„Toto je realita a na lítost nemám kdy.“

„Také se mohlo lehce stát, že uděláme festival, na který nikdo nebude chodit… Ale to se neděje!“

„Staly se horší věci, než že nemůžeme udělat festival, jak jsme si jej vysnili.“

Ve čtvrtek začíná festival Smetanova Litomyšl. Kvůli koronakrizi, tedy hlavně v důsledku vládních opatření proti šíření pandemie, se koná v jiném termínu, s jiným program. Umělecký ředitel a dlouholetý dramaturg Vojtěch Stříteský se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nad sestavou vesměs komorních koncertů, které se podařilo poměrně narychlo připravit, a prozrazuje, které koncerty a opery se festivalový tým pokouší přesunout z původního programu do dalších let. V Litomyšli se museli na jaře v určitém okamžiku rozhodnout pro konečnou verzi festivalu. Nedlouho poté přišla zmírnění opatření, festival by nakonec mohl být rozmáchlejší. I o tom byla řeč…

Uvolňování restrikcí se s Vaším plánováním úplně nepotkalo. Nelitujete?

Na lítost nemáme ani čas, ani prostor. Vzniklo nikoli méně než dvacet dramaturgických návrhů festivalu ve čtyřech různých termínech a podobách. Realizujeme tu poslední verzi, dvacátou, která byla v daný čas, když už jsme museli učinit rozhodnutí, jediná možná a myslitelná. Samozřejmě, že bych mohl říci: je škoda, že jsme odpískali tu verzi třetí, která počítala s festivalem od 1. do 12. července, kde by byla bývala Česká filharmonie a Rusalka. Bylo by to již možné, ale zpětně se tímto zabývat nemůžeme. Pro případ, že by přece jen člověk měl tendenci zaplakat, je lepší, že na to opravdu není čas. A pak – buďme rozumní, staly se mnohem horší věci, než že nemůžeme dělat festival tak, jak jsme si jej vysnili… Toto je realita a na lítost nemám kdy.

Na druhou stranu je konání Smetanovy Litomyšle tak trochu zázrak, vždyť ve světě se podle zpráv mnohde neděje ještě téměř vůbec nic.

Ano, jsem s tím obeznámen, mluvím s desítkami interpretů denně a všichni mi říkají, že mají bohužel zrušeny i projekty, koncerty a představení ještě i na září a říjen… Situace není růžová. Ona ostatně není růžová ani tady u nás, v některých ohniscích se zřejmě zase něco špatného děje, nicméně my jsme neuvažovali o tom, že festival vůbec nebude. Slyšeli jsme obavy zvenčí, třeba od politiků, ale těm to přináleží, to je v pořádku, že mají starost, aby se nic nestalo. U některých lidí ale hlad po kultuře, po dobré hudbě, je bytostně větší než za normálních okolností. Na druhou stranu také nemohu nevidět, že existují i u řady milovníků hudby jisté obavy, které jim možná dokonce zabrání v letošní návštěvě. Je třeba se na to dívat naprosto rozumně, uznat důvody pro i proti. Myslím, že celý náš tým udělal hodně pro to, abychom lidem to bezčasí, které snad už máme za sebou, nějakým způsobem nyní zpříjemnili a zase vrátili trochu radosti do života, když jsme žili v takových starostech.

Dá se říci, že jste festival na okolnostech tak trochu vyvzdorovali…?

Do takového vyjádření bych se nepouštěl. Četl jsem pochvalné reakce členů správní rady festivalu: ocenili, že do toho jdeme. A nyní, když jsme skutečně jedni z mála, nejen zde, ale opravdu asi i v Evropě, tak oceňují odvahu, s níž do toho jdeme. Vždyť se také mohlo lehce stát, že uděláme festival, na který nikdo nebude chodit! Ale to se neděje, zájem zejména o některé projekty je zcela mimořádný.

Mimořádný – to znamená rychlou reakci po spuštění druhé vlny prodeje lístků, vstupenek na nový program?

Ano, zahájení a velké finále, to jsou koncerty, které zmizí vždy prakticky okamžitě. Pokaždé se samozřejmě snažíme, aby festival začínal krásně, ale letos se to podařilo opravdu velice. Zahajovací koncert s názvem Pocta Smetanovi v dané interpretační konstelaci – Pavel Haas Quartet, Adam Plachetka, Pavel Černoch, Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Jan Simon… to je moc dobré; a závěr s Josefem Špačkem a se souborem Barocco sempre giovane a opět s Kateřinou Kněžíkovou, s Adamem Plachetkou, Vilémem Veverkou a Martinou Bačovou… Tyto koncerty opravdu byly první pryč. Ale mám radost, že se prodávaly i koncerty vysloveně komorního charakteru, třeba recitály mladého pianisty Marka Kozáka, který bude hrát Smetanu a Chopina. Samozřejmě se ale nedalo čekat, že bude o všechny pořady úplně stejný zájem…

Takže nejde o náhradní řešení.

