PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hudba má líbeznost, esprit, půvab, spád, jednoduchou působivost i přesně vyhmátnutou vtipnost.“

„Lisette Oropesa skvěle a příjemně zpívá. A má nesporný komediální talent, na jevišti řádí, publikum baví i dojímá.“

„Řada dobře odhadnutých a narežírovaných vtípků činí z inscenace to nejzdařilejší možné hudební divadlo – barevné, plastické, odhadnutelně i překvapivě pointované, hravé a zábavné.“

Lyrická opera v Chicagu střídá v listopadu v hracím plánu dva tituly. Vedle inscenace Janáčkovy tragédie Její pastorkyně, jejíž reflexi čtěte pod titulkem Hrůšova lyrická Jenůfa, je tím druhým dílem Dcera pluku od Gaetana Donizettiho. V hlavních rolích operní komedie excelují pěvci Lisette Oropesa a Lawrence Brownlee, dirigentkou mimořádně hravých představení je Speranza Scappucci.

„Jemný, atonální úvodní motiv houslí střídá silný, kulometný, nepravidelný pattern bubnu, který je rozvíjen citlivou hrou vibrafonu.“

„I přesto, že jsou motivy v navzájem rozličných metrech i tóninách, vzájemně jsou v symbióze a utváří dokonale fungující celek.“

„Ve zvyšujícím se tempu i kadenci obou nástrojů ukazují Marek Keprt i Hana Kotková absolutní preciznost a sehranost.“

Závěrečný koncert patnáctého ročníku mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc přinesl v pondělí 13. listopadu do zaplněného Atria Uměleckého centra Univerzity Palackého mimořádný program skladeb jediného skladatele Petra Kotíka. Společně s Ostravskou bandou a hosty Irenou Troupovou (soprán), Hanou Kotkovou (housle), Markem Keprtem (klavír) a Martinem Opršálem (perkuse) autor hrající na flétnu představil své starší i ranější kompozice Antonio / Collage pro sólové perkuse se vstupem houslí a lesních rohů, Two in One pro sólový klavír a housle a Many Many Women Plus.

„Novákova Bouře byla a je v České republice i ve světě uváděna velmi zřídka, ačkoliv se jedná o dílo, které bylo už na premiéře veřejností i kritikou vřele přijato.“

„Na některých místech se mi zdálo, že v důsledku delších dynamických ploch zanikaly drobné nuance, které by Novákovu hudbu předvedly v ještě větší pestrosti, barevnosti a vrstevnatosti.“

„Monumentální durové sborové vstupy byly klidným, ale důrazným vyvrcholením kompozice jak po hudební, tak obsahové stránce.“

V sobotu 11. listopadu bylo v Národním divadle v Praze provedeno dílo Vítězslava Nováka z jeho vrcholného tvůrčího období – Bouře, mořská fantazie pro sóla, sbor a orchestr na text básně Svatopluka Čecha, op. 42. Od posledního uvedení této monumentální kompozice v Národním divadle uběhlo více než půl století, jednalo se tedy o výjimečnou událost.

„Souběh hudby a politiky tak byl tematickým půdorysem, z něhož se vynořovaly pozoruhodné a umělecky vytříbené výkony výrazných hráčských osobností.“

„K tomuto promyšlenému dynamickému oblouku však Rodin dospěl aplikací otřepaných a zjednodušených postupů, což se podepsalo na zploštění celkového výsledku skladby.“

„Velký respekt si tu zasloužil zejména Vadim Gluzman, jehož distancovaný přístup zabránil, aby byla skladba zavlečena do rozvířených vod patetické nabubřelosti.“

Orchestr PKF – Prague Philharmonia si na nedělní koncert 12. listopadu připravil Čtvrtou symfonii Ludwiga van Beethovena, Koncert pro housle a orchestr č. 2 Karola Szymanowského a premiérový kus Alexandera Rodina s názvem Holy God. Vznešená náplň beethovenovských klasicistních forem, polský romantický folklor a Rodinův ukrajinský tradicionalismus se střetly na pódiu Rudolfina a díky přesvědčivému výkonu orchestru a houslisty Vadima Gluzmana daly vzniknout zdařilému propojení muzikantské kreativity s dramaturgicky rozmanitým repertoárem.

