PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jestliže běžně při koncertech souborů zabývajících se historicky poučenou interpretací obdivujeme barokní hoboj či fagot – a pokud se náhodou na pódiu objeví viola da gamba, vzdycháme úžasem –, chalumeau přineslo nový zvukový ‚level‘.“

„Ernst Schlader nám ukázal, jak je nástroj schopen jímavé kantilény i omračujících běhů.“

„Hasse byl hvězdou ve své době právem a s opodstatněním se jeho hudba vrací na koncertní pódia.“

Ve čtvrtek 13. března do Prahy přijel starodávný nástroj jménem chalumeau, a to dokonce ve dvou vyhotoveních: sopránovém a basovém. Jejich majitel, zároveň umělecký vedoucí souboru Calamus Consort, Ernst Schlader připravil pro pražský Vzlet výběr zcela neznámého repertoáru, a to spolu s hobojistkou Katharinou Andres, fagotistkou Györgyi Farkas, violoncellistkou Hanou Flekovou. Soubor doplnil Václav Luks, který se tentokrát představil v poměrně neobvyklé roli jako cembalista.

„Z filozofického hlediska byl koncert výpovědí o různých aspektech lidské existence.“

„Josefowicz se zhostila úkolu s bravurou a zasloužila si dlouhotrvající potlesk.“

„V kontextu nečekané změny dirigenta svědčí výsledek o kvalitě orchestru i jeho schopnosti reagovat na nenadálé okolnosti.“

Večer 13. března 2025 v ostravském koncertním sále Kina Vesmír by se dal charakterizovat jako setkání hudebních proudů, které se zdánlivě ubírají různými směry, avšak nakonec se dokonale protnou. Janáčkova filharmonie Ostrava, tentokrát pod vedením Geoffreyho Patersona, který narychlo zastoupil dirigentku Annu Sułkowskou-Migoń, nabídla dramaturgicky promyšlený program, jenž propojil českou hudební tradici s moderním kompozičním jazykem a vtáhl posluchače do rozsáhlého světa ruské symfonické velkoleposti.

„Silentium! ensemble zpíval pod vedením sbormistryně Terezy Válkové s vyrovnanou dynamikou hlasů, intonační čistotou a radostným nasazením.“

„Na většině houslí nebyly patrny ramenní opěrky, natož kovové dolaďovače strun.“

„Držení houslí převažovalo již současné, ale za výrazovými tahy smyčců bylo možné si představit jednoho z prvních proslulých barokních virtuosů, Arcangela Corelliho.“

V rámci již třináctiletého koncertního cyklu Bacha na Mozarta uvedl 12. března Czech Ensemble Baroque spolu s nově vytvořeným sborem Silentium! ensemble v brněnském Besedním domě koncertní večer tří hudebníků žijících ve stejném časovém období, Henryho Purcella, Arcangela Corelliho a Georga Friedricha Händela. Všichni tři také ovládali hru na housle a jistě i na cembalo a mnohé další hudební nástroje, měli též bohatou hudební představivost. Na tu navázaly oba vzájemně provázané účinkující soubory ve snaze dosáhnout co nejautentičtějšího zvuku.

„Celá scéna vychází z Grotowského pojetí divadla a provedena je v jednoduché abstrakci pouze s minimem rekvizit.“

„Za zásadní pro inscenaci považuji hudební vklad dirigenta Sébastiena Roulanda.“

„Národnímu divadlu se podařilo téměř výhradně z vlastních zdrojů dát dohromady obsazení, které si s problematikou operní francouzštiny poradilo, a ještě bylo co poslouchat.“

Naše první scéna uvedla 13. března v historické budově obnovenou premiéru opery Werther francouzského skladatele Julese Masseneta. Ta je spolu s Manon skladatelovým nejznámějším operním dílem a právem získává na oblibě i u nás. Národnímu divadlu se podařilo úspěšně „oprášit“ inscenaci Willyho Deckera z roku 1996, kdy byla poprvé uvedena v Amsterdamu, načež ji převzalo několik dalších operních scén. Ozdobou pražské inscenace je hra orchestru pod vedením Sébastiena Roulanda, svých partů se skvěle ujali i sólisté Opery Národního divadla.

