„Operní festival v Mnichově přináší nejen ty nejlepší inscenace uplynulé sezóny, ale i další bohatý repertoár a k tomu již tradičně dvě operní premiéry.“

„Hudební nastudování Kenta Nagana je jedním slovem úchvatné.“

„Le Grand Macabre asi nikdy nebude oblíbenou repertoárovou operou pro široké publikum à la La traviata, ale své obecenstvo si určitě najde.“

Mnichovský operní festival je každoročním vyvrcholením bohaté operní sezóny Národního divadla v Mnichově. Poprvé se konaly již v roce 1875, tradice je tedy opravdu dlouhá a příští rok budeme slavit 150 let od jejich založení. Jednou ze dvou letošních premiér se stala Ligetiho „anti-anti-opera“ Le Grand Macabre. 

Operní festival v Mnichově přináší nejen ty nejlepší inscenace uplynulé sezóny, ale i další bohatý repertoár a k tomu již tradičně dvě operní premiéry, letos Ligetiho Le Grand Macabre a Debussyho operu Pelléas a Mélisanda. Publikum navíc každoročně očekává v rámci akce Oper für alle (Opera pro všechny) přímý přenos představení na obří obrazovku na náměstí před budovou Národního divadla, kam je vždy vstup zdarma. Letos je uvedena nová inscenace Pucciniho Tosky v hvězdném obsazení – Anja Harteros, Jonas Kaufmann a Ludovic Tézier. V rámci letního festivalu, na který každoročně zavítají milovníci opery doslova z celého světa, jsou letos uvedeny další opery, např. Mozartův Idomeneo a také jeho Figarova svatba, Čajkovského Piková dáma, Weinbergova Pasažérka, Wagnerův Parsifal a Tannhäuser, Pucciniho Děvče ze Západu (celkem 13 operních titulů) a celý festival bude zakončen 31. července představením Straussova Netopýra pod taktovkou Constantina Trinkse a v režii Barrie Koskyho. Vedle operních představení jsou na programu také čtyři baletní inscenace a šest písňových recitálů v podání renomovaných pěvců: Asmik Grigorian, Jonas Kaufmann, Golda Schultz, Jakub Józef Orliński, Ludovic Tézier a Christian Gerhaher, symfonické a komorní koncerty a další akce. V operních představeních vystoupí mnoho hvězd současného operního nebe, kromě již jmenovaných např. Olga Kulchynska, Diana Damrau, Elena Pankratova, Vida Miknevičiūtė, Lise Davidson, Marina Rebeka, Nina Stemme, Sabine Devieilhe, Elena Tsallagova, Sophie Koch, Violeta Urmana, Charles Workman, Pavol Breslik, Brandon Jovanovich, Vittorio Grigolo, Klaus Florian Vogt, Roman Burdenko, Boris Pinkasovich, Christian Gerhaher, Gerald Finley a další. I mezi dirigenty najdeme řadu prominentních umělců, např. Kenta Nagana, Ivora Boltona, Juraje Valčuhu, Constantina Trinkse, Vladimira Jurowského, Ádáma Fischera či vycházející dirigentskou hvězdu Azize Shokhakimova z Uzbekistánu, který v současné době působí především ve Štrasburku. 

