PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Balada blanická je hudba v idiomech, rozvrhu, průběhu a instrumentaci podobná jiným Janáčkovým partiturám, ale přece jen o stupeň méně výrazná.“

„Přesto, že základním znakem celého provedení byla pečlivá artikulace, muzikalita, ušlechtilost, nelze se zbavit dojmu, že Dvořák napsal díla, která jsou silnější.“

„Miloš Orson Štědroň napsal postmoderně rozvolněnou, přesto v některých parametrech pevně sevřenou skladbu, muzikální, poutavou, posluchačsky uchopitelnou, zábavnou.“

Česká filharmonie vsadila na odvážnou kartu. Pro abonentní koncerty tento týden zvolila premiéru současné novinky v kombinaci se dvěma málokdy hranými díly dvou českých klasiků. Miloš Orson Štědroň, Leoš Janáček i Antonín Dvořák nicméně pod dirigentským vedením Tomáše Netopila u publika v pražském Rudolfinu ve čtvrtek nakonec plně obstáli.

„Hráči s bohatými zkušenosti s hraním ve Vídeňské státní opeře vtiskli provedení Symfonie č. 7 e moll zcela přirozeně ve všech větách adekvátní epickou obraznost.“

„Symfonie má četné vrcholy, které Andris Nelsons vrstevnatě odstínil, přičemž orchestr vedl k velké flexibilitě v maximálně širokém dynamickém a barevném spektru.“

„Smyčcové nástroje dodali přednesu díla hloubku dramatického vyjádření.“

Po Novém roce se k Vídeňským filharmonikům vrátil proslulý lotyšský dirigent Andris Nelsons, který se světoznámým rakouským orchestrem uzavřel vloni ve Smetanově síni Obecního domu 77. ročník MHF Pražské jaro. V Praze společně nabídli festivalovému publiku díla A. Dvořáka, D. D. Šostakoviče a S. Gubajduliny. V lednu ve Vídni a pro koncerty v zahraničí nastudovali program s velkolepou Sedmou symfonií Gustava Mahlera.

„Kalabisovo Canticum Canticorum bude v březnu dokonce uvedeno v Katedrále sv. Jana v New Yorku v USA.“

„Viktor Kalabis byl bytostně spojen s Jindřichovým Hradcem, třebaže se narodil v Červeném Kostelci poblíž Náchoda. V malebném jihočeském městě studoval na gymnáziu a celý život se tam s manželkou Zuzanou Růžičkovou, legendární první dámou českého cembala, vracel.“

„Slavnostní koncert, který se konal v neděli 15. ledna v Rudolfinu, nastudoval a řídil hudební ředitel a šéfdirigent PKF–Prague Philharmonia Emmanuel Villaume, který spolehlivě motivoval jak celý ansámbl, tak sólisty z orchestru, kterým Kalabis vepsal ve variacích významové kadence.“

Na neděli 15. ledna připravila dramaturgie PKF-Prague Philharmonia ve svém orchestrálním cyklu 29. koncertní sezóny mimořádný večer. Ve spolupráci s Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové odehrála v Rudolfinu zahajovací koncert oslav 100. výročí narození skladatele Viktora Kalabise. Další koncerty, které Nadační fond v roce oslav podpoří v rámci projektu Kalabis100, uvedou v průběhu roku na mnoha místech republiky kolem čtyřiceti skladeb z jeho tvorby. Kalabisovo Canticum Canticorum bude v březnu dokonce uvedeno v Katedrále sv. Jana v New Yorku.

„Už od prvního cembalového akordu a prvních tónů houslí mě syntéza zvuku obou interpretů zaujala svou vznešeností.“

„Rozdílný původ z jejich hry nebyl patrný ani náznakem a Bachovy skladby zněly, jako by na ně oba umělci měli naprosto stejný názor.“

„Oba ve své hře využívali velmi jemných a nenápadných interpretačních prostředků.“

Příslib, že úterní koncert bude neobyčejný, dával již pohled na jména interpretů. Spojení íránsko-amerického cembalisty a francouzské houslistky ve mně budil velká očekávání. Souhra umělců pocházejících z různých kontinentů nebývá tradiční, o to méně, když jeden z interpretů je držitelem ocenění Wigmore Medal za přínos a uznání dlouhodobého vztahu s londýnským koncertním sálem a druhá hráčka byla jmenována rytířkou francouzského Řádu za umění a literaturu.

„Dramaturgia predstavovala zaujímavý pohľad na hudbu prvej polovice 20. storočia – a v rukách SOČR-u sa jej dostalo kvalitnej interpretácie.“

„Napriek zrejmej technickej suverenite nehrala Vähälä „na efekt“, jej hra bola zreteľne premyslená, nechýbal jej prežitok.“

„Koncertné zážitky sa často spájajú najmä s výkonom sólistu – a hoci ma Elina Vähälä veľmi zaujala, zásadný zážitok som si odnášala zo záverečného Messiaena.“

Čisto z diel 20. storočia vystaval 16. januára Symfonický orchestr Českého rozhlasu program svojho abonentného koncertu. Večer s hudbou Janáčka, Bartóka a Messiaena dirigoval Sylvain Cambreling, sólového partu v Bartókovom Husľovom koncerte č. 2 sa ujala Elina Vähälä.

