PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ukázková agogika přinesla líbivé proměny dynamiky, ve které držely basy, jakožto nedílná součást harmonie, úhlednou jednotu smyků.“

„Poetický svět Fišerovy pocty italskému houslovému virtuosovi sdíleli sólista i ansámbl v noblesní a vlídné výrazové poloze, ze které elegantní proměnou tempa přešli do svůdného tanečního rytmu.“

„Proměnlivá dynamika s efektem echa již v úvodu skladby, působivé akcenty, rázné nasazení a jednota souboru působily naprosto povznášejícím způsobem.“

Pražský komorní orchestr má za sebou dvaasedmdesát koncertních sezón a to bez přerušení. Už to by stačilo k návštěvě kteréhokoliv z jejich koncertů. A navíc je letošní kalendář orchestru opravdu atraktivní. Najdeme v něm kupříkladu violoncellistu Jiřího Bártu nebo hobojistu Viléma Veverku. Koncert, o kterém pojednává přítomná zpráva, však v seznamu nenajdete.

„Proč se Sergej Prokofjev nechal v roce 1936 přesvědčit k návratu do Sovětského svazu, zůstane asi navždy trochu hádankou.“

„Ve stínu diktatury Josifa Vissarionoviče vytvořili Prokofjev i Šostakovič některá ze svých nejlepších děl.“

„Velká sovětská premiéra baletu Romeo a Julie se o rok později přece jen nakonec uskutečnila – a tu brněnskou, přinejmenším v očích Rusů, dodnes zastiňuje…“

Pátého března roku 2023 uplynulo sedmdesát let od smrti Sergeje Prokofjeva. Jeho život se tehdy paradoxně shodou okolností uzavřel ve stejný den jako život diktátora Stalina, jehož režim mu tak ztrpčil poslední roky. Kult osobnosti a z něho vyplývající státní hysterie pochopitelně znamenaly, že Stalinův konec vše zastínil a že skladatelův odchod neměl šanci vzbudit sebemenší pozornost. Prokofjevova hudba však přečkala i toto poslední ponížení. A po sedmdesáti letech pro ni teď přichází důležitý mezník. Od ledna příštího roku nebudou jeho díla podle autorského zákona už chráněna, dědicům a nakladatelům přestanou plynout peníze. Uvádění Prokofjevovy hudby se zlevní – a určitě se tedy bude víc hrát.

„V jednom tato atmosféra nutně evokovala domácí prostředí hudebních salónů, ve kterých význační klavíristé minulosti častokrát uváděli svá mnohá díla k potěše hostitelů.“

„Je skvělé, že se klavírnímu Sukovi začal Skoumal věnovat, protože ho hraje opravdu s technickým nadhledem a výrazovou hloubkou, takže hudba působí živě a velmi barevně.“

„Jedno však nelze Skoumalovi upřít, technicky se se všemi nástrahami, které si na soutěžící i sám na sebe připravil, interpretačně vypořádal více než obdivuhodně.“

Počátkem roku 2023 se rozhodl Jakub Zahradník uspořádat ve své Pianotéce řadu koncertů předních českých klavíristů s názvem Blüthneriáda. Na druhém koncertě ve čtvrtek 9. března vystoupil klavírista a skladatel Adam Skoumal v programu hudby pěti století, včetně vlastní tvorby.

„Preludium a fuga e moll, která klade na interpreta nemalé technické nároky, byla provedena vynikajícím způsobem.“

„Hlasy Lucie Vagenknechtové a Jany Kubicové v duetových číslech nádherně navazovaly.“

„V Praze bude nyní 4. dubna Stabat Mater provedeno souborem Collegium Marianum a vstupenky jsou v tuto chvíli ještě v prodeji.“

V rámci pokračování 43. ročníku festivalu Smetanovské dny bylo v katedrále sv. Bartoloměje provedeno v komorním obsazení Stabat Mater, dílo Giovanniho Battisty Pergolesiho. Přestože se dvěma sólovými hlasy spolupracovaly „jen“ varhany,  byl velký prostor skvostným provedením Lucie Vagenknechtové, Jany Kubicové a Tomáše Pindóra zaplněn.

