PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Cellistka Julia Hagen spolu s dirigentem, empatickým a neustále stoprocentně přítomným, publikum zejména v pomalých tempech naprosto oblažovala.“

„Oproti vášnivě rozevláté Jacqueline du Pré hraje Elgara niterněji, kultivovaněji, pokorněji a zamyšleněji, ale výrazově neméně intenzivně.“

„Axel Kober rozhlasové symfoniky podnítil ve virtuozitě a energii i v položení se do lyrických míst k vrcholnému výkonu.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu v dalším koncertě cyklu umístěného do pražského Obecního domu opravdu nadchnul. Především dvěma ikonickými kompozicemi Edwarda Elgara. Zásluhu na tom měli nejen hráči sami, ale také hostující německý dirigent Axel Kober a mladá rakouská violoncellistka Julia Hagen.

„Sciarrinova hudba mala v DOXe svoju chvejivú poetiku a ten správny ‚latentný‘ náboj.“

„Katzameier ku každej fráze pristupoval s maximálnou starostlivosťou, ktorá ale nepôsobila ani trochu zväzujúco.“

„Súbor je v tomto diele nesmierne prepojenou jednotkou, niekedy azda až zovretou.“

Ostravské centrum nové hudby si spravidla nekladie nízke ciele a svojim každoročných pražských projektov vtislo ambíciu už len tým, že im tradične dáva prívlastok „zásadné“. Vždy som si vravela, že prenikavosť tohoto názvu je dvojsečná. Odkazuje síce predovšetkým na to, že sa budú hrať dôležité diela daného autora, zároveň ale u publika nutne provokuje vyššie očakávania. Program Zásadný Sciarrino vo štvrtok 21. novembra tiaž očakávaní ustál s prehľadom a stal sa zásadným nielen ako zážitok, ale aj ako príspevok do celej sezóny.

„Variace Enigma jsou Elgarovou první zralou skladbou, dílem, které na něho definitivně upozornilo jako na autora hodnotné nové národní hudby.“

„Podobně jako o rok dříve ve Worcesteru, ani tentokrát se Elgar, opět sedící v orchestru, neodvážil Dvořáka oslovit…“

„Neopakovatelného novátorství Gustava Mahlera a Leoše Janáčka však nedosáhl.“

Symfonické variace Enigma Edwarda Elgara mají 125 let. Poprvé zazněly v St. James’s Hall v Londýně 19. června 1899 pod vedením Hanse Richtera, jednoho z těch v cizině narozených hudebníků, kteří Elgara podporovali a podněcovali. Skladba nebyla nikým objednána, neměla textovou oporu a trochu dráždila svou mystifikační záhadností. Přesto u veřejnosti zvítězila. Autor konečně získal dostatečné tvůrčí sebevědomí. Však už mu také bylo dvaačtyřicet.

„Vděční diváci naslouchali i z ochozu v prvním patře.“

„Kinosál nekinosál, virtuozitě Iva Kahánka a celkovému dojmu z Dvořákova Koncertu g moll neubral ani drobeček.“

„Byla to procítěná exploze odstínů, barev, poetiky i naléhavosti.“

Tři filmové hity v koncertním sále Císařských lázní, čtyři koncerty v lehce předělaném kinosále hotelu Thermal, u Vřídla mezi prameny a v někdejší Spořitelně, která je jednou z nových adres pro kulturu města na seznamu UNESCO. Skvělí interpreti, exkluzivní program, pohodová atmosféra a mnoho inspirativních setkání. Letošní Karlovarské Variace trvaly opět jen necelé dva dny, o to intenzivnější zážitek nabídly a posunuly vlastní laťku o další zářez výš.