„V Metropolitní opeře byla Fedora poprvé uvedena 5. prosince 1906 s Linou Cavalieri a Enricem Carusem v hlavních rolích.“

„Obsazení jistě dominovala bulharská sopranistka Sonya Yoncheva, které Fedořin part nečinil žádné potíže (ostatně není až tak náročný ve srovnání s rolemi v jiných veristických operách) a byla přesvědčivá i po herecké stránce.“

„Rosa Feola zaujala svým zvonivým sopránem i hereckým pojetím bezstarostné Olgy a výborně si vedl i barytonista Lucas Meachem v roli de Siriexe.“

V sobotu 14. ledna měli operní fanoušci na celém světě jedinečnou možnost v rámci přenosů The MET: Live in HD vidět veristickou operu Umberta Giordana Fedora. Měla premiéru 17. listopadu 1898 v Teatro Lirico v Miláně a Giordano ji napsal dva roky po Andreovi Chénierovi. Přestože v letech 1888/1929 napsal celkem třináct oper, na jevištích se nejčastěji uvádějí jako jeho nejúspěšnější opery právě jen Fedora a Andrea Chénier. Jestliže druhá jmenovaná prošla v posledních letech řadou našich operních scén, Fedoře jsou tuzemská divadla mnoho dlužná. Přitom se jedná o výborně napsané dílo, operu na kvalitní libreto i předlohu (V. Sardoua, podle jehož námětu vznikla např. Pucciniho Tosca a k jehož hře Madame Sans-Gêne Giordano sáhl později), o operu se strhující hudbou.

„Dramatické akordy, kontrasty plného zvuku a jemných ozvěn, dialog pravé a levé ruky, který se v leckterých místech stáčí až do půtek, snivost a křehkost, jež se však záhy vyjevují jako zdánlivé, to vše Matouš Zukal přednesl s nadhledem a naprostou jistotou.“

„De Falla sedí jejímu naturelu i hlasu, Kůstková byla oslnivá i oslňující, niterná, její hlas zněl jemněji, citověji, s temperamentem ztvárnila jednotlivé písně, kterým však dodala veškerou tíhu života.“

„Z klaviatury se stále neslo něco zajímavého, překvapivého. Za takového Schumanna by se nemusel stydět ani zralý maestro!“

Koncert v Sále Martinů na pražské HAMU, který se konal v pondělí 16. ledna a na němž vystoupili sopranistka Kristýna Kůstková a klavírista Matouš Zukal, nesl sice podtitul „k nedožitým 96. narozeninám Zuzany Růžičkové“, ale de facto oficiálně zahájil řadu koncertů, které se v průběhu letošního roku uskuteční u příležitosti 100. výročí narození jejího manžela Viktora Kalabise, významného hudebního skladatele.

„Režisér a scénograf Herbert Fritsch promítl své bohaté umělecké zkušenosti skvěle do symbolicky hravé moderní abstrakce.“

„Děj intenzivně gradoval a s četnými komickými situacemi a vtipnými zápletkami byl pro diváka poutavý.“

„Michele Mariotti ve Vídni přiznal, že i když se Gioacchino Rossini výrazně zasloužil o pozvednutí žánru opery buffa, vnímá skladatelovo mistrovské dílo na pomezí žánrů opery buffa a opery seria.“

Ředitel Vídeňské státní opery Bogdan Roščić a generální hudební ředitel Philippe Jordan zařadili v loňské sezóně na repertoár světoznámého rakouského divadla nejslavnější Rossiniho komickou operu Lazebník sevillský. K nové produkci byli přizváni významný německý režisér a scénograf Herbert Fritsch a renomovaný italský dirigent Michele Mariotti, oba umělci ve Vídeňské státní opeře debutovali. Současný hudební ředitel Teatro dell´Opera di Roma Michele Mariotti řídil 15. ledna 2023 ve Vídni své 19. představení s velkým úspěchem.

„Daniel Raiskin patrí medzi dirigentov, ktorí mozartovskej poetike dobre rozumejú.“

„Tvorbu Giju Kančeliho na Slovensku už desaťročia dôverne poznáme.“

„Jarolím Emmanuel Ružička predniesol Kančeliho dielo sústredene a s hlbokým vnútorným porozumením.“

Slovenská filharmónia vstúpila do nového roku dvojicou abonentných koncertov v dňoch 12. a 13. januára 2023 pod vedením svojho šéfdirigenta Daniela Raiskina. Ešte predtým absolvovala svoj tradičný silvestrovský a novoročný koncert s odľahčenou dramaturgiou; oba mal pôvodne dirigovať Robert Jindra, ten však pre náhlu zdravotnú indispozíciu v poslednej chvíli prenechal taktovku Rastislavovi Štúrovi… Daniel Raiskin pre svoje prvé tohoročné účinkovanie v bratislavskej Redute zvolil komornejšiu programovú zostavu so stíšenou dynamickou hladinou, ktorú tvorili diela W. A. Mozarta, Giju Kančeliho a Antonína Dvořáka. Orchester sa, na rozdiel od minulosti, zriekol ostro pointovaných akcentov brizantného fortissima a po celý večer pôsobivo čaroval so zvukom v pastelových farbách.