PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mahan Esfahani povýšil svou hrou cembalo na výsostně zajímavý nástroj s celou škálou barev a dynamiky.“

„Hille Perl rozehrála svou violu da gamba způsobem uchvacujícím jemností, samozřejmou technikou, výrazovou vytříbeností a citem pro souhru.“

„Zvukové sepětí obou nástrojů bylo rozkoší pro uši, navyklým robustnějšímu zvuku jiných instrumentů, tónová artikulace i souhra v agogice se blížily dokonalosti.“

Další z mimořádných večerů připravil posluchačům Český spolek pro komorní hudbu. Na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina se ve středu 3. ledna setkali hráči uvyklí potlesku věhlasných koncertních síní, cembalista Mahan Esfahani a hráčka na violu da gamba Hille Perl. Zaplněnému pražskému sálu předvedli, jak působivý je souzvuk nástrojů, které neslýcháme příliš často.

„Dirigent Petr Popelka nasadil sice očekávanou orchestrální vichřici, ale se strhující vitalitou; pak vedl průběh legendárního kusu s důslednou pozorností k detailům.“

„Nepřeslechnutelný tón pikoly, který z hudby Smetany báječně ‚trčel‘, se nesl sálem i v následující skladbě.“

„Bradshaw rozehrál své sólo neokázale, s klidem a jistotou, tak prostě a civilně, jak prošel podiem ke klavíru.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu dával svůj Novoroční koncert v úterý 2. ledna 2024 ve Dvořákově síni Rudolfina za hojné účasti publika. Na programu byl jako první Smetana, což je v roce jeho dvousetletého výročí narození u českého a navíc veřejnoprávního rozhlasu možno považovat za povinnost. Pak už se hrála hudba 20. století – Richard Strauss, Gershwin a Bernstein. A místo plánovaného vystoupení amerického jazzového pianisty Eldara Djangirova hrál na klavír Ryan Martin Bradshaw. Novoroční, mimořádný koncert měl jednu kvalitu navíc – vzrušující dynamiku s vítězným forte.

„Ve dvou jednovětých skladbách Antonína Dvořáka naplno a suverénně využil daný prostor houslista Jiří Vodička.“

„Předehra k Prodané nevěstě – v posvěceném okamžiku mistrovský kus v neméně mistrovském provedení, jakého by nedocílil žádný jiný orchestr na světě.“

„Rapsodii v modrém zahrála pianistka Olga Kern s obrovskou energií v rozpětí od romantismu rachmaninovovského typu po dobovou populární hudbu.“

Rok české hudby 2024 otevřela Česká filharmonie na Nový rok večer programem přenášeným televizí, který zazněl v Rudolfinu už odpoledne a také předtím na Silvestra. Stejně jako Marek Eben ve svém nenapodobitelně laskavém a trošičku hubatém průvodním slovu, ani dirigent Jakub Hrůša v něm nenechal náhodě žádný detail. Za přispění houslisty Jiřího Vodičky a klavíristky Olgy Kern se ze sledu populárních čísel od českých mistrů a od Gershwina od prvních do posledních okamžiků stala hudební událost.

„Dvořákova hudba přinesla pohodovou atmosféru a zvědavost na další program.“

„Mix symfonické a jazzové hudby byl umocněn ozvučnou deskou, na které do rytmu hudby stepovala Martina Konečná.“

„Dirigentovi se podařilo vybičovat orchestr k vrcholnému, až živočišnému výkonu, za který se mu dostalo bouřlivých ovací.“

Filharmonie Brno pořádá koncerty na Nový rok pravidelně již od svého založení v roce 1956. Letos, v Roce české hudby, pod taktovkou amerického šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, zvolila neotřelý česko-americký program. Suitu A dur „Americkou“ Antonína Dvořáka vystřídal Koncert pro step a orchestr Mortona Goulda se stepařkou Martinou Konečnou, následovala Suita pro orchestr Porgy a Bess George Gershwina a závěr patřil Bohuslavu Martinů a jeho skladbě Le Jazz. Odlehčený, přesto precizně provedený program publikum nadchl.