„Jakub Hrůša podtrhuje v symfonickém charakteru partitury tempově i výrazově lyrické momenty.“

„Lise Davidsen dokonale ovládá hlas v širokém spektru od jímavých pianissim po skutečně vypjatá sdělení. Její Jenůfa je dramatičtější, má vznešenost i sebevědomí. Je však uvěřitelná i v intimnějších pasážích.“

„Guthova inscenace takovou sílu nemá, ať už je důvodem režisérova poetika pohybující se trochu jinými, šedivějšími cestami, než kterými jde hudba, nebo scéna, jejíž strohost se typově míjí s expresivní naléhavostí příběhu.“

Lyrická opera v Chicagu se po dlouhé době vrátila k Janáčkově Jenůfě. Koprodukční inscenace režiséra Clause Gutha, hraná už před dvěma lety v londýnské Covent Garden, se stala příležitostí pro americký operní debut Jakuba Hrůši. Návratů k orchestrům ve Spojených státech, včetně Chicago Symphony Orchestra, má za sebou i před sebou řadu, teď mu zbývá po chicagské, druhé největší a nejdůležitější americké operní scéně, už jen Metropolitní opera.

„Tenorista Ondřej Holub, jehož soustředěný a znělý hlas potěšil chvalitebnou dikcí, s nadhledem zahájil responsorium veršem předzpěváka.“

„Mimořádně působivé bylo provedení moteta Audi coelum (Slyš nebe, má slova) pro dva tenory s continuem.“

„Trojice cinků a pozounů hrály vesměs v lahodném humánním zvuku, který se přátelsky vinul k sólových hlasům.“

Dvořákova síň Rudolfina byla 10. listopadu večer obsazena do posledního místa. Na podiu povznášely mysl publika instrumentální soubor Collegium 1704 a sesterský ansámbl Collegium Vocale pod vedením Václava Lukse. Renomovaný orchestr, činný doma i na festivalech po celé Evropě bezmála už dvacet let, opět nadchl publikum.

„Pokud jde o provedení této Partity, tak ‚je vymalováno‘.“

„Jsou to jediné skladby, které měl i v původně ohlášeném programu, a protože je nikdy nenahrál, tipnul bych si, že je nastudoval nově.“

„Obecně se mi samotná interpretace Beethovena vstřebávala velmi těžce, byla zjemnělá, kouskovaná, prioritizovala detaily, které jsem nepokládal za podstatné.“

V pražském Rudolfinu se ve čtvrtek 9. listopadu uskutečnil závěrečný koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Po pěti letech na něm opět vystoupil klavírista Piotr Anderszewski. Páteř jeho programu stejně jako posledně tvořila díla Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena, přičemž nejpravdivěji vyzněly Bachovy skladby. Ačkoliv posluchači byli koncentrovanější než obvykle, koncert se neobvykle obešel bez potlesku ve stoje.

„Chuhei Iwasaki má dílo do detailu nastudované, dirigoval zpaměti a přiměl orchestr ke skvělému výkonu.“

„Al-Ashhab přesvědčil svou lehkostí a samozřejmostí projevu.“

„Výkon jednotlivých členů orchestru byl vynikající.“

Druhým koncertem pokračovala v Plzni Platinová řada Plzeňské filharmonie. Program byl orámován provedením dvou orchestrálních děl Antonína Dvořáka a uprostřed zazněla dvě virtuózní díla pro housle a orchestr v podání vynikajícího Milana Al-Ashhaba. Celý večer byl pro posluchače mimořádným zážitkem.

„Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr je skladbou jednovětou, má formu předehry a jsou v ní použity citace z Janáčkovy Glagolské mše, které Fiala rozvádí.“

„Sólových partů dechového kvinteta se ujali členové Filharmonie Brno, všichni sólisté prokázali, že jsou mistry svého nástroje a jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Partu houslí se chopil Roman Patočka a violoncella Václav Petr, oba výsostní umělci, dokonale se doplňující, ovládající nejen brilantně své nástroje, ale především se ideálně doplňující jako interpreti.“

Filharmonie Brno postavila pro svůj první abonentní koncert v Besedním domě vedle sebe skladby dvou jubilantů, Johannesa Brahmse a Petra Fialy. U druhého si objednala skladbu – s názvem Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr večer 9. listopadu 2023 zazněla s varhaníkem Petrem Kolařem pod vedením dirigenta Roberta Kružíka její světová premiéra. Poté zahráli filharmonici ještě Koncert pro dechové kvinteto a komorní orchestr, což byla česká premiéra skladby Petra Fialy. Johannes Brahms byl připomenut Koncertem pro housle, violoncello a orchestr a moll, který přednesli sólisté Roman Patočka a Václav Petr. Repríza koncertu se koná dnes od devatenácti hodin.

