PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Scénické zpracování Kouzelné Rybovky jako by se odehrávalo v klasickém českém betlému, jehož figurky na pódiu zázračně obživnou.“

„Hudební stránka Kouzelné Rybovky byla neméně nápaditá. Tvůrci se rozhodli tradiční Rybovu mši obohatit vložením krátkých skladeb dalších skladatelů.“

„To, že přes délku představení více než devadesát minut bez pauzy vydrželo i dětské publikum s nadšenou pozorností až do konce, je dalším znamením skvěle vydařeného díla.“

Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby už od nepaměti neodmyslitelně patří k tradičním českým Vánocům. Ani v letošním roce nebyla v adventním čase o oblíbené „Rybovky“ nouze, přesto se jedna z nich dokázala poněkud odchýlit od „zajetých kolejí“ ustálených provedení, a to v tom nejlepším slova smyslu. Kouzelná Rybovka z dílny Matěje Formana ve spolupráci se Symfonickým orchestrem FOK a Kühnovým smíšeným sborem zavítala už podruhé mezi pražské publikum. Původně byl projekt koncipován pro nádherné prostory kostela svatých Šimona a Judy, v letošním roce se pro ohromný úspěch z loňského roku tvůrci rozhodli Kouzelnou Rybovku uvést také ve Smetanově síni Obecního domu ve dvou termínech 21. a 22. prosince. Oba tyto koncerty zároveň podpořily nadační fond UNICEF, který pomáhá ohroženým dětem po celém světě.

„Album je ukázkou skutečných citů, které jsou líčeny něžně, ale také s patřičným leskem a velkoplošnou sazbou.“

„Syntézou různých vlivů dospěl Vičar k autorskému projevu přístupnému a srozumitelnému, bez větších kompromisů k vnějškovému efektu či trivializaci využitých prostředků.“

„Vičar svým poutavým vánočním albem přispěl k obohacení nevýrazné produkce hudby s vánoční symbolikou.“

Komerčního hudebního balastu je během Vánoc kolem nás přehršel. Najít v této hromadě omšelých tónů něco osvěžujícího a inspirativního je někdy svízel, ale jde to. Album Vysoko hvězda skladatele Jana Vičara předkládá tři nové kantáty, které se týkají křesťanské spirituality. Na nahrávce zpívá karvinský sbor Permoník…

„Onemocnělou sopranistku nahradila Lucie Vorlová a tenoristu Theophilus Štourač. Hlavního dirigenta sboru Petra Fialu zastoupil druhý sbormistr Michael Dvořák.“

„Gloria in Re maggiore, RV 589 Antonia Vivaldiho patří k jeho církevním skladbám. Jde o skladbu pro komorní orchestr, sbor, varhany a dva soprány.“

„Česká mše vánoční je tvořena devíti částmi s latinskými klasickými názvy až po Závěr, který velebně zakončuje české vyprávění o zázraku, který se stal v Betlémě.“

Český filharmonický sbor Brno má v cyklu abonentních koncertů pro své fanoušky samozřejmě i Vánoční koncert, který se koná v Besedním domě a má vřelou a přátelskou atmosféru. Většinou jsou i sólisty domácí zpěváci, spoluúčast komorního souboru Czech virtuosi je už pravidlem a Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby rovněž nesmí chybět. Letos jí na koncertě, který se konal ve čtvrtek 22. prosince, předcházelo Gloria in Re maggiore, RV 589 Antonia Vivaldiho a na závěr nesměla chybět píseň Narodil se Kristus Pán za aktivní pěvecké účasti celého publika vestoje.

„Myslel jsem, že natočím film o slavném houslistovi a zajímavém člověku, ale ve výsledku je především poctou manželství, říká režisér Patrik B. Ulrich.“

„Televizní štáb vyrazil s Hudečkem do míst jeho dětství a raného mládí; pracoval také s archivními záběry.“

„Použije-li v dokumentu někdo takzvaně velká slova, je to houslistova žena Eva; jako herečka se ale na kameru umí vyhnout patosu.“

Na kalendáři byl pátek, 23. září 2022, když do posledního místa zaplněný velký sál Nové scény Národního divadla v Praze vstal a – pro tentokrát nikoli v duchu módního návyku, ale opravdu srdečně – zahrnul ovacemi zbrusu nový televizní dokument režiséra Patrika B. Ulricha. Pod názvem „Múzy Václava Hudečka“ nejenže mapuje sedm dekád života, ale i neuvěřitelných pětapadesát let na pódiích čelného českého virtuosa.

„V duchu textu sympaticky lidová, ale pocitově ve vyhroceně svižných tempech ke škodě věci málo pastorální.“

„Takto bravurně by ji ovšem v Rožmitále pod Třemšínem na konci osmnáctého století nikdo nezahrál a nezazpíval.“

„Byla to Rybovka opravdu jiná. V chrámové akustice by neobstála.“

Českou filharmonii dirigoval v úterý v pražském Rudolfinu Václav Luks. Spoluúčinkoval jeho komorní sbor Collegium Vocale 1704 a čtveřice sólistů. Dvě mše vytvořily z programu monotematický koncert. Obě zazněly v rychlých tempech. Každá byla však jiná. Rybova Česká mše vánoční muzikálně hravá a Mozartova Korunovační mše C dur až dramaticky závažná.

„Tiché, střídmé skladby Mortona Feldmana manipulují s nejzákladnějšími aspekty lidské existence – tlukotem srdce a dechem, plynutím času…“

„Těm, kteří znají Feldmanův obecný styl, se může zdát, že skladba Patterns in a Chromatic Field je neobvykle rušná.“

„Navzdory své délce nevyžaduje dílo mnoho snahy, abychom se jím nechali okouzlit, musíme však učinit počáteční krok a vložit svou důvěru a soustředění do Feldmanovy jedinečné citlivosti.“

Mimořádný zážitek se v předvánoční pondělí 19. prosince naskytl těm, kdo si nenechali ujít provedení skladby Patterns in a Chromatic Field newyorského avantgardisty Mortona Feldmana. Ve funkcionalistické vile Tugendhat měla kompozice brněnskou premiéru, a to v interpretaci dvou významných hudebníků a členů Ostravské bandy.

„Generace dirigentů, kteří jsou dnes na vrcholu, vystudovala na AMU. Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Jakub Klecker a ještě i já, všichni pocházíme z moravské metropole a šli jsme do Prahy za možnostmi, které AMU poskytovala.“

„Především vím, že nikdy nesmím orchestr podceňovat. Hráči poznají hned, jak je dirigent připraven a taky jak slyší. Poznám, kdy mne zkouší a kdy si dělají legraci, nebo naopak mlží.“

„Mám rád nová prostředí a kolektivy a rád poznávám jejich specifika, která jsou dána jednak krajem, kde orchestr působí, a samozřejmě hlavně lidmi, kteří tu hrají.“

Robert Kružík je dirigent, který vzešel z brněnského hudebního prostředí a přes své mládí se už stačil etablovat u několika divadel a orchestrů. Všude překvapuje svým nadhledem, precizností a spolehlivými uměleckými výkony.

„Byl jsem překvapený, jak příjemně a kompaktně tento ansámbl i v suché akustice studia zněl. Je více než jasné, že pro interprety nebylo snadné tohoto výsledku dosáhnout.“

„David Prosek nepochybně ovládá svůj nástroj na vysoké úrovni, ale chyběl mi jasnější sólistický názor, možná i určitá sebejistota nebo jakási interpretační odvaha.“

„Irena Troupová zde uplatnila svou brilantní znalost němčiny… Čím však posluchače naprosto okouzlila, bylo provedení takzvané echo-árie Flösst, mein Heiland z Vánočního oratoria.“

Druhý komorní koncert ve Studiu 1 letošní sezóny SOČRu, který se konal v pondělí 19. prosince, byl večerem věnovaným hudbě adventní a vánoční a nesl název „Dítě nebeské, buď vítáno“ převzatý z uváděné pastorely. Interprety koncertu byli současní i bývalí členové tohoto symfonického tělesa: harfistka Lydie Härtelová, hobojista David Prosek, violoncellista Jan Keller a jako host tohoto souboru „Trigonum musicum“ i sopranistka Irena Troupová. Pestrý program koncertu pak sestával z hudby od baroka po současnost.

