PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dobový dokument o intenzitě vyzařování italských inspirací daleko za Alpy, o univerzalitě římskokatolických tradic, o barvitosti barokní zbožnosti i o nadčasové síle křesťanské víry.“

„Obrátit prostřednictvím emocí mysl posluchačů k empatickému prožitku a přes něj zprostředkovaně k závažnosti Kristovy oběti na kříži.“

„Pěveckou hvězdou večera byla sopranistka Roberta Mameli ztvárňující part Marie, Ježíšovy matky.“

Čistého času dvě hodiny hudby, to bylo na závěr sezóny Collegia 1704 oratorium Gesù al Calvario od Jana Dismase Zelenky. V pražském Rudolfinu zaznělo jako další doklad výjimečnosti drážďanského barokního hudebníka českého původu a pro naši současnost i jako aktuální umělecká připomínka křesťanského základu jarních velikonočních dnů.

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„‚Maestro Christian Thielemann je úžasný především v německém repertoáru,‘ míní kontrabasista Michael Bladerer.“

„Augustin Hadelich, Gautier Capuçon i Vídeňští filharmonikové zahráli Brahmsovu skladbu stylově a zpěvně.“ 

 „Souzvuk až krystalický…“

Maestro Christian Thielemann, současný hudební ředitel berlínské Státní opery Unter den Linden, je schopen zcela výjimečně, až mistrovsky nastudovat díla německého repertoáru. V současnosti diriguje od začátku dubna až do 1. května ve Vídni. 9. dubna vedl Vídeňské filharmoniky v koncertu věnovaném skladbám Johannesa Brahmse, kdy ke zdaru díla přispěli sólisté Augustin Hadelich a Gautier Capuçon.

„Dirigent Tugan Sokhiev hudbě dal výrazovou plnost.“

„Sonya Yoncheva Jolantě vtiskla nejen krásu osobnosti, ale především krásu svého hutného sopránu.“

„Mohutná Čajkovského apoteóza se na chvilinku zastaví, aby z kaple spadla barokní malovaná klenba. Objeví se tmavé panorama velkého vybombardovaného města.“

Březnovou premiérou ve Vídeňské státní opeře byla Čajkovského jednoaktovka Jolanta. Ač se mnohdy hraje v tandemu, poprvé v roce 1892 to bylo s baletem Louskáček, tentokrát ji soubor vídeňské opery hrál jako samostatný titul. Premiéra se uskutečnila 24. března, hudební nastudování provedl dirigent Tugan Sokhiev, režie se ujal Evgeny Titov.

„Podle slov iniciátora projektu Muzikantské naděje, dirigenta Chuheie Iwasakiho, je jeho cílem výchova orchestrálních hráčů.“

„Trombonista Fedele di Mucci si v Pergolesiho skladbě měkkým nasazením a vylehčeným kultivovaným tónem doslova pohrál s kantilénou italské melodiky.“ 

„Kento Satsuma orchestru tlumočil svoji představu Griegovy partitury klidnými, ale pregnantními gesty.“

„Byl jsem odmalička zamilovaný do orchestrálního světa.“ Těmito slovy předeslal Chuhei Iwasaki nedělní odpolední koncert v refektáři klatovské jezuitské koleje. Dirigent před časem přišel s nápadem spojit ve smyčcovém orchestru žáky ZUŠ a studenty konzervatoře se členy Plzeňské filharmonie, a projekt pod názvem Muzikantská naděje tak letos vstoupil již do pátého ročníku. 

„Dojem z večera byl silný, ještě den nato se mi Pärtova hudba vrací se svou trýznivou neodbytností.“

„Interpretace všech zpěváků byla citlivá a nestrhávala přílišnou pozornost k jejich výkonům.“

„Závěrečné ‚amen‘ vyletělo vzhůru, dotklo se klenby a posluchači začali tleskat možná až příliš brzy.“

Letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, který pořádá Filharmonie Brno, byl zahájen na Květnou neděli provedením Janových pašijí estonského skladatele Arvo Pärta. Brněnská premiéra slavného díla s plným názvem Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem jednoho z nejhranějších současných skladatelů vůbec se odehrála v kostele sv. Jakuba na Jakubském náměstí v centru Brna. Sólové pěvecké party, sbor Martinů Voices a komorní uskupení hudebních nástrojů řídil Lukáš Vasilek.