„Mendelssohnovy Hebridy mají pardubičtí filharmonici dokonale zažité, hrávají je snad každou druhou sezonu, takhle propracované jsem je však neslyšel již hodně dlouho.“

„Do hry Kateřiny Javůrkové vstupuje ona pověstná osobnostní jiskra, v pravou chvíli přejde ve virtuózní smršť, před níž není úniku.“

„Způsob, jakým si v Pardubicích pohrál dirigent Yu-An Chang s Beethovenovou Pastorální symfonií, skvěle naplnil slogan večera.“

Komorní filharmonie Pardubice dala svým listopadovým abonentním koncertům připraveným, jak je ve městě na soutoku Labe a Chrudimky obvyklé, pro dvě zcela zaplněná hlediště Sukovy síně Domu hudby název Strhující živel.

„Přijde mi hluboce atraktivní, jakým způsobem klavírista tělesně vyjadřoval svoji pódiovou svrchovanost.“

„Kožuchinovo frázování bylo lidské a povědomé, podřizovalo se výpravě, měl jsem pocit, že osobně bych chtěl vést melodie úplně stejně.“

„Myslím si, že pochopení pro ten jevištní prvek je hlavní příčinou, proč v dobách Franze Liszta vznikla tradice hry zpaměti.“

Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného v úterý 7. listopadu vystoupil pianista Denis Kožuchin s díly Franze Liszta a György Ligetiho. Jeho interpretace byla vkusná, povznášející, pokorná i troufalá, vzbuzovala emoce. Jen hra vysokého romantického repertoáru z not mu zbytečně ubrala na prvku nebezpečí nebo zázraku.

„Houslový part evokuje zklidňující se dech při upadání do spánku.“

„Rozcestí pro smyčcové kvarteto je až minimalistickou skladbou. Patrné je důkladné zužitkování barevných možností smyčcových nástrojů.“

„Posluchači se ponořili do hlubin idejí autorů a hudebního poselství, které se skrývá v jejich kompozicích.“

Patnáctý ročník mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc pokračoval čtvrtým a předposledním koncertem. Večer s podtitulem ŠTOCHL!!/LUKEŠ!! dával již dopředu jasně najevo, že v programu budou hrát prim právě skladby Ondřeje Štochla a Jiřího Lukeše, již se zhostili i role interpretů. Kromě kompozic Štochla a Lukeše zazněly i díla Sofie Gubajduliny a Pavla Zemka-Nováka.

„V současnosti má Voseček v seznamu svých opusů opery čtyři, hudbu ke dvěma filmům a přes dvacítku dalších skladeb.“

„Tři hlavní editoři sbírky byli odsouzeni za rouhání a za veřejné pohoršení.“

„Bruckner ji stále přepracovával, poněvadž se snažil lépe a lépe zvukomalebně vyjádřit romantiku přírody.“

Stalo se dobrým zvykem, že naše přední symfonické orchestry podporují soudobé skladatele, ať už rezidenčními pobyty nebo přímými objednávkami děl. Tradicí se to stalo i u Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který si na úvodní koncert letošní sezóny pod vedením hostujícího dirigenta Roberta Jindry objednal skladbu u česko-rakouského skladatele Šimona Vosečka. Světová premiéra zazněla za účasti skladatele v pondělí 6. listopadu v Rudolfinu.

„Nadešel čas, aby i Dvořákova hudba, od jejíhož vzniku uplynulo více jak jedno století, se stala předmětem hledání původního tvaru, v jakém byla vnímána dobovými posluchači.“

„Jako výsledný tvar nás potěšil vláčný, v dílčích úsecích agogicky bohatě utvářený tempově-melodický průběh hudebního dění, svou proměnlivostí subjektivněji tónovaný, než na jaký jsme zvyklí v podmínkách současného, spíše věcného a rychlejšího sdělení.“

„Také v Osmé symfonii – komponované i uvedené o dva roky dříve než předehra V přírodě – bylo i pro oko potěšením sledovat výkon Marka Štryncla.“

Doba, kdy převládal názor, že stylově poučená hudební interpretace se vztahuje jen na historicky vzdálená období hudební historie, je nenávratně pryč. O tom, že takzvaně stará hudba nutně nemusí být jen hudba starobylá, a že předmětem revivalistického zájmu se může stát dokonce odkaz národních klasiků 19. století, přesvědčil koncert souboru Musica Florea 31. října v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze.

