„Náš vztah s Essenskými filharmoniky je opravdu krásný, zdravý a sympatický.“

„Deset let v Essenu je dlouhá doba, rozloučení nelze jen tak přejít.“

„Bude to bezesporu nová, důležitá a velmi intenzivní etapa. Doba, kdy budu více cestovat a hostovat.“

Tomáš Netopil bude řídit 30. května v Kroměříži při otevření zrekonstruovaného Sněmovního sálu Arcibiskupského zámku proslulý vídeňský orchestr dobových nástrojů Concentus Musicus Wien. Beethovenova Eroica tam v jejich podání současně zahájí 28. ročník jihomoravského festivalu Concentus Moraviae. Předtím se Tomáš Netopil také objeví za dirigentským pultem orchestru Essener Philharmoniker 19. května na festivalu Pražské jaro, kde zahrají Dvořákovu Pátou symfonii a s Frankem Peterem Zimmermannem Elgarův Houslový koncert. A v červnu diriguje podvakrát Českou filharmonii při zahájení Smetanovy Litomyšle. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se šéfdirigent ohlíží za desetiletím v Essenu, poodhaluje plány týkající se Letní hudební akademie Kroměříž, hovoří o svém vztahu ke starší hudbě a odpovídá na otázku, jestli ho v blízké době čeká nějaký nový podobný stálý post, jako je ten, který se mu koncertem z české hudby uzavře v červnu v Německu.

Je duben, co máte v Essenu a jinde po Evropě za sebou a co před sebou?

V předvelikonočním období jsme připravovali a uvedli Mendelssohnovu Symfonii Lobgesang u nás v Essenu, pak jsem byl chvíli, to znamená necelých čtyřiadvacet hodin, doma s rodinou a potom mne čekal jeden koncertní týden ve Francii… Zažívám teď docela výživné pracovní týdny. V únoru jsme v Essenu, kde filharmonici působí také jako operní orchestr, připravili pro začátek března světovou premiéru opery Dogville, díla komponovaného podle stejnojmenného filmu, psychologického dramatu slavného a kontroverzního režiséra Larse von Triera. Německý autor Gordon Kampe ji napsal přímo pro nás. Opera je velice zajímavá, velice současná tématem a velmi hudebně bohatá; využívá obrovský orchestr, podpořený velkou skupinou různorodých bicích nástrojů. Dirigentovi se nepoštěstí často, aby byl u zrodu nového díla. O to víc jsem si celou produkci užíval a úzce spolu s autorem dotvářel konečnou verzi. Byla to moje třetí spolupráce s režisérem Davidem Hermannem – nejprve v roce 2009, kdy jsme se setkali v Antverpách při Mozartově Kouzelné flétně, a pak při mé první operní produkci v Essenu, to byl našim titulem Verdiho Macbeth. Vedle této nové produkce mne také v opeře zaměstnávala Straussova Arabella, kterou jsme premiérovali již minulou sezónu a kterou letos uvádíme a (jak my říkáme) „oprašujeme“ jako repertoárový titul.

V Essenu se na konci sezóny loučíte, byla tedy opera Dogville poslední, kterou jste tam nastudoval?

To ještě ne. Vzhledem ke covidu se řada titulů různě posunovala a mně se nechtělo této premiéry, která byla původně plánována před dvěma lety, vzdát. Bylo to naše společné dítko ještě s minulým intendantem, se kterým jsme celý projekt vymysleli. Do toho ovšem přicházely i další resty, mimo jiné Figarova svatba, kterou jsme začali právě teď zkoušet, a ta bude mou poslední produkcí.

A máte připraven nějaký slavnostní poslední koncert, nebo bude loučení spíše nenápadné?

Protože deset let je opravdu dlouhá doba u jednoho orchestru, tak ani rozloučení nelze jen tak přejít. Předposlední červnový týden, 22. a 23. června, nás čeká závěrečný koncert s nádherným programem: zahrajeme Sukovu Pohádku, zazní Janáčkova rapsodie Taras Bulba a uzavřeme Dvořákovým Te Deum. Lepší program jsem si na závěr snad ani nemohl přát.

Předpokládám, že jste ho zvolil sám?

Ano, samozřejmě.

A vnímáte těch deset let jako zásadní kapitolu ve svém životě? Ve vašem věku asi ano…

Děkuji! Ano, je to dost let, už si to poslední rok, respektive poslední sezónu, uvědomuju… Vnímám, že uzavírám dlouhé období, pro mě rozhodně historicky nejdelší v takové funkci. Proto si každou příležitost užívám a jsem rád, že je celá tato sezóna tak intenzivní. Náš vztah s Essenskými filharmoniky je opravdu krásný, zdravý a sympatický. To mi osobně přináší obrovské uspokojení a dává nám to prostor pro společnou tvorbu a pro všechny úkoly, které máme už za sebou a které nás ještě čekají. Letos to byla mimo jiné ještě nová produkce Wagnerova Tannhäusera, Mahlerova Třetí symfonie, kterou jsme jako náš čtvrtý snímek natáčeli a která by měla vyjít ještě na konci této sezóny. Čeká nás vystoupení na Pražském jaru, což patří ke splnění jednoho z velkých snů s Essenskou filharmonií. Mám radost i z toho, že právě Mozartova Figarova svatba bude mou závěrečnou; trošku mi to připomíná loučení s pražským Národním divadlem, kde jsem uvedl Dona Giovanniho, když jsem v roce 2012 po třech letech končil jako šéfdirigent orchestru. I v Essenu se loučím s Mozartem, který patří k mým nejbližším. Takže opravdu až do poslední chvilky mne čeká krásná práce, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Ale určitě se máme společně také na co těšit. Tím naznačuji, že se budeme i dále vídat. Už máme naplánovaný další symfonický koncert v rámci nadcházející sezóny. Operní produkci zatím v Essenu neplánuju, ale rozhodně bych chtěl alespoň v symfonické oblasti zůstat s orchestrem v kontaktu.