„Když už tedy Michael Volle nemohl pracovat s konkrétními českými slovy, tak rozhodně tvořil se zvukem.“

„Čtyři písně na básně Václava Havla byly jakýmsi mostem mezi klidným, vroucím Dvořákem a vzrušeným, experimentujícím Lisztem.“

„Při vší energii si pěvcův hlas zachovával vláčnost. Volle vždy zůstává u přirozeného zpěvu, nikdy nekřičí.“

Mám dost důvodů myslet si, že klasický zpěv se stává zapomenutým uměním a že se za něj v současnosti vydává něco jiného. Událostí, která mne přesvědčila, že stále ještě existují „ostrůvky pozitivní deviace“, byl večer německého barytonisty Michaela Volleho v pražském Rudolfinu. Ten navíc ozvláštnila světová premiéra Čtyř písní na básně Václava Havla z pera skladatele a současně klavíristy Reinharda Seehafera.

„Pokud chtěl někdo proniknout do tajů pardubické dramaturgické kuchyně, musel si souvislost mezi výběrem sólistky i dirigenta večera odvodit sám.“ 

„Intepretace Kláry Würtz působila poněkud vlažně, technicky bezesporu precizně, nicméně bez jakékoli přidané hodnoty.“

„Angažmá Vahana Mardirossiana do role šéfdirigenta Komorní filharmonie od letošního září je krokem převelice šťastným, jenž může pardubické hráče posunout zase o něco dál.“

Ačkoli to nikdo výslovně nezdůraznil a ani programová brožura nikterak neakcentovala přímou souvislost mezi jednotlivými aktéry, březnové abonentní koncerty Komorní filharmonie Pardubice byly zjevně postaveny na dlouhodobé spolupráci orchestru s nizozemským labelem Brilliant Classics. Pořad tří večerů v Sukově síni Domu hudby tentokrát naplnila dvě díla Ludwiga van Beethovena. Dirigoval Vahan Mardirossian; sólo měla pianistka Klára Würtz.

„Ďalším zásadným ťahom bolo prijatie dobovej scénickej estetiky a zvyklostí divadelnej (obzvlášť ochotníckej) praxe.“

„Najzlomenejšie, najvýraznejšie a najvirtuóznejšie smúti v kantáte Polyhymnia. Túto neľahkú, hlavne z hľadiska tessitury exponovanú rolu stvárnila Veronika Kaiserová.“

„Takto úprimné výbuchy smiechu od obecenstva sa na operných festivaloch zas tak často nepočujú.“

Olomoucký Ensemble Damian doviezol 9. marca na festival Opera dve „rarity“ spojené do zdanlivo nesúrodého dvojtitulu. V žánrovo, námetovo a napokon aj hudobne odlišných poloviciach programu uviedli jednak Kantátu o Mozartově smrti Jana Josefa Röslera, jednak spevohru Jana Branžovského Holoprtské posvícení. Podľa tvorcov sa dá medzi dielami nájsť viacero paralel…

„Koncert se nahrával a současně šel rovnou do vysílání.“

„Hráli přesně, v dokonalé souhře.“

„Každý úder měl svoji hodnotu.“

Nejprve na vysvětlenou, aby nedošlo k omylu. Nejedná se o žádné propojení rozhlasového vysílání s překonanými domácími výchovnými metodami minulosti, ale o seriózní koncert jedné ze sekcí Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Uskutečnil se za přítomnosti početného publika v pondělí 10. března v nahrávacím studiu Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech. A nebyl by to zkušený management hudební redakce, aby z příležitosti nevytěžil maximum. Koncert se nahrával a současně šel rovnou do vysílání, takže na stěnách studia mezi zvukovou izolací svítila nepřetržitě červená světla. Jak přítomným návštěvníkům koncertu, tak i rozhlasovým posluchačům koncert průvodním slovem přiblížil redaktor Lukáš Hurník a k mikrofonu přizval i protagonisty večera, přítomného autora první skladby a sólové interprety.

