PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mezi jednotlivé scény opery jsou vloženy obsahově odpovídající části Rekviem.“

„Režisér každému protagonistovi opery přidal jeho taneční alter ego.“

„Katarze vídeňské inscenace se koncentruje na Císařovu sebereflexi.“

Protiválečná opera Viktora Ullmanna (1898–1944) Císař Atlantidy aneb Odepření Smrti se od své, byť necitlivou úpravou poněkud sporné, světové premiéry v roce 1975 v Amsterodamu a zejména od počátku devadesátých let 20. století stala nejčastěji uváděným dílem svého autora. Inscenací od té doby vzniklo několik desítek a protože časovým rozměrem je opera jednoaktovkou, sahali inscenátoři někdy i ke spojení s jinými autorovými díly, např. s melodramem Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka nebo – jako před dvěma lety v Ostravě – s další Ullmannovou operní jednoaktovkou Rozbitý džbán. Avšak kombinace Ullmannovy opery a Mozartova Rekviem, kterou pro svoji inscenaci, premiérovanou koncem ledna letošního roku, zvolila Lidová opera (Volksoper) ve Vídni, je spojením opravdu nečekaným a na první pohled zarážejícím. Ovšem jen na první pohled.

„Na úvod večera zařadil a stručným průvodním slovem uvedl svoje vlastní kvartetní dílo.“

„Druhou skladbou večera je dílo Popelkova souputníka, tedy rovněž dirigenta a současně skladatele, jímž je finský umělec Esa-Pekka Salonen.“

„Závěr patřil Antonínu Dvořákovi.“

Český kontrabasista, dirigent a skladatel Petr Popelka se stal letošním kurátorem koncertního cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina jsme měli možnost se s ním v této roli setkat již na podzim minulého roku, když tam 13. listopadu vystoupil jako skladatel a klavírista spolu se svými bývalými kolegy, členy Staatskapelle Dresden. Pokračováním jeho rudolfinského kurátorství se stal koncert 26. února letošního roku, v jehož průběhu se před pražským publikem představil opět spolu se svými přáteli z města na Labi. Tentokrát to ale již nebyly Drážďany, nacházejíc se jen nedaleko od českých hranic, ale Hamburk, město až při samém ústí Labe do Severního moře.

„Hudečkovy mluvené vstupy hraničily s (vkusným) komediantstvím.“ 

„Indi Stivín je rozený showman.“

„Kéž by každý koncert přinesl tolik radosti…“

Pražská konzervatoř 25. února hostila další koncert cyklu celým názvem Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté. Legendární houslista tedy vystoupil s dalšími, s našimi předními hráči na smyčcové nástroje: violistkou Kristinou Fialovou, violoncellistou Petrem Nouzovským, ale také s kontrabasistou Indim Stivínem, který přispěl k naplnění idey večera, totiž aby se představilo „první kompletní smyčcové kvarteto“. Nápad – realizovaný radostně a s úsměvem pod označením Kvarteto kompleto – našel u početného publika vřelé přijetí.

„Obdivuhodná byla zejména intonační čistota obou smyčcových nástrojů, dokonalá souhra všech tří a jejich dynamická vyváženost.“

„Lehké bylo vyzvat je oba ke společnému koncertnímu vystoupení, nelehké však bylo najít pro ně vhodný repertoár.“

„Umělci byli odměněni dlouhým potleskem, přidali tak krátkého Dvořáka.“

Trio Concertante, komorní soubor hrající ve složení Hana Jarošová Kubisová (housle), Teodor Brcko (violoncello) a Slávka Vernerová Pěchočová (klavír), zařadilo na program svého vystoupení v rámci komorního cyklu 31. sezony Prague Philharmonia dvě ruská díla. Ideou večera a hlavním lákadlem však byla 24. února tuba Jana Jaroše, který se představil i sólově.