„Ve tři hodiny odpoledne mi ještě nestihl vytrávit těžký oběd, naopak během druhé poloviny koncertu už z důvodu nedávného posunu času byla příliš brzy tma.“

„Z Geniušene jsem obecně měl dobrý pocit, v její povaze opravdu je něco osobitě energického a umí jít s kůží na trh.“

„Možná jsem nedokázal strávit program, ve kterém mi chyběla nějaká pořádná ‚odměna‘, něco, co by mě dokázalo pomyslně víc roztancovat nebo rozezpívat.“

V neděli 5. listopadu v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného proběhl jediný odpolední koncert, který se zároveň jako jediný konal mimo Dvořákovu síň Rudolfina. Schopná klavíristka Anna Geniušene vystoupila v Sále Martinů na pražské HAMU s myšlenkově podnětným programem, který však v koncertní praxi možná příliš nefunguje.

„Pianistka dokázala svou duchovní ‚prorostlost‘ s příjmením Páleníček.“

„Dílo s temným námětem a ponurého vyznění hrála citlivě i s rozmyslem, přesto však mohla sušší pedalizací podtrhnout jeho naturalismus.“

„Tzv. ‚perličkovou‘ techniku a schopnost rovné hry v závratném tempu Jitka Čechová projevila v kratší Toccatě Jaroslava Ježka. Kratší, o to více však hutné.“

Nejen Klavírní festival Rudolfa Firkušného v těchto dnech sytí Prahu klavírním uměním. 6. listopadu se v Anežském klášteře o slovo přihlásil i bechsteinovský cyklus Hybatelé rezonance, představující tuzemské pianistické špičky, a tentokrát program obstarala Jitka Čechová, známá specialistika přes dílo Bedřicha Smetany. V poslední době se však „první dáma českého klavíru“ vydává i do mladších českých vod a právě poslední pondělí představila pečlivě dramaturgicky vystavěný recitál zahrnující například i skladbu Josefa Páleníčka, jejího tchána.

„Studie pro smyčce je skladba, kterou Haas napsal v Terezíně. Dirigoval ji tam také zachránil Karel Ančerl.“

„Druhým číslem byl Koncert pro trubku a smyčcový orchestr dalšího brněnského skladatele, Petra Fialy.“

„Po přestávce zaznělo Rekviem d moll Wolfganga Amadea Mozarta, na které se publikum především těšilo. V podání Jihočeské filharmonie znělo v sále Besedního domu úměrně prostředí.“

Český filharmonický sbor Brno má za sebou rušnou zahraniční sezónu, ale ve svém městě nezapomíná na abonenty. Na druhém abonentním koncertě, který se konal v neděli 5. listopadu v Besedním domě, se představil sbor spolu s Jihočeskou filharmonií z Českých Budějovic, kterou řídil Marek Šedivý, dirigent opery Národního divadla moravskoslezského.

„Měla jsem dojem, jako bych byla na návštěvě u pana profesora Klánského v obýváku a jen tak mimochodem poslouchala Beethovenova díla z různých tvůrčích období.“

„Čas plynul napříč variacemi tak přirozeně, vše se dělo tak nějak samo, agogika i hudební struktura se vynořovala tak, jak jí bylo vlastní.“

„Oproti Ivanově ‚zenovému klidu‘ první poloviny koncertu přišel Lukáš s velkou energií, kterou dal do své interpretace dal od první noty.“

V neděli 5. listopadu se v rámci festivalu Rudolfa Firkušného uskutečnil koncert v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Vystoupil na něm renomovaný klavírista Ivan Klánský s díly Ludwiga van Beethovena a pro druhou polovinu koncertu si přizval svého syna Lukáše, společně provedli čtyřručně druhou řadu Dvořákových Slovanských tanců. Večer, kdy na některých místech v České republice bylo možné pozorovat polární záři, se v Rudolfinu nesl také v duchu něčeho nebeského.

