„Premiéru violoncellového koncertu uvádím poprvé. Je úžasnou příležitostí vtisknout do nové skladby něco ze sebe, bez ovlivňování jinými interprety.“

„Uvedení Kučerovy první symfonie bude pro orchestr velká čest.“

„Pevně věřím, že nového sálu se dočkáme v polovině roku 2023.“

Karlovarský symfonický orchestr má ve čtvrtek na programu vedle Berlioze a Martinů novinku – Violoncellový koncert ostravského skladatele Dalibora Štrunce. Diriguje Marek Šedivý, sólistou je koncertní mistr Martin Ondráček. Ten ovšem není zdaleka jen interpretem, ale také se dlouhodobě angažuje ve věci potřebného nového koncertního sálu, který by měl vzniknout v památkově chráněném objektu bývalých Císařských lázní. A tak se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nejen nad pocity hudebníka, který výrazně, i pro budoucnost, určí znějící podobu nové kompozice, ale i nad tím, jak by se očekávaný důstojný prostor pro vystupování i pro zázemí mohl projevit jako oživující podnět: pro těleso i pro kulturní život města a regionu.

Jste často prvním interpretem nějaké nové skladby?

Během studií jsem párkrát uváděl premiéru drobnějších kompozic na skladatelských koncertech. Premiéru violoncellového koncertu uvádím poprvé.

Jak jste se k úkolu dostal?

Před více jak dvěma lety jsme s Karlovarským symfonickým orchestrem jeli na zájezd do německého Bernkastelu, kde jsme mimo jiné uváděli Koncertní fantazii pro cimbál a orchestr „Malované na Cimbál“ od Dalibora Štrunce. Byl na koncertech osobně přítomen. Myslím, že jsme si tehdy hezky lidsky i hudebně porozuměli. Upřímně jsem byl z melodiky a harmonické pestrosti jeho skladby nadšený. Příležitost tomu chtěla a zeptal jsem se ho, jestli nezamýšlí v budoucnu napsat i violoncellový koncert. K mému překvapení mi řekl, že o něm už nějakou dobu přemýšlí… Asi půl roku poté mi volal, že má téměř hotovou první větu.

Takže iniciativa…

…vzešla částečně ode mě. Ale možná to byl jen drobný impuls, na který autorova duše čekala…

Jste si vědom, že jako první interpret nastíníte vzorovou podobu skladby?

Ano, této záležitosti jsem si vědom od začátku a beru to jako velkou zodpovědnost. Na jednu stranu je to úžasná příležitost vtisknout do skladby něco ze sebe, bez ovlivňování jinými interprety. Na druhou stranu je to velmi interpretačně náročné, jelikož možností se mnohdy nabízí několik a vybrat tu „správnou“ je někdy velmi těžké… Naštěstí mi byl Dalibor během studování koncertu skvělým průvodcem, měl o vyznění skladby jasnou představu.

Co můžeme čekat? Experimentální hudbu…? Zatěžkanou expresi…? Neoklasicismus…?

Můžete čekat formu velkého třívětého romanticky laděného koncertu. A celý je protkaný folklorními prvky, které jsou pro autora charakteristické.

Zaznívá v programech vašeho orchestru dostatek současné hudby, nebo jde o světlou výjimku?

Běžnou praxí je minimálně jednou v sezóně uvést premiéru současného skladatele. V posledních letech jsme premiérovali skladby například Jana Kučery, Vadima Petrova, Karla Šimandla, Ondřeje Brouska…

Teď vás v dunu čeká uvedení nové symfonie s názvem Šumavská od Jana Kučery, vašeho někdejšího šéfdirigenta…

Je to tak. V posledních letech jsme měli možnost premiérovat několik jeho skladeb, které se shledaly s vřelým přijetím publika i hráčů. Uvedení jeho první symfonie bude pro orchestr velká čest.

Do dalších sezón určitě existují nějaké další objednávky… Ale jaké výhledy má orchestr? Kdy se dočkáte nového sálu?

Myslím, že máme výhledy velmi nadějné. Od června 2021 má Karlovarský symfonický orchestr novou ředitelku, Michaelu Káčerkovou, která skvěle navázala na dosavadní práci a přinesla řadu inspirativních a progresivních změn, které budou jistě ku prospěchu orchestru. Od září 2022 přivítáme nového šéfdirigenta, Ondřeje Vrabce, který je velmi všestranným umělcem. A pevně věřím, že nového sálu se dočkáme v polovině roku 2023.

Jde o někdejší Císařské lázně, dílo slavných vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera z roku 1895, pseudorenesanční budovu připomínající zvenčí divadlo… Objekt byl využíván pro balneologii do konce osmdesátých let, pak v něm bylo kasino… a od roku 1994 chátral. V roce 2008 byl převeden na Karlovarský kraj. Peripetie kolem záměru vestavět do něj koncertní sál už jsou dlouholetou záležitostí. Na kolik procent je už konečně reálné dosažení cíle?

Máte pravdu. Ohledně vybudování koncertního sálu se v Karlových Varech napsalo mnohé. Ale k samotné realizaci nám oproti jiným městům v České republice, usilujícím o nový koncertní sál, chybí opravdu už jen malý krůček – vzhledem tomu, že na výstavbu sálu je již vydané stavební povolení a je v souladu s požadavky Karlovarského symfonického orchestru.

Se zázemím, které teď máte, nejste spokojeni? A s místy konání koncertů?

Zázemí orchestru je dlouhodobě velmi nevyhovující. I to byl důvod, proč jsem před několika lety založil se svým kamarádem Václavem Kubíkem a s několika kolegy z KSO spolek „Koncertní sál pro Karlovy Vary“. Naším cílem bylo vybudovat v Karlových Varech koncertní sál s odpovídající akustikou a plnohodnotným zázemím pro symfonický orchestr. Věřím, že v budově Císařských lázní se to povede. Ve městě je sice několik sálů, ale všechny jsou součástí hotelových komplexů, což přináší řadu provozních komplikací. A nedisponují tolik potřebnou akustikou pro symfonickou hudbu.

Mohl by nový sál být novým pozitivním oživujícím podnětem pro umělecké směřování vašeho orchestru?

Jsem o tom přesvědčen. Orchestr udělal za posledních několik let velký posun vpřed nejen v kvalitě umělecké produkce, ale i v programové náplni, při které často naráží na současné pracovní podmínky. Zároveň jsem si jistý, že nový koncertní sál bude pozitivním oživujícím podnětem pro celkové kulturní dění v Karlových Varech, potažmo v Karlovarském kraji.

Pouští se orchestr do přípravy čtvrteční premiéry s potěšením?

Premiéra skladby představuje pro náš orchestr vítanou tvůrčí práci. Všichni, nejen já, ale i kolegové, jsme zvědaví, jak dílo vyzní celkově. Dalibor je přítomen od první zkoušky a připomínkuje a dolaďuje společně s dirigentem poslední dynamicko-proporční detaily.

Takže i pro vás jde o mimořádný okamžik?

Ano, velmi mimořádný, a to z mnoha hledisek. Je to úplně jiná práce, nastudovat koncert, který ještě nikdy nezazněl. Teprve na první zkoušce s orchestrem mám možnost slyšet skladbu jako celek v přirozených barvách nástrojů a harmonickém plénu. Tím se mi dotvoří celkové znění díla teprve pár dni před koncertem… Velmi si vážím toho, že mi autor svěřil první uvedení a koncert mi věnoval. – A velkou oporou, trpělivou posluchačkou a vzornou kritičkou mi byla má žena, které patří velké díky!

A máte šanci zahrát toto nové dílo brzy ještě jednou, někde jinde?

Z koncertu se bude pořizovat velmi kvalitní audiovizuální záznam. Hudba je to podle mého názoru vskutku nádherná. Věřím, že v případě povedené premiéry se toto dílo přirozeně rozšíří do kulturního povědomí a brzy přijde příležitost si je zahrát znovu.

—————-

Martin Ondráček působí v KSO deset let. Studoval v Praze, v Brně, pak nějakou dobu pracoval v Asii. Do Karlových Varů ho přilákalo vypsání konkurzu na koncertního mistra. Předtím hrál tři roky v Severočeské filharmonii Teplice.

Dalibor Štrunc (1966), rodák z Valašského Meziříčí, je cimbalista, zpěvák, hudební pedagog, skladatel a aranžér. K hudbě ho vedli oba rodiče. Matka byla zpěvačkou sboru Polajka, otec primášem folklorního souboru Radhošť. Vystudoval na brněnské konzervatoři hru na cimbál, od roku 2000 je tam sám pedagogem. V letech 1992 až 2004 působil jako první cimbalista Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. V roce 1992 založil skupinu Cimbal Classic, ve které působí jako skladatel, cimbalista, aranžér a zpěvák. Kombinuje v ní prvky vážné hudby, folku, world music i folklóru. Je také členem souboru Javory Hany a Petra Ulrychových.

Koncert pro violoncello a orchestr je rozsáhlá třívětá skladba, která v celkovém vyznění přináší pocit rovnocenného partnerství sólového nástroje s orchestrem. Autor nezapře svůj hlavní inspirační zdroj – moravskou a českou písňovou melodiku. V přirozeně čisté, tonální hudbě se v rychlém sledu střídají technicky náročné pasáže s melodicky něžnými, barevně prokreslenými plochami. Druhá věta vytváří iluzi uspávanky, třetí věta navazuje bez přerušení a má nejprve pastorální, posléze energické a nakonec živelné vyznění.

Foto: Fb Martina Ondráčka, Fb KSO, Šimon Fuksa