„Adam Plachetka plně dostál renomé mezinárodně vyhledávaného pěvce.“

„Plachetkovy mladší kolegyně ukázaly vývoj a slibné výhledy, schopnost být na pódiu jisté.“

„Koncert se musel vzhledem k aktuálním vládním nařízením odehrát bez přítomnosti a reakcí publika, což je pro interprety obecně obtížnější.“

Adam Plachetka jako vítěz kategorie Junior v roce 2004 zpíval v prosinci 2020 pro Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Její 55. ročník se nemohl z důvodů koronavirové krize a opatření proti ní uskutečnit, a tak se pořadatelé nápaditě a bezprecedentně rozhodli dlouholetou tradici připomenout alespoň slavnostním koncertem. Jeho záznam je nadále k vidění na webu a facebooku portálu KlasikaPlus.cz.

Karlovarské soutěže, jejíž jubilejní ročník je přesunut na podzim 2021, se každoročně zúčastňuje stovka mladých pěvců prakticky z celého světa. Akce přesahuje regionální i celostátní rozměr. U Adama Plachetky našlo pořádající Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka pro uspořádání mimořádného vystoupení plné pochopení. Stejně tak u dvou mladých pěvkyň – sopranistky Evy Kývalové a mezzosopranistky Eliška Zajícové, laureátek nedávných ročníků – které zazpívaly jak s ním, tak samy. Program se sice nemohl nakonec kvůli aktuálním restrikcím uskutečnit v listopadovém termínu, tedy v době, kdy měla být jako každým rokem soutěž, avšak na 17. prosince se přece jen podařilo setkání v Lázních III. uspořádat. Hrál Karlovarský symfonický orchestr s dirigentem Jiřím Štruncem, tak, jako by tomu bylo i při pěvecké soutěži.

Posaz se v sále, kde orchestr běžně zkouší a hraje, přizpůsobil kamerám, prostředí s decentní předvánoční výzdobou bylo pěkným rámcem. Ve zhruba sedmdesátiminutovém programu zazněly árie a ansámbly z oper W. A. Mozarta Don Giovanni, Figarova svatba, Cosi fan tutte a Titus, z Rossiniho Italky v Alžíru, Donizettiho Nápoje lásky, Verdiho Traviaty, Bizetovy Carmen a Smetanova Tajemství.

Adam Plachetka plně dostál renomé mezinárodně vyhledávaného pěvce, který vystupuje jak v tuzemsku, tak na prestižních světových scénách od Vídeňské státní opery po Metropolitní operu v New Yorku. Jeho kreace prokazují pódiovou zkušenost s celými operami, uvolněné prožívání a dotváření charakteru postav i zralost hlasu. Leporella, slavnou „rejstříkovou árii“, zazpíval a zahrál s pobaveným úsměvem a s virtuozitou, která k touto výstupu patří. Árii Kaliny z opery Tajemství dokázal obdařit uvěřitelnými emocemi, bolestným prožitkem i odhodláním, árii toreadora Escamilla z Bizetovy Carmen vhodně velkolepou hlasovou a výrazovou okázalostí. Závěrečná árie Almavivy z Mozartovy Figarovy svatby mu vyšla pěkně stylově. V každém okamžiku šel do zpěvu naplno, nebo snad ještě víc než naplno. K jeho chlapskému projevu a zjevu to patří.

Plachetkovy mladší kolegyně v sólových áriích i ve dvojzpěvech a v jednom tercettu s ním využily příležitost k dobré prezentaci. Od úspěšné účasti v soutěži pokračují obě v získávání zkušeností i ve zdokonalování ryze pěveckých schopností. Ukázaly vývoj a slibné výhledy, schopnost být na pódiu sebejisté. I když by se v každém jejich výstupu daly najít i tóny, které nevyšly stoprocentně, zapůsobily – a v záznamu působí – jako partnerky slavnějšího a zkušenějšího sólisty dobře.

Postupně bylo součástí koncertu za jejich účasti šest čísel. Árie Sexta z Mozartovy opery Titus je náročný úkol nejen pro sopranistku, ale i pro prvního klarinetistu orchestru; vyšla pěkně. Pak to byl duet Isabelly a Taddea z Rossiniho Italky v Alžíru, duet Adiny a Dulcamary z Donizettiho Nápoje lásky, tercet z Mozartovy opery Cosi fan tutte, Habanera z opery Carmen a árie VioIetty z Verdiho opery La traviata. I ze záznamu je patrné, že obě sólistky situaci ani trochu nepodcenily, byly připravené a vydaly ze sebe to nejlepší možné. Orchestr s Jiřím Štruncem se pěkně prezentoval i sám, ve Skočné z Prodané nevěsty a v Intermezzu z Carmen.

Koncert se musel vzhledem k aktuálním vládním nařízením odehrát bez přítomnosti a reakcí publika, což je pro interprety obecně obtížnější než účinkování před plným sálem. Konce árií bez potlesku jsou trochu zvláštní, ale k této době to bohužel patří… Přesto se podařilo udržet od začátku do konce setrvalou, dostatečně vysokou interpretační úroveň i spontánní muzikantskou atmosféru.

———–

Můžete si připomenout rozhovor s Adamem Plachetkou, který vyšel pod titulkem Zpívání pro živé publikum motivuje, chybí mi…

Záznam koncertu je možné vidět zde.

Foto: Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp