„Vodička a Petr se zaměřili na jemné dynamické odstíny a kontrastní přechody mezi lyrickými momenty a výrazněji prokreslenými frázemi. Martin Kasík nebyl pouze statickou oporou, ale aktivním partnerem.“

„Vzájemná souhra The Tria je výjimečná; je očividné, že se jedná o trojici, která si důvěřuje.“

„Posluchači odměnili interprety ovacemi ve stoje a vysloužili si tak ne jeden, ale rovnou dva přídavky.“

S koncem září se pomalu blíží také zakončení Svatováclavského hudebního festivalu. Večer 25. září se v koncertním sále Fakulty umění Ostravské univerzity odehrál úžasný koncert v podání renomovaného uskupení The Trio, které tvoří houslista Jiří Vodička, violoncellista Václav Petr a klavírista Martin Kasík. Trojice nabídla pestrý program složený z děl významných českých skladatelů Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany a publikum mělo možnost prožít hudební večer plný hlubokých emocí i suverénní technické brilance.

Koncert byl zahájen něžným a lyrickým dílem Antonína Dvořáka Klid pro violoncello a klavír, op. 68/5. Toto relativně krátké, ale emocionálně nabité dílo nabídlo violoncellistovi Václavu Petrovi především možnost vyjádřit niterné emoce, které jsou pro Dvořákovu hudbu tak typické. Petrův tón byl sametový, plný a zcela přesvědčivý, zatímco Martin Kasík klavírem citlivě doplňoval dialog. Dynamika interpretů byla vyvážená a i když hrál klavír většinově doprovodnou roli, Kasíkovo vnímavé frázování skladbě dodalo jemnost a zároveň plnost. Dílo vyžaduje nejen svrchovanou techniku, ale i vcítění se do melancholických tónů nostalgie. Tento požadavek oba interpreti naplnili.

Druhé dílo večera, Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka, do sálu vnesla úplně jinou energii. Janáčkova hudba je známa svými dramatickými zlomy, nevyzpytatelnými rytmy a emocemi, jež jsou zakořeněné v moravské lidově hudbě. Jiří Vodička předvedl soustředěný výkon, ve kterém vynikl jeho výjimečný cit pro barvu zvuku. Martin Kasík byl Vodičkovi rovnocenným partnerem, jejich souhra byla naprosto přirozená a organická. Janáčkova hudba mnohdy balancuje mezi lyrikou a prudkými výbuchy citů a právě tyto kontrasty byly skvěle zprostředkovány díky preciznímu řízení tempa a porozumění mezi interprety. 

Třetím bodem programu se stala komorní skladba Bohuslava Martinů Bergerettes. Tento svěží a hravý kousek pro housle, violoncello a klavír zavedl publikum do světa neoklasicismu. Martinů zde kombinuje eleganci a lehkost s hravými rytmy a harmonickými překvapeními. To vše The Trio přineslo. V první větě Vodička vynikal svým výrazným tónem a části dodal nezbytnou lehkost a švih. Václav Petr skladbě vtiskl zemitý, ale zároveň elegantní spodní hlas, zatímco Martin Kasík poskytoval pevný, ale flexibilní doprovod. Druhá věta přinesla jemnější a subtilnější atmosféru a The Trio k ní přistoupilo s velkou citlivostí. Vodička a Petr se zaměřili na jemné dynamické odstíny a kontrastní přechody mezi lyrickými momenty a výrazněji prokreslenými frázemi. Martin Kasík nebyl pouze statickou oporou, ale aktivním partnerem. Poslední věta byla plná rytmické energie a veselého ducha. Jiří Vodička vynikal v rychlých bězích, zatímco Václav Petr dodal melodicky bohatou základnu. Martin Kasík zde předvedl své umění především v rytmickém nadhledu a schopnosti vyzdvihnout pestrost harmonie, která podtrhla charakter skladby. 

Vyvrcholení večera přišlo v podobě interpretace Klavírního tria g moll, op. 15 Bedřicha Smetany, které patří k nejvýznamnějším počinům na poli české komorní tvorby. První věta začíná charakteristicky expresivním nástupem houslí a Jiří Vodička vystihl tragický tón skladby. Václav Petr podal v této větě emocionálně nabitý výkon, jeho temný témbr skvěle vyvažoval ostré pasáže houslí. Martin Kasík podtrhoval zádumčivou atmosféru, ale zároveň svou hrou držel stabilitu hudebního toku. Ve druhé větě byly nádherně rozehrány hudební dialogy mezi jednotlivými nástroji. Závěrečná věta přinesla bouřlivé finále. Rychlé běhy v houslích a violoncellu byly precizní, Martin Kasík na klavíru dokázal udržet nastolenou energii a závěrečné akordy přinesly katarzní uvolnění; interpreti podchytili každý jemný detail skladby. Energie mezi hudebníky dosáhla vrcholu a publikum bylo svědkem dechberoucího provedení. Vzájemná souhra The Tria je výjimečná, je očividné, že se jedná o trojici, která si důvěřuje.

Posluchači odměnili interprety ovacemi ve stoje a vysloužili si tak ne jeden, ale rovnou dva přídavky. Jako první zazněla Elegie, op. 23 Josefa Suka a coby sladká tečka večera byla interpretována poslední část Multikulturní suity současného skladatele Romana Haase.

Foto: Svatováclavský hudební festival / Ivan Korč