„Interpretačné výkony huslistu Milana Paľu fascinujú poslucháčov technickým majstrovstvom a intonačnou suverenitou.“

„Monumentálny kolos Straussovej Alpskej symfónie láka mnohých svetových dirigentov.“

„Sascha Götzel stvárnil veľdielo bavorského hudobného majstra so cťou.“

Abonentný cyklus AB Slovenskej filharmónie pokračoval v dňoch 10. a 11. apríla v Redute dvojicou koncertov pod pohostinskou dirigentskou taktovkou Rakúšana Saschu Götzela a s výnimočným domácim sólistom Milanom Paľom. Programová zostava zahrnovala Koncert pre husle a orchester, op. 14 amerického skladateľa Samuela Barbera a majestátnu Alpskú symfóniu, op. 64 Richarda Straussa.

„Amatérský přístup divák vytuší velmi brzy, jen co se vzpamatuje z prvního šoku.“

„Monstrózní skulptura značně zavazí.“

„Violettou byla na premiéře hostující Lada Bočková. Je to dnes vyzrálá a žádaná primadona v nejlepším smyslu tohoto slova.“

Opera a opereta Moravského divadla Olomouc má svoji dlouholetou tradici a slavnou historii. A také své diváky. Poučené a vnímavé. V poslední době se však zdejší inscenace staly předmětem diskusí, neboť umělecká šéfka, Veronika Kos Loulová, začala prosazovat moderní přístup k realizaci a výkladu operních děl. Tomu se nevyhnula ani poslední premiéra La traviaty Giuseppa Verdiho uvedená 11. dubna. Kdo se těšil na klasickou operu, musel vzít za vděk jen Verdiho hudbou, kterou dirigoval Tomáš Hanák, neboť režisér Michal Hába pojal spolu se scénografem Draganem Stojčevským vizuál značně netradičně. Ale problematické byly dokonce i výkony protagonistů.

„Pohotově se partu ujala renomovaná pěvkyně Olga Jelínková a posluchač jistě nebyl zklamán.“

„Dirigent Robert Kružík jako vždy přistoupil k dílu s plnou vážností a odpovědností a vystavěl a vycizeloval jednotlivé věty i myšlenky do gradujících celků.“

„Byl to večer, který se přiřadil k tomu nejlepšímu, co ve Zlíně zaznělo.“

Gustav Mahler patřil k hudebním skladatelům, kteří se hudbou snažili vyjádřit nejen emoce, ale i hluboké filozofické myšlenky. To je případ i jeho Symfonie č.2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, smíšený sbor a velký orchestr. V Kongresovém centru ve Zlíně ji 10. dubna provedla Filharmonie Bohuslava Martinů s dirigentem Robertem Kružíkem, sólistkami Olgou Jelínkovou a Jarmilou Vantuchovou a s operním sborem Národního divadla moravskoslezského sbormistra Jurije Galatenka.

„Jestliže Simon Rattle proklamoval svou dramaturgickou vizi v protikladu standardního repertoáru a málo provozovaných opusů, seznali jsme tento večer, v čem tkví kouzlo dirigentovy konfrontace.“

„Vokální kvarteto bylo ideálně hlasově vyvážené a zaskvělo se i sólovými výstupy.“

„Dvojroli Anny zpívala Magdalena Kožená, která předloze a jejímu obrazu vtiskla výrazově odlišné hlasy.“

Poslední z cyklu šesti koncertů abonentní řady „A“ České filharmonie přinesl dvě kontrastní díla. Vedle koncertního provedení opery o jednom dějství Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla, v níž se v hlavní úloze zaskvěla mezzosopranistka Magdalena Kožená, zařadil hlavní hostující dirigent Simon Rattle první řadu Slovanských tanců, op. 46 Antonína Dvořáka. První ze tří koncertů tohoto programu se konal ve středu 9. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina. Zcela vyprodaný sál, jako obvykle při koncertech filharmonie, nadšeně aplaudoval. Měl jsem pocit, že radostněji ve finále, po Dvořákových tancích.