„Sbor Národního divadla hned od první písně zaujal nesmírně jemným projevem a prostotou, která je u interpretace Janáčkových písní klíčová.“

„Velikým překvapením provedení skladby byl hlas sboristky Lindy Kunclové, která zpívala sopránové sólo.“

„Koncert svým vyzněním, energií a dobrou náladou perfektně koreloval s odcházející zimou a nastupujícím jarem.“

Dalším z koncertů, které Národní divadlo připravilo pro své publikum, byl ten zvaný Moravské dvojzpěvy a další…, při němž uvedlo sborovou tvorbu inspirovanou folklórními tradicemi. Mimo Moravských dvojzpěvů v názvu, zazněla 7. března na prknech historické budovy Národního divadla i Janáčkova Vlčí stopa a Ukvalské písně, cyklus Jaro se otvírá Zdeňka Lukáše a kantáta Mikeš z hor Bohuslava Martinů. Hlavní role se ujal Sbor Národního divadla pod vedením Lukáše Kozubíka, v menších sólových partech vystoupili sboristky Olessia Belezerova a Linda Kunclová a člen operního souboru Josef Moravec.

„Frankova hudební řeč se nepouští do nutných disonancí, charakterizujících soudobou hudební tvorbu.“

„Zaznělo kompaktní dílo plné nápadů.“

„Dílo nastudoval a diriguje šéf opery plzeňského divadla Jiří Petrdlík.“

Současní skladatelé se věnují opernímu dílu jen zřídka. Mladí autoři ještě řidčeji. Když ale autor je v operním domě zároveň dramaturgem a sejde se s vynikajícím libretistou a režisérem, jejich společné dílo má zelenou. A může hýřit nápady. Tak tomu bylo v sobotu na Malé scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni. Světová premiéra opery Faraonova kletba aneb „vykradené opery o vykradené hrobce“ Vojtěcha Franka na libreto Jakuba Hojky, v režii uznávaného Slovince jménem Rocc, k slzám smíchu dovedla nejednoho posluchače.

„Spolupráca dirigenta Ralfa Weikerta so Slovenskou filharmóniou zahrnuje viac ako dvadsaťročnú periódu.“

„Weikertovu knihu Povolanie: dirigent by si mal prečítať každý seriózny adept dirigentského umenia.“

„Verejná produkcia Cherubiniho Requiem c mol v súčasnosti vyvoláva oprávnené otázniky“

Úvodnú marcovú dvojicu abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 6. a 7. marca zverila dramaturgia rakúskemu dirigentovi Ralfovi Weikertovi, pravidelnému hosťovi bratislavskej Reduty, ktorého naše publikum i samotné filharmonické telesá dôverne poznajú. Na programe koncertov boli diela C. M. von Webera, Paula Hindemitha a Luigiho Cherubiniho. Spoluúčinkoval Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Thomas Lang). Bolo to prvé zo série štyroch jarných filharmonických podujatí, ktoré inštitúcia propaguje pod spoločným názvom filJARmónia.

„Filharmonikové Prokofjevovu ouverturu přednesli ve velmi vyostřených konturách.“

„Dirigentka si dala záležet na plastičnosti vyznění.“

„Klavíristka Anna Vinnitskaya byla brilantní a plná citu.“

Renomovaná německá dirigentka Joana Mallwitz si pro svůj letošní debut u Berlínských filharmoniků připravila k nastudování díla Sergeje Rachmaninova, Maurice Ravela, Sergeje Prokofjeva a Paula Hindemitha. Sólistkou jejího programu, uváděného ve dnech 6. až 8. března ve Velkém sále Filharmonie, byla ruská klavírní virtuoska Anna Vinnitskaya. O všechny tři berlínské koncerty projevili návštěvníci velký zájem.