„Dramaturgie operu ‚vykuchala‘ na hodinový výtah, z nějž se vytratila velká část děje, a místo koncertní verze tak šlo spíše o sled ‚šlágrů‘.“

„Dobrou volbou byl brazilský basista Matheus Franca, který v interpretaci hezky propojil klasickou techniku s jazzovými prvky.“

„Orchestr vzbudil rozpačitě se nabízející otázku: Proč?“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu uvedl ve středu 19. února v Betlémské kapli zhruba hodinový výběr z opery George Gershwina Porgy a Bess. Dílo v podání tohoto tělesa vzbudilo před šesti lety nadšení, úspěch se však zopakovat nepodařilo. Celý večer působil spíše jako vzdělávací program pro školy.

„Virtuózní dílo Tarkiainen, bohaté na náladové proměny zvukové intenzity, zahráli Berlínští filharmonikové s leskem barev výrazového spektra.“

„V přednesu Deanova díla byla působivá kreativita frázování a proměnlivá intenzita znění orchestru.“

„Brilancí a vřelostí projevu zaujal vynikající koncertní mistr Noah Bendix-Balgley.“

Berlínské bienále připravilo pro posluchače Velkého sálu Filharmonie v minulém týdnu lákavý program se světovou premiérou díla Day Night Day finské skladatelky Outi Tarkiainen a německou premiérou díla Fire Music for orchestra australského skladatele Bretta Deana. Festivalové koncerty Berlínských filharmoniků dirigovala ve dnech 20. až 22. února významná americká dirigentka Marin Alsop.

„Tento koncert byl jakousi rekonstrukcí rituálu, kdy se z chaosu rodí harmonie, ze tmy světlo a ze smrti nový život.“

„Pod vedením Andreye Boreyka orchestr podtrhl Bartókův princip transformace – sólista se chvílemi stával součástí orchestru, aby se z něj znovu mohl vynořit.“

„Gringolts přednesl koncert tak, že se technická náročnost vytratila v lehkosti a spontánnosti.“

Ve dnech 20. a 21. února jsme se v rámci koncertní řady Symfonického cyklu A s Janáčkovou filharmonií Ostrava měli možnost stát součástí dalšího hudebního příběhu. Dramaturgie večera, tentokrát pod taktovkou Andreye Boreyka, se odehrávala v duchu hluboké cesty do prapůvodních vrstev lidské kultury…

„Hlas naprosto fenomenální zpěvačky jménem Sílvia Sequeira čněl nad bohatým zvukem orchestru.“

„Druhé polovině koncertu byl přítomen i šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki, a bylo vidět, že si pojetí často uváděné Symfonie č. 4 d moll náramně užívá.“

„Pozvání osobnosti Nuna Côrte-Reala, který dostal příležitost představit i svoji autorskou tvorbu, mělo určitě smysl.“

Pátým abonentním koncertem pokračoval v Plzni cyklus Platina. Za dirigentský pult Plzeňské filharmonie byl 20. února přizván portugalský dirigent Nuno Côrte-Real, který se představil i jako skladatel a aranžér. Program koncertu už orchestr provedl v Portugalsku, nyní portugalské rytmy zněly v sále plzeňské Besedy.

„Její frázování a práce s dynamikou byly čítankové a finesy jejího moravského dialektu by jí – rodilé Pražačce – mohla závidět leckterá moravská mezzosopranistka.“

„Markové se podařilo technicky zvládnout všechny technické úklady skladby a hezky vystihla i její emocionální výraz.“

„V písních je sólista u klavíru hudebně naprosto obnažen, žádný nedostatek nemůže schovat ani za orchestr ani za operní triky.“

Žižkovský koncertní sál Atrium nedávno oznámil novinku ve svém klasickém programu, jíž je koncertní řada Hudební recitál. Sérii setkání s předními českými interprety odstartoval ve čtvrtek 20. února písňový recitál mezzosopranistky Markéty Cukrové s doprovodem klavíristky Kristiny Markové. Dámy si pro posluchače připravily písně  Dvořáka, Faurého, Ravela, Debussyho, Berlioze, Brittena a  Ebena spojené s tématem noci.

