PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nebyl to Janáček úsečný, ale vyzpívaný, často spíše lyričtější, ale na klíčových místech přesto mimořádně dramatický, ve vzácné jednotě hudby a režie. Bez násilné aktualizace, bez schválností.“

„Pro Kostelničku je Ángeles Blancas ideální představitelkou. Ze scény „Co chvíla“ učinila společně s režisérem a dirigentem klíčový okamžik opery.“

„Málokterý režisér se odváží v závěru popustit uzdy a sáhnout po jednoznačně pozitivním řešení. Carsen ano.“

Poprvé a hned v nejlepší možné podobě. Tak se jeví Janáčkova Jenůfa, jak ji pro tři únorová uvedení jako koprodukční projekt nastudovalo sevillské divadlo Teatro de la Maestranza. Jde totiž o inscenaci režiséra Roberta Carsena, jehož jméno samo o sobě napovídá předem hodně, téměř vše. A pokud se tato opera ve čtvrtém největším španělském městě ještě nikdy nedávala, pak právě tato podoba, do detailů propracovaná a realisticky zahraná, byla šťastnou volbou. Při čtvrteční premiéře zarezonovala přesně, emotivně a uvěřitelně, zcela spolehlivě.

„Kopatchinskaja od samého počátku tvoří dojem, jako by byl koncert stvořen právě pro ni.“

„Valentin Uryupin provedl orchestr a posluchače oběma Ligetiho skladbami famózně.“

„Diváci, kteří nezůstali na Schumannovu symfonii, přišli o příjemný hudební zážitek, i když zatížený skokem o více než dvě století nazpět.“

SOČR připravil poctu Ligetimu a na pondělní koncert naplánoval hned tři jeho díla. Concert Românesc, Koncert pro housle a orchestr a Lontano. Program měl původně doplnit Béla Bartók se suitou z baletu Podivuhodný mandarín. Koncert byl nicméně ovlivněn nemocí šéfdirigenta Petra Popelky a tudíž došlo ke změnám. Díky pohotovému Valentinu Uryupinovi se však první polovinu koncertu podařilo zachovat, proto publikum s velkým nadšením přijalo sólo houslistky Kopatchinské. Zařazeného Schumanna po přestávce sice již ne zcela všichni akceptovali, avšak orchestr hrál výborně.

„Základní myšlenkou je, dát prostor studentům, aby mohli čerpat zkušenosti vedle profesionálních umělců, vesměs svých profesorů. Studentská jevištní praxe je tak zajištěna vytvořením jedné inscenace v sezóně.“

„Nevděčnice, to jsou mladé dívky a ženy, které se zřekly lásky, což je zde chápáno jako urážka Amora, jehož šípy tak nemohly vykonat svou práci, a proto nyní tráví čas v pekle.“

„Přesun do Slavnostního sálu Divadla Jiřího Myrona zvládli diváci rychle. Představení opery Henryho Purcella Dido a Aeneas mohlo začít. Uspořádání sedadel do elipsy kolem stěn sálu konvenovalo komornímu prostoru a posazení orchestru v levé části sálu nijak nerušilo vnímání.“

Národní divadlo moravskoslezské připravilo dvě horké novinky, které uvedlo v koprodukci s Fakultou umění a jejím Operním studiem. Již čtvrtým rokem se propojují obě instituce, aby daly prostor pro společnou práci profesionálů a studentů, kteří zde získávají cenné zkušenosti. V sále Divadla 12 a ve Slavnostním sále Divadla Jiřího Myrona se představili publiku společně profesionálové a studenti v projektech, které zasahují počátky opery. Opera a balet Tanec nevděčnic Claudia Monteverdiho z roku 1608 a opera Henryho Purcela Dido a Aeneas z roku 1683 měly premiéru 9. února. Recenze je psána z reprízy 15. února 2023. Hudebního nastudování a provedení se ujal Jiří Habart, režie Jiří Nekvasil, scénografem je David Bazika, autorkou kostýmů Hana Kelar Knotková. Sbor Operního studia vedla Lenka Živocká, choreografem byl Lukas Zuschlag.

„Nahrávka splňuje nejvyšší posluchačské nároky.”

„Jeden z vrcholů Tůmovy tvorby a přímo esence dobré vůle a radosti!”

„Všichni na této nahrávce nechali hluboký osobní otisk.”

Czech Ensemble Baroque přidal do svého bohatého nahrávacího portfolia další zajímavý titul. Kompozice Františka Ignáce Antonína Tůmy rozezněla tento znamenitý ansámbl a sbor spolu s předními českými sólisty Romanou Kružíkovou, Monikou Jägerovou, Jakubem Kubínem a Jiřím Miroslavem Procházkou. Nahrávka přináší Tůmovy skladby v unikátní světové premiéře.

„Hráči velmi zřetelně a jasně divákům ukázali každý drobný kontrast pomocí velmi přehledně čitelných barevných a artikulačních změn, což byl prvek, který se nesl celým večerem.“

„V průběhu dynamických změn si orchestr stále držel krásný zvukový balanc, každý hráč byl při reakcích na změny velmi pohotový a suverénní.“

„Věta je protkána mnohými silnými částmi, ve kterých hrál orchestr náležitě plně, zároveň ovšem nikdy neztrácel na výborné barvě.“

V Rudolfinu 14. února měli diváci možnost zažít skutečně vynikající koncert; Apoteózu tance. Výběr tří největších autorů klasické vídeňské školy (Mozart, Haydn, Beethoven) zaručoval špičkovou hudbu, Collegium 1704 (pod vedením Václava Lukse) pak hudbu provedlo na velmi vysoké úrovni. Úspěšný výkon sklidil zasloužené ovace ve stoje.

„Velmi šťastný krok byl oslovit sopranistku Alžbětu Poláčkovou, sólistku Národního divadla, jejíž hlas byl ozdobou i magnetem, k němuž byli posluchači neodolatelně přitahováni.“

„Hobojista si pohrával se všemi běhy, trylky a melodiemi, harfistka rozeznívala harfu jako nástroj mnoha rejstříků a hlasů.“

„Výsostné umění všech tří umělců bylo podpořeno něčím velmi důležitým a pro zdařilou spolupráci nepostradatelným. Vzájemným respektem, velkorysostí a radostí z úspěchu svých kolegů.“

Hobojista Vilém Veverka své příznivce chvíli napínal, co přesně přinese jeho nový program Ekstase. Vyšponovaná zvědavost byla nakonec uspokojena v pondělí 13. února na pražské Novoměstské radnici. Spolu s harfistkou Kateřinou Englichovou a sopranistkou Alžbětou Poláčkovou připravili písňový večer, v němž prostor zazářit, dostali všichni tři umělci.

„Vondráček svému domácímu publiku není lhostejný a jsem si jistý, že by mu odpustilo i výpadek závažnějšího rozsahu.“

„Všehovšudy šlo o poutavé provedení, které se vyznačovalo kladným vztahem k dílu a značnou pódiovou zkušeností.“

„Podle mého názoru jí však s narůstajícím množstvím not klesají možnosti charakterizace.“

Dne 12. února v pražském Rudolfinu proběhl v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu koncert ruské klavíristky Olgy Kern. Původně měl místo ní vystoupit Lukáš Vondráček, ale asi před dvěma týdny svou účast z rodinných důvodů odřekl. Navzdory změně programu byl sál plný, vstupenek nebylo vráceno mnoho.

„Simone Stone zpřístupnil dílo nejen mladší generaci, ale i starším divákům, které zajímá propojení opery s érou moderních technologií a hledání hlubších společenských otázek.“ 

„Scénické řešení umožnilo sledovat děj jak film, který je úzce spojen s hudbou, což byl progresivní tah.“

„Nicola Luisotti vedl Orchestr Vídeňské státní opery výrazově spolehlivě a v souladu s pěveckým děním na jevišti dokázal hudbu působivě gradovat.“

Vedení Vídeňské státní opery zařadilo na repertoár sezóny moderní pojetí Verdiho opery La traviata, kterou inscenoval australsko-švýcarský režisér Simone Stone. Premiéra opery se konala ve světoznámém rakouském divadle 7. března 2021, ale z důvodů přísných coronavirových opatření bez přítomnosti diváků. Zařazena byla ovšem do vysílání ORF i streamové sekce divadelního webu. Dne 11. února 2023 řídil patnácté představení renomovaný italský dirigent Nicola Luisotti.

„Robert Bílý, víťaz minuloročnej Hummelovej súťaže potvrdil, že je vychádzajúcou hviezdou českej pianistiky.“

„Symfónie Antona Brucknera znejú v bratislavskej Redute pomerne zriedkavo.“

„V osobe Ralfa Weikerta našlo ikonické Brucknerovo dielo ideálneho umeleckého interpreta.“

Na ďalšej dvojici abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 9. a 10. februára 2023 sme v Redute privítali dvoch generačne od seba vzdialených umelcov. Vychádzajúcu hviezdu mladej českej pianistiky Roberta Bílého, suverénneho víťaza posledného, 10. ročníka Medzinárodnej klavírnej súťaže J. N. Hummela a nestora európskej dirigentskej školy, vyše osemdesiatročného rakúskeho symfonického i operného mága Ralfa Weikerta, ktorý sa za dirigentským pultom nášho prvého orchestra objavuje pravidelne. Program koncertu zahrnoval dve ťažiskové diela romantickej autorskej proveniencie nášho západného suseda – 1.koncert pre klavír a orchester C dur, op. 15 Ludwiga van Beethovena a majestátnu Symfóniu č.4 Es dur „Romantickú“ Antona Brucknera, zemitého hornorakúskeho vidieckeho čudáka, no zároveň, ako píše v programovom bulletine ku koncertu vo svojom znamenitom texte muzikológ Andrej Šuba, „vizionára, wagnerovského epigóna a teutónskeho mystika“. Ťažko si predstaviť odľahlejšiu, no zároveň mimoriadne podnetnú, dramaturgickú kombináciu.