„Opera Norma Vincenza Belliniho je ukázkové dílo italského bel canta, je to jedna z nejobtížnějších oper své doby a dodnes prubířským kamenem.“

„Z kontextu není jasné, kdo je Norma a její lid, z jakého etnika, může to být kdokoli a v jakémkoli čase.“

„Nebylo hluchých míst…“

Theater an der Wien uvádí po svém nedávném otevření po rekonstrukci další novou inscenaci, operu Norma Vincenza Belliniho pod taktovkou Francesca Lanzillotty a v režii Vasily Barkhatova. Part Normy zpívá Asmik Grigorian a Polliona Freddie De Tommaso, Adalgisu Aigul Akhmetsina a Orovesa Tareq Nazmi. Premiéra se konala 16. února, jen pár dnů před premiérou téhož titulu ve Vídeňské státní opeře. Srovnání obou inscenací se proto nelze vyhnout.

Technikou vedení smyčce tvořil Vlček dynamicky pestrý a kvalitní tón.“

„Vervní nástup s podporou pevného a znělého tónu krátkého křídla Steinway, na které hrál Marek Kozák, to byl počátek pěkného večera komorní hudby.“

„Právě v Pendereckého Divertimentu Vlček výrazně demonstroval své sólové ambice a kvality.“

Letošní osmý ročník hudebního festivalu nejen terezínských autorů s názvem Věčná naděje uspořádal svůj čtvrtý koncert v Galerii Beseder na Praze 9. Program ve čtvrtek 6. března naplnili violoncellista Vilém Vlček a pianista Marek Kozák hudbou Beethovena, Nadii Boulangerové, Pendereckého a Martinů. V sále zároveň doznívala první interaktivní výstava AlefBet izraelských autorů a pro ty, kteří si pospíšili, bylo bezprostředně před koncertem představeno dílo španělského architekta a umělce Pedra Salase Rodrígueze Schindlerův seznam inspirované stejnojmenným filmem Stevena Spielberga. Návštěvníkům se tak dostalo násobného kulturního zážitku.

„Violoncellista Daniel Müller-Schott dle mého názoru plně souzněl s autorovou představou“.

„Jakoby teskná hudba dobře seděla přizvanému dirigentu Janu Schultszovi, který je spíše racionálním než emotivním typem hudebníka“.

„Dirigent byl nadšen spoluprací s výborně hrajícím orchestrem“.

Violoncellista Daniel Müller-Schott a orchestr Plzeňská filharmonie pod vedením svého hlavního hostujícího dirigenta Jana Schultsze slavnostně zahájili půlkulatý 45. ročník festivalu Smetanovské dny. Koncert v Měšťanské besedě u této příležitosti navštívila celá řada významných hostů.

„Jako začátek programu měla Hroznatovská předehra velký dramaturgický účinek.“

„Sólo měl mladoboleslavský odchovanec Jan Novák, dosud student Pražské konzervatoře ve třídě Jiřího Fišera.“

„Náročný úkol pojal Baborák odhodlaně a velmi zaujatě.“

Výstavní plocha se sérií originálních automobilů značky Škoda je v mladoboleslavském muzeu volně propojena s multifunkčním sálem Laurin & Klement Fórum. Ve středu 5. března tam koncertovala Česká sinfonietta s dirigentem Radkem Baborákem a houslistou Janem Novákem. Na programu koncertu, který se konal v cyklu Rok na čtyři doby, byly skladby Miloše Boka, Gioacchina Rossiniho, Maxe Brucha a Petra Iljiče Čajkovského.

„Když se hudba stává hybnou silou a tanec její přirozenou odezvou, vzniká prostor, kde se zvuk mění v pohyb a pohyb na oplátku inspiruje hudbu.“

„Celý koncept projektu je založen na oslavě diverzity – rozdílnosti jdoucí ruku v ruce se vzájemným obohacením, inspirací a povznesením.“

„V kontextu současných diskuzí o duševním zdraví a významu umění pro společnost představuje tento projekt cenný příklad toho, jak hudební tvorba dokáže reagovat na potřeby doby.“

„Zdravíme Vás, račte vstoupit, vítejte na Sounds of Diversity – světě plném překvapení a netradičních vjemů!“ I takto si šlo vyložit uvítací zvuky a gesta tanečníků, jež se projevila v jejich spontánní performanci, konané v prostorách Fakulty umění Ostravské univerzity ve večerních hodinách středy 5. března. Už z úvodní atmosféry bylo patrné, že Tvůrčí centrum Ostrava se svými partnery opět připravilo něco mimořádného.