„Brzy bylo zřejmé, že Hindoyan v partituře nehledá žádné filozofické konstrukce a spletitosti.“

„Dirigent se projevuje jako nenápadný, noblesní muž. Nemá potřebu poutat na sebe pozornost. Od první chvíle je zřejmé, že orchestru spíše slouží, než aby jej na sílu ovládal.“

„Za Floresovou škraboškou se zračí neuvěřitelně sršatý muzikální talent s obrovským citem pro divergentní hudební slohy.“

Janáčkova filharmonie Ostrava za sebou má další koncert, který může být řazen do kategorie zážitkových. O senzační dojem se postaral především venezuelský trumpetista Pacho Flores, který se představil v různorodém repertoáru klasicistních i současných autorů. Ostravský orchestr vedl dirigent Domingo Hindoyan.

„Adamova dostala možnost předvést opojné hloubky svého rejstříku, jimiž je pověstná.“

„Ač Alminy písně vykazují bezespornou kvalitu a zasluhují si místo na repertoárech umělců, kvalit a geniality písní jejího muže přece jen nedosahují.“

„Zemlinského symfonie se vyznačuje silným vlivem Johannesa Brahmse – chvílemi jsem měl až dojem, že musel tomuto svému vzoru koukat při komponování přes rameno.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu s hostujícím dirigentem Gregorem Mayrhoferem uvedl 9. dubna v Betlémské kapli koncert s názvem Písně Almy a Gustava M., přičemž v druhé části koncertu orchestr zahrál Zemlinského Symfonii č. 1 d moll. Písně manželů Mahlerových zazněly v podání mezzosopranistky Belly Adamové.

„Prvoplánově upjatí mniši v černých hábitech se posilňují alkoholem a veselá pitka se zvrhává v obscénní veselici, do které vpadají i čtyři lehkonohé tanečnice.“

„Komika nikdy nesklouzla k lascivním akcím, přestože balancovala na hranici vkusu.“

„Nejlepší figurku inscenace vytvořil rumunský barytonista Zoltan Nagy. Typ stále opilého mužika, poněkud zakřiknutého, ale ve výsledku s něžnou poetickou duší, byl neodolatelný.“

Druhá vídeňská operní scéna po svém znovuotevření do světa vysílá každý měsíc jednu operní premiéru. 26. března šlo o operu Sergeje Prokofjeva Zásnuby v klášteře a realizace se ujali z velké části ruští umělci. Dirigent Dmitry Matvienko společně s italským režisérem Damianem Michielettem vytvořili kouzelnou lyricko-komickou inscenaci s excelentními pěveckými i hereckými výkony a veselou satirou. Puristicky provedené představení bylo skvělou zábavou, kterou publikum reprízy 5. dubna dokázalo ocenit.

„Pokud by mělo hudební interpretaci tohoto koncertu charakterizovat jedno přídavné jméno, bylo by jím podle mého soudu slovo ‚energické‘.“

„Interpretace této novinky Radima Bednaříka v podání Diversa Quartet zněla přesvědčivě a sebejistě.“

„Výbojné pasáže střídalo zklidnění, pomalejší a přidušenější plochy prorážely vzruchy s všudypřítomnou energičností.“

Že krásné letité vily nemusí být pouhým muzeem, ale mohou se čas od času stát mimo jiné koncertním sálem, se znovu potvrdilo 7. dubna v brněnské vile Löw-Beer, kde se uskutečnil koncert s názvem Tempus est iocundum. Hrálo zde smyčcové kvarteto Diversa Quartet, které je odnoží brněnské umělecké společnosti Ensemble Opera Diversa. Program byl složený z tuzemských děl 20. a 21. století – premiéru měl ten večer Smyčcový kvartet č. 4, op. 26 Radima Bednaříka. Ze starších kusů zazněl Smyčcový kvartet č. 3 Jana Kapra a Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26 Osvalda Chlubny.

