PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Obrovská poklona a jedno velké bravo.“

„Filantropka Donatella Flick soutěž založila v roce 1990 s cílem nabídnout vítězům bezkonkurenční příležitosti.“

„Do soutěže se letos přihlásilo osmdesát dirigentů.“

Mladý český umělec Jiří Habart, třicetiletý dirigent operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, byl jedním ze tří finalistů soutěže Donatella Flick Conducting Competition v Londýně. Mezinárodní klání, ve kterém tři nejlepší z dvaceti účastníků řídili ve skladbách Richarda Wagnera, Edvarda Griega a Hectora Berlioze světoznámé těleso London Symphony Orchestra, vyhrál ve čtvrtek pětadvacetiletý italsko-německý dirigent Nicolò Foron. Spolu s Jiřím Habartem byl ve finále také Jakub Przybycień.

„Experimentováním a usilovným snažením začal Josef Horák postupně odhalovat dosud nevyužité schopnosti nástroje. Zjistil, že jich není málo.“

„Barevnost tónu se stala předmětem jeho celoživotního, nikdy neutuchajícího, až vášnivého hledačství.“

„Tak započalo nové, více jak tři a půl desítky let trvající období činnosti Due Boemi, kdy jak koncertně, tak po určitou dobu i pedagogicky působili současně na dvou místech, více než 500 km od sebe vzdálených a železnou oponou vzájemně oddělených.“

Na 24. března 2023 připadá nedožité 92. výročí narození Josefa Horáka, objevitele a neúnavného propagátora nových možností basklarinetu. Ve stejném roce si rovněž připomínáme 60 let od založení souboru Due Boemi di Praga: Dua Josef Horák (basklarinet), Emma Kovárnová (klavír), které celých 42 let systematicky propagovalo sólovou, komorní a koncertantní roli tohoto nástroje jak na domácí scéně, tak i ve světě…

„Akce měla větší lesk i proto, že koncert byl realizován ke skladatelovým 80. narozeninám a snímaly ji mikrofony Českého rozhlasu. Sál Kongresového centra ve Zlíně je navíc reprezentativním místem, kde se mohou odehrávat slavnostní akce a jeho prostředí je velmi inspirující.“  

„Prvního uvedení se ujala sólistka Kristina Fialová, dcera skladatele, pro kterou byl part napsán. Viola v kantátě ztělesňuje Matku Boží, je obrazem její trpící duše a v každé části díla má jiný charakter bolestného výkřiku.“

„Dirigent Robert Kružík motivoval orchestr pevnými a přesnými gesty a dokázal vytvářet kompaktní a gradující plochy hudby, které obecenstvo přijímalo s nadšením.“

Filharmonie Bohuslava Martinů, jejímž domovským působištěm je Zlín, je dynamickým tělesem, které o sobě dává vědět progresivními činy. Světové premiéry českých skladatelů uvádí programově, stejně jako dává prostor mladým a energickým dirigentům a sólistům. Ve středu 22. března 2023 uvedla dílo brněnského skladatele Petra Fialy, který je současně i zakladatelem, ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno, jenž na akci spolupracoval. Dirigoval šéfdirigent zlínské filharmonie Robert Kružík a sólového partu violy se ujala Kristina Fialová. Spolu s premiérovaným Stabat Mater zazněla ještě Schicksalslied Johannesa Brahmse a Te Deum Antonína Dvořáka, kde se sopránového partu ujala Jana Sibera. Barytonové sólo zpíval Lukáš Bařák.

„Hymnus Pexidr zkomponoval okolo roku 2012. Ačkoliv program ani z části nenabídl popis jednotlivých skladeb, což byla opravdu škoda, podle autorových slov je jeho skladatelským záměrem hlavně sdílnost a funkčnost hudby k posluchači.“

„Koncert byl celkově příjemným překvapením a bude nesmírně zajímavé sledovat vývoj tohoto orchestru jak po hudební, tak dramaturgické stránce.“

„NeoKlasik se ale nebojí ani soudobé hudby, ačkoliv, jak ukázal publiku, hudba to byla taktéž v náznacích neo-zvuku.“

Smetanovské dny v Plzni zařadily na program letošního 42. ročníku mladé hudební uskupení NeoKlasik orchestr. To se, jak už sám název napovídá, specializuje především na autory, kteří tvořili nebo tvoří v neoklasicistním stylu. Přesto koncert v úterý 21. března večer nabídl mimo skladby Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka také dvě soudobá díla plzeňského skladatele Karla Pexidra.

