PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dramaturgie koncertu vytvořila symbolický mezigenerační oblouk.“

„Nečasová ve své skladbě prokázala výjimečný smysl pro orchestrální práci.“

„Koncert byl krásným důkazem živoucí kontinuity se slibnou budoucností.“

První koncert cyklu Mladí sólisté s Janáčkovou filharmonií Ostrava se uskutečnil 6. února v Kině Vesmír. V programu na úvod premiérově zazněla nová kompozice psaná Marií Nečasovou na objednávku orchestru, následně se coby sólisté představili klavíristé ve vztahu pedagog–žák Ivo Kahánek a Pavol Praženica. Večer hudebně řídil Piotr Wacławik.

„Na koncertních pódiích se Schulhoffovy klavírní koncerty neobjevují často.“

„Originální hudební řeč autora ve vynikajícím provedení přizvaného německého klavíristy Olivera Triendla a skvělé spolupráci orchestru publikum nadchla.“

„Iwasaki měl obrovský aparát pod stálou kontrolou, dirigoval doslova celým tělem.“

Dalším koncertem, s dramaturgicky velmi zajímavým programem pokračovala Diamantová abonentní řada orchestru Plzeňské filharmonie. Kromě magnetu programu, Šesté symfonie Dmitrije Šostakoviče, bylo 6. února uvedeno i zajímavé dílo českého skladatele německo-židovských kořenů Erwina Schulhoffa, a to jeho První klavírní koncert.

„Tsalkovo pojetí považuju v obecnosti za racionální, výrazově spíše defenzívní a introvertní, raději spolehlivé než strhující.“

„Musica Florea se výborného materiálu zhostila na výbornou, dynamicky diferencovaně a zejména s maximálním hráčským nasazením, jak jsme u ní ostatně rádi zvyklí.“

„Vaňhal skutečně stojí za to.“

Jedinému skladateli Janu Křtiteli Vaňhalovi byl věnován čtvrteční koncert souboru Musica Florea. Dvou symfonií se ujalo těleso s uměleckým vedoucím v osobě Marka Štryncla samostatně, ke Koncertu pro kladívkový klavír a orchestr A dur pozvalo původem izraelského nejen pianistu Michaela Tsalku. Večer 6. února ukázal, že koncentrace věnovaná pozapomenutému klasicistnímu autorovi dává smysl.

„Spíše než o klasickou operu se totiž jedná o důmyslnou performanci.“

„Za největší přínos inscenace považuji celkové koncepční řešení se součinností mnoha složek souboru.“

„O autenticitu by mělo v umění jít především.“

Dva dny po masopustním úterý uvedl Festival Opera „komickou operu o třech dějstvích a dvou chodech“ Zabijačka. Tu napsal Ivan Acher a Martin Konvička na libreto Marty Ljubkové, Jiřího Havelky a Veroniky Kos Loulové. Poslední dva jmenovaní se ujali i režie a hudebně představení nastudoval Petr Šumník. Opera měla svou neveřejnou premiéru v prosinci 2022 v Národním muzeu u příležitosti předsednictví České republiky v Radě EU a veřejnou premiéru následujícího jara již v „domácím“ vršovickém Vzletu. Reflektované představení 6. února bylo derniérou.

„Seversky elegantní Joonas Pitkänen působil na dirigentském stupínku jako chápavý, leč pozorný a přísný kantor, neponechávající absolutně nic náhodě.“ 

„Jan Mráček ze sebe dává opravdu všechno, v případě Prokofjevova koncertu jde i o fyzicky velmi náročný výkon, kapesníček k otření čela a tváří je namístě.“

„Oceňme za strhující podání Sibelia opět všechny členy orchestru. Ale ještě o něco více trombonisty tělesa, jelikož ti zde mají důležitou a nezastupitelnou roli a ujali se jí bez jediného zaváhání.“

Filharmonie Hradec Králové pokračuje pozoruhodným tempem v mapování základních děl hudební literatury 19. a 20. století. Ve čtvrtek 6. února se její hráči pod vedením finského dirigenta Joonase Pitkänena s vervou pustili do poslední symfonie Jeana Sibelia, když předtím doprovodili úchvatného sólistu Jana Mráčka v Prokofjevově houslovém koncertu. Na programu večera ovšem byl i Beethoven.

„Teml vybavil svou novotu odvážně utkanými, avšak logicky a posluchačsky relativně dobře sledovatelnými harmoniemi.“

„Blackfordova skladba i přes svou nestabilní kvalitativní úroveň pod Netopilovým vedením dozrála ve šťavnatý plod interpretačního umění.“

„Již první ‚skica‘ dala na vědomí, že se orchestrální těleso nespokojí toliko s pastózním vrstvením barevných ploch.“

Česká filharmonie pod dirigentským vedením Tomáše Netopila naložila rudolfinskému publiku hned dvě světové premiéry významných tvůrců soudobé artificiální hudby Jiřího Temla a Richarda Blackforda. Jako sólistka se v plné záři ukázala violoncellistka Alisa Weilerstein, jež na sebe tradičně upozornila svým virtuózním a osobitě jedinečným přístupem k technicky obtížným a výrazově mnohovrstevnatým místům. Zatímco Temlův Labyrint paměti opětovně potvrdil neotřelost a originalitu svého tvůrce, Blackfordův Koncert pro violoncello a orchestr posluchače zasáhl svou hudební obrazností a deskriptivním nábojem, který však šel místy na úkor hudební přesvědčivosti.

„Pokud cítíme nějaké autorovy životní těžkosti, tak opravdu jen velmi latentně.“

„U Belfiata platí, že co hráč, to osobnost.“

„Pokud někdo hraje Ravela v úpravě, co není Ravelova, neztratí se kus Ravela?“

Těžko se píše o něčem, co bylo takřka dokonalé. Jedno takové vystoupení si připsalo dechové kvinteto Belfiato 4. února ve Španělské synagoze na Starém Městě pražském. Během večera v rámci festivalu Věčná naděje zazněla také Terezínem inspirovaná soudobá kompozice Ondřeje Zámečníka.

„Závěr opery podle Szymanowského staví neřešitelné hádanky nejen pro diváky a posluchače, ale i režiséra a inscenátora.“

„Orchestr je překvapivě umístěn na pódiu a toto řešení přináší několik kontroverzí.“

„Jednoznačnou devizou představení je polský barytonista Michał Partyka v titulní roli.“

Festival hudebního divadla Opera přivezl 4. února na prkna Stavovského divadla operu Král Roger. Dílo jednoho z nejznámějších polských skladatelů Karola Szymanowského (1982–1937) v nastudování Opery Národního divadla Košice režíroval Anton Korenči a hudebně vedl Peter Valentovič. Inscenaci lze označit za problematickou.

„Festival vsadil na velice svěží a neotřelý program.“

„Mansurianovo Requiem je dalším důkazem, že současné klasické hudby se není třeba bát, byť pochází z končin vzdálených.“

„Koncerty, které zaštituje Radek Baborák, mají dlouhodobě umělecky vysokou úroveň.“

Tak trochu ve stínu Festivalu Opera, který začal minulý týden, byl v podvečer 2. února v odsvěcené smíchovské kapli Sacre Coeur zahájen osmý ročník hudebního festivalu Věčná naděje. Ten zpravidla uvádí tvorbu terezínských skladatelů, ale také díla, která reagují na příkoří a nespravedlnost, nebo ta, jež vytvořili umělci na útěku před bezprávím či pronásledováním. Dramaturgicky se přehlídka neomezuje výlučně na uvádění děl klasické literatury. Na zahajovacím koncertu se podíleli Pražští komorní sólisté se svým šéfem Radkem Baborákem a jako sólisté vystoupili sopranistka Tamara Morozová, barytonista Pavel Kšica a klarinetista Karel Dohnal.