„K myšlence propojit tyto dva příběhy a zasadit inscenaci do prostředí dětského domova, kde si ho dokonce děti a zaměstnanci ústavu i sami zahrají a zazpívají, už byl jen krůček.“

„Scéna se stává surrealistickou, do popředí vystupují části artefaktů, které působí dobře výtvarně, i když s příběhem souvisejí jen okrajově.“

„Představení vévodili manželé Plachetkovi.“

Devátý ročník festivalu pod erbem Leoše Janáčka v Brně skončil, v neděli 24. listopadu ho ukončila inscenace Janáčkovy opery. Do šest let staré inscenace Příhody lišky Bystroušky byli přizváni vzácní hosté, Kateřina Kněžíková do role Bystroušky, Adam Plachetka do role Revírníka a malou Bystroušku ztvárnila Adélka Plachetková. Inscenace ve znamení rodiny Plachetkovy tak dostala novou podobu, kterou si málokterý milovník opery chtěl nechat ujít. A skutečně, pod taktovkou Marko Ivanoviće a v režii Jiřího Heřmana se inscenace odvíjela s novým nábojem.

„Ke kompozici čtvrté symfonie inspiroval Jiřího Bezděka Nezvalův Edison oslavující počiny velkého vynálezce i sílu nikdy nekončícího tvůrčího procesu.“

„Skladatel Nezvalův text ústrojně začlenil do standardní formy symfonie.“

„Chuhei Iwasaki měl v Čajkovského Páté dobře promyšlený tempový půdorys, dynamiku a agogické změny, výtečně pracoval s orchestrálními pauzami, vytvářejícími potřebné napětí.“

Západočeská města Klatovy a Kdyně patří k pravidelným štacím Plzeňské filharmonie. V budově klatovské Stálé divadelní scény jí v rámci koncertního abonmá řady „K“ patří tři symfonické večery, šestici abonentních koncertů pak doplňují večery, v nichž se tamějším posluchačům představují další pozvaní umělci, tentokrát z oblasti komorní hudby. Páteční koncert filharmoniků byl vlastně reprízou programu, který den předtím odezněl v plzeňské Měšťanské besedě. Programovou skladbu představoval Dvořákův Karneval, Čajkovského Pátá a Symfonie č. 4 Jiřího Bezděka „Edison“ předešlého dne premiérovaná.

„Téma večera bylo možné označit za politické.“

„Dirigentovo poctivé taktování sice poskytlo rytmickou oporu hráčům, zároveň však vizuálním účinkem rušilo hudební tok.“ 

„Klasicistní vylehčenost a esprit byl dán do kontextu se známými skutečnostmi ohledně povahy autora a jeho děl. Kombinací vznikla ideální zvukovost.“

Hlavní koncertní řada orchestru Prague Philharmonia zase jednou vzbudila velký zájem publika. Proč? Orchestrálním vystoupením v hudebně nasycené Praze asi argumentovat nebudeme, u nás spíše neznámým jménem francouzského dirigenta Louise Langréeho nejspíš také ne. Důvod je tak nutné hledat ve volbě repertoáru a pokud diváci 24. listopadu skutečně přišli hlavně kvůli Beethovenově třetí symfonii Eroice, nelitovali. V Rudolfinu zazněla takřka dokonale. To „takřka“ bych možná mohl vynechat.

„Levková ukázala schopnost dokonalé intonace v kombinaci s emocionálním zabarvením.“

„Františákova interpretace byla plná důkladné techniky, rytmické preciznosti a krásných barev.“

„Marek Kozák dokáže jít daleko za hranice pouhého doprovodu.“

Koncert s titulem Duše baroka, který se konal v sobotu 23. listopadu v ostravském kostele sv. Ducha v rámci Svatováclavského hudebního festivalu, nabídl posluchačům vskutku výjimečný zážitek; vykreslil nádherný a cenný hudební obraz v provedení tří vynikajících interpretů. Sopranistka Karolína Levková, varhaník Marek Kozák a klarinetista Igor Františák přinesli citlivé, virtuózní i poučené podání barokního repertoáru a posluchači se navíc setkali s nevšedním dobovým nástrojem chalumeau, který je přímým předchůdcem klarinetu. Jako příjemný bonus byla pro posluchače připravena projekce z kůru, odkud interpreti skladby prováděli.

„Působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně.“

„Kvartet Kaprálové zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice.“

„V případě Novákova kvartetu se souboru podařilo výrazově zpřítomnit nekonečnou hudební krásu.“

Sázkou na jistotu byl koncert Janáčkova kvarteta, zařazený do posledního dne festivalu Janáček Brno 2024. Nedělní odpolední program přilákal do ústředního prostoru secesní vily Löw-Beer početné publikum určitě i díky programu: figuroval v něm Leoš Janáček a záslužně i Vítězslav Novák a Vítězslava Kaprálová.

„Když zapadá slunce, prozáří onyxovou stěnu tak, že na její zadní stěně září červené ornamenty.“

„Violoncellista vládne krásným sametovým tónem, se schopností širokého legata a kontrastní dynamiky.“

„Klavírista se projevil jako dokonalý spoluhráč.“

Festival Janáček Brno naplňuje hudbou i prostředí, kde se běžně muzicírování pro veřejnost neprovozuje. V sobotu 23. listopadu odpoledne se ve vile Tugendhat konal koncert violoncellisty Václava Petra, kdy David Mareček doprovázel na klavír, a zazněly skladby Igora Stravinského, Josefa Suka, Antonína Dvořáka a samozřejmě i Leoše Janáčka. Koncert to exkluzivní, s pohodovou atmosférou, jako za dřívějších časů.

„Milá, až dojemná byla radost ze společné hry.“

„Všichni jsme na jedné lodi.“

„Večer, který nejenže představil nadějné talenty, ale ukázal také oddanost jejich mentorů.“

Letos už počtvrté jsme měli možnost potkat se s mladými absolventy stipendijní akademie MenArt. V pátek 22. listopadu vystoupili v Atriu Žižkov, a to spolu s lektory Karlem Košárkem a Jiřím Kabátem. Příjemná atmosféra naznačila, jaké rodinné prostředí umí MenArt spolu s rodiči, žáky a jejich pedagogy vytvořit.

„Opera je především krásná stránka života.“

„Jsem velice rád, že jsem se mohl podílet na světové renesanci Pucciniho Vlaštovky, lidé si na ni už zvykli a mají ji rádi.“

„Janáčka považuji za jednoho z nejlepších skladatelů, kteří kdy chodili po planetě!“

V mládí měl Marco Armiliato našlápnuto na mezinárodní kariéru klavírního virtuosa. Dnes je jedním z nejvyhledávanějších a nejvytíženějších operních dirigentů na světě.  V Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval více než pět set představení, což je rekord mezi žijícími dirigenty. Ve Vídeňské státní opeře, kde byl v roce 2019 jmenován čestným členem, vystupoval více než třistakrát. Pravidelně vystupuje ve Veronské aréně, v obou operních domech v Berlíně, Královské opeře v Londýně, milánské La Scale nebo třeba v opeře v Monte Carlu. Tam jsme ho zastihli a požádali o rozhovor v předjímce poloscénického provedení Donizettiho opery Don Pasquale, jež se pod Armiliatovou taktovkou uskuteční 29. listopadu ve Smetanově síni Obecního domu.

„V pondělí je vzácná příležitost slyšet Beethovenovo vrcholné dílo, Missu solemnis D dur pod taktovkou Reného Jacobse.“

„Ve středu sledujte tři koncerty z uplynulé sezóny Staatskapelle Dresden, diriguje Christian Thielemann, Danielle Gatti a Jakub Hrůša.“

„V pravidelném čase nedělní opery poslouchejte Janáčkovu Její pastorkyňu z Římské opery s Karitou Mattilou v roli Kostelničky.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 25. listopadu do 1. prosince?