Ne. Jde o dvaašedesátý ročník Smetanovy Litomyšle, která je jiná, ale slovo náhradní bych opravdu nepoužil. Kdybychom uspořádali osm či deset koncertíků, pak bych možná hovořil o jakési náhradě. Ale my tady mluvíme o 35 pořadech v 11 dnech! To je i obrovský logistický oříšek. Doufám, že lidé ocení i nové formáty. Opravdu jde o festival zcela svébytný! Má samozřejmě svá specifika, ale to nelze jinak.

Jaké má festival hlavní linie vedle hudby Bedřicha Smetany?

Jde o tři nebo čtyři základní kořeny. Vzhledem k tomu, jak krásnou má Bedřich Smetana komorní hudbu – dua Z domoviny, klavírní trio, oba smyčcové kvartety, Vltava a Z českých luhů a hájů pro klavír na čtyři ruce, klavírní skladby, operní sbory… ale třeba i úprava Vyšehradu pro varhany… Zkrátka Smetana celým festivalem probíhá jako červená nit. U Dvořáka je výběr ještě rozsáhlejší. Velmi jsem usiloval o to, aby šlo o vyšší opusová čísla, aby se v programech objevovaly věci, které jsou z Ameriky nebo v souvislosti s Amerikou, a tak tam máme nejen smyčcový kvartet a smyčcový kvintet, které vznikly ve Spojených státech, stejně jako Biblické písně, ale také Lužanskou mši…árii z Rusalky, krásné Dvořákovy operní sbory… Zazní také Serenáda d moll… prostě reprezentativní vzorek Dvořákovy tvorby. Ale také si připomínáme výročí Johanna Sebastiana Bacha: zazní skladby pro sólové violoncello, sólový klavír, sólovou harfu a sólové housle, Bacha bude zpívat Václava Krejčí Housková a pak jsou tu varhanní nokturna Jaroslava Tůmy i Bach v programu koncertu nazvaného Chrámové toccaty. A nesmíme zapomenout na Beethovena: Česká Sinfonietta bude hrát jeho Sedmou symfonii… A ještě jedna věc, možná se to ani nedalo očekávat, ale nakonec máme i premiéry: pětici sborů s názvem Žádné sliby od Jiřího Gemrota, novodobou premiéru Kyrie od Antonia Caldary, Credo od Jana Dismase Zelenky je také novodobá premiéra… A pak speciální opus udělaný úplně pro nás: Znějící zeměpis, kdy je hlavním motivem Telemannova skladba Klingende Geographie, ale k ní se přidávají i písně a madrigaly ze 16. až 18. století, včetně dobové módní přehlídky. V podání Czech Ensemble Baroque s Romanem Válkem půjde o mimořádnou událost. V původní dramaturgii bylo také 75. výročí konce druhé světové války a to zůstává. Uvedeme Terezín Ghetto Requiem od Sylvie Bodorové, budeme hrát Dechový kvintet Pavla Haase umučeného v Osvětimi, soubor Epoque Quartet bude hrát téma ze Schindlerova seznamu od Johna Williamse. A tak dále.

Jsou ještě nějaké další skryté trumfy?

Úplně každý z pořadů, které uvádíme, i ten nejmenší komorní koncert, má velice pozorně, s velkou pečlivostí sestavenou dramaturgii. Ale pro mě by opravdovým trumfem a velkou událostí měly být koncerty Collegia 1704 k poctě stavitele Alliprandiho, potom koncert špičkového komorního sboru Martinů Voices a já osobně, jako dramaturg i jako posluchač, se velice těším na koncert souboru Philharmonia Octet, na kterém bude nejen Dvořákova serenáda, ale také Obrázky z výstavy od Musorgského a výběr z Mahlerova písňového cyklu Chlapcův kouzelný roh v podání Romana Hozy. A jelikož jsme operní festival, tak musím zmínit recitál Pavla Černocha ve Smetanově domě a troji vystoupení Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky.

Jsou nějaké koncerty, o které by měl být díky jejich programu veliký zájem, ale zájem tak veliký není?