„Stalo se skutečností, že umělci svá vystoupení doprovázejí slovem, a Baborák je skutečně moderátor na slovo vzatý.“

„Komorní ansámbl měl v chladném prostoru velmi vitální a průzračný zvuk s bezpečnou intonací a precizní souhrou.“

„Invenční vlohy Baborákovy, s nimiž aranžoval třeba Bachovy violoncellové suity pro lesní roh, se uplatnily i v Ave verum corpus Wolfganga Amadea Mozarta.“

Nedělním večerním koncertem otevřeli Pražští komorní sólisté svou letošní řadu sedmi koncertů s titulem Mistři souzvuku. Zahajovací koncert se konal 1. února na okraji Prahy a hostitelem souboru se stal kostel svaté Anežky a patronů českých na Spořilově. V úvodním slovu souborné brožury festivalu poznamenal umělecký vedoucí, dirigent a dramaturg souboru Radek Baborák: „Na tomto místě se stalo a pravděpodobně stane vše podstatné v mém osobní životě.“

„Jiří Bárta má nástroj s poněkud tmavším témbrem – pomáhá emotivnímu výrazivu zejména v pomalejších pasážích.“

„Vaňhalovo Stabat Mater je oblíbenou skladbou právě Českého filharmonického sboru Brno.“

„Alt Marie Vrbové se nesl sálem s pocitem volnosti a bezpečí.“

Cyklus abonentních koncertů Českého filharmonického sboru přinesl tentokrát komorní vystoupení. V neděli 2. února se v brněnském Besedním domě potkali ke společnému muzicírování soubor Barocco sempre giovane, klavíristka Terezie Fialová, violoncellista Jiří Bárta a zpěvačky Marta Chila Reichelová a Marie Vrbová spolu s ženskou částí sboru. Dirigoval sbormistr Petr Fiala, který přispěl ke krásné atmosféře.

„Beethovenov opus magnum znel v Bratislave na poctu nadchádzajúceho poľského predsedníctva v Rade Európskej únie.“

„Slovenská filharmónia po viac ako sto rokoch po prvýkrát uviedla najvýznamnejšie dielo Mieczysława Karłowicza.“

„Dirigent Dawid Runtz poňal Deviatu symfóniu ako výlučne hudobnú entitu.“

Posledná dvojica minulomesačných abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 30. a 31. januára sa v bratislavskej Redute uskutočnila pri príležitosti predsedníctva Poľskej republiky v Rade Európskej únie, ktorej sa náš severný sused ujal v prvý deň nového roku. Pod taktovkou mladého poľského dirigenta Dawida Runtza odznela v prvej polovici symfonická báseň Stanisław a Anna Oświecimovci Mieczysława Karłowicza a po nej veľkolepá Symfónia č. 9 d mol „S Ódou na radosť“ Ludwiga van Beethovena. Sólistami boli Mariana Sajko (soprán), Gosha Kowalinska (mezzosoprán), Tomáš Juhás (tenor) a Wojtek Gierlach (bas), spoluúčinkoval Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal).

„Hlavními znaky inscenace jsou půvab, nadsázka, laskavý humor a hravost. A především víra v člověka.“

„Půvabné i dojemné jsou loutky starých lidí v životní velikosti, se kterými vládnou jak Papagena, tak Tamino s Paminou.“

„Slovenská pěvkyně Slávka Zámečníková hlasově i výrazově ovládla jeviště.“

První premiérou Vídeňské státní opery v tomto roce byla Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta. Konala se 27. ledna a hudebního nastudování se ujal Bertrand de Billy spolu s orchestrem Vídeňské státní opery. Režijní zpracování je dílem české režisérky Barbory Horákové a role Paminy se zhostila slovenská zpěvačka Slávka Zámečníková.

„První část koncertu se tedy nesla v duchu taneční stylizace a bylo skutečně co poslouchat.“

„Na místě akcentů a povlovných dynamických vzedmutí přidávala filharmonie na mocnosti zvuku, v pasážích jindy lyrické cudnosti a něhy zněla hudba prosta efektní svůdnosti.“

„Česká filharmonie hrála pod Rattlovým vedením s vervou a její zvuková plnost a síla byla v předepsaných částech skladby velkolepá.“

První ze tří abonentních koncertů České filharmonie s dirigentem Simonem Rattlem se ve Dvořákově síni Rudolfina konal ve středu 29. ledna. Po druhé řadě Slovanských tanců Antonína Dvořáka byla na programu Glagolská mše Leoše Janáčka. Sóla zpívali Iwona Sobotka, Lucie Hilscherová, Pavel Černoch a Jan Martiník, spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor sbormistra Lukáše Vasilka. Simon Rattle oslavil v tomto měsíci sedmdesátiny a jeho snem a narozeninovým přáním bylo, jak předesílala média, provést právě Glagolskou mši Leoše Janáčka s Českou filharmonií.

„Koncert i s přednáškou trval celé čtyři hodiny.“

„Za přímo esenciální příklad Glassova minimalismu lze označit skladbu Two Pages.“

„Druhá polovina večera patřila přítomnému českému skladateli Petru Kotíkovi.“

Dvěma podtituly – Americká hudba extrémních rozměrů a 50 let v New Yorku – lze ve stručnosti přiblížit obsah mimořádného koncertu cyklu soudobé hudby „S“ orchestru Prague Philharmonia, který se uskutečnil 28. ledna. Dramaturgyně a moderátorka Hana Dohnálková na něj zařadila skladby dvou autorů, Philipa Glasse a Petra Kotíka. Oba jsou typičtí představitelé novodobých kompozičních směrů a podstatnou část umělecké kariéry spojili s metropolí východního pobřeží Spojených států amerických. Patrně je to rozlehlost města, co se nejvýrazněji „promítá“ do jejich hudebního myšlení. V průběhu večera jsme vyslechli sice jen šest skladeb, koncert i s poutavou přednáškou však trval celé čtyři hodiny.

„Publikum v sále bylo ukázněné a znalé, vždy nechalo skladbu dodýchat.“

„Pak vykoukla melodie, perlící jako kapky deště…“

„Klavíristka jako přídavek oznámila Dvořákův Slovanský tanec č. 2 na čtyři ruce.“

Moravská filharmonie Olomouc se věnuje nejen symfonickým koncertům, ale dává prostor i komorním akcím. Sólový recitál mladé klavíristky Marie Šumníkové se odehrál v rámci klavírní řady v úterý 28. ledna v sále Reduty a zněly klavírní skladby Fryderyka Chopina.

„Tak excelentní, brilantní výkon orchestru v opeře jsem dlouho neslyšel.“

„Pěvecké výkony byly vzácně vyrovnané přes nutný nečekaný ‚záskok‘ v roli Senty.“

„Režie v Linci podruhé za sebou, po prosincové Butterfly, nenechala svou hrdinku ve své koncepci zemřít…“

V moderním Musiktheateru Linz slavila 25. ledna premiéru opera Bludný Holanďan Richarda Wagnera. Stalo se tak v hudebním nastudování šéfa opery i Brucknerova orchestru Markuse Poschnera a v režii intendanta divadla Hermanna Schneidera, podpořené scénou Dietera Richtera a s návrhem kostýmů Mentje Nielsen. Sbory nastudovala Elena Pierini a David Barnard. Pro velmi obtížnou titulní roli byl pozván výrazný řecký barytonista působící v Německu Aris Argiris. V roli Senty zaskočila na poslední chvíli německá sopranistka Dorotea Herbert, pro onemocnění sopranistky souboru. Místo jednoho plánovaného hosta tak byli na premiéře hosté dva a podruhé za sebou se v Linci smrt hlavní hrdinky nekonala…

„Posluchači se měli na co těšit a dali svůj zájem najevo už tím, jak rychle skoupili všechna místa zbývající vedle majitelů abonentek.“

„Nouzovského interpretace je oproštěna od mladistvých výbojů a jakýchkoli extravagancí, jde o provedení v poklidně poučeném duchu, někdy snad až příliš profesorské.“

„Výrazně posílený orchestr se hned od počátku vzepjal k bouřlivému výkonu a odstranil jakékoli obavy z nesehranosti.“

Na závěr ledna si Komorní filharmonie Pardubice naplánovala náročný program. Ve čtyřech večerech za sebou hraje Dvořákovu Novosvětskou a doprovází violoncellistu Petra Nouzovského v Koncertu h moll téhož autora. Třikrát se tak stane v domovské Sukově síni Domu hudby a jednou ve Fibichově sálu muzea v Chrudimi. První koncert v pondělí 27. ledna vyvolal vřelou přízeň publika.

„Úpravu Janáčkova zápisu lze ocenit jako projev Colliho otevřené mysli.“

„Colli dokázal, že technicky je schopen zahrát cokoliv.“

„Za takovou zvukovou mohutnost by se nemuseli stydět ani chlapi typu Yefima Bronfmana nebo Jana Bartoše.“

Sólový klavírní recitál Federica Colliho, který se konal v neděli 26. ledna v pražském Rudolfinu, byl už pianistovým druhým vystoupením v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Program nabídl mimo jiné zapomenuté transkripce proslulých děl a Colli ve své hře předvedl nejen mistrovskou kontrolu nad nástrojem, ale také originální přístup, neboť notový zápis mnohdy nevykládal doslovně.

„Nenápadným, ale nezanedbatelným aspektem večera je skutečně celorepublikový dosah MenARTu. Do žižkovském atria dorazili umělci z Pardubic, Brna, Poličky i Frýdku-Místku…“

„Mnohými nejočekávanějším bodem programu bylo vystoupení Nory Lubbadové.“

„Mladí umělci, ještě tolik neusměrnění konvencemi, přinesli kromě svého přednesu také notnou část sebe sama.“

Hudební Odyssea je projekt, který představuje mentory působící ve Stipendijní akademii MenART společně s jejich žáky napříč ročníky. V Atriu Žižkov tak 24. ledna vystoupili klavírista Ivo Kahánek a klarinetista Irvin Venyš, dvě výrazné osobnosti české klasické hudby, a spolu s nimi výrazně obdařené i pracovité hudební mládí. Podstatný podíl na pěkném vyznění měl také klarinetisty doprovázející Daniel Wiesner.

„Na závěr pak jemný žesťový zvuk zalil celou scénu ‚omamné noci v oáze pod palmami‘ měkkým světlem… přišel rozbřesk.“

„Obecně byl tón Marie-Astrid Hulot nadmíru příjemný, noty do sebe vplouvaly pomocí takřka nekonečného legata.“

„Název první části zní Šalomounův sen, a vskutku hudba v introdukci jako by popisovala vynořování vizí a myšlenek z nevědomí.“

Posluchači Plzeňské filharmonie si 23. ledna na koncertě s názvem Joseph Haydn & Pražské jaro vychutnali jak hudbu notoricky známou, tak tu raritní takřka neslýchanou. Haydnův houslový koncert orámovaly dvě Orientem inspirované skladby, jedna od Camilla Saint-Saënse a druhá od Ottorina Respighiho. Pojítkem s Pražským Jarem byla sólistka Marie-Astrid Hulot, která se v minulém roce probojovala do finále pražskojarní soutěže a získala třetí cenu.

„Dirigent zvolil velmi energické pojetí a živá tempa, většině částí zrychlení překvapivě svědčilo, jiné ale zcela nevyzněly.“

„Kraemer byl důstojnou náhradou Byčkova, ale nepřinesl s orchestrem nic objevného.“

„Přesto je dobře, že se Bachova díla v prvním českém koncertním sále hrají a čeští posluchači si mohou rozšiřovat hudební obzory.“

Česká filharmonie uvedla ve dnech 22., 23. a 24. ledna v Rudolfinu pod taktovkou Nicholase Kraemera Bachovu Mši h moll také zvanou „Katolická“. Společně s Collegiem Vocale 1704 nabídla historicky poučenou interpretaci v komornějším obsazení a výsledek byl působivý, přesto zřejmě nelze mluvit o hudební události, která by se zapsala do dějin.