Takže, stručně řečeno, nelitujete, že jste před tím desetiletím řekl „ano“.

Jistě, že ne. Takový intenzivní vztah je pro dirigenta moc důležitý, protože to je něco, co se nedá naučit a co se musí jen prožít. Nebylo to vždy jednoduché, ale to určitě ke zdravému vztahu rozhodně patří. Moje essenské desetiletí mi dalo hodně! A samozřejmě s tím souvisí i velké množství hudební materie – děl symfonických i operních, která jsem musel postupně nastudovat a uvádět. Čas strávený v Essenu byl velice vydatný, obohacující a pro můj další vývoj určující.

Kdybych se zeptal, jestli máte něco, co bylo nejintenzivněji, dokázal byste vybrat?

Takovým momentem je pro mě asi naše první hostování v Praze, možnost ukázat se pražskému publiku, pro které byli filharmonikové z Essenu úplně neznámým tělesem. Určitě bych mohl jmenovat mnohé koncerty a operní produkce… ale dlouho mi zůstane v srdci náš poslední mahlerovský projekt, protože jsem si uvědomil, jak krásně orchestr funguje. Měli jsme na přípravu necelých čtrnáct dní – a výsledek byl opravdu mimořádně zdařilý. Orchestr reagoval velmi přirozeně a bezproblémově. Vnímal jsem hudební a lidskou harmonii, která se tímto obdobím nesla.

Můžeme od vás čekat oznámení něčeho převratného, totiž že nastupujete – zítra, na podzim, za rok, za dva – na nějakou podobnou funkci? Nebo teď budete mít období trošku klidnější?

Bude to bezesporu nová, důležitá a velmi intenzivní etapa. Doba, kdy budu více cestovat a hostovat. Jedna z věcí, které mi díky – nebo kvůli – Essenu trochu unikaly, bylo hostování u jiných orchestrů. Samozřejmě, že jsem navštěvoval během tohoto desetiletí i jiná tělesa, ale přece jen ne v takové míře, jakou bych si ideálně představoval. Čas strávený v Essenu, hlavně díky opernímu provozu, byl obrovský. Nechci operu upozaďovat, ale přece jenom bych teď asi trochu dával přednost symfonickému repertoáru.

Nicméně, pokud se týká operních titulů…

…tak mě v následující sezóně čekají dva: Jenůfa v Hamburku a nová produkce Rusalky v Praze. A na návrat do Prahy se samozřejmě moc těším.

A s orchestry?

Vedle českých orchestrů včetně České filharmonie – kdy společně zahájíme festival Smetanova Litomyšl, vystoupíme na Janáčkově festivalu v Ostravě i na Dvořákově Praze – je to hostování v Amsterdamu, Monte Carlu, Montréalu (kam se chystám poprvé), Frankfurtu, Vídni… a dále cesty do Austrálie a Spojených států amerických.

Při zahajovacím koncertu festivalu Concentus Moraviae budete stát v Kroměříži a v Brně třicátého a jedenatřicátého května v čele ansámblu Concentus Musicus Wien, který je specializovaný na starou hudbu, na dobové nástroje. Něco takového jste zatím ještě nepodnikl, že?

To je pravda, je to také jeden z mých naplňujících se snů a linie, které bych se chtěl vedle symfonické hudby dále věnovat. Rád jsem tuto vzrušující nabídku přijal a moc se na spolupráci s orchestrem Concentus Musicus těším. Celá důležitost nebo atraktivnost je pro mne definována také místem společného koncertu: je jím Sněmovní sál kroměřížského Arcibiskupského zámku, který je pro mne srdcovou záležitostí.

Budete s hráči na dobové nástroje pracovat nějak zásadně jinak, než jak jste zvyklý, nebo nastane nějaký průsečík, průnik…? Můžeme čekat vyhrocenou interpretaci?

Ony už ty dobové nástroje samy výrazně určují tvar, který potřebuji. To, co požadujete od moderního nástroje, a snažíte se, aby znělo dobově, u užití dobových nástrojů samozřejmě odpadá, ony už takovým způsobem prostě fungují. Mým cílem bude prosadit, aby výsledný tvar byl opravdu přesvědčivý, aby nástroje zněly ve své kráse, v kráse dobového jadrného zvuku a výslovnosti, aby byly co nejpřesvědčivější. V lednu jsem se v rámci svých příprav sešel ve Vídni s houslistou a výraznou osobností Erichem Höbarthem, dlouholetým koncertním mistrem tohoto ansámblu a vynikajícím interpretem barokní a klasicistní hudby. Představil jsem mu svůj interpretační a estetický záměr, zejména řešení smyků a výstavby frází a s jeho cennými radami dále k celé koncepci přistupuji.