„Proč se nepředstavit, má-li být naplněno pojmenování večera ‚Cello světově‘, právě způsobem nejklasičtějším?“ 

„S pozoruhodnou lehkostí a s neodolatelným úsměvem na rtech provedl Victor Julien-Laferrière orchestr vstupními takty a vzápětí se pustil do svého vlastního partu s razancí a suverenitou beroucí dech.“

„Rovněž dirigentské vystoupení hlavního protagonisty večera bylo sebejisté, energické a bravurní.“

Dubnový abonentní koncert Komorní filharmonie Pardubice plně ovládl Victor Julien-Laferrière. Francouzský umělec se tentokrát nepředstavil jen coby špičkový violoncellista, ale rovněž jako pozorný dirigent. Do města ve východních Čechách se dubna vrátil po sedmi letech a připravil stylově vybroušené provedení Violoncellového koncertu D dur Josepha Haydna, na programu byli dále Richard Wagner a Felix Mendelssohn-Bartholdy.

„Richard Strauss posunul Wildovo symbolistické drama do podoby expresionistické opery a příběhu dal daleko více syrovosti, explozí a erotického napětí.“

„Brněnská Salome se může opřít o tři základní pilíře: téměř bezchybné hudební nastudování Marko Ivanoviće, režijní vedení a skvělé herectví.“

„Salome osobně považuji za jednu z nejnáročnějších operních rolí vůbec.“

Jednou z posledních inscenací letošního ročníku festivalu Opera se stala Straussova Salome v podání Národního divadla Brno. O tom, že půjde o mimořádnou událost, svědčilo hned několik indicií – především bylo představení dlouho dopředu beznadějně vyprodané, budova Státní opery doslova praskala ve švech. A na představení se přišlo podívat spolu s ministrem kultury i mnoho osobností z kulturního života včetně sólistů Národního divadla v Praze.

„I tím nejhustším melodickým vyšíváním nás Jana Semerádová provází s naprostou lehkostí a samozřejmostí, očividným zápalem a láskou ke své profesi.“

„Soubor si dokáže společně užít a vyzdvihnout táhlé disonance i naprosto přesně a s jistotou společně tepat při běhavých unisonech.“

„Prožitek Hany Blažíkové všechny ostatní dojmy přebil.“

Čerstvá spoludržitelka ceny Anděl Hana Blažíková se 7. dubna stala protagonistkou prvního Barokního podvečera letošního roku, který byl příznačně (a poněkud jasnovidecky) nazván Pod křídly andělů. Koncert odehrávající se v Císařském sále Lobkowiczkého paláce byl tentokrát zasvěcen tvorbě Johanna Sebastiana Bacha. Nebyla by to však Jana Semerádová, umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum, kdyby do programu „nepropašovala“ něco navíc.

„Hudební provedení premiérového večera bylo na velmi solidní úrovni, dirigent vedl orchestr pevnou rukou s jasnou představou.“

„Pokud scénografické řešení vyvolává otázky, na které lze při dobré vůli nalézt odpovědi, nelze totéž říci o kostýmech.“

„V titulní roli vystoupila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Její výkon byl úctyhodný.“

Operní soubor Jihočeského divadla uvedl jako nejnáročnější titul této sezóny operu Giacoma Pucciniho Madama Butterfly. Režie byla svěřena Jakubu Šmídovi, hudebního nastudování se ujal šéfdirigent David Švec. Výtvarně poněkud zmatená inscenace si jistě najde svého diváka. 5. dubna měla u premiérového publika velký úspěch.

„Dramaturgie koncertu vedla posluchače přes čtyři různé hudební světy od Janáčka přes Chopina a Paganiniho až ke Franckovi.“

„Vodička zachovával hudební myšlenku a krásný tón, nešlo o křečovité předvádění se.“

„Dynamické spektrum Kasík naplnil hrou od nejtišších frází po silná fortissima.“

Koncert konaný 3. dubna a zařazený do cyklu Hudební výlety v rámci Svatováclavského hudebního festivalu byl v Kulturním domě Poklad v Ostravě-Porubě opravdu nevšedním zážitkem. Díky hudebnímu setkání houslisty Jiřího Vodičky a klavíristy Martina Kasíka si posluchači mohli vychutnat špičkové interpretační mistrovství, jedinečnou souhru a hluboké pochopení nejen notového materiálu.

„Koncert byl organizačně pečlivě připraven.“

„Jaroslav Skalka rozzářil klavír brilantním tónem, jeho hra měla překvapení i kontrasty.“

„Posledními čísly Stefanov potvrdil, že patří k nejslibnějším klavíristům své věkové kategorie.“

V sobotu 5. dubna se v koncertním sále Pražské konzervatoře uskutečnil koncert laureátů 18. ročníku mezinárodní soutěžní přehlídky Mladý klavír. Pětice mladých klavíristů, oceněných na podzimní soutěži, předvedla před publikem náročné programy profesionální úrovně. Klavíristé byli skvěle připravení a každý z nich k interpretaci přistoupil svým vlastním, výrazně specifickým způsobem.

„Veverkova interpretační devíza spočívá v tom, že zůstává autentický i v takzvaně autentické interpretaci.“

„Snoubí nekonvenční kompoziční estetiku s mimořádným hráčským mistrovstvím.“

„Originální provedení Vltavy s množstvím hudebních hříček v podání skvělých jazzmanů publikum velmi potěšilo.“

Festival Olomoucké hudební jaro zahájil ve slavnostním sále Klášterního Hradiska výpravou napříč hudebními dějinami v podání Vilém Veverka Trioplus. Jak známo, Vilém Veverka směle proplouvá mezi žánry i stylovými epochami a z hráčského hlediska patří k nejrespektovanějším hobojistům své generace. Do Olomouce se svou kapelou 3. dubna přivezl netradiční mix sestávající z baroka, jazzu, vlastní tvorby i šlágrů klasické hudby v aranžích Martina Hyblera.

„Tvůrčí přístup režisérky zjevně zúročuje její dlouholeté hudebně dramatické zkušenosti.“

„Velký důraz je kladen na vizuální složku představení, kdy scéna je v neustálém pohybu.“

„Hudba pro děti tvoří podstatnou část Křičkovy tvorby. Oblíbené jsou zejména jeho písňové cykly.“

O tlustém pradědečkovi je jedna z pohádek Josefa Čapka. Jaroslav Křička podle ní zkomponoval zpěvohru pro děti s názvem Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové. Toto Křičkovo činoherně-pěvecké dílo o dvou dějstvích s opusovým číslem 56 mělo premiéru v Národním divadle již v roce 1932. Provedl je činoherní soubor, role byly obsazeny dospělými herci. Pro rok 2024, Rok české hudby, je pod názvem Tlustý pradědeček a loupežníci v režii Jiřiny Markové Krystlíkové nastudovala Dětská opera Praha a nyní se toto zdařilé nastudování dostalo na program Festivalu hudebního divadla Opera 2025. Představení se uskutečnilo v sobotu 5. dubna v prostorách pražské Městské knihovny.