„Chuhei Iwasaki akcentoval etnickou pestrost jako jednu z neodmyslitelných vlastností hudební kultury.“

„Rafinované rytmiky v Prelude, Fugue and Riffs Leonarda Bernsteina se s úspěchem jako sólista zhostil Jan Oblištil, první klarinetista orchestru.“

„Jako výtečný sólista se ve virtuózní Tarantele Giovanniho Bottesiniho představil další člen orchestru, vedoucí kontrabasové skupiny Václav Hořák.“

Ta tam jsou naštěstí léta, kdy se v porevolučním období v Plzni rozhodovalo o existenci symfonického tělesa. Velký sál Měšťanské besedy, který se v posledních hodinách loňského roku zaplnil doslova do posledních čtverečních metrů, mohl někdejší skeptiky opět přesvědčit o tom, že Plzeňané klasickou hudbu potřebují. Zásadní roli hraje v Plzni i jistá hrdost na nikdy nepřerušenou tradicí tamějšího kulturního života, zároveň pak i vědomí nezbytnosti ji soustavně podporovat. Návštěvníky silvestrovského podvečerního koncertu 31. 12. nebyli jen abonenti koncertních řad, skladba posluchačů byla pestřejší, mnozí přijeli dokonce i ze vzdálenějších míst. Šéf Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki tentokrát zvolil program, který se výrazně lišil od toho, co orchestr předvedl v posledních letech, včetně loňského roku.

„Na koncertní podium vešla s flétnou v ruce Jana Semerádová vedouc hrstku svého souboru – seznam instrumentalistů se vejde do tuctu.“

„Ve své úloze se Cornelia představila jako pokorná tlumočnice Bachovy kantáty.“

„Collegium Marianum zinscenovalo Kuhnauovu kantátu jako koncertní, pódiově atraktivní a hudebně přívětivé dílo s výstižným duchem vánoc.“

Kostel svatých Šimona a Judy na pražském Starém Městě oblehli 30. prosince roku 2023 návštěvníci koncertu souboru Collegium Marianum. Večerní představení se konalo v rámci 23. cyklu Barokní podvečery s mottem Telemann a Evropa. Vydařené setkání souboru s jeho ctiteli, poslední v roce, mělo charakter vánočního posezení. Tak to bylo pojednáno programem s titulem Puer natus est.

„Dirigent Jakub Klecker dokázal z této hudební materie vykouzlit barevný a napínavý hudební obraz.“

„Sbor měl nejtěžší pozici, přesto si jeho projev uchoval vyrovnanost, propracovanou dynamiku i čistou intonaci.“

„Zaujala také echa sólového sopránu ze sboru, kterých se s přesnými intonačními i rytmickými vstupy excelentně zhostila Tereza Hromádková.“

Vánočních koncertů je v tomto čase mnoho a všechny dýchají sváteční a pohodovou atmosférou. Ve středu 27. prosince zaznělo v kostele sv. Augustina na Kraví hoře v Brně Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha v podání Českého filharmonického sboru, orchestru Czech Virtuosi a sólistů Terezy Zimkové, Moniky Jägerové, Matúše Šimka a Tomáše Šelce. Koncert řídil dirigent Jakub Klecker.

„Najväčšiu prednosť večera pre mňa pritom predstavoval výkon Arnheiður Eiríksdóttir.“

„Každá zo speváčok bola, prirodzene, v rámci koncertu nositeľkou trochu iného naturelu a prejavu.“

„Akrobatická ária bábiky Olympie bola v interpretácii Marie Sardaryan obdivuhodnou ekvilibristikou.“

V predvianočnom týždni si agentúra Nachtigall Artists, presnejšie jej Spolek přátel hudebních talentů, pripravila pre svojich poslucháčov ďalší z komorných recitálov na Novoměstské radnici. Protagonistkami boli sopranistka Maria Sardaryan a v podstate domáca mezzosopranistka, členka Opery ND Arnheiður Eiríksdóttir. Za klavírom sedel osvedčený Ahmad Hedar. Sviatočné melódie síce 19. decembra (takmer) nezneli, poslucháčsky ústretová dramaturgia ale formátu vianočnému koncertu zodpovedala celkom presne.