„Slyšet s moderním orchestrem Haydna je vzácné.“

„Monolog dlouhé kadence, který navazuje bez přerušení na pomalou větu, vyzněl jako dlouhá osobní promluva.“

„Pročištěné a zářivé provedení…“

Česká filharmonie se 19. února dala do služeb programu, který pro ni není zrovna typický. A to je dobře. Pod taktovkou svého šéfdirigenta Semjona Byčkova hrála Haydnovu Symfonii č. 44, Beethovenovu Symfonii č. 2 a mezi nimi Šostakovičův Violoncellový koncert č. 1 se sólistou Shekuem Kanneh-Masonem. Klasicismus a neoklasicismus se k sobě hodí…

„Ze Schubertovy hudby doslova prýštila radost a dobrá pohoda.“

„Menuet vyzněl pod Schiffovými prsty přímo pohádkově.“

„Publikum nechtělo charismatického umělce pustit z pódia.“

Sir András Schiff, jeden z nejvýznamnějších současných pianistů, se u nás těší mimořádné oblibě. V Praze ho máme možnost slyšet poměrně často, Česká filharmonie si jej v minulé koncertní sezóně dokonce vybrala za rezidenčního umělce. Na koncertě, který uspořádal Český spolek pro komorní hudbu v Rudolfinu v pondělí 17. února, vystoupil Schiff s Komorním orchestrem České filharmonie nejen jako sólista, ale také jako dirigent. Na programu koncertu byla díla vídeňských skladatelů, kteří jsou Schiffovi obzvláště blízcí: Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. O tom, že se jednalo o prvořadou uměleckou událost, svědčila skutečnost, že vstupenky byly beznadějně vyprodané dlouho dopředu.

„Objevovat v hudbě totiž neznamená vždy jen jít vývojově stále kupředu. Mnohé poklady lze nalézat i při pohledu proti směru času.“

„Režisérka nastudování vykládá námět prostřednictvím svého přidaného scénického ztvárnění z pohledu dneška.“

„Z manýry orchestrálních hráčů, zejména ve smyčcové skupině, dirigent vyloučil hru vibrato a důsledně požadoval barokní frázování.“

Myslivečkovo oratorium Adam a Eva je z roku 1771, dnes je to však dílo prakticky neznámé. Do hledáčku dramaturgie operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy se dostalo vlastně náhodou, jako náhradní titul za připravovanou, ještě nedopsanou operní novinku. Lze ale dodat, že to byla volba neobyčejně přínosná. Možná, svým způsobem, i přínosnější než to dílo nové, o kterém zatím nevíme, jak dopadne. Objevovat v hudbě totiž neznamená vždy jen jít vývojově stále kupředu. Mnohé vzácné poklady lze nalézat i při pohledu proti směru času. Adama a Evu vidělo 18. února v rámci Festivalu Opera publikum ve Stavovském divadle.

„Kateřina Kněžíková zaujala připraveným přednesem a úplným ponořením se do interpretovaných písní.“

„Zpívaná němčina je i v rámci pěvecké výuky kategorií sama pro sebe a Bruns ji zvládá výborně, jeho dikce i intonace je přímo čítanková.“

„Nejnáročnější poslední věta celého cyklu Rozloučení je hluboce filozofická, plná melancholie, ale také smíření se smrtí a v podání Pučálkové byla skutečně jímavá.“

Týden po koncertu Jessicy Pratt ve Státní opeře připravilo Národní divadlo další koncertní lahůdku, tentokrát zaměřenou na písňovou tvorbu. Programem koncertu byly Kouzelné noci Bohuslava Martinů a Píseň o zemi Gustava Mahlera, tedy dvou v Čechách narozených a následně světově proslulých skladatelů. Interpretace písní Bohuslava Martinů se ujala naše přední sopranistka Kateřina Kněžíková, v Písni o zemi vystoupila především v Německu působící mezzosopranistka Štěpánka Pučálková a s ní německý tenorista Benjamin Bruns. Orchestr Národního divadla vedl hudební ředitel opery Robert Jindra.

„Inscenace Elektry je známá i naším divákům“

„Herlitzius je jedna z nejlepších operních hereček současnosti.“

„Tobias Kratzer rezignoval na pohádkovost Hofmannsthalovy předlohy i na její symboliku.“

Operní odkaz Richarda Strausse stále mocně rezonuje, a to zejména v Německu – den po sobě uvedly jeho díla dva různé berlínské operní domy. Státní opera Pod lipami nabídla 10. února úspěšnou inscenaci Elektry, k méně známé Ženě bez stínu se 11. února uchýlila Německá opera Berlín. Na obě představení lze nalepit štítek „tak se to má dělat“.

„Inspirace lidovým tancem a venkovskou muzikou posloužila Janu Málkovi k vytvoření jedinečného kusu, jemuž se daří překlenout hned několik historických období i geografických lokalit.“ 

„Katarína Turnerová je interpretkou zkušenou a suverénní, zprvu zdánlivě nenápadnou. Jenže pak to přijde.“

„Dirigent Martin Lebel vtiskl působivé Ravelově kompozici šarm, jehož jsou schopni opravdu snad jen Francouzi.“

Pouze jediné dílo ze tří, která naplnila program únorových koncertů Komorní filharmonie Pardubice, pochází z období, jež tvoří repertoárový základ tohoto tělesa. Vedle klasicistního harfového koncertu Johanna Georga Albrechtsbergera, jehož sólového partu se brilantně ujala Katarína Turnerová, byla poprvé provedena Čtvrtá symfonie Jana Málka a nakonec se orchestr „vybarvil“ hudbou Maurice Ravela.

„Hned od prvních tónů bylo jasné, že Philippe přistupuje ke svému nástroji v naprostém soustředění.“

„Jasně definované fráze se prolínaly, violoncellista tvořil žádoucí napětí mezi nimi.“

„Pečlivě modeloval zvuk.“

Koncert Bruna Philippa byl oslavou sólového violoncella v jeho ryzí podobě. Recitál proběhl 17. února v rámci programu Janáčkovy filharmonie a francouzský umělec se představil o večeru složeném z děl Johanna Sebastiana Bacha, György Ligetiho a Gaspara Cassadó. Posluchači tak měli možnost vyslechnout různé hudební styly v podání držitele několika ocenění, včetně laureátství z prestižní Soutěže královny Alžbety za rok 2017. Každá skladba sice přinesla jiný hudební svět, přesto byl zřejmý promyšlený dramaturgický oblouk. Hned od prvních tónů bylo jasné, že Philippe přistupuje ke svému nástroji v naprostém soustředění a s hlubokým porozuměním.

„‚Riccardo Muti má obrovský cit pro náš orchestrální zvuk i styl hry,‘ míní kontrabasista Michael Bladerer.“

„Nadhled nad interpretací díla, provázený neustálou hravostí, přispěl k okouzlující Schubertově poetičnosti.“

„Maestro přistoupil k dílu s koncepcí zrodu a vývoje organického monumentu.“

V rámci koncertní nabídky Společnosti přátel hudby se 16. února ve Vídni představil slavný italský maestro Riccardo Muti spolu s Vídeňskými filharmoniky. Stalo se tak ve vyprodaném Zlatém sále Musikvereinu. Diváci slyšeli symfonie Franze Schuberta a Antona Brucknera, které zazní i při nadcházejícím turné vídeňského orchestru v Teatro alla Scala v Miláně a Carnegie Hall v New Yorku.

„Výběr skladeb akcentoval vzájemné souvislosti, ale i vývojové rozdíly tvorby dvou skladatelů – Camilla Saint-Saёnse a Maurice Ravela.“ 

„Nebývá u nás zvykem vřadit do programové skladby večera dva koncerty jednoho skladatele, a to v provedení stejného interpreta.“

„Ivo Kahánek nezůstal nic dlužen své pověsti klavíristy brilantně ovládajícího kompozice velkého stylového rozpětí.“

Dne 15. února se na plzeňské Nové scéně uskutečnil další z cyklu koncertů Steinway gala. Jako sólisté v něm vystoupili umělci, jejichž výkony jsou vždy zárukou vysoké kvality – hostující klavírista Ivo Kahánek a dále harfistka Dana Suchanová a houslista Martin Kos, oba členové operního orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla, posledně jmenovaný jeho koncertní mistr. Pod taktovkou šéfa opery Jiřího Petrdlíka zazněly výhradně skladby dvou francouzských skladatelů – Camilla Saint-Saёnse a Maurice Ravela.

„Ženský element se v průběhu večera prosadil ve dvou oborech, kompozičním a interpretačním.“

„Dvě stě let starou partituru Louise Farrenc dirigentka Gemma New uchopila s jasným interpretačním záměrem, svěžestí a optimismem.“

„V pomalé větě jsme byli svědky subtilního dialogu Špačkových houslí s hobojem orchestrálního hráče Jana Součka, instrumentalisty nemenších kvalit.“

Na program pátého koncertu orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, konaného ve Dvořákově síni Rudolfina 16. února byly zařazeny tři skladby, Předehra č. 2 Es dur Louise Farrenc, Koncert pro housle a orchestr D dur Johannesa Brahmse a Symfonie č. 5 Jeana Sibelia. Před pražské filharmoniky se s taktovkou postavila mladá novozélandská dirigentka, sympatická Gemma New, sólistou večera byl neméně přívětivý Josef Špaček.

„Koncertní mistr Jan Fišer je ve skladbě Vincenta d‘Indy plně zaměstnán po celou dobu, musí bedlivě sledovat nejen nástupy svých kolegů, ale ve svém vlastním partu si střihne i několik technicky náročnějších míst.“ 

„Roxana Hädler, patřící k nejnadanějším českým harfistkám, projevila svůj přirozený cit, technickou suverenitu i neobyčejnou vnímavost pro náladu Ravelova díla.“

„Mozart alla francese: Jde o pouhé rokokové, lehkost zdůrazňující ozdůbky, nebo o umné, zdánlivě jednoduché tahy, pod nimiž se skrývá cosi mnohem rafinovanějšího?“ 

Již podruhé v této sezoně se přesunula část hráčů Filharmonie Hradec Králové o pár set metrů po proudu Labe. V Muzeu východních Čech se v neděli 16. února uskutečnil další koncert abonentní řady, představující orchestr v „kapesním vydání“ a nabízející zajímavá zpestření běžného repertoáru…

„Matouš Zukal pomocí turbulentních rozmachů dynamických i rytmických vyjádřil třepotání mnoha drobných křídel i chaotické poletování nočních tvorů.“

„Posluchačstvo bylo s to tleskat až dvacet vteřin po doznění posledního tónu…“

„V Janáčkovi během živelného oktávového vzruchu praskla struna!“

V rámci plzeňského Kruhu přátel hudby se 12. února uskutečnil první klavírní recitál za poslední tři roky. Role sólisty se ujal klavírista Matouš Zukal, který do Domu hudby zavítal z pražské HAMU, ze třídy doc. Iva Kahánka.

„Nadšení, temperament, krásnou přírodu i starověké památky, to vše vtělil mladý skladatel do své symfonie.“

„Harold v Itálii je barvité hudební vyprávění.“

„Kristina Fialová má hutný tón, energický, schopný vylehčení v kantiléně.“

Abonentní koncert, který se konal 13. února v sále olomoucké Reduty, olomoucká dramaturgie připravila v italském duchu. Pod názvem Itálie inspirativní zazněla nejprve Symfonie č. 4 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a po přestávce vystoupila se sólovou violou Kristina Fialová, aby s Moravskou filharmonií přednesla symfonii se sólovou violou pod názvem Harold v Itálii Hectora Berlioze. Byl to emotivní večer, podaný profesionálně a s muzikantskou energií. Tu podněcoval hlavně šéfdirigent filharmonie Zsolt Hamar.

„Václav Luks je dobrý ‚händelista‘ a bezpečně vedl svůj báječně sehraný ansámbl pestrými hudebními peripetiemi Händelovy suity.“

„V Suitě č. 3 G dur z Vodní hudby, kterou Luks proložil Suitou č. 2 D dur, měla v Sarabandě půvabné sólo flétnistka Julie Braná.“

„Francouzský esprit a operní manýra úvodní části Symfonie, kterou Francœur převzal ze své opery Scanderberg, příznivě proměnily náladu v auditoriu od obřadnosti k bezstarostnosti.“

Collegium 1704, soubor vedený Václavem Luksem, veřejně uvedl Händelovou hudbu ze svého nového kompaktního disku Voda a oheň. Koncert se konal ve Dvořákově síni Rudolfina ve středu 12. února a k jeho osvěžení přidal dirigent pasticcio ze skladeb Françoise Francœura. Zdánlivě jednolitý běh hudby ozdobila sóla flétnistky Julie Brané, jakož i dalších hráčů orchestru.

„Takto kvalitní nastudování by si zasloužilo alespoň poloscénické provedení.“

„Pražský filharmonický sbor od začátku do konce obecenstvu servíroval jednu dokonale sezpívanou a kompaktní hlasovou vlnu za druhou.“

„Těžko pro dirigenta vybrat těžší dílo na debut u České filharmonie.“

Svědkem naprosto mimořádného uměleckého počinu se 13. února stalo obecenstvo v pražském Rudolfinu, kdy Česká filharmonie na svém abonentním koncertu uvedla slavné oratorium švýcarského skladatele Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. Hlavní roli díla, které je pro svou uměleckou i provozní náročnost uváděné jen zřídka, ztvárnila renomovaná francouzská herečka Audrey Bonnet. Celou kompozici nastudoval a řídil Lukáš Vasilek, pro nějž to zároveň byl debut u České filharmonie.

„Není divu, že na soutěži Neue Stimmen zaujala Olga Bezsmertna nejen porotce, ale i vedení Vídeňské státní opery krásným, velkým a sytým přírodním materiálem a přirozenou muzikalitou.“

„Už tenkrát se ale dal v jejím zpěvu vycítit určitý sklon k tvrdosti a tlaku na hlas… Obávám se, že za ty roky se jí vývoj k lepšímu zatím příliš nedaří.“

„Nejlépe se mi nakonec poslouchala poslední skladba Slovácká suita od Vítězslava Nováka se svou nekomplikovanou vlídností a přímočarou sdělností.“

Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu konaný 10. února v Obecním domě přinesl francouzsko-německo-český program a také první pražské vystoupení ukrajinské sopranistky Olgy Bezsmertné. Za dirigentský pult se postavil hlavní hostující dirigent tělesa Robert Jindra.

„Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka.“

„Životní příběh osobnosti rozehrál neobyčejně dramaticky.“

„Obvykle primární tvůrčí dvojice skladatel s libretistou nemá v tomto představení výlučné postavení.“

Dramaturgie Festivalu hudebního divadla Opera nabízí pokaždé pestrou paletu představení operních domů nejen domácích, ale i zahraničních. Ta obvykle spočívá v různorodosti interpretačního uchopení tradičního repertoáru, nejednou však nabídla i podněty k úvahám o současném směřování opery, tohoto specifického hudebního žánru. Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka. Současné trendy, zejména díky nabízejícím se novým výrazovým prostředkům a scénickým technologiím, nelze s tvorbou minulosti ve všem srovnávat. Právě na tomto se 10. února shodla vzrušená debata, následující po pražském uvedení opery Komenský od Jana Jiráska. Do Státní opery s tímto titulem přijel operní soubor Jihočeského divadla.

„Každé číslo bylo pečlivě promyšlené, pro každou postavu měla připraven jiný kostým.“

„Melodické oblouky klene naprosto samozřejmě a v plných dlouhých pianissimech ve výškách se dotýká toho, co je v jejím oboru možné.“

„I díky profesionálnímu výkonu orchestru si publikum užilo operu na světové úrovni.“

Britsko-australská koloraturní sopranistka Jessica Pratt je jednou z nejvýznamnějších představitelek belcantového repertoáru na současné operní scéně. V sobotu 8. února zavítala na prkna pražské Státní opery, aby tam představila své nejnovější CD Delirio, které obsahuje slavné virtuózní scény šílených či náměsíčných hrdinek oper Vincenza Belliniho a Gaetana Donizettiho. Na galakoncertu vystoupili ve vedlejších rolích i mezzosopranistka Jana Sýkorová, tenorista Martin Šrejma, barytonista Svatopluk Sem, basista Pavel Švingr a Sbor a Orchestr Státní opery pod vedením svého hudebního ředitele Andrije Jurkevyče, na jehož pozvání tato diva do Prahy zavítala.

„Hudební zážitek nezačíná prvním tónem koncertu, ale již ve chvíli, kdy návštěvník vstoupí do sálu.“

„Bartókovy Rumunské tance zněly jako hudba, která v sobě nese nejen pohyb, ale i vzpomínku, kolektivní paměť generací.“

„Carlini dokázal udržet disciplínu i tam, kde hudba přímo vybízela k divoké exhibici.“

Koncert Temperamentní housle, konaný 7. února v Rytířském sále zámku Frýdek-Místek, realizovaný Svatováclavským hudebním festivalem v rámci cyklu Hudební výlety, přinesl nejen virtuozitu a vášeň, ale především hlubokou reflexi propojení řádu a spontaneity v hudbě. Houslistka Marie Hasoňová a klavírista italského původu Tommaso Carlini se vydali na fascinující hudební pouť, v níž se prolínala nezkrotná energie východoevropské hudby s intelektuální ukázněností hudební formy.

„Orchestr pod vedením dirigenta Ondreje Olose zněl plně a barevně, dařilo se všem nástrojovým skupinám, a to jak intonačně, tak v souhře.“

„Režie se ujal Štěpán Pácl, režisér Činohry Národního divadla Brno, pro kterého to byla první operní zkušenost.“

„Jana Šrejma Kačírková byla herecky přesvědčivá a pěvecky suverénní.“

Janáčkova opera uvedla v pátek 7. února premiéru opery Manon Lescaut Giacoma Pucciniho. Režie se ujal Štěpán Pácl, dirigentem byl Ondrej Olos, autorem scény Dragan Stojčevski a kostýmy vytvořila Linda Boráros. V titulní roli zářila Jana Šrejma Kačírková a rytířem des Grieuxem byl Peter Berger. Představení silné a okouzlující, které jistě přiláká mnoho hudbymilovného publika.

„Skladatel Pierre Wissmer byl Švýcar, ale měl ruskou matku, takže vliv ruské romantické hudby je u něho patrný.“

„Kateřina Englichová je pojmem v hudebním světě a učinila z harfy skutečně královský nástroj.“

„Leoš Svárovský kladl důraz na vyznění barevnosti instrumentace a na procítěnost a kontrast dramatických částí.“

Kateřina Englichová vystoupila spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského. Byl to 6. února výjimečný zážitek. Abonenti i náhodní posluchači měli možnost v Kongresovém centru vyslechnout skladby napsané pro harfu, jejíž tóny zní sólově v doprovodu orchestru jen vzácně. O to krásnější atmosféru interpreti vykouzlili.