„Už z úvodních taktů Berliozovy předehry Římský karneval bylo zjevné, že dirigent Alain Altinoglu ví, co chce, a ví také, jak toho dosáhnout.“

„Pianissima, která ve volné větě Mendelssohnova Klavírního koncertu dokázala Beatrice Rana vyčarovat, už snad ani nebyla z tohoto světa.“

„Nejefektnější gradační vrchol si Alain Altinoglu nechal až na závěrečné takty, kdy se k orchestru připojilo všech deset hráčů bicích.“

Pro předposlední koncert abonentní řady „B“ Česká filharmonie svým posluchačům přichystala řadu neodolatelných lákadel. Rudolfinum si 2. dubna vychutnalo atraktivní program sestavený z oblíbených orchestrálních kusů, pozoruhodného francouzského dirigenta Alaina Altinoglua a jednu z největších hvězd současného pianistického nebe Beatrici Ranu.

„Zatímco v minulosti dominovali hudebnímu světu muži, tento večer ukázal, že dnes stále výrazněji zaznívá ženský hudební projev – a to i na dirigentském stupínku.“

„Lenka Titzová na pódium přinesla esenci hravosti a spontaneity.“

„Skalková se soustředila na vnitřní vývoj hudební struktury, nechala melodie dýchat a pracovala s kontrasty mezi monumentalitou a lyrickou jemností.“

Kolik vnitřní síly, hodin samoty, odříkání a tiché zarputilosti je třeba, aby se mladý interpret postavil na pódium a proměnil notový zápis v dechberoucí zážitek? Právě tato otázka se mi vracela během koncertu z cyklu Janáčkovy filharmonie Ostrava zvaného Mladí sólisté, který ve čtvrtek 3. dubna přivedl na pódium sálu Vesmíru trojici talentovaných mladých umělkyň. Klasická hudba zde nebyla jen aktem precizní interpretace, ale i svědectvím o cestě – o odvaze, trpělivosti a houževnatosti.

„Pokud jde o ukrajinské autory, člověk je překvapen, kolik zajímavých a invencí oplývajících skladatelů a jejich kompozic nám z nejrůznějších důvodů zůstalo utajeno.“ 

„Marek Kozák vnějškově nepůsobí jako rozmáchlý a ničím nespoutaný romantik, naopak překvapuje klidem a rozvahou, rozsah jeho interpretačního mistrovství je však olbřímí.“

„Gesta dirigenta Muellera vyzněla energicky a sebevědomě, ke konkrétním hráčům je vždy směroval s precizností.“

Filharmonie Hradec Králové, před níž tentokrát stanul švýcarský dirigent Christoph-Mathias Mueller, zavedla první dubnový čtvrtek své posluchače na Ukrajinu. Samozřejmě jen obrazně, ale s velkou intenzitou. Koncert představil u nás téměř neznámého skladatele Alexandera Veprika a akcentoval ukrajinské písně v dílech Petra Iljiče Čajkovského. Sólistou večera byl klavírista Marek Kozák.

„Adamova samotnou zvukovou kvalitu pozvedla na ‚vyšší level‘.“

„První dva hudební kusy na houslích vysloveně stály, když jednoduchost harmonických sledů Ucceliniho a Bibera bylo nutné nějak kompenzovat – tedy virtuozitou houslistů.“

„Strašně příjemný večer.“

Tři výrazné osobnosti tuzemské hudební (nejen) interpretace svedl dohromady koncert cyklu Hudební cesty Evropou pořádaný Collegiem 1704 už tradičně ve vršovickém kulturním centru Vzlet. Tomáše Netopila čeká dirigentský debut v Chicagu a v Berlíně, Barbara Maria Willi kromě toho, že organizuje vlastní koncertní řadu a hraje na starší klávesové nástroje, je také děkankou Hudební fakulty brněnské JAMU, mezzosopranistku Bellu Adamovou časopis Forbes zařadil mezi třicet vycházejících hvězd klasické hudby. 2. dubna tedy bylo, na co se těšit. Doprovázelo Collegium Colloredo spjaté s hudební akademií v Kroměříži a právě město pyšnící se zápisem v seznamu UNESCO bylo jedním z motivů večera.

„Podobně jako Italové ctí Petrarcu, pro Francouze je Guillaume de Machaut největším básníkem vrcholného středověku.“

„Cappella Mariana dává přednost zpěvu v kombinaci s různými nástroji – gotickou harfou, fidulou a zobcovými flétnami.“

„Soubor se může těšit ze spolupráce s Jaromírem Medunou, který dal ve svém dokonalém projevu zaznít kráse mateřštiny.“ 

Téměř po celou dobu trvání Smetanovských dnů jsme byli svědky diskusí na téma, má-li se jeho programová náplň striktně držet pouze devatenáctého století, či zda může vybočit i do jiných stylových období. Zatímco multidisciplinární sympozium a výtvarná oblast v podobě výstav v Západočeské galerii a Západočeském muzeu původní záměr zachovává, hudební program se ubírá jinou cestou. Občas nám dramaturgie koncertů totiž nabídne exkurz buď do současných, anebo naopak časově vzdálenějších period hudebního vývoje. Bylo tomu tak i v úterý 1. dubna, kdy se v plzeňském Domě hudby v podání souboru Capella Mariana rozezněla hudba Guillauma de Machaut (cca 1300–1377).

„Nejen organizace, moderování, hraní a dirigování, ale i aranžování se tedy chopil multitalent jménem Radek Baborák, který sám ztvárnil hornový part.“

„Bach na rozdíl od Mozarta není tak snadno stravitelný a vyžaduje soustředěnější poslech.“

„Přeplněný kostel, asi tři stovky diváků nadšeně aplaudující, úsměvy na všechny strany, viditelná spokojenost všech přítomných…“

Pražští komorní sólisté vedení hornistou a dirigentem Radkem Baborákem poměrně čerstvě nejsou rezidenčním souborem staroměstského kostela sv. Šimona a Judy a v pořadí už druhý koncert uspořádali takřka doma, ve spořilovské Svaté Anežce. Více než dvacítka instrumentalistů včetně Václava Hudečka se 1. dubna shromáždila k potěše četného publika u příležitosti bachovského jubilea.

„Festival v saské metropoli inicioval bezprecedentní pozornost vědecky podloženému hledání historicky poučené interpretace celé tetralogie.“

„Kent Nagano inspiroval orchestr během celého téměř pětihodinového večera k neuvěřitelně plastické a průzračné hře.“

„Siegfried je nejpohádkovější a hudebně nejpřístupnější částí Prstenu Nibelungova. Pražské provedení tyto stránky zvýraznilo.“

Wagner může být nejen hudebně magický, ale také dějově poutavý a dokonce chvílemi zábavný. A to i bez scénografie. Koncertní provedení jeho opery Siegfried v pražské Státní opeře, mezinárodní projekt Dresdner Musikfestpiele, první dubnový den takové bylo: skvěle zazpívané, díky dobovým nástrojům vzácně zvukově vyvážené, projasněné a zřetelné a v pojetí dirigenta Kenta Nagana interpretačně nádherné. Jedním slovem světové.

„Soudobá muzika doplněná o starověké chorály v prostoru novogotické katedrály a zejména v podání opravdu skvostného sboru nepřestává fascinovat.“

„Za každé zastavení zahoří jedna svíce jako součást minimalistické režijní práce Kateřiny Křivánkové.“

„Posluchačský a duchovní zážitek… obrovský.“

Kombinace vynikajícího sboru, citlivé dramaturgie a minimalistické režie, tak by se dal shrnout projekt Křížová cesta brněnského sboru Ensemble Versus. Jak již název koncertního projektu prozrazuje, sbor si vzal za cíl hudebně ztvárnit Ježíšovu poslední cestu. Olomouckou katedrálou sv. Václava se nesly středověké chorály i skvosty soudobé sborové tvorby a kromě toho i varhanní improvizace Karla Martínka. Ensemble Versus 30. března přinesl hluboký umělecký zážitek s duchovním přesahem.