„Řekla bych, že styl Ofera Ben-Amotse je ohromující svojí jednoduchostí.“

„Záleží mi na tom, abychom něco nedegradovali, opatrně zacházíme zejména se symboly.“

„Přeji si, aby dílo přineslo posluchačem klid, aby se zastavili a zamysleli.“

Příběh Židů na pozadí metafyzické úvahy o času. Tak bychom v několika slovech mohli popsat ambiciózní projekt mladého vokálního souboru Ben-Amots Ensemble s názvem Srdce a fontána. Prokomponovaný program, jehož hudební složku tvoří kompozice soudobého židovského autora Ofera Ben-Amotse, bude mít premiéru již 26. března v pražském Rudolfinu. Záštitu nad událostí převzalo Velvyslanectví státu Izrael. Jedna z hlavních protagonistek, klavíristka Kateřina Dvorská, přibližuje vznik projektu, jeho cíle a zaměření a říká, že o něm i v kontextu současné situace uvažuje jako o jisté formě katarze.

„Dílo vzniklo na objednávku Chopinovy mezinárodní klavírní soutěže. Premiéru mělo v roce 2015 a svým názvem evokuje Chopinův kompoziční zájem o polonézu, která zazněla hned po skladbě Pendereckého.“

„Konečně po přestávce přišlo klíčové dílo večera Symfonie č. 2 e moll Sergeje Rachmaninova.“

„Zdálo se tedy, podle značného ohlasu publika, že Rachmaninovova Druhá se vydařila.“

Ke svému dalšímu abonentnímu koncertu, který proběhl 20. března ve Dvořákově síni Rudolfina, pozval Symfonický orchestr Českého rozhlasu jako sólistu s hostujícím dirigentem Markem Šedivým teprve sedmnáctiletého interpreta. Byl jím slovensko-australský klavírista Ryan Martin Brandshaw. Ryan, student vídeňské Universität für Music und darstellende Kunst, jak praví oficiální materiály, je laureátem osmnácti mezinárodních soutěží a jeho umělecký životopis je v tomto ohledu vskutku imponující.

„Klangforum Wien zahraje kompozice dvou skladatelek a čtyř skladatelů, příslušníků tuzemské mladé generace.“

„Platforma Prague Offspring vedle dvou koncertů souboru Klangforum Wien nabídne mimo jiné také diskusi s rezidenčním skladatelem víkendu Georgem Friedrichem Haasem.“

„Světová premiéra zazní i od ukrajinského skladatele Eduarda Resatsche, jinak také violoncellisty Bamberských symfoniků.“

Květnový Mezinárodní hudební festival Pražské jaro chystá devět světových premiér. Šest mladých tuzemských autorů dostalo zakázku na novou skladbu určenou pro uvedení souborem Klangforum Wien v rámci druhého ročníku víkendu soudobé hudby Prague Offspring. Dvě novinky zazní jako povinné kompozice během interpretační soutěže, kterou Pražské jaro pořádá letos v oborech trombon a viola. A jednu premiéru z pera žijícího autora připraví k uvedení orchestr PKF — Prague Philharmonia.

„Divadlo na Orlí (DNO) má všechny technické atributy hudebního divadla, disponuje i Janáčkovým akademickým orchestrem, složeným ze studentů hudebních oborů, který je příležitostí k realizaci pro nastávající dirigenty.“

„V nedávných minulých létech byla radost pěvecké zrání poslouchat, letos se zdá, že to taková radost není. Absolventi, kteří se letos představovali v inscenaci Dvě vdovy, nebyli slyšitelně ve své kůži a nepřesvědčovali, že právě oni mají našlápnuto na úspěšnou kariéru.“

„Režijní zpracování je absolventským dílem Jany Tajovské Krajčovičové, pod vedením pedagožky Aleny Vaňákové a působí velmi přirozeně, neboť jeho síla je v jednoduchosti nápadů a v pravdivosti. Lze říci, že tentokrát vizuální složka inscenace daleko předčila složku auditivní.“

Komorní opera Hudební fakulty JAMU je výjimečná svým konáním i posláním. Je to ideální příležitost pro studenty operního zpěvu naučit se ovládat své řemeslo. Každoročně se zde mohou předvést absolventi a adepti pěveckého umění a zjistit, co se již naučili a zda je jejich úsilí publikem přijímáno. Letos byla vybrána opera Bedřicha Smetany Dvě vdovy. Zdánlivě nenáročné libreto Emanuela Františka Züngela bylo inspirováno jednoaktovou francouzskou komedií „Les deux veuves“ Féliciena Mallefilla a je podloženo hudbou, která klade velké nároky na pěvce i hudebníky. Ve dnech 18. – 23. března ji pětkrát studentské divadlo uvedlo, recenze je z první reprízy 21. března 2023.

„Od počátku zde byl přítomen vyrovnaný dynamický balanc, v interpretaci pak vynikaly jisté okamžiky, kdy pod delšími frázemi jednotlivé sekce měly určité drobné, avšak výrazné a důležité momenty, jež si vzájemně předávaly.“

„Po vypjaté pasáži pak vyniklo uklidňující violové sólo, které skladbu přeneslo do intimnější pasáži před dramatickým závěrem.“

„Je nutno ocenit koncertního mistra Patrika Sedláře, který od prvního pultu celý večer orchestr vedl, do čehož po celou dobu vkládal velkou energii.“

Dne 22. 3. se v pražském Rudolfinu konal koncert Pražského komorního orchestru. Vybraný smyčcový repertoár byl značně široký jak z hlediska epochy, tak místopisu. Skladby Faurého, Mendelssohna-Bartholdyho, Dvořáka, Griega a Haydna zahrál PKO pod vedením koncertního mistra Patrika Sedláře. O violoncellová sóla se pak postaral Jiří Bárta.

„Dveře s hanebným X stojí varovně v popředí, zatímco poslední Aminin úkryt se nedosažitelně vznáší ve vzduchu.“

„Máme tedy co do činění s příběhem o emancipaci a touze po rozbití okovů, čili o hodnotách, které jsou extrovertnímu režisérovi nepochybně blízké.“

„To je jen skromný výběr ze zástupu slavných zpěvaček, které fascinovala Amina, ústřední hrdinka opery Vincenza Belliniho La sonnambula neboli Náměsíčná.“

Libretista Felice Romani byl často takřka kongeniálním spolupracovníkem Rossiniho, Donizettiho, mladého Verdiho či zmíněného Belliniho. Tím spíše tedy překvapí, že našel roku 1831 zalíbení v prostinké anekdotě o švýcarské venkovance, jejíž svatbu s ctnostným mladíkem Elvinem téměř překazí pikantní skutečnost, že se jednoho dne náhle probudí v posteli jistého hraběte. Zmíněný šlechtic jménem Rudolf ovšem dívčinu čest zachrání, když zjistí, že její noční toulky po cizích ložnicích způsobuje nemoc zvaná somnabulismus čili náměsíčnost. Třikrát sláva, svatba se tedy může konat! Vážně stačí tak chatrná konstrukce pro udržení divácké pozornosti po dobu celých dvou hodin? Nebo že by byly hudební kvality Náměsíčné skutečně natolik fenomenální, aby strčily absentující děj hravě do kapsy? Možnost pokusit se najít na tyto otázky odpovědi mají diváci nově v Semperově opeře v Drážďanech, kde se dne 19. března 2023 konala premiéra nové inscenace opery Vincenza Belliniho La sonnambula.

„Pod vedením Zbyňka Müllera, působícího úsporně bez větších gest, vytvořili zkušení členové dechové sekce Kramářovou Partitou adekvátní atmosféru.“

„Igor Ardašev a Michal Mašek jdou sice každý svou vlastní interpretační cestou, tentokrát však v Mozartově dvojkoncertu působili jako dvojice, jejíž souhra přesvědčila absolutní dokonalostí.“

„Zařazení Koncertní předehry op. 17 Václava Jindřicha Veita lze pokládat za významnou událost.“

Skladby z období klasicismu i raného romantismu tvořily program březnových abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice, připravených pod taktovkou dirigenta Zbyňka Müllera. Pořadatelé lákali především na Mozartův Koncert pro dva klavíry a orchestr Es dur. Pozoruhodné však rovněž bylo zařazení Partity Františka Vincence Kramáře a především uvedení Koncertní předehry Václava Jindřicha Veita, jehož dílo se v současné době takřka neprovozuje. Večer, konaný 20. března 2023 v Domě hudby, jenž si vyžádal vzhledem k přestavbám pódia hned dvě přestávky, následně vyvrcholil Čtvrtou symfonií Franze Schuberta.

„Dirigentova jemná a plynulá gesta, klidný a oduševnělý výraz ve tváři zcela očividně inspirují instrumentalisty ke stejné hře. Více romantiky do Wagnerovy hudby snad už vložit nelze.“

„Christine Goerke publikum strhla nejen omračujícím hlasem, který se vyznačoval tmavou sametovou barvou a ďábelsky dramatickým nábojem, ale také zlověstným hereckým výkonem s přesvědčivostí na nejvyšší úrovni. Kvality jejího výstupu slovy stěží popsat.“

„Třetímu dějství jednoznačně dominuje Piotr Beczała. Ten během rozhovoru uvedl, že při nastudování Wagnera vlastně vychází z italského belcanta. A je pravdou, že přesně tak Beczałův Lohengrin zněl. Plynule, lehce, měkce a s rezervou na každém vysokém tónu.“