„To si operní režiséři (či v tomto případě režisérky) opravdu myslí, že mají stejný cit pro hudbu a drama jako měl Mozart?“

„Režisérce nestačila Mozartova hudba k jeho opeře La finta giardiniera, a tak ji „doplnila“ nejen další Mozartovou hudbou, ale i předtočeným smíchem a dokonce současnými televizními znělkami.“

„Hudební doprovod, který poskytl soubor La Folia Barockorchester, byl vskutku spíš doprovodem k halasné show, než nastudováním Mozartovy opery.“

Hlavně ať se to odehrává v současnosti, ať je tam co nejvíc akce a útočí to na bránice diváků! Tak by se daly shrnout výchozí myšlenky dnešních režisérů při inscenování komických oper (nejen) Wolfganga Amadea Mozarta. Z tohoto proudu nevybočuje ani produkce opery La finta giardiniera, uváděná v rámci sezony Theater an der Wien v Komorní opeře na vídeňské ulici Fleischmarkt.

„Dívčí sbor a instrumentální ansámbl celý večer prokazoval nerozlučný soulad a propojení.“

„Na některých sólových výkonech byla znatelná mírná nervozita. Možná to zní překvapivě, ale bylo to ve výsledku příhodnější, než kdyby sólové pěvecké party zpíval někdo nadmíru suverénním a sebevědomým přístupem.“

„Provázání všech interpretačních aspektů zajistila bezvadná souhra a decentně tvarovaná dynamika, která nikdy nevkročila do území patosu či hry na efekt.“

Jak zní cesta světla? Odpověď nabídnul koncert z cyklu Hudební výlety, který pořádá Svatováclavský hudební festival. Unikátní loňská nahrávka Cesta světla skladatele a multiinstrumentalisty Jiřího Slavíka zazněla v živém provedení Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Dějištěm se 19. prosince stal Evangelický Kristův kostel v Ostravě, jehož akustické podmínky českým a moravským koledám spolu s výkony interpretů vtiskly pečeť výjimečného okamžiku.

„Galuppi byl nadaný melodik, se svými nápady si uměl pohrát. Na druhou stranu nějaká hlubší charakteristika chybí, celé dílo působí prostince, prvoplánově, posunuje se od jedné líbezné melodie k druhé.“

„Helsinki Baroque Orchestra hrál čistě a elegantně, vytěžil z hudby mnoho jemného kouzla, což se bohužel nedá říct o vokálním ztvárnění partů Adama a Evy.“

„O třídu lepší byla mezzosopranistka Sonja Runje, která v partu Anděla spravedlnosti předvedla barevný, znělý hlas a intonačně jistý výkon.“

Skladatel Baldassare Galuppi dnes nepatří ani k nejznámějším, ani nejhranějším italským autorům, v 18. století se však řadil k nejúspěšnějším. Vídeňské Theater an der Wien, jehož dramaturgie byla vždy vynalézavá, uvedlo 18. prosince koncertně Galuppiho oratorium La caduta di Adamo (Adamův pád). Nepamatuji se, že by někdy zaznělo u nás, proč si ho tedy neposlechnout?

„Wojciech Rodek orchestr velice striktně vedl přesným a čitelným dirigentským gestem, což zajistilo (až na výjimky) dost přesnou souhru tělesa a intonační přesnost.

„Má smysl s tímto tělesem provádět hudbu, která je zaměřená na hudební fajnšmekry, když nezbývá energie/síly/schopnosti na dotažení těchto děl k detailnímu vypracování?“

„Bylo zřejmé, že Eva Garajová výraz nepředstírá, ale že jde skutečně o vnitřní, hluboký prožitek.“

Vánoční gala – Mladé hvězdy Visegrádu vánočně. Tak zněl název koncertu, který se jako součást festivalu České doteky hudby odehrál 19. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU. Program se sice vánoční atmosféře, na kterou láká titul hned dvojnásobně, výrazně nepřibližoval a místo slibovaných vycházejících hvězd byli obsazeni na hudební scéně již etablovaní umělci, slibovaný netradiční repertoár se však opravdu konal. Slovenskou mezzosopranistku Evu Garajovou a maďarskou harfistku Kláru Bábel na pódiu hudebně „podpořila“ Severočeská filharmonie Teplice pod vedením polského dirigenta Wojciecha Rodeka.

„Komunikaci mezi tolika účinkujícími dokázal udržet a vybalancovat dirigent Jakub Klecker, který si akci viditelně užíval.“

„Hlavní protagonista Jiří Pavlica byl motorem celého koncertu. Od počátku navodil přátelskou a důvěrnou atmosféru.“

„Večer byl prodchnutý radostí, pohodou a vědomím, že šťastný je ten, kdo dělá šťastnými ty druhé.“

Brněnský projekt Jiřího Pavlici je součástí narozeninového turné po mnoha různých českých městech. V každém městě využívají pro tuto příležitost vlastní hudební zdroje, v Brně došlo logicky ke spojení symfonického orchestru a sboru dětí a mládeže Kantiléna. Vyšel z toho svěží, půvabný a emotivní večer, který byl ve středu 20. prosince zasazený do prostoru sálu Bobycentra.

„Mše byla hrána s obvyklou precizností nástupů obou těles a sólistů.“

„V hybném tempu na pozadí orchestru a sboru splývali pěvci v prosebné litanii s duchem aklamace.“

„Orchestr posílily tři trubky a kotle a viditelně vygradovaly náladu hudby, která se stala vitální, dynamickou a pulzující koncertní událostí.“

V úterý 19. prosince večer patřila Dvořákova síň Rudolfina duchovním kompozicím dvou barokních velikánů. Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 uvedl mši Missa Corporis Domini Jana Dismase Zelenky a Magnificat in D Johanna Sebastiana Bacha. Dvě díla komponovaná pravděpodobně v rozmezí několika málo let, dvě díla rozdílné stavební sevřenosti sblížená interpretací.

„Mnozí posluchači se shodují, že koncerty tohoto cyklu nepatří mezi koncerty tradiční, tedy umí oslovit důmyslnou dramaturgií a skladbou interpretů.“

„V projevu Karolíny Cingrošové nebylo absolutně nic rušivého, interpretace byla velmi přirozená a jemně propracovaná.“

„Členové sboru zpívaly nenásilně, poněkud křehce, hudba působila místy jako z jiného světa.“

Festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté letos vstoupil do 32. ročníku na konci října koncertem v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Po listopadovém koncertu v sále Pražské konzervatoře se dostalo i na Vánoční setkání v Betlémské kapli, které se uskutečnilo v úterý 19. prosince. Program byl pestrý a příjemný na poslech i pro posluchače, kteří koncerty klasické hudby pravidelně nenavštěvují.

„S taktovkou v ruce Tomáš Brauner stále překypuje energií až mladickou a nečiní mu sebemenší problém nasadit závratné tempo.“

„Adam Plachetka ohromuje přirozeností, působí jako uvolněný živel plný lidskosti a přitom zároveň coby naprostý profesionál, jehož nikdo a nic nerozhodí.“

„Tenhle pěvec by snad byl schopen odzpívat všechny hlavní mužské party Figarovy svatby sám.“

Komorní filharmonie Pardubice se letos rozhodla nepořádat speciální vánoční koncert. Nebude hrát ani tradiční Rybovu Českou mši vánoční ani něco podobného loňskému překvapení, jakým se stalo pardubické nastudování Vánoční kantáty Leopolda Koželuha. Přesto hodnotný předvánoční zážitek svým posluchačům nabídla, když pozvala do zdejšího Domu hudby basbarytonistu Adama Plachetku, jehož recitál z operních děl Wolfganga Amadea Mozarta vyplnil druhou polovinu prosincových abonentních večerů v Sukově síni.

