PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Filharmonici vzali otěže do rukou, nasadili svižné tempo a zahájili koncert, jako kdyby měla následovat celá opera.“

„Hudební projev uskupení Time for Three spojuje různé styly a tradice, popírá limity a konvence a poslech jejich hudby znamená pozvání do zcela svébytného světa.“

„Nicolas Kendall zakončil koncert: ‚Ze zcela zaplněného Hradčanského náměstí je poznat, že toto město miluje svůj orchestr!‘“

Je čas letního slunovratu, čas nejdelšího dne a nejkratší noci, čas magický a ověnčený pověstmi. Na Hradčanech se již počasí vybouřilo, nastává pomalu večer a tisíce Pražanů i dalších milovníků léta a České filharmonie míří na Hradčanské náměstí na tradiční open-air koncert. Jeviště poblíž Pražského hradu orientované na západ je plné muzikantů, kteří spolu se svým publikem slaví příchod léta.

„Dokonale vymodelované, věcnější, přesto působivé a sváteční provedení v tuzemsku milovaného díla, které je v rámci desítek či stovek zhudebnění stejného textu jedinečné a nádherné.“

„Pěvci byli v sólech každý výrazně ´svůj´, přesto působili a zněli dohromady vyrovnaně a krásně.“

„´Festival s geniem loci´, aby byl sám sebou, potřebuje auditorium na zámku jako nenahraditelnou podmínku.“

K festivalu Smetanova Litomyšl tradičně patří hudba českých klasiků a velká vokálně-instrumentální koncertní díla. Tedy i Dvořákova kantáta Stabat Mater, vzácný příklad duchovní tvorby. Váže se textem k velikonočním svátkům, ale zaznít může i kdykoli jindy, zvláště pokud je provedena tak, jak ji připravil dirigent Tomáš Netopil – nikoli jako primárně smuteční skladbu, ale jako kultivovanou, důstojnou, k rozjasněnému konci směřující sváteční a krásnou hudbu.

„V hledišti bylo slyšet vše velmi podrobně, ale celkového zvuku bylo méně, než by bylo ideální.“

„Kirill Gerstein je spíše introvert, přinejmenším oproti českému pianistovi Lukáši Vondráčkovi…“

„I když se nejedná o nejznámější a nejoblíbenější hudbu v Dvořákově odkazu, dokázal jí Netopil dát maximum zajímavosti a předat ji jako něco, co přináší potěšení a co stojí za to poslouchat.“

Národní festival Smetanova Litomyšl letos musí improvizovat. Zámek se opravuje, velké koncerty se přesunuly do sportovní haly. Ten zahajovací ve čtvrtek potvrdil, že je to pragmaticky možné řešení. Ani lehké nenápadné dozvučení sice nemohlo úplně odstranit suchost akustiky, také atmosféru zámeckého nádvoří a okolních prostranství nic nenahradí, ale iluze, že se zase až tak moc nezměnilo, byla docela silná. Přijela Česká filharmonie a Tomáš Netopil energicky a muzikálně nabídl hudbu klasiků Smetany a Dvořáka a s nimi Sergeje Rachmaninova.

„Poslouchat šestou symfonii Gustava Mahlera, rodáka z Vysočiny, nejspíš nebude snadné pro každého – jedná se o závažné dílo, jak hudebním obsahem, tak svou délkou.“

„Překvapila mě odvaha, s jakou se do kompozice od samého jejího začátku čeští filharmonici pustili.“

„Už chyběl jen malinký kousek k tomu, aby se k posluchačům nesla čistá hudba, bez jakéhokoliv tlaku či nejmenšího rušivého interpretačního zabarvení.“

Abonentní řady 127. sezony České filharmonie uzavírají tři koncerty, na kterých od 7. do 9. června šéfdirigent a hudební ředitel orchestru Semjon Byčkov uvádí celovečerní dílo, Symfonii č. 6 od Gustava Mahlera. Provedení symfonie, kterou snad sám Mahler původně pojmenoval „Tragická“, se na středečním koncertě 7. června v Dvořákově síni pražského Rudolfina setkalo s velkým ohlasem. Tyto koncerty jsou také posledními koncerty s violoncellistou Karlem Stralczynským, který v České filharmonii po bezmála 43 letech služby končí své působení.

„Od té doby dokázala mnoho, vlastně jakoby už dávno téměř vše.“

„Do tuzemského koncertního dění dostává hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá.“

„V roli Carmen a také v Mahlerových písních s orchestrem a pak i v několika soudobých kompozicích dospěla nejdál v rámci možností svého hlasu.“

Magdalena Kožená, mezzosopranistka světového renomé, má za sebou osmadvacet let na světových pódiích a před sebou jako nejbližší úkol Monteverdiho operu L’incoronazione di Poppea v Barceloně. Je však také zakladatelkou nadačního fondu cíleně podporujícího tuzemské základní umělecké školy a systematicky přispívajícího k dalšímu rozvíjení nadání a růstu uměleckých talentů, včetně dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním…

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?

„ZUŠ Open už není happening, přináší do veřejného prostoru plnohodnotný festival, který nabízí pestrou dramaturgii a má hluboký smysl i směrem k sociálnímu přesahu.“

„V sobotu v Senátu zazní dvě premiéry kantát Eduarda Douši a Jaroslava Pelikána a též scénické provedení Otvírání studánek Bohuslava Martinů.“

„Každý kraj má svá specifika, která se promítají i do charakteru programů ZUŠ Open.“

Tradiční koncert v Senátu je jedním z vrcholů letošní přehlídky ZUŠ Open, kterou založila mezzosopranistka Magdalena Kožená. Koná se v sobotu 3. června ve Valdštejnské zahradě. V poměru k celkovému programu je to ale jen kapka v moři zhruba pěti set akcí, které děti a učitelé ze základních uměleckých škol po celé republice připravili. Jak v RozhovoruPlus říká ředitelka ZUŠ Open Irena Pohl Houkalová, letošního ročníku se účastní rekordní počet škol a dětí.

„Samotná idea spojit sedmačtyřicetiletého Hardinga jako oceňovaného interpreta Mahlerovy hudby s tímto „mahlerovským orchestrem“ z Mnichova zavdala značným očekáváním.“

„Hráčské schopnosti orchestru a jeho hmatatelný zvuk podtrhly Hardingovo vynikající pražské provedení.“

„Slyšeli jsme energické, řezané pojetí, které se ale nikterak neztrácelo v patosu a jehož snahou bylo podat „Sedmou“ co nejvíce srozumitelně.“

Daniel Harding potvrdil pověst mahlerovského specialisty, když ve středu 24. května s velkým úspěchem předložil pražskojarnímu publiku vytříbené provedení Mahlerovy sedmé symfonie „Pražské“, dovedené do úplného detailu.

„Půlhodinová plocha, dlouhá a podrobná, působí permanentními údery klavíru, hustými akordy, staccaty a běhy především robustně, neklidně a hlučně.“

„Ólafsson jako přídavky neslýchaným způsobem zahrál Mozartovo moteto Ave verum corpus a Bachovu varhanní sonátu. Tichounce, s neuvěřitelně plastickým vedením hlasů.“

„Stravinského symfonie vyzněla těžkopádněji a masivněji, charakteristická asketická suchost a holost skladatelova neoklasického hudebního myšlení a pichlavého vyjadřování zůstala trochu zastřena.“

České publikum mělo první příležitost setkat se naživo s proslulým postmoderním americkým skladatelem Johnem Adamsem. Přijel na Pražské jaro jako dirigent vlastní hudby i dalších děl premiérovaných ve Spojených státech. Umělec s renomé dosahujícím globálních rozměrů, letos šestasedmdesátiletý, stál v úterý v Rudolfinu před Českou filharmonií. Ne přímo charismatický, ale přesto vyzařující dostatečnou energii, aby koncert se zajímavým programem a s legendou před očima zapůsobil jako událost.

„Cesta hlubšího pronikání do hudby nikdy nekončí.“

„Má cit pro tvorbu hudebních okamžiků, formováním jednotlivých frází dosahuje strhujících výsledků.“

„Nikdo z nás dvou nemá poslední slovo. To ani v hudbě nejde.“

Pozorně a s velkým očekáváním sledovaný debut má 17. května v Praze sedmadvacetiletý finský dirigent Klaus Mäkelä, šéfdirigent Filharmonie Oslo a Orchestre de Paris a designovaný šéfdirigent amsterdamského Orchestru Concertgebouw. S Českou filharmonií připravil pro Pražské jaro Mahlerovu První symfonii a Violový koncert Alfreda Schnittkeho se sólistou Antoinem Tamestitem, rezidenčním umělcem letošního festivalu.

„Klavírista Trifonov je pohroužen do svého světa, směrem k publiku působí spíše plaše. Z takového světa byl i ztišený bachovský přídavek.“

„Pod vedením Jakuba Hrůši hráli filharmonici pozorně, s plným pochopením toho, co se výsledně má dostat k posluchači.“

„Skladba vyzněla velkoryse, ale přesto nesmírně lidsky. Bez drásavého vyhrocení bolesti. Spíše jako symfonie života než smrti. S vědoucím vyústěním do smírných durových vod.“

Jakub Hrůša u České filharmonie dosáhl opět na vrchol. Jeho středeční abonentní koncert v pražském Rudolfinu přinesl dvě díla z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Alexandr Skrjabin, jakkoli bývá vnímán jako excentrik a novátor, vyšel nakonec se svým Klavírním koncertem ze srovnání se Sukovou závažnou expresivní symfonií Asrael jako pouhý romantik. Hodinové dílo Dvořákova žáka a zetě Suka totiž právem stále zřetelněji směřuje do sousedství toho největšího světového repertoáru.