„Sledovať dirigentskú prácu Juraja Valčuhu na pódiu je zážitok, ktorý sa vyrovná aj tej nainvenčnejšej opernej inscenácii.“

„Vokálni sólisti museli svojím excelentným výkonom uspokojiť aj toho najnáročnejšieho poslucháča.“

„Nesporne jeden z vrcholov tohoročnej koncertnej sezóny.“

Na prvej marcovej dvojici abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 9. a 10. marca 2023 to v plnej sieni Reduty naplno znelo Wagnerom. Prominentný dirigent Juraj Valčuha, slovenský rodák a v súčasnosti francúzsky rezident, rešpektovaný, žiadaný a, žiaľ, zriedkavo sa za jeho pultom objavujúci dirigentský hosť nášho prvého orchestra, sa tentoraz podujal na koncertné uvedenie kompletného 2. dejstva opery Richarda Wagnera Tristan a Izolda s výnimočným sólistickým obsadením: Maida Hundeling, stálica našej opernej scény, spievala Izoldu, rakúsky tenorista Norbert Ernst hrdinného Tristana, česká mezzosopranistka Ester Pavlů Brangänu a charizmatický Peter Mikuláš kráľa Markeho (hviezdnu štvoricu doplnili dvaja členovia Slovenského filharmonického zboru – Juraj Kuchar ako Melot a Martin Mikuš ako Tristanov pobočník Kurwenal). Ak odhliadneme od ambicióznej poloscénickej prezentácie operného výberu z Tristana v júni minulého roku v dramaturgicky čoraz odvážnejšie napredujúcom Štátnom divadle v Košiciach, bolo to po takmer 90 (!) rokoch prvé uvedenie väčšieho tristanovského hudobného kompletu na domácom koncertnom pódiu či divadelnej scéne (naposledy sa u nás, prakticky prvýkrát od svetovej premiéry, opera Tristan a Izolda hrala v januári 1934 v bratislavskom SND). Nuž darmo, na uvádzanie náročných Wagnerových partitúr nemáme v porovnaní so susednou Viedňou, Budapešťou či Prahou vyhovujúce realizačné predpoklady.

„Slouží ke cti režisérce Kateřině Duškové, že vypráví právě toto a nic dalšího.“

„Paolo Gatto učinil z orchestrálního partu samostatný symfonický plán inscenace, který věci zintenzivňoval a doříkával.“

„Lívia Obručník Vénosová dostatečně vystihla psychologii postavy, i když se nedostala až k úplným krajnostem srdceryvné pravdivosti, a ani v jednom okamžiku nezklamala pěvecky.“

Pucciniho Madama Butterfly je ve světovém repertoáru sedmou nejhranější operou a v časovém rozsahu hlavní role dokonce zřejmě drží primát. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy oblíbený a působivý titul nastudovalo právem. Soudě podle páteční premiéry, ztvárnila sopranistka Lívia Obručník Vénosová gejšu Čo-Čo-San jako svou dosud snad nejlepší roli, režisérka Kateřina Dušková našla dobrý klíč k prezentaci dojemného příběhu jako uvěřitelného komorního dramatu a dirigent Paolo Gatto, zásadní aktér projektu, dokázal učinit ze známého díla opravdový hudební zážitek.

„Ve zpěvných číslech těchto dvou oper precizně doprovázel pěvce na klavír Zdeněk Klauda.“

„Klaudová potěšila otevřeným zvučným hlasem ve vibratu s propracovanou dynamikou a akcenty, Matoušek souzněl v sonoritě a artikulací.“

„Nepochybně by tomu bylo i v případě, kdyby byl programový leták vybaven zápisem jednotlivých vět, jednak proto, že mnozí z naplněného hlediště divadla si program od uvaděček neodebrali, a jednak proto, tuším, že operní publikum tradičně od nepaměti „ruší“ potleskem po oblíbených číslech.“

Pražské Národní divadlo uspořádalo v neděli 5. března šťastné Matiné k 199. výročí narození Bedřicha Smetany, a to ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany. Reprezentantka tohoto milého sdružení PhDr. Olga Mojžíšová, Ph.D., kurátorka fondu Smetana, vědecká pracovnice Muzea Bedřicha Smetany, připomněla ve svém úvodním proslovu osobnost skladatele a zejména genezi oper, jejichž árie byly na programu Matiné. Byly to Braniboři v Čechách, Dalibor, Čertova stěna a Prodaná nevěsta. Byl to  i Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 Z mého života, kterým dramaturg a inspicient večera Beno Blachut ml. oddělil v programu dramatický a komický žánr. Bonus představovaly tři klavírní drobnosti. Úvodní a následující číslo programu zpívali sopranistka Tamara Morozová jako host opery a sólista opery barytonista Jiří Brückler.