„Cítím závazek odvést co nejlepší práci tam, kde Zuzana Růžičková odvedla tu svou.“

„Ve Wigmore bude vždy něco zajímavého, dokud tam bude existovat tak vizionářská umělecká koncepce.“

„Mám velmi rád celý tým této koncertní síně. Vždycky se u nich zastavím na šálek čaje, když jsem ve městě.“

Cembalista Mahan Esfahani, íránsko-americký umělec žijící v Praze, je jedním z posledních žáků Zuzany Růžičkové. Dal si za životní cíl vrátit cembalo zpět do běžného instrumentáře koncertních nástrojů. Pozornost budí nejen jako koncertní umělec, ale po celém světě i svou neúnavností v poptávání nové hudby pro tento nástroj. Letos v červnu se stal v Londýně nejmladším držitelem medaile Wigmore Hall, skutečné mekky komorní hudby…

„Giorgi Guliashvili vládne sympatickým zvučným lyrickým tenorem, který byl publikem kvitován s nadšením.“

„Chiara Polese zpívala populární árii Toscy. Ještě to nebylo na jeviště Metropolitní opery v New Yorku, ale její výrazové nasazení a hlasová přitažlivost byly evidentní. Divino!“

„Dirigent Maurizio Agostini vedl orchestr s grácií a soubor s ním souzněl po celý večer ve všech momentech interpretace.“

Nedělní večer 18. prosince patřil v Rudolfinu Galavečeru staroslavné italské operní scény, která byla otevřena 4. listopadu 1737. Teatro San Carlo v Neapoli je nejstarší nepřetržitě provozovaná veřejná opera na světě, otevřená desítky let před milánským Teatro alla Scala či benátským divadlem Teatro La Fenice. Do Prahy přijelo pěvecké mládí, které vychovává Akademie operního zpěvu zmíněné opery, spolu s divadelním orchestrem a dirigentem Mauriziem Agostinim. Koncert byl součástí oslav výročí sta let Italského kulturního institutu v Praze a uspořádalo ho italské Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce v gesci Generálního ředitelství pro veřejnou a kulturní diplomacii ve spolupráci s Italským velvyslanectvím a Italským kulturním střediskem.

„Atraktivitu vystoupení navýšili toho večera dva mezinárodně známí zahraniční sólisté – Claudi Arimany a Boris Kraljević.“

„Už v úvodní, tajemně vypointované frázi přitáhl soubor pozornost svou harmonií šerosvitu a v průběhu díla až překvapivě vitálními proměnami tempa.“

„Kvintet Pstruh, o kterém se znalci shodli, že je to oddechové dílo, se při nasazení souboru proměnil v atraktivní vzrušivou hudbu.“

Historicky památná defenestrační síň Novoměstské radnice hostila v sobotu 17. 12. kvinteto složené převážně z mladých členů České filharmonie, s výjimkou pianistky, kteří vedle symfonické hudby pěstují také komorní obor. Název souboru koresponduje se stěžejním opusem jejich repertoáru, kterým je Das Forellen Quintett A dur Franze Schuberta. Soubor si nicméně zvolil italsky psaný název Quintetto della Trota a jeho členy jsou Markéta Vokáčová – housle, Ondřej Martinovský – viola, Jan Keller – violoncello, Adam Honzírek – kontrabas a Barbora Prokopová – klavír.