úterý, 05 květen 2020 11:20

Jiří Petrdlík: Rád se nechám budoucností i trochu překvapit

Autor:

„Budeme hrát už od srpna, a diváci tedy uvidí téměř vše, jen v náhradním termínu.“

„Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá! je docela pádný argument, proč tuto operu opět nasadit do repertoáru.“

„Melodramfest je světově unikátní platforma pro interpretaci melodramu.“

 

112

 

Dlouholetý šéf opery plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla Tomáš Ondřej Pilař se rozhodl věnovat svým aktivitám. Na uvolněné místo vedoucího operního souboru jmenoval ředitel DJKT Martin Otava dirigenta Jiřího Petrdlíka. Jiří Petrdlík umělecky působí v plzeňském divadle od roku 2005. V minulých sezónách nastudoval 41 operních a operetních představení. V té letošní, kterou bryskně ukončil koronavirus, dirigoval Pařížský život Jacquese Offenbacha, Veselou vdovu Franze Lehára, Zkrocení zlé ženy Jana Kučery, Šelmu sedláka Antonína Dvořáka, Sweeney Todd od Stephena Sondheima, Broučky Jana Jiráska a balet Korzár od Adolpha-Charlese Adama. Na jeho plány jsme se ho ptali prostřednictvím e-mailu.

Byl jste jmenován s platností od 1. srpna 2020 novým šéfem opery DJKT. Asi jste si nepředstavoval, že převezmete funkci v snad nejobtížnější době za celou existenci divadla. Jak podle Vás ovlivní současná krize, vyvolaná koronavirem, fungování opery?

Máte pravdu, je to výzva. Musím ale s radostí říci, že díky operativnímu přehodnocení hracích plánů divadla, jak to současná situace vyžaduje, se podaří odehrát většinu představení, která musela být od března zrušena. Týká se to především přestavení pro abonenty. Budeme hrát už od srpna, a diváci tedy uvidí téměř vše, jen v náhradním termínu. Co se týče zkoušek, momentálně probíhají na bázi domácí přípravy, což je ovšem v divadle běžné i mimo nouzový stav. Již v průběhu května však začnou zkoušky v divadle tak, aby se v srpnu mohla zdvihnout opona. Samozřejmě prozatím s omezeními, která vyplývají z opatření na ochranu zdraví.

Dramaturgie příští sezóny, kterou připravoval Váš předchůdce, je již hotová. Na jakoukoliv změnu bude asi v srpnu pozdě, přesto – budete něco měnit, nebo se pokusíte dramaturgický plán dodržet?

Dramaturgii příští sezóny měnit zásadně nebudeme. Byla pečlivě naplánována, aby si každý divák mohl vybrat titul, který ho do divadla přiláká. Změny, které nastanou, jsou tedy motivovány vnějšími okolnostmi způsobenými nynější situací. Dlouho očekávaná premiéra Monteverdiho Korunovace Poppey bude z dubna přesunuta právě na srpen. Poslední plánovaná premiéra letošní sezóny – Wagnerův Lohengrin – musela být přeložena z června 2020 na začátek roku 2021. Už v srpnu ale potěšíme široké spektrum milovníků opery Smetanovou Prodanou nevěstou. Málo platné – „Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá!“ je docela pádný argument, proč tuto operu opět v tomto čase nasadit do repertoáru.

Náročnějšího diváka jistě přiláká Janáčkova Věc Makropulos již v původním říjnovém termínu. Na příští sezónu jsou ještě plánovány Straussovo operetní opus magnum Netopýr a Gluckova opera Alceste. Oba dva tituly jsou již v přípravné fázi a budou realizovány. Takže celkově vzato – plán se podaří dodržet celý, jen s určitými termínovými změnami.

Tomáš Pilař je režisér, Vy jste dirigent. Asi se díváte na operu každý z jiného úhlu pohledu. Jaký je ten Váš?

Musím říci, že náš pohled ani tak odlišný není. My si výborně po umělecké stránce rozumíme, Tomáš je opravdu skvělý režisér s vizí, jak by moderní operní provoz měl vypadat, a mně činí jenom radost na tuto linii navázat. Samozřejmě, že při studiu operního titulu každý sledujeme trochu něco jiného, ale není nic lepšího pro soubor i diváky, než když se pohled režiséra a dirigenta doplňují.

Osobně mám rád, když je při studiu opery odvedena maximální práce při korepeticích s pěvci u klavíru. Nejde jen o rytmus a intonaci, ale tvorbu fráze, práci s dechem, výslovností, sdělností textu, výrazovou stránkou role a je zde mnoho dalších aspektů. Ale to je přeci hodnota, kterou ocení i každý režisér a následně i divák.

 

7

 

Jaké jsou Vaše priority pro následující sezóny?

Bude to znít možná příliš prozaicky a obyčejně, ale nahradit v jedné sezóně několikaměsíční výpadek ze sezóny předchozí a zároveň v té samé sezóně dodržet dramaturgické schéma, které bylo již dlouhodobě naplánováno, je v tuto chvíli mojí největší prioritou. Jde o to, aby se situace co nejdříve stabilizovala, diváci každý večer plnili hlediště, my jim nabízeli bohatý a vyvážený repertoár na patřičné umělecké úrovni a kolegové cítili zadostiučinění z dobře vykonané práce. Troufám si říci, že to na nejbližší sezónu není malé předsevzetí.