A nebudete nutit dobové nástroje hrát trochu moderněji? Nebudete do hry vnášet něco ze své převažující symfonické zkušenosti?

To určitě ano. Já myslím, že v určité romantické dramatičnosti se tomu asi nevyhnu. Možná by ale bylo zajímavé povídat si o tomto aspektu bezprostředně poté…

Jde o to, jestli se takovému přístupu budete bránit?

Myslím, že ne. Je to nejen v mém naturelu, ale i v naturelu partitury. Ta nás k romantizující nevšednosti doslova vybízí.

Jak jste přišli zrovna na Beethovenovu Třetí symfonii, na Eroicu? Z nějakého praktického, nebo zvláštního dramaturgického důvodu?

Zařadili jsme ji proto, že je jedním z vrcholů Beethovenovy tvorby. Je to symfonie, která je opravdu, co do stopáže a důležitosti, jednou z těch samonosných. Nabízelo by se samozřejmě program doplnit o barokní skladby bohatého kroměřížského hudebního archivu. Úskalím u takového specializovaného orchestru ovšem je, že dost dobře nemůže na jednom večeru kombinovat skladby barokní a klasicistní (vzhledem k rozdílnému ladění a jinému druhu smyčců). Po konzultaci s dramaturgyní Barbarou Marií Willi jsme zvolili jenom tento beethovenovský solitér. Beethoven také samozřejmě výrazně rezonuje i s Kroměříži, protože byl přítelem biskupa Rudolfa Jana, Habsburka, který byl jeho mecenášem a velkým obdivovatelem. Beethoven byl jeho hudebním mentorem a právě pro něj napsal jedno z nevýznamnějších děl – Missu solemnis.

Kroměřížský a brněnský koncert s orchestrem Concentus Musicus Wien bude jednorázovou záležitostí, nebo má nějakou budoucnost?

Tento orchestr byl a je historicky spjatý se svým zakladatelem Nicolausem Harnoncourtem. Po jeho úmrtí převzal roli uměleckého lídra jejich cembalista Stefan Gottfried a je také pravdou, že je velmi těžké se k tomuto orchestru v roli hostujícího dirigenta vůbec dostat. To je další fakt, který pro mne tuto událost staví na velmi vysoké místo. Moc si jí vážím.

Když hovoříme o Kroměříži, nemůžeme se nedotknout srpnové Letní hudební akademie, kterou ve svém domovském městě pořádáte a vedete. Máte pro ni připraveny nějaké novinky?

Když se podívám na uplynulých pět let, tak každý ročník přinesl něco nového a zajímavého. Pro nás je hlavním cílem každoroční co možná nejkvalitnější umělecké zázemí a servis pro naše studenty. K tomu letos přispěje opravdu luxusní houslová třída. Vedle Fedora Rudina, který byl u nás už minulé dva roky a je bývalým koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků a sólistou, bychom rádi přivítali Jana Mráčka, koncertního mistra České filharmonie, a ještě Dalibora Karvaye, koncertního mistra Vídeňských symfoniků. Myslím si, že zažít tyto tři veličiny bude opravdu mimořádný umělecký vklad našim studentům. Rádi bychom pro ně také připravili konkurz nanečisto, aby něco takového mladí mohli zažít s hráči, kteří v těch velkých orchestrech sedí, a aby s nimi mohli prokonzultovat důležitou orchestrální problematiku a zkušební party… Pro mladé muzikanty je něco takového velice důležité. Ostatní obory budou obsazeny jako loni, jen s tou změnou, že místo Kateřiny Kněžíkové, která nemůže v srpnu učit kvůli povinnostem v pražském Národním divadle, povede studenty její manžel Adam Plachetka. Což bude určitě hezké zpestření. Jinak chystáme při Letní hudební akademii v Kroměříži tři větší koncerty. Jednak čím dál osvědčenější a populárnější barokní s Barbarou Marií Willi; před dvěma roky jsme připravili „saský“ program, loni francouzský, letos by to měl být večer italsko-moravský. Dále chystáme komorní koncert, na kterém vystoupí Jiří Vodička s Davidem Marečkem, a pak i velký symfonický koncert, na kterém vystoupí jako již tradičně naši laureáti z minulého roku za doprovodu zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů. Čekají nás také tradiční studentské koncerty, barokní koncert při svíčkách, beseda s profesorem Cyrilem Höschlem a hlavně každodenní společné setkávání.

A budete vedle dirigování opět hrát na barokní housle?

Doufám, že ano. Už se na to velmi pilně připravuji…!

Foto: Matthias Jung, Fb Essenské filharmonie, Marco Borggreve, Martin Divíšek, Concentus Musicus Wien (Facebook), LHAK, Jan Prokopius / Brno Philharmonic