„Eine Lustspiel-Ouvertüre je jedna z mála Regerových orchestrálních skladeb, která se od tohoto převážně varhanního skladatele hraje.“

„Koncert pro klavír a orchestr Petra Ebena skladatel věnoval svému profesorovi klavíru Františku Rauchovi, který koncert premiéroval.“

„Ludwig van Beethoven vyjádřil obdiv revolučním duchům doby, přestože původní věnování Napoleonovi Bonapartovi zrušil.“

Abonenti Filharmonie Bohuslava Martinů mají štěstí na zajímavou dramaturgii. Alespoň to potvrdil koncert, který se odehrál 6. března v Kongresovém centru Zlín. Na programu pod taktovkou Tomáše byla koncertní předehra, op. 120 Maxe Regera, Koncert pro klavír a orchestr Petra Ebena se sólistkou Terezií Fialovou a na závěr zazněla Symfonie č. 3 „Eroica“ Ludwiga van Beethovena.

„Mladá italská sopranistka Federica Lombardi má dramatický soprán tmavšího zabarvení.“

„Postava Adalgisy, mladičké naivní dívky, je part pro mezzosoprán a v této inscenaci ji zpívá ruská zpěvačka Vasilisa Berzhanskaya.“

„Bylo ohlášeno onemocnění představitele a jako rychlý záskok se představil anglicko-italský tenorista Freddie De Tommaso.“

Státní opera ve Vídni uvádí novou inscenaci opery Norma Vincenta Belliniho. Hudebního nastudování se zhostil Michele Mariotti, režisérem byl Cyril Teste, scénu vytvořila Valérie Grall a kostýmy jsou dílem Marie La Rocca. Světelné efekty, které dokreslovaly atmosféru, jsou dílem Juliena Boizarda a video design, který se prolínal s děním na jevišti, vytvořil Mehdi Toutain-Lopez; live kameru na scéně vedl Nicolas Doremus. Premiéra představení, které vzbudí potěšení, ale možná také rozpaky, se odehrála 22. února.

„Dílo Jiřího Melcelia se řadí mezi to nejlepší, co v jeho době v Čechách vzniklo“

„Večer svým formátem zůstal někde na půl cesty mezi koncertem a bohoslužbou“

„Tvůrci cyklu by si měli ujasnit, jakou dramaturgickou trajektorii chtějí za poměrně vysoké vstupné zvolit.“ 

První ze čtyř koncertů nového Strahovského cyklu byl věnován hudbě barokního skladatele, jenž poměrně značnou část života strávil právě na Strahově, Jiřího Melcelia. Vedle souboru La Bilancetta pod vedením Ladislava Horkého se provedení Mariánských nešpor zúčastnila také strahovská chorální schola. Liturgicky bylo vše správně, značné rozpaky ale vzbuzuje kvalitativní úroveň, kterou zahajovací koncert přinesl. Zdá se, že si tvůrci cyklu budou muset ujasnit, jakou dramaturgickou trajektorii chtějí zvolit. Zda za poměrně drahé lístky nabízet amatérskou duchovní hudbu, nebo cílit na špičkové profesionály v oboru.

„V dnešní digitálně době se sice jedná o něco technologickým vývojem dávno překonaného, jisté zvláštní kouzlo zde ale přece jen zůstalo.“

„Oba interpreti mají velmi dobrou pianistickou techniku, hrají s jemným citem a s vytříbeným smyslem pro preciznost ansámblové hry.“

„Orchestr Berg se spolehlivým koncertním mistrem Davidem Danelem hrál celý večer jen ve smyčcové sestavě.“

První koncert sezony Orchestru Berg měl název Wurlitzer night, výstižnější však by možná v titulu byla alespoň malá zmínka o soudobé polské hudbě, která zněla celým večerem 4. března. Sólově se v Centru současného umění DOX prezentovali pianisté Piotr Orzechowski a Pavol Praženica.