Je o Vás známo, že věnujete pozornost zřídka uváděným dílům. Připravujete nějaké překvapení, ať už v opeře, nebo na koncertním pódiu?

Pokud mám odpověď na tuto otázku vztáhnout k naší operní dramaturgii, osobně se těším na Gluckovu Alceste. Vždy říkám, že je zvláštní, že například o Gluckovi se mluví jako o jednom z největších reformátorů opery, všichni se o tom na konzervatoři učí, ale v praxi je jeho tvorba uváděna rozhodně méně, než by si zasloužila. Snad mohu prozradit i to, že jako dirigent, který se soustavně už téměř dvě desetiletí věnuje koncertnímu i jevištnímu melodramu, bych rád v budoucnu přispěl k oživení tohoto zřídka uváděného žánru i na plzeňském jevišti. A určitě chci věnovat pozornost i operetě a komické opeře vůbec. Je spousta zajímavých titulů tohoto žánru, které stojí za to uvést.

Plzeňská opera pravidelně hostuje v Bayreuthu. Jak jste se na tak prestižní scénu, která uvádí pouze jednu produkci ročně, dostali a budete ve spolupráci pokračovat? Budou i další koprodukce, třeba s Řeznem nebo Winterthurem?

První otázku by Vám zasvěceně zodpověděl spíše můj předchůdce Tomáš Ondřej Pilař. V každém případě máte pravdu, že tuto spolupráci považujeme za prestižní, a já mám radost, že je kontinuální. Čili ano, i do budoucna budeme ve spolupráci s Bayreuthem pokračovat. Ohledně dalších koprodukcí mohu potvrdit, že tento trend má v plzeňském divadle zelenou, spolupráci se zajímavými partnery se nebráníme a několik projektů je v jednání. Nemohu nyní být konkrétnější s ohledem na to, že i zahraniční partneři se nyní vypořádávají s podobnou situací jako my všichni, a je tedy otázkou blízké budoucnosti, které koprodukční projekty se podaří zrealizovat.

Noc s operou v lochotínském amfiteátru je produkce, která si v ničem nezadá s nejlepšími produkcemi ve světě a řadu z nich i předčí. Obrovské sborové scény, živá zvířata, scénické efekty, to je něco, co je u nás naprosto jedinečné. A také 6 000 operních diváků, tím se nemůže pochlubit žádné divadlo. V letošním roce měla na Lochotíně zaznít Rusalka. Přes všechny současné problémy, pracujete na přípravě, nebo se Rusalka přesune na další rok?

Velmi dobře víme, jaké nezastupitelné místo v operní produkci DJKT projekt Noc s operou v lochotínském amfiteátru má. Právě proto, že tento projekt je tak mimořádný, a to i svými nároky na přípravu, není v současné době jiné východisko, než že ho přeložíme o rok. Na konci příští sezóny se tak mohou diváci těšit na Verdiho operu Macbeth. S Rusalkou samozřejmě v blízké budoucnosti počítáme a nabídneme ji divákům při nejbližší vhodné příležitosti.

 

5

 

Pozice šéfa opery Vám zabere mnoho času. Jistě se ale nevzdáte dirigentské taktovky. Co nastudujete nebo budete dirigovat v DJKT v následující sezóně?

Kromě stávajícího repertoáru se jako milovník operety těším na nastudování Netopýra. A jako obdivovatel Glucka se budu rád podílet jako dirigent i na této inscenaci.

Kromě opery jistě budete také pokračovat ve Vašich koncertantních a symfonických aktivitách. Co máte v plánu pro nejbližší sezónu?

Chystám se na Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila, a to u příležitosti 1100. výročí Ludmilina úmrtí, které připadá na příští rok. Čeká mě také několik celovečerních scénických melodramů – Prokofjevův Evžen Oněgin, Beethovenův Egmont a Fibichovy Námluvy Pelopovy. Věřím, že se mi povede dodržet původně plánované koncerty věnované Beethovenově symfonické tvorbě u příležitosti jeho letošního jubilea i některé další závazky, které propagují českou symfonickou tvorbu v zahraničí.

Připravujete nějakou nahrávku na CD?

Právě dokončuji nahrávku reprezentativního výběru české vokální tvorby Dvořáka, Nováka, Martinů a Lukáše s Pražským smíšeným sborem. I tento projekt se trochu zdržel a jeho dokončení muselo být přesunuto na letošní podzim. Nicméně jsem optimistou, že se podaří dotáhnout co nejdříve.

Jste šéfdirigentem Podkarpatské filharmonie Řešov. Můžete nám představit tento orchestr, u nás prakticky neznámý?