„Navázání spolupráce s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem bylo při interpretaci Schnittkeho Faustovské kantáty společně s Českým filharmonickým sborem Brno v roce 2017 na Pražském jaru.“

„Jedná se o pečlivě propracovanou strukturu, která přesto působí velmi expresivně a emotivně. Orchestr hrál pod vedením svého šéfdirigenta velmi koncentrovaně. Propojení se sólovými houslemi bylo niterné a vypracovaná byla instrumentální barevnost.“

„Houslista Milan Paĺa hrál s expresivním, až démonickým výrazem, kterým uchvacoval publikum, stejně jako krásnými jemnými zářivými piany, zejména v diskantové poloze.“

Abonentní koncerty hrají nyní hudebníci brněnské filharmonie svým posluchačům jeden za druhým. Třetí koncert cyklu Filharmonie v divadle I se uskutečnil 9. a 10. března, přičemž je recenze psána z prvního, čtvrtečního. Plné Janáčkovo divadlo slyšelo Koncert č. 4 pro housle a orchestr Alfreda Schnittkeho a na housle ho přednesl původem slovenský houslista Milan Paľa. Ten je v Brně usazený a již natolik věhlasný, že jeho jméno přilákalo mnoho posluchačů. Ve druhé polovině večera zazněla Symfonie č. 3 a moll Sergeje Rachmaninova. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Dennis Russell Davies.

„Tomáš Jamník patří k interpretům, kteří se dokáží během hry upřímně a radostně usmát, mnohdy hned poté, co dali najevo absolutní koncentraci.“

 „Nicolas Chalvin při Berliozově Fantastické symfonii předvedl z francouzského přístupu to skutečně nejlepší.“

 „Výkon, k němuž dirigent dovedl královéhradecké filharmoniky, zaslouží velký obdiv a úctu.“

Filharmonie Hradec Králové připravila v rámci svého „Malého symfonického cyklu“ na 9. březen 2023 večer, sestavený ze dvou stěžejních děl francouzského repertoáru. V podání orchestru se sólistou Tomášem Jamníkem zazněl První violoncellový koncert a moll Camille Saint-Saënse a poté přišlo na řadu ve městě dlouho očekávané provedení Fantastické symfonie Hectora Berlioze. Taktovky se ujal francouzský dirigent Nicolas Chalvin a podle bezprostředního ohlasu publika šlo o událost na úrovni, jakou krajská metropole ve východních Čechách již dlouho nezažila.

„Měla jsem pocit, že ke Kleinově sonátě má Kahánek osobní vztah.“

„Schubertova Impromptu byla výrazem tak nasycena, až už bych ani nepotřebovala víc.“

„Vztah Kahánka k Janáčkovi je obecně znám, a tak originální a kvalitní provedení této skladby pro mě nebylo žádným překvapením.“

Ve středu 8. března 2023 se konal benefiční koncert klavíristy Ivo Kahánka v rámci festivalu Věčná naděje. Večer v Zrcadlové kapli pražského Klementina byl věnován podpoře lidí s Alzheimerovou chorobou v Alzheimer Home Pitkovice a byl třetím z šesti koncertů letošního 6. ročníku festivalu.

„Vstup klavíru se tak po krátkém zopakování úvodního tématu ihned přelévá do melancholického tématu vedlejšího, kde se ukazuje Chopinova hlavní parketa, tedy nádherné vedení melodické linky, v níž dokonale využívá zvuk a témbr klavíru.“

„Klavírista Jan Lisiecki má ve svých 27 letech renomé mimořádného klavíristy mladé generace. Už v patnácti letech podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon, v osmnácti se stal nejmladším držitelem ceny Grammophone’s Young Artist Award, kterou získal současně s cenou Leonarda Bernsteina.“

„Ve druhé polovině zahrál Symfonický orchestr FOK Brahmsovu překrásnou druhou symfonii.“

Letošní koncertní sezóna Symfonického orchestru FOK je věnována Evropě a jejím jednotlivým národům, některé koncerty dokonce konkrétním hlavním městům. Středeční koncert, tedy především jeho první polovina, patřil polské metropoli, Varšavě. Ve Smetanově síni Obecního domu se po úvodní Malé suitě Witolda Lutoslawského rozezněl slavný Chopinův koncert e moll v podání polského klavíristy světového formátu Jana Lisieckého. Orchestr řídil rovněž polský dirigent Krysztof Urbański, mimo jiné vítěz Mezinárodní soutěže Pražské Jaro v roce 2007. Druhou polovinu koncertu pak obsáhla Brahmsova Symfonie č. 2.

„Jemný a současně rozhodný úhoz Vojtěcha Trubače se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost.“

„Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem Giana Carla Menottiho, u nás nepříliš hraného, bylo velkým plusem tohoto provedení.“

„Technické i výrazové schopnosti dopřály Anně Gaálové plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů.“

Časovým souběhem až nemilým byly dva páteční koncerty, odehrávající se v Lichtenštejnském paláci pražské HAMU. Zatímco v Sále Martinů hráli Akademičtí komorní sólisté v řadě nazvané Ti nejlepší, v suterénní Galerii probíhal ve stejném čase absolventský bakalářský koncert Anny Gaálové.

„Plynule přišla řada na Te Deum – vznosnou melodickou hudbu, radostnou a slavnostní, zarámovanou údery tympánů a tóny žesťů a naplněnou vroucnými sborovými pasážemi i emotivními sólovými vstupy.“

„Hudba, která v sobě spojuje duchovno i světskou rovinu a je v ní přítomna oslava a vitalita stejně jako lyričnost, ztišení a niternost, je podle Jakuba Hrůši pro inauguraci ideální.“

„Průlomem byl Spirituál kvintet – legendární kapela působící na tuzemské hudební scéně šest desetiletí a znovuzrozená pro jedinečnou příležitost rok a půl poté, co ukončila činnost.“

Slavnostní tečku za programem inaugurace Petra Pavla čtvrtým prezidentem samostatné České republiky vytvořilo Te Deum Antonína Dvořáka. Ve Svatovítské katedrále zaznělo 9. března v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru, Kateřiny Kněžíkové, Adama Plachetky a Jakuba Hrůši. Koncertně, bez liturgie.

„Koncert byl komorního charakteru, kdy vystoupilo jen osm pěvců a tři instrumentalisté, pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. Zazněly madrigaly ze sbírky Claudia Monteverdiho, které vytvořil pro chrám San Marco v Benátkách.“

„Vokální složka se proměňovala v obsazení i počtu pěvců, čímž byla zaručena variabilita barevnosti zvuku, hlasy se barevně dobře doplňovaly a soprány vynikaly v sólových partiích, zatímco jako součást ansámblu byly ukázněně součástí výsledného celku, který byl vyrovnaný jak v dynamice, tak v barvě.“

„Doprovodnou složkou byly tentokrát jen tři nástroje, kdy se spolu doplňovaly theorba Jana Krejči a viola da gamba Lucie Krommer za podpory varhanního pozitivu Martina Jakubíčka, který se občas ujal i dirigování.“

Cyklus staré hudby, který produkuje Czech Ensemble Baroque v Brně již 11. sezónu, se tentokrát zaměřil na dílo Claudia Monteverdiho. Pod názvem Selva Morale e spirituale připravil soubor vokální koncert, duchovní a komorní, který realizoval v katedrále sv. Petra a Pavla, ve středu 8. března 2023. Výběr skladeb Claudia Monteverdiho, pod souhrnným názvem Selva Morale e sprituale pro vokální ansámbl a continuo, přednesl výběr umělců. Na místo jindy velkého orchestru hrálo pouze trio, a to ve složení theorba, viola da gamba a varhanní pozitiv. Zpívalo osm pěvců, kteří se střídali a přeskupovali do různých uskupení, to vše pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. V prostoru katedrály sv. Petra a Pavla zněly skladby velmi autenticky.