„První festivalový večer stanovil laťku kvality neobyčejně vysoko.“

„Interpreti Mozarta hráli naprosto přesně, s lehkostí, noblesou a zpaměti, jako ostatně celý svůj pražský program.“

„Pro posluchače, kteří Svěcení jara znají z orchestrální verze, je nepředstavitelné, že by toto dílo mohlo existovat jen v jednom témbru. Jussenovi nás však přesvědčili o tom, že i v této restriktivní verzi může dílo fungovat.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného vstoupil letos již do druhého desetiletí své historie. V Praze se koná v návaznosti na Pražské jaro každoročně na podzim. Současný ročník je sestaven z pěti koncertů ve Dvořákově síni Rudolfína a v Sále Martinů HAMU.

„David Radok se podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf.“

„Nelehkým úkolem pro Kučeru bylo zvolit vhodný hudební jazyk, který by konvenoval s Puccinim a současně byl autentický.“

„Sympatické na Radokově režijním přístupu je zejména to, že používá scénu výtvarně jen strohou, či spíše náznakovou.“

Projekt Don Buoso, Gianni Schicchi měl v pražském Národním divadle 3. listopadu 2023 premiéru a Radok se na něm podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf. Tím dobrým nápadem bylo uvedení opery Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho v novém inscenačním kontextu. Dříve se tato komická jednoaktovka na operních scénách uváděla ve spojitosti s různými jinými, rovněž jednoaktovými tituly. Nešlo však o spojení pevně ustálená.

„Martin Glaser a šéf opery Jiří Heřman připravili velké entrée ministru kultury Martinu Baxovi, aby společně, před zraky publika, stvrdili podpisem Memorandum o spolupráci.“

„Na jevišti seděli členové orchestru Janáčkovy opery a čekali na svoji příležitost se konečně ukázat v záři reflektorů, zatímco jindy jsou bezpečně ukryti v příšeří orchestřiště.“

„Zdá se, že Festival Janáček Brno 2024 má dobře našlápnuto a je se na co těšit, ta smršť světových Janáčkovských inscenací v hvězdném provedení, to v Brně ještě nebylo!“

Festival Janáček Brno je bienále, které bude realizováno v listopadu roku 2024, tedy v roce České hudby. Jeho „nastartování“ koncertem už v sobotu 4. listopadu 2023 však mělo své důvody. Byla odtajněna dramaturgie festivalu a jednotlivé tituly jdou již do prodeje a představitelé Národního divadla v Brně, kteří jsou organizátory, dostali dar od Ministerstva kultury – memorandum o spolupráci pro rok 2024 i 2026 a zajištěné financování. Tohle velkorysé startovné přijel stvrdit ministr kultury osobně.

„Ve skladbě Č. 36 – ‚NONcert pro lesní roh‘ Richarda Ayrese jde o hudbu svým způsobem programní, respektive o její vtipnou a nekompromisní karikaturu. A zároveň o podívanou scénickou.“

„Dirigent Chuhei Iwasaki s Filharmonií Hradec Králové prokázal smysl pro dramatičnost i nejednoznačnost situace.“

„Teď již jde jen o to, aby se z provedených skladeb nestaly po českých premiérách hned derniéry. Přítomnost rozhlasových mikrofonů však v tomto směru dává naději.“

Vyvrcholením devatenáctého ročníku Hudebního fóra Hradec Králové, festivalu soudobé zahraniční orchestrální tvorby uváděné v českých premiérách, se stal v pátek 3. listopadu třetí koncert, tematicky zaměřený na skladby související s operami tří současných skladatelů, pojmenovaný ovšem po „koncertantním“ dílku uvedeném v jeho středu a výrazně využívajícím divadelních prvků. Publiku v Sále Filharmonie Hradec Králové, ale i posluchačům Českého rozhlasu D-dur, se tak dostalo vzácné možnosti seznámit se s kompozicemi, jejichž živých provedení se zřejmě vyskytne v našich končinách jako příslovečného šafránu i v blízké budoucnosti. Ve všech případech přitom šlo o hudbu sdělnou a posluchačsky vstřícnou, což dokázalo její vřelé přijetí vyjádřené nadšeným, upřímným a dlouhotrvajícím potleskem auditoria. V dobrém světle se opět předvedla domácí Filharmonie Hradec Králové, jejíhož řízení se tentokrát ujal v Česku již řadu let trvale usazený dirigent japonského původu Chuhei Iwasaki.

„Spontánní reakce diváků… Těžko se jí podaří vyvolat některému z dnešních režisérů a scénografů.“

„Dirigent Carlo Rizzi vedl představení nádherně, zažitě, s nadhledem a současně s obrovskou empatií věnovanou příběhu i pěvcům.“

„Marcello je díky Plachetkovi – hned po ústřední dvojici a před Musettou – opravdu důležitou postavou příběhu.“

Newyorská Metropolitní opera opětovně – pokolikáté už? – obnovila čtyři desítky let starou, ale nadále nadčasovou a ideální inscenaci Pucciniho Bohémy, kterou jako režisér i scénograf vytvořil Franco Zeffirelli. Není to však žádné muzeum – jde o mimořádně přirozeně vyprávěný příběh, neméně přirozeně navázaný na hudbu. Té dává dirigent Carlo Rizzi až překvapivě velkou lyriku…

„Dnes je budova pro koncertní provoz velmi žádaná a přitahuje návštěvníky do města i jako architektonická rarita.“

„Jednotlivé nástroje srozumitelně artikulovaly a přitom se ve skupinách prolínaly do kompaktní materie, která se s ostatními nástroji propojovala do jednotného, barevně se lesknoucího proudu.“

„Postludium varhaník Petr Kolář zahrál s neuvěřitelným nábojem na místních nových varhanách, mohutná vlna zalila prostor a valila se na posluchače, kteří zůstávali ohromeni.“

V polské Wroclavi hostovala 3. listopadu 2023 Filharmonie Brno. V novém koncertním sále brněnští hudebníci uvedli Glagolskou mši Leoše Janáčka. Zpívali Pavla Vykopalová, Jana Hrochová, Aleš Briscein a Jozef Benci a Chór Národoweho Fóra Muzyki se sbormistrem Lionelem Sowem. Pod vedením dirigenta Dennise Russella Daviese zazněla ještě Symfonie č. 7 Antonína Dvořáka.

„Brzy po začátku rozvíjejícího se příběhu Kvartetu e moll asi nejvíce upoutala křehká struktura zvukového obrazu, a to jak ve smyslu vertikálního celku, tak v krátkých promluvách jednotlivých nástrojů.“

„V pojednávané interpretaci Hagenova kvarteta se však právě obsah jednotlivých vět stal východiskem nesmírně kreativního dotváření ad hoc.“

„Beethovena lze jistě hrát různými způsoby, Hagenovo kvarteto ovšem ukázalo, že jinak zároveň může znamenat dost radikální překvapení.“

Ne každý koncert má tak vysoko nastavenou pomyslnou „laťku“ – s faktorem značného očekávání bylo bezpochyby konfrontováno vystoupení smyčcového kvarteta Hagen Quartett 25. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Očekávání bylo o to napjatější, že na programu byla dvě díla téhož autora, Ludwiga van Beethovena. Obě mají punc jedinečných počinů v rámci kvartetní tvorby svého autora i daného žánru vůbec.

„Čtveřice členů souboru včetně dirigenta vzala do rukou neobvyklý elektrický hudební nástroj zvaný otamatone.“

„Autorem díla Hibiki je ředitel festivalu MusicOlomouc Marek Keprt, který se netají tím, že si rád hraje se slovy.“

„Obzvlášť vokály jsou náročné na intonaci a obě zpěvačky předvedly výborný výkon, který je o to pozoruhodnější, že používaly pouze jednu ladičku.“

Druhý koncert patnáctého ročníku festivalu MusicOlomouc, který má podtitul Composers!!, zavedl v neděli 29. října posluchače do Atria Uměleckého centra Univerzity Palackého. Hlavním hrdinou večera měl být estonský dirigent, skladatel a hráč na klavír, kontrabas a otamatone, Arash Yazdani. Ten přijel na festival po dvou letech se svým souborem Ensemble for New Music Tallinn, jenž vystoupil ve složení houslista Toomas Hendrik Ellervee, violistka Talvi Nurgamaa, violoncellista Paul-Gunnar Loorand a klavíristka Talvi Hunt. Koncert nabízel posluchačům dynamický program složený z děl Iva Medka, Arashe Yazdaniho a Marka Keprta.

„Jan Novák je dalším z mladých hráčů, jejichž zrání se vyplatí sledovat. Dvořákův Mazurek vyzněl v jeho podání energicky a suverénně, lyrické pasáže něžně, zaujal svými sytými hlubokými tóny a zářivými výškami.“

„Skladba i její provedení velmi zaujaly, Kristina Nouzovská Fialová předvedla celou šíři svého umění – od vynikající techniky, bravurní orientace v těžkých rytmických částech a výborně zahrané kadence.“

„Forte i ztišení, humor i tragičnost se zkoncentrovaly do vystoupení, které bylo právem nadšeně aplaudováno.“

Cyklus Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté vstoupil zahajovacím koncertem 31. října do svého 32. ročníku. V Dvořákově síni Rudolfina se vedle svého zakladatele a uměleckého ředitele představili mladý houslista Jan Novák, violistka Kristina Nouzovská Fialová, violoncellista Petr Nouzovský, Český filharmonický sbor Brno a Komorní filharmonie Pardubice řízená Jakubem Kleckerem. Večer měl slavnostní ráz – byl poctou sbormistru, skladateli a pedagogovi Petru Fialovi.

„Podstatou je skvělý nápad. Idea Tomáše Ondřeje Pilaře, jak přirozeně vtáhnout do říše artificiální hudby nejmladší myslitelné publikum.“

„V komediálně laděných interakcích s publikem doslova perlil herec Tomáš Žilinský.“

„Vrcholem zvoleného programu byly Smetanova Vltava a slavné Andante Haydnovy Symfonie G dur ‚S úderem kotlů‘ s interakcemi dětského publika.“

Za skutečnou senzaci na poli hudebně výchovné aktivity lze označit start operního souboru Jihočeského divadla do nové sezóny pod názvem Nevýchovný koncert. Premiéra zajímavého projektu byla uvedena 31. října v divadelním sále DK Metropol, netypicky dopoledne v deset hodin.

„Riccardo Minasi dirigoval bez taktovky a všechny Mozartovy skladby svého debutu u Berlínských filharmoniků řídil zpaměti.“

„Haffnerovu symfonii zahrál orchestr až s působivým moderním leskem znění.“

„V Concertone pro dvoje housle a orchestr C dur dirigent nádherně pracoval s vedením motivů a témat i vnitřními gradacemi směřujícími k radosti.“

Italský šéfdirigent Mozarteum Orchestra Salzburg Riccardo Minasi debutoval minulý týden u Berlínských filharmoniků a v koncertní síni Filharmonie, která si v současnosti připomíná šedesát let od slavnostního otevření, přednesl před vyprodaným hledištěm program děl klasicistní hudby Wolfganga Amadea Mozarta.

„Okouzlující vyrovnanost všech čtyř hlasů v jednotlivých sólech a celkově svěží provedení celé věty dalo hned od začátku jasně najevo, že tento večer přinese výjimečný hudební zážitek.“

„Heroldovo kvarteto hrnulo celou čtyřicetiminutovou skladbu v jednom velkém, komplexním celku, kterému nechyběla barevnost, vnitřní napětí, tah ani energie.“

„Dlouhé bouřlivé ovace vestoje byly zaslouženou odměnou za živelnou energii, kterou soubor posluchačům naservíroval.“

Heroldovo kvarteto je již dlouhá léta stálicí mezi špičkovými komorními soubory na české hudební scéně. V letošním roce slaví soubor ve složení Petr Zdvihal, Jan Valta (housle), Karel Untermüller (viola) a David Havelík (violoncello) úctyhodné 25. výročí založení. Slavnostní koncert k tomuto jubileu se konal poslední říjnovou neděli v Průhonickém zámku. Průvodního slova se ujali Václav Hrubý, viceprezident společnosti RegioArt a spoluzakladatel koncertního cyklu Sukův hudební Štiřín (nyní Zámecká hudební setkání v Průhonicích), a prof. Jiří Hlaváč, pedagog na pražské HAMU, předseda Rady Asociace hudebních umělců a vědců a člen Nadace Bohuslava Martinů či Nadace Život umělce. Zcela zaplněný Rytířský sál potvrdil nejen slavnostní náladu tohoto podvečera, ale také vysoké renomé Heroldova kvarteta.