„Inscenácia je stávkou na to, že príbeh a vzťahy postáv budú fungovať aj v abstraktnejšom, pomerne komornom a navyše relatívne statickom prostredí.“

„Oveľa viac akoby režisérovi imponovala osudovosť a temnota príbehu, ktoré sa nemusia nutne spájať s intenzívnou drámou.“

„Výkon Arnheiður Eiríksdóttir považujem za najvyrovnanejší a najkomplexnejší.“

Po Fibichovej Šárke zaradila Opera Národního divadla medzi svoje premiéry ďalší titul, ktorého protagonistkou je výrazná ženská postava: Cherubiniho Médeu. Opera, ktorá sa rozhodne neradí k tým najviac uvádzaným zaznela v Stavovskom divadle po takmer dvesto rokoch. Nová inscenácia umožňuje vnímať dielo ako plnohodnotný opus, nielen ako kurióznu raritu. Zároveň však z naštudovania ostáva zreteľné, prečo sa záujem operných domov neobracia k Médei pravidelnejšie.

„Tato vídeňská inscenace všechna negativní tvrzení o operetě vyvrací na sto procent.“

„Původní verzi propojila dramaturgie s nosnými prvky těch dalších.“

„Vypjatost pěveckých partů propojená s energickým pohybovým projevem byla u sboru i sólistů obdivuhodná.“

Johann Strauss mladší je pro Vídeň ikonickou postavou, jeho valčíky se zarývají pod kůži ještě dnes. Dvousté výročí narození je proto velkým svátkem a hlásí se k němu především Theater an der Wien. Právě tady zněly oslavencovy operety po celé století a ještě také nedávno. Premiéra operety Královnin krajkový šátek se uskutečnila 18. ledna a hudebního nastudování se ujal Martynas Stakionis, režijní zpracování je dílem Christiana Thausinga.

„Technika klavíristy Lukáše Vondráčka a všechny vnější aspekty se samozřejmě dají popsat a do detailu rozebrat, ale proč tak činit, když to nejpodstatnější se skrývá uvnitř jeho duše.“ 

„Orchestr se při Schumannově Čtvrté symfonii dirigentovu nasazení podvolil s viditelnou chutí a připravil naplněnému sálu další nezapomenutelný zážitek.“

„Publikum aplaudovalo dlouho.“

V ryze romantickém duchu se nesl koncert Filharmonie Hradec Králové ve čtvrtek 23. ledna. Zájem posluchačů byl obrovský, a tak návštěvníci obsadili i všechny přístavky. Největší pozornost se upírala k sólistovi večera Lukáši Vondráčkovi, jenž přednesl Chopinův Druhý klavírní koncert. Publikum ocenilo jeho excelentní výkon ohromnými ovacemi a vyžádalo si hned dva přídavky. Pochopitelně opět romantické.

„Sonáta pro klavír Domenica Scarlattiho dostala v rukou Denise Stefanova jemný nádech v precizně provedených trylcích, ve volných linkách prozrazovala suverénní virtuozitu.“

„Voříškova Grande Ouverture získala v provedení vynikajících Ivana a Lukáše Klánských orchestrální sytost i vznešenost.“

„Johannes Brahms a výběr z jeho Uherských tanců byl skutečným vrcholem večera, kdy nabídl čtyřruční souhru vždy různým dvojicím klavíristů.“

Pokračování 33. ročníku cyklu Svátky hudby v Praze v úterý 21. ledna neslo výstižný název Tance pro čtyři ruce, šlo tedy o klavírní večer. Výjimku však potvrdil zakladatel projektu, houslový virtuos Václav Hudeček, který po přivítání posluchačů v sále Pražské konzervatoře a představení vynikajících klavíristů Ivana a Lukáše Klánských nabídl vizitku třetího klavíristy Denise Stefanova, talentovaného studenta Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy.