Především nelze očekávat, že o komorní koncerty, na které běžně v Česku chodí sto nebo sto padesát lidí, případně u nás dvě stě nebo tři sta lidí, bude najednou dvojnásobný zájem. Tomu ani doba, kterou prožíváme, příliš nepřeje. Ale jsem například trošku překvapený, že není dosud tak velký zájem o koncert Pražského filharmonického sboru ve Smetanově domě, neboť tam zazní opravdu nádherné a oblíbené operní a operetní sbory, navíc jde o opravdu skvělé těleso, tak tam bych čekal, že by zájem mohl být o trochu větší…

Objevili jste nějaká nová místa pro konání koncertů?

Díky pochopení kastelánky zámku jsme se mohli vrátit do těch míst, která jsme už dlouhé roky nevyužívali. Když býval kdysi festival skromnější a kratší, hrávali jsme třeba v zámeckém divadélku nebo v zámecké kapli, a to koncerty i operní představení. Ale mají malou kapacitu! To se ovšem teď hodí. Ale nejde o nová místa. Úplně nově budeme hrát na dvorku Zámeckého pivovaru, ve francouzské zahradě zámku nebo na schodišti Regionálního muzea, to jsou všechno místa nová, která mají svojí atmosféru, svoje místo v srdcích Litomyšláků. My teď věříme, že získají i nějakou atmosféru hudební.

Spadlo všechno z původně připraveného programu tak říkajíc pod stůl, nebo jednáte či budete jednat o tom, že by se něco z toho uskutečnilo později v dalších letech?

My jsme na jaře měli celkem brzy jasno, o které tituly z toho původního plánu je opravdu mimořádný zájem, a nebylo by logické, ani správné, abychom se o některé z nich nepokoušeli do budoucna. Některé projekty jsou pryč, například Kučerův balet Tři mušketýři ostravské divadlo už nebude mít v příští sezóně na repertoáru, ale na druhou stranu řadu projektů máme v plánu. Na příští tři roky. Až tak daleko se plánuje, takže třeba chceme uvést za rok Dvořákovu ostravskou Rusalku, chceme uvést Beethovenovu Mši C dur. Odložená je premiéra Zpíváme si s Bedříškem, určitě dojde ale na projekt Když chrám rozezní žestě. Chceme ze Španělska, z Andalusie, přivézt balet Carmen ve víru flamenca a určitě bych také rád realizoval v Nových Hradech úžasný operní projekt Třikrát Ariadna. Do roku 2022 k dalšímu výročí Boženy Němcové jsme přesunuli premiéru inscenace komorní opery Jsem kněžna bláznů a také Pavlicovy Svatojánské vigilie, které ale dostanou potom jinou druhou půlku programu. A do roku 2023 jsme přesunuli galakoncert Pavla Černocha, protože u něj je kalendář tak nabitý, že jsme dřívější termín nenašli. Takže řadu projektů převezmeme do budoucích programů Smetanovy Litomyšle. A čekáme, až se setřese situace v divadlech a v orchestrech, protože i tam ještě dochází k přesunům plánů premiér. Za dva měsíce bude jasněji.

A jaký osud má Smetanova Libuše, která se měla hrát na zimním stadionu?

V roce 2021 nebude, protože tam je plán festivalu hotov natolik, že se v něm týden potřebný pro přípravu realizace Libuše prostě nenajde. Uvidíme, jaká bude situace ve festivalovém plánování a ve financích. Blíží se nám oslavy dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany v roce 2024 a je dobře že jsme na přípravě litomyšlského inscenování brněnské Libuše udělali docela už hodně práce. Ona se nám neztratí.

A objevili jste nějaké formáty, nějaká programová řešení, která v předchozích ročnících nebyla a která by se po tom letošním mohla třeba v budoucnu uplatňovat?

Na to bude lepší odpovědět až po skončení festivalu, protože nejdůležitějším kritériem pro vyhodnocení toho letošního ročníku bude ohlas návštěvníků. Také uvidíme, jaké nakonec bude počasí: to je faktor, který jsme ještě nezmínili. Jdeme do větších rizik, do risku, teď máme koncerty na zámeckém nádvoří bez zastřešení a stěhování do náhradních prostor nejsou nikdy příjemná…. Obecně nás ale asi v budoucnu čekají zajímavé časy. Zámek bude mít nového kastelána a čím dál hlasitěji se skloňuje téma velké opravy zámku, včetně toho, že bychom měli mít nové zastřešení druhého nádvoří.

Foto: archiv KlasikyPlus, archiv festivalu Smetanova Litomyšl