„Pryč jsou doby, kdy soudobí skladatelé chtěli hlavně šokovat.“

„Jeho přístup k hudbě jako by v sobě měl něco tradičně anglického, typově trochu připomínal někdejšího šéfa PKF, Švýcara Kaspara Zehndera.“

„Nebylo to tedy provedení, které šlo existenciálně na hranu…“

Atraktivní program měla na programu v úterý 4. března Prague Philharmonia. Se dvěma vzácnými hosty v dirigentu Angusi Websterovi a violoncellistovi Istvánu Várdaiovi zazněl v Rudolfinu program se soudobou skladbou Huwa Watkinse, slavným violoncellovým koncertem Dmitrije Šostakoviče a nakonec s romantickou Symfonií č. 2 Roberta Schumanna. Pro orchestr s tradicí komornějšího klasicismu to byl hraniční repertoár.

„Žižkovské improvizování si ‚vzalo na paškál‘ díla českých barokních skladatelů.“

„K úsměvné dokonalosti byla dotažena divákova dezorientace v programu.“

„Mohla vznikat otázka, kde začíná a kde končí improvizování.“

Soubor Musica Florea, tuzemský průkopník tak zvané historicky poučené interpretace skladeb starších slohových období, vystoupil v Atriu Žižkov a právě znalost dřívějších provozovacích technik se stala gró koncertního pořadu. 3. března sedmička muzikantů vystoupila opět pod imaginární taktovkou violoncellisty a uměleckého vedoucího Marka Štryncla a představila hudbu doby barokní v o něco jiném světle, než jsme už zvyklí.

„Po rôznom klavírnom škriepení sa sestry stretli v mólovej repríze…“

„Orchester tu vstupoval do diela veľmi málo… ako keď človek skočí do konverzácie malým komentárom, len aby pripomenul kontext.“

„Semjon Byčkov víta tento východ slnka, no rovnako vzdáva hold búrke, ktorú odvialo.“

Česká filharmónia sa 3. marca rozlúčila s Viedňou nie inak ako po viedensky. Po úctyhodnom klavírnom výkone sestier Labèqueových, kde sa Mozartovmu dielu dostalo zaslúženej interpretačnej kvality, rozburácal Semjon Byčkov sálu Musikvereinu Symfóniou č. 5 Gustava Mahlera. Bolo počuteľné, že Mahlerova monumentalita sa v priestore trochu tlačila, no viedenské publikum výkon orchestra vo veľkom velebilo.

„Způsob, jakým dirigent vykládal celé dílo, byl opravdu poutavý. Aniž by přeháněl, balancoval mezi okázalostí a ztišeními, mezi naléhavým dramatismem a zbožností, mezi dychtivostí a výbušností emocí a výrazem pokory.“

„Ozdobou provedení byl nejen Pražský filharmonický sbor připravený do skutečně nejjemnějších detailů, ale i orchestr.“

„Nejvyrovnaněji a nejpřesvědčivěji působila mezzosopranistka Lucie Hilscherová.“

Abonentní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu ve Smetanově síni pražského Obecního domu měl 3. března na programu jediné veledílo. Verdiho Requiem. Sakrální vybočení z jeho oper, ale zároveň přece jen mezi duchovními skladbami všech dob tu, která se nejvíc a neodvratně blíží opeře. Šéfdirigent Petr Popelka nabídl nastudování s mnoha opravdu pěknými detaily, s velkolepou koncepcí a výborně hrajícím orchestrem a skvělým Pražským filharmonickým sborem.

„Jeho barevný hlas je veliký a nesmírně působivý, ale není nijak hřmotný, nekřičí, nenechá se svést k přílišné forzi, jen ho je jednoduše všude plno.“ 

„Gilda mi z úst Juliany Grigoryan přišla nejpřesvědčivější a je to nepochybně směr, kterým se hudebně ubírá.“

„Amartuvshin Enkhbat ukázal, jak silné emoce dokáže hudba předávat, je-li podávána na špičkové úrovni a bez evidentní námahy.“

Poslední únorový den byl svátkem pro milovníky velkých hlasů světové opery. Ve Smetanově síni Obecního domu debutoval mongolský barytonista Amartuvshin Enkhbat spolu s arménskou sopranistkou Julianou Grigoryan, pro kterou byl tento koncert návratem do našeho hlavního města. Oba se předvedli v áriích a duetech z oper Rugerra Leoncavalla, Umberta Giordana, Vincenza Belliniho, Giacoma Pucciniho a největší část koncertu byla věnována operám Giuseppe Verdiho. Umělce doprovázel orchestr Prague Philharmonia pod taktovou italského dirigenta Gaetana Lo Coca.

„Bola radosť sledovať, ako sa tento systém ozubených kolies postupne rozbiehal.

„Človeka mrazí, no aj tak tú krásu chcete ďalej pozorovať.“  

„Semjon Byčkov svoje zanietenie povýšil do výrazového prostriedku.“

Česká filharmónia 3. marca odohrala prvý z dvoch koncertov zájazdu do Viedne. Dirigent Semjon Byčkov previedol divákov dielom Šostakoviča, konkrétne jeho Violoncellovým koncertom č. 1 a Symfóniou č. 5. Po jeho boku sedel violoncellista Sheku Kanneh-Mason a svojím majstrovstvom sa im podarilo zdvihnúť návštevníkov Musikvereinu zo stoličiek.

„Prsty Praženicovy pravé ruky švitořily po klaviatuře a reflektovaly paprsky jarního slunce, které ten den oblažily hlavní město.“

„Chřipkové infekce se bohužel operním pěvcům nevyhýbají.“

„Bedřich Smetana by si na svoje narozeniny každoročně zasloužil větší oslavu nežli dopolední koncert.“

V neděli 2. března uplynulo 201 let od narození jednoho z našich nejvýznamnějších skladatelů, Bedřicha Smetany. Na rozdíl od loňských hojných připomínek, které definovaly i oslavy Roku české hudby, bylo akcí pomálu. Té nejvýraznější se ujala Opera Národního divadla, která u připomínky tohoto výročí uspořádala tradiční matiné v historické budově.

„Inscenace Magnardovy opery Guercœur bylo představením, kdy si divák povzdechl, proč se tato opera nehraje?“

„Maškaráda se ukázala jako velice vtipnou komickou operou.“

„Čajkovskij považoval Čarodějku za svou nejlepší operu.“

Trojici u nás v podstatě nehraných oper – dvě z nich dokonce nikdy – uvedl operní dům ve Frankfurtu nad Mohanem ve třech po sobě jdoucích dnech 13. až 15. února. Volba padla na Magnardova Guercœura, Nielsenovu Maškarádu a Čajkovského Čarodějku. Přes nejednotnou kvalitu provedení lze hovořit o počinu, který přináší čerstvý vzduch do světového operního dění.

„Mezi jednotlivé scény opery jsou vloženy obsahově odpovídající části Rekviem.“

„Režisér každému protagonistovi opery přidal jeho taneční alter ego.“

„Katarze vídeňské inscenace se koncentruje na Císařovu sebereflexi.“

Protiválečná opera Viktora Ullmanna (1898–1944) Císař Atlantidy aneb Odepření Smrti se od své, byť necitlivou úpravou poněkud sporné, světové premiéry v roce 1975 v Amsterodamu a zejména od počátku devadesátých let 20. století stala nejčastěji uváděným dílem svého autora. Inscenací od té doby vzniklo několik desítek a protože časovým rozměrem je opera jednoaktovkou, sahali inscenátoři někdy i ke spojení s jinými autorovými díly, např. s melodramem Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka nebo – jako před dvěma lety v Ostravě – s další Ullmannovou operní jednoaktovkou Rozbitý džbán. Avšak kombinace Ullmannovy opery a Mozartova Rekviem, kterou pro svoji inscenaci, premiérovanou koncem ledna letošního roku, zvolila Lidová opera (Volksoper) ve Vídni, je spojením opravdu nečekaným a na první pohled zarážejícím. Ovšem jen na první pohled.