„Druhá a třetí věta Janáčkovy skladby exponovala v Praženicově provedení jak básnivě zasmušilé, tak bouřlivě úderné pasáže.“

„Horlivý temperament Jan Novák podtrhl nervózním vibratem, aniž by tím jakkoli potlačil motivickou stavbu skladby.“

„Z Novákova svérázného přístupu bylo zřejmé, že je v Janáčkově prudkosti a nepředvídatelnosti jako doma.“

Laureáti prestižních světových soutěží Pavol Praženica, Jan Novák a Silvie Ježková během úterního rudolfinského večera vlili svěží krev do žil pražskému koncertnímu provozu. Navzdory roztříštěné dramaturgii, kterou však bylo nutné omluvit s ohledem na specifickou povahu události, se instrumentalisté vztáhli k prováděným číslům s perfektním porozuměním hudební látce a s uspokojivou dávkou citlivosti a vnímavosti. A i když se někdy zdálo, že stylová nakynutost repertoáru čítající jména jako Leoš Janáček, Franz Liszt či Johannes Brahms vyzrála nad schopnostmi instrumentalistů, byl koncert 21. ledna mimořádným oživením tuzemské tradice komorní interpretace.

„Nadšení hudbou z umělců tryskalo.“ 

„Asmik Grigorian vládne sladkým, objemným sopránem, schopným nepřeberného množství fines.“

„Dirigent dával najevo spokojenost s výkonem orchestru.“

Dirigent Petr Popelka ve funkci šéfa Vídeňských symfoniků připravil vídeňskému publiku další přitažlivý večer. 19. ledna v sále Musikvereinu koncertoval se svým orchestrem a jako hosta si přizval litevskou sopranistku Asmik Grigorian. Zazněly skladby členů Spolku přátel hudby ve Vídni, skladatelů Gottfrieda von Einem, Richarda Strausse a Franze Schuberta. Koncert byl přijat s nadšením.

„Klasicistní třívěté dílo potěšilo průzračností hlasů a jejich kontrastních proměn, jakož i zjevnou muzikálností souboru.“

„Souzvuk plně znějících nástrojů vyzrálé tónové kultury procházel sebejistou dynamickou paletou.“

„Strukturální a výrazové proměny obou skladeb českých autorů nastudoval a provedl dámský Kalabis Quintet výstižně a v duchu jejich kompozičních charakteristik.“

Koncert dámského dechového souboru Kalabis Quintet naplnil auditorium Sálu Martinů Lichtenštejnského paláce v sobotu 18. ledna dopoledne. Na programu koncertu Českého spolku pro komorní hudbu byla díla Johanna Christiana Bacha, Jeana Françaixe, Jana Hanuše a Viktora Kalabise a šlo o hodnotný hudební zážitek.

„Na programu byla hudba 18. a 20. století.“

„Zvolená baletní hudba obou klasiků je kongeniální, přitom naprosto svébytná.“

„Ani dílu Bohuslava Martinů preparace z lůna divadelního multimédiálního prostředí nikterak neuškodila.“

Pestrý a objemný byl koncert orchestrálního cyklu Prague Philharmonia v neděli 19. ledna v pražském Rudolfinu. Pod taktovkou polského dirigenta Łukasze Borowicze na něm před orchestr předstoupili řecký flétnista Stathis Karapanos a recitátor Jean-François Ehrlich. Na programu byla hudba 18. a 20. století. Dvakrát byl zastoupen salcburský rodák Wolfgang Amadeus Mozart, jednou operní reformátor Christoph Willibald Gluck, oba coby reprezentanti hudby raného hudebního klasicismu. Polský reformátor Nové hudby Krzysztof Penderecki a světově proslulý český vlastenec Bohuslav Martinů zase v programu reprezentovali hudbu minulého století.