Po úspěšné inscenaci Parsifala se François Girard vrací na newyorskou scénu s tamním Wagnerovým nejhranějším titulem, tedy operou Lohengrin. Premiéra se konala 26. února 2023. České publikum pak mohlo zhlédnout představení v kinech v sobotu 18. března. Inscenační tým se držel hesla „v jednoduchosti je krása“ a scénu symbolicky zaplavily barvy čtyř odstínů. Kromě fenomenálních pěveckých a hereckých výkonů všech protagonistů, od těch andělsky hodných po ty ďábelsky zlé, exceloval ve své zásadní úloze rovněž sbor. Svých nástrojů se mistrně, leč ryze týmově ujali hráči pod vedením Kanaďana Yannicka Nézet-Séguina, který stmeloval početné těleso pod návalem Wagnerových romantických nekonečných melodií. Třetímu dějství v titulní roli Lohengrina dominoval polský tenorista světového renomé Piotr Beczała, jenž se jako civilista ocitá na jiné planetě…

„Orchestr pod vedením dirigenta vytváří hudební útvary, které jsou plastické a vystupují z nich sólové hlasy, které na sebe přirozeně barevně navazují a dokreslují charaktery jednotlivých postav. Orchestr sám vypráví příběh a kreslí vztahy a citová hnutí, která se chvějí v duších hlavních postav příběhu.“

„Režisér na jevišti vypráví příběh zcela jiný, než jaký se odehrává v Čajkovského hudbě, o kterém vypráví dirigent a pěvci. Tohle napětí mezi tím, co se děje “nahoře” a o čem vypráví hudba “dole,” nepřinášelo divákovi dramatické napětí, ale nervozitu, směřující do frustrace.“

„U Čechova by se takový přístup dal pochopit, u Puškina a Čajkovského však působí velmi nepatřičně a zabíjí vztahy mezi postavami, stejně jako se vytrácí účinek na diváka. Občas se objevil i pokus o komiku, ale míjela se u publika účinkem, nikdo se nesmál, spíš mrazilo.“

Vídeňská Státní opera uvedla operu Petra Iljiče Čajkovského Eugen Oněgin již v říjnu roku 2020, ale po třech realizovaných představeních přišel covid a lockdown. Plánovaná představení musela být nadlouho zrušena a obnovovala se jen stěží a občas. Nyní uvádí největší operní scéna v Rakousku tuto operu opět a ve zcela novém obsazení. Desáté uvedení dne 18. března 2023 bylo tedy ve skutečnosti druhou premiérou. Stálicí inscenace se stala představitelka Taťány, australská sopranistka Nicole Car, která roli Taťány zpívá od prvního uvedení v roce 2020. Titulní roli Oněgina vytvořil kanadský barytonista Étienne Dupuis, roli Lenského peruánský tenorista Iván Ayón Rivas. Dirigentem inscenace je český dirigent Tomáš Hanus, režijně operu nastudoval ruský režisér Dmitri Tcherniakov.

„Ženy za žesťovými a bicími nástroji v dřívějších dobách nebyly běžně k vidění – orchestr PKF jich má hned několik a jejich přítomnost sympaticky podtrhuje rozmanitost orchestru.“

„Jít rovnou k věci. Tak působila dramaturgie koncertu se Simonem Trpčeskim, první skladba večera byl totiž hned Rachmaninovův koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30.“

„Nicméně, i přes určité nedostatky, si Simon Trpčeski naprosto získal přízeň (a troufám si říci i srdce) publika.“

Šestý koncert z devíti, probíhající v orchestrální abonentní řadě orchestru PKF – Prague Philharmonia patřil makedonskému klavíristovi Simonovi Trpčeskimu a hudbě Sergeje Rachmaninova a Dmitrije Šostakoviče. Jako dirigent se představil rumunský Gabriel Bebeșelea.

„Snažím se detailně promyslet dramaturgii – a přípravu neuspěchat.“

„Pēteris Vasks miluje ticho a napětí v tichu. Pro mne – věčně zrychlenou osobu – největší úkol…“

„My klavíristi, kdybychom hráli jen na klavír, hrajeme v podstatě na bicí nástroj, jak říkával Bartók.“

V pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance vystoupí 3. dubna v Anežském klášteře pianistka Terezie Fialová. Recitál postavila na rozsáhlém cyklu Roční doby současného lotyšského skladatele Pēterise Vaskse, jehož čtyři části kontrastně proloží sonátami Domenica Scarlattiho. Klavíristka, jedna z dcer brněnského skladatele a sbormistra Petra Fialy, je – spolu s houslistou Romanem Patočkou a s violoncellistou Jiřím Bártou, svým životním partnerem – členkou komorního souboru Eben Trio…