Václav Luks: Popularita Rybovy České mše vánoční je zasloužená
„Hudba je to sice prostá, nicméně jednoduchost není důsledkem kompozičního neumětelství.“
„Velmi mě muzicírování s hudebníky České filharmonie těší a oceňuji zejména jejich flexibilitu, muzikantství a otevřenost.“
„V březnu budu poprvé spolupracovat s legendárním britským orchestrem Orchestra of the Age of Enlightenment.“
Dvě provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby a Mozartovy Korunovační mše, které pro dnešní úterní adventní podvečer a večer připravil do pražského Rudolfina dirigent Václav Luks, jsou jeho prvním regulérním koncertem s Českou filharmonií. Na koncertech se podílí jeho sbor Collegium Vocale 1704. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Václav Luks zdůvodňuje oblibu „Rybovky“, která uzavírá jeho letošní koncertní aktivity, a pak vypočítává, co vše ho vedle vystoupení s jeho barokním orchestrem Collegium 1704 čeká v roce 2023.
Potkáváte se častěji s lidmi milovanou mší „Hej mistře“ rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby?
Aktivně se s “Rybovkou” příliš často nesetkávám. V roce 2009 jsme toto dílo provedli v rámci série adventních koncertů v Národním divadle, ale od té doby se na našem repertoáru neobjevila.
A zlidověla podle Vás právem?
Když Ryba svoji slavnostní pastorální mši komponoval, jistě netušil, že právě vzniká jedno z nejoblíbenějších a nejčastěji hraných děl českého repertoáru. Popularita tohoto díla je zcela jistě zasloužená. Hudba je to sice prostá, nicméně jednoduchost není důsledkem kompozičního neumětelství, ale výsledkem rafinované lidové stylizace tvůrce. V tom spočívá umělecká kvalita a věřím, že i tajemství historického úspěchu tohoto díla.
Dirigoval jste vlastně už Českou filharmonii?
V rámci covidových benefičních koncertů jsem měl příležitost spolupracovat s hudebníky České filharmonie v podobě Komorního orchestru ČF, avšak nynější setkání je první spoluprací v rámci regulérního koncertu. Velmi mě muzicírování s hudebníky České filharmonie těší a oceňuji zejména jejich flexibilitu, muzikantství a otevřenost.
Strávíte svoje Vánoce s hudbou, nebo bez ní?
Hudba mě provází takřka nepřetržitě – a byť se letos aktivně během Vánoc nepodílím na žádných hudebních produkcích a koncert s Českou filharmonií je mým posledním letošním koncertem, hudba mi v uších bude znít bezpochyby i v následujících dnech.
S Collegiem 1704 v pokračování sezóny, v prvních měsících příštího roku, uvedete v Praze mimo jiné neapolskou hudbu osmnáctého století, Zelenkovu Missu paschalis, Bachovo Velikonoční oratorium, ale i Beethovenovu Sedmou symfonii… Co mimořádného Vás v dalších týdnech a měsících čeká vedle pravidelné práce s tímto souborem?
Mimo obvyklé práce s Collegiem 1704 a našich domácích i zahraničních koncertů mě čeká v příštím roce řada zajímavých hostování. Hned v lednu se vrátím již potřetí do Bostonu, kde s orchestrem Handel and Haydn Society provedu Beethovenouvu “Eroicu” a hudbu Pavla Vranického, na začátku února ve Filharmonii v Kolíně nad Rýnem nastuduji s Concertem Köln Händelova Belshazzara, v březnu pak budu poprvé spolupracovat s legendárním britským orchestrem Orchestra of the Age of Enlightenment a v londýnské Royal Festival Hall provedeme společně Bachovu Mši h moll. Spolupráce s nimi pak bude pokračovat v létě na festivalu v Glyndebourne, kde provedeme Händelovu operu Semele. Mezitím mě čeká řada dalších hostovaní, jako například s rozhlasovými symfoniky z Frankfurtu na Mohanem. A samozřejmě bude pokračovat moje tříletá rezidence s Kammerakademie Potsdam.
Vrátíte se rád i k Händelově Alcině v Brně?
Ano. Projekty s Collegiem 1704 zůstávají mojí srdeční záležitostí a velmi mě těší, že se tato krásná operní produkce vrací na scénu Národního divadla v Brně, a to v podobě čtyř repríz v únoru a březnu.
————–
O koncertech s Česku filharmonií čtěte také ZDE
O plánovaném hostování v Glyndebourne čtěte ZDE
O brněnské Händelově Alcině čtěte ZDE
Foto: Petra Hajská, Fb V. Lukse, Fb Collegia 1704
Příspěvky od Petr Veber
- Klasika v souvislostech (82)
Jubilea pražského Rudolfina - Pohledem Petra Vebera (62)
Sir Simon - Klasika v souvislostech (81)
Giovanni Pierluigi z městečka Palestrina - Martin Glaser: Pražské Národní divadlo? Oproti brněnskému nepoměrně robustnější instituce, spojená s mimořádným společenským očekáváním
- Káťa Kabanová tak trochu komorně
Více z této rubriky
- Katarína Turnerová: Sólová kariéra je v našich podmínkách téměř nereálná
- Petr Dvořák: Moravská filharmonie si musí udržet svou míru autonomie
- Ingeborg Radok Žádná: Snažím se o transparenci a férovost
- Olga Bezsmertna: Když zpívám Strausse, připadám si jako mezi nebem a zemí
- Štěpán Pácl: Činoherec také myslí hudebně, i když skrytě a možná nevědomě
- Lukáš Vasilek: Jana z Arku člověka chytne hned napoprvé
- Martin Glaser: Pražské Národní divadlo? Oproti brněnskému nepoměrně robustnější instituce, spojená s mimořádným společenským očekáváním
- Slávka Zámečníková: Pamina je překvapivě moderní postava. Rozumíme si teď mnohem více
- Natálie Romanová: Úspěch vyplyne z poctivosti
- Amartuvshin Enkhbat: Nejvyšší aspirací je pravda. Vnitřně rozporné Verdiho role jí jdou naproti