Opera György Ligetiho Le Grand Macabre měla svou světovou premiéru 12. dubna 1978 ve Stockholmu. Skladatel se k ní později vrátil a v přepracované podobě zazněla poprvé na Salcburském festivalu 28. července 1997. Stala se jednou z nejčastěji uváděných současných oper a nyní také poprvé dorazila do Mnichova, kde se soudobé opeře pravidelně věnují, a 28. června letošního roku zde měla svou mnichovskou premiéru v rámci Mnichovského operního festivalu. Během něj je uvedena celkem čtyřikrát, v příští sezóně jsou naplánována tři představení v říjnu. Inscenace vznikla v hudebním nastudování Kenta Nagana, který v Mnichově působil v letech 2006 až 2013 jako hudební ředitel, a v režii polského režiséra Krzysztofa Warlikowského, v Mnichově velice známého díky úspěšným inscenacím Žena bez stínu, Evžen Oněgin, Salome nebo Tristan a Isolda. Ligeti se svým libretistou Michaelem Meschkem své dílo označil jako anti-anti-operu. Vyšli ze hry jednoho z hlavních představitelů expresionistického divadla Michaela de Ghelderodeho Le Balade du Grand Macabre (Balada o velikém kostlivci). Již samotná předloha je satirická, příběh se odehrává ve fiktivní zemi Breughellandu (podle vlámského malíře 16. století Pietera Bruegela) bez blíže určené doby. Breughelland a Bruegel není překlep, tak název uvádí sám autor opery.

Režisér Warlikowski operu zasadil do naší současnosti. Scénu i kostýmy mu navrhla jeho stálá spolupracovnice Małgorzata Szczęśniak. Na jevišti vytvořila uzavřený prostor, jakousi klec, v níž se celý příběh odehrává. Do tohoto prostoru také proudí jacísi uprchlíci s kufry, kteří celý příběh sledují (sám Ligeti kdysi podobně emigroval z Maďarska). K dalším Warlikowského spolupracovníkům nutno přičíst i světla Felice Ross, video Kamila Polaka, choreografii Claude Bardouli a sbormistra Christopha Heila.

Věčně opilý Piet vom Fass předpovídá apokalyptický konec světa, jeho zničení, kdy se má srazit se zemí kometa. Po této srážce se na konci opery zjistí, že se vlastně nic nestalo. Go-Go, Piet a Astradamors prohlašují, že když mají žízeň, tak žijí. V závěru opery všichni zpívají: „Nebojte se smrti, dobří lidé! Jednou přijde, ale ne dnes. … Sbohem a žijte šťastně!“ Warlikowského režie celé groteskno a nadsázku podtrhuje a vytváří bizarní figury, které všechny mají svůj přesně vymodelovaný charakter, ať už je to již věčně opilý Piet vom Fass (Benjamin Burns), náruživá Mescalina (Lindsay Ammann), kníže Go-Go krásně znějícího kontratenoristy Johna Holidaye, pár sexuchtivých milenců Amandy a Amanda (jejich jména trochu připomínají Paminu a Tamina z Kouzelné flétny) Seonwoo Lee a Avery Amereau, nebo Astradamorse Sama Carla. V nesmírně těžkém koloraturním partu Gepopa a Venuše získala obrovské ovace Sarah Aristidou.

Hudební nastudování Kenta Nagana je jedním slovem úchvatné. Ligetiho opera patří k repertoáru, který Naganovi nejvíce sedí. Ostatně pro propagaci soudobé hudby toho udělal jako málokdo. Operu dirigoval nesmírně dramaticky, ostře, v poměrně svižných tempech (hrálo se naštěstí bez přestávky – představení tak získalo strhující tempo – trvalo bezmála dvě hodiny), celé představení držel pevně v rukou. Orchestr byl doplněn i neběžnými „nástroji“, jako jsou např. různé typy bicích nástrojů, ale i zvuky novinového papíru, hrnec apod. Všichni sólisté nejen perfektně zvládli své nelehké party, ale i výborně hráli, což je u tohoto typu opery rozhodující pro její úspěch a přijetí u publika. Mnichovské publikum, které má bohaté zkušenosti s pravidelným uváděním soudobých oper, reagovalo na konci představení bouřlivým aplausem a voláním bravo. Le Grand Macabre asi nikdy nebude oblíbenou repertoárovou operou pro široké publikum à la La traviata, ale své obecenstvo si určitě najde – je dobře, že tato opera byla inscenována i v Národním divadle v Praze.

Foto: Bayerische Staatsoper / Wilfried Hoesl