Musím Vás trochu poopravit. V Podkarpatské filharmonii v polském Řešově působím jako hlavní hostující dirigent. Jedná se o velký symfonický orchestr v největším městě na jihovýchodě Polska nedaleko ukrajinských a slovenských hranic. Orchestr má mezinárodní renomé, několikrát za sezónu hostuje ve Vídni. Pozval jsem jej nedávno i do Prahy s programem věnovaným Pendereckému a byli jsme na prestižním zájezdu v Číně. Řešov je město, jehož význam je srovnatelný například s Ostravou. Je to dynamicky se rozvíjející centrum Podkarpatí a je to vidět i na bohatém kulturním životě. Kromě standardního symfonického repertoáru se tato filharmonie věnuje i uvádění jevištní tvorby – její sál to díky výborným technickým dispozicím dovoluje. V loňském roce jsem tam nastudoval Dvořákovu Rusalku. Velmi rád uvádím i oratorní tvorbu, v Řešově je totiž i dobrý sbor sestavený ze studentů hudebního oddělení tamní univerzity. Naposledy jsme provedli například Brahmsovo Německé rekviem či Mahlerovu 2. symfonii. A co mě opravdu moc baví, to je polská hudba. Nedávno jsem měl možnost dirigovat velké množství skladeb polského národního skladatele Stanisława Moniuszka. Jeho operní tvorba je naprosto fantastická.

 

6

 

Zúčastnil jste se mistrovských kurzů u dvou mimořádných dirigentů – Kurta Masura a Jiřího Bělohlávka. Jak na ně vzpomínáte?

Každý byl jiný. Pan profesor Bělohlávek mě učil už na HAMU, odnesl jsem si od něj mnohé, ale obzvláště rád vzpomínám na jeho větu, že z detailu roste celek. Čím jsem starší, tím více na to myslím a jasněji chápu, co tím chtěl říci. Kurta Masura jsem poznal v závěru jeho kariéry jako velmi zkušeného mistra, který uměl být v dobrém slova smyslu prudký a zaujatý, když šlo o hudbu, ale zároveň i velkorysý a shovívavý při osobním kontaktu. A konkrétně mu vděčím za to, jak mi otevřel dveře do poetického světa Schumannovy symfonické tvorby.

Jste hudebním ředitelem Mezinárodního festivalu Zdeňka Fibicha koncertního melodramu. Melodram jako hudební žánr je popelkou na našich pódiích. Co je hlavním cílem festivalu a jak se Vám ho daří naplňovat? Věnují se tomuto žánru i současní skladatelé?

Melodram je dnes naprosto přirozeně menšinovým žánrem, alespoň co se týče jeho popularity mezi širokou veřejností. To je fakt, který je třeba vzít v úvahu. Náš festival se zaměřuje jak na obnovené premiéry často zapomenutých děl (např. Praupnerova Kirké, Škroupův Bratrovrah aj.), tak na díla, která zaznívají v českém překladu poprvé (Coplandův Lincolnův portrét, Poulencův Příběh Babára, Prokofjevův Evžen Oněgin aj.), i na soudobé premiéry. Ty si festival objednává každoročně a za více než dvě desetiletí jich uvedl kolem 250. Daří se nám i prostřednictvím skladatelské a interpretační soutěže a uměleckých dílen přilákat mladé interprety a autory, a to i v mezinárodním kontextu. Bez nadsázky mohu říci, že Melodramfest je světově unikátní platforma pro interpretaci melodramu a že jsme v absolutní světové špičce v tvorbě i interpretaci tohoto nelehkého uměleckého druhu.

Co byste si přál, aby se Vám v následujících letech splnilo?

Říká se, že Pán Bůh se nejvíce směje, když člověk příliš plánuje. Takže se rád nechám budoucností i trochu překvapit.

--------  

Jiří Petrdlík vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a Hudební fakultě AMU a hudební vědu na Univerzitě Karlově. V letech 2002 až 2009 působil jako dirigent Národního divadla Brno a  jako šéfdirigent Městského divadla Brno. Dirigentem Divadla J. K. Tyla v Plzni je od roku 2005.  Podle ředitele divadla Martina Otavy prokázal během dlouholetého působení v plzeňském divadle osobní i nesporné umělecké kvality; a organizační a manažerské zkušenosti získal podle ředitele jako umělecký ředitel a šéfdirigent Káhirského symfonického orchestru, kde působil v letech 2011 až 2015. Jako host je J. Petrdlík zván ke spolupráci s operními scénami a orchestry v Evropě, Americe i Asii. Je hlavním hostujícím dirigentem Podkarpatské filharmonie Rzeszow v Polsku, uměleckým šéfem Pražského smíšeného sboru a vedoucím dirigentského oddělení na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze. Je předsedou Společnosti Zdeňka Fibicha a od roku 2016 hudebním ředitelem Mezinárodního festivalu koncertního melodramu. Je rovněž předsedou poroty mezinárodního festivalu Praga Cantat.

Tomáš Ondřej Pilař oznámil odchod po dohodě s ředitelem Martinem Otavou letos v únoru. Jak sám nyní vysvětluje, na svou funkci rezignoval z důvodu odlišných názorů na další směřování souboru.

 

8

 

Foto: Fb PSS, Martin Myslivec, archiv Melodramfestu, archiv DJKT

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.