Šístková dokonce zařadila i jednu část z Ligetiho Sonáty.

„Projektoval jsem si vlastní představy do vnímání Bartošovy hry, anebo i on cítil apel naplnit přednášenou skladbu něčím navíc?“

„Uvažoval jsem, zda nějak zádumčivě podzimního melancholického tónu neznělo první půlí až příliš.“

„Jan Bartoš zajisté přesvědčil o svém prvotřídním umu a koncertnímu křídlu C. Bechstein D 282 zároveň s tím udělal tu nejlepší reklamu.“

Hybatelé rezonance je řada klavírních recitálů pořadatelské organizace C. Bechstein, výrobce klavírů a pianin. Šestou sérii řady zahájil 2. října v prostorách Anežského kláštera přední český interpret Jan Bartoš. Zajímavostí jeho vlastní dramaturgie zahrnující čtyři kompoziční celky byl klavírní cyklus Osm preludií Miloslava Kabeláče.

„Protože býval v kritikách nazýván jako „americký Beethoven“ a jeho hudba z Beethovena částečně vychází, zařadila festivalová dramaturgie Heinrichova díla vedle zásadních skladeb Ludwiga van Beethovena.“

„Posluchačům se představil skladatel a klavírista Peter Graham, který nejprve přiblížil průběh Heinrichova života a na vybraná témata skladeb zaimprovizoval.“

„Formu skladby pak orámoval návrat úvodního znění árie, která se v úplném závěru ztratila v tichu. Improvizace působila celistvě, nápaditě a barevně, nikde se neobjevil nekultivovaný nebo agresivní zvuk klavíru.“

Jako druhý z koncertů festivalu Moravský podzim byl zařazen klavírní recitál Anthony Philip Heinrich – americký Beethoven, který proběhl 2. října 2023 v komorní atmosféře čistých, funkcionalistických linií Vily Tugendhat v Brně. Tematická návaznost na zahajovací koncert festivalu v Janáčkově divadle o den dříve byla jasným dramaturgickým záměrem.

„Orchestr odváděl vůbec po celý koncert výbornou práci. Zdálo se, že s dirigentem má navázanou kvalitní a jasnou komunikaci, neboť zcela kopíroval jeho úmysly.“

„Již v úvodní sólové introdukci stihla prostřídat několik typů úhozů a tím pádem také dynamické škály.“

„Šťavnaté tahy smyčci vystřídaly dechy tiše vplynoucí do lehkého trylku klavíru za maximálního vnímání emotivní harmonie.“

Se začátkem října zahájil festival Moravský podzim svůj dvaapadesátý ročník. Letošní podtitul nese název Zvěstovatelé aneb Paralelní dějiny hudby. Dramaturgie má tak v plánu v rámci měsíce představit opomíjená díla velkých skladatelů a velká díla opomíjených skladatelů, jak potvrdil i zahajovací koncert. V Janáčkově divadle vystoupili za doprovodu Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese renomovaná klavíristka Polina Osetinskaja a Slovenský filharmonický sbor. V rámci light-designu se představil také vizuální interpret Cori O’Lan.

„Do pátého ročníku soutěže se přihlásil rekordní počet účastníků – 95 violistů z 32 zemí.“

„Je pravda, že tradice violových soutěží není bohužel u nás ani ve světě zatím tolik rozšířená jako těch pro jiné nástrojové skupiny. To může částečně vysvětlovat zatím malý zájem našich violistů o soutěžení v domovském hlavním městě.“

„Zajímavostí je, že pro všechny čtyři finalisty byla toto první zkušenost s orchestrem a nutno říct, že ji zvládli skutečně se ctí.“

Ve dnech od 28. září do 1. října se konal již pátý ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala. V sále Pražské konzervatoře se po prvním nahrávkovém kole sešlo osmnáct mladých violistů z celého světa, aby již naživo poměřilo své schopnosti ve druhém a třetím kole soutěžního klání. Zakladatelkou a ředitelkou soutěže je renomovaná česká violistka Kristina Fialová, předsedou poroty byl profesor z Královské hudební akademie v Kodani Tim Frederiksen. Finálové kolo zaznělo stejně jako v loňském roce za doprovodu orchestru, tentokrát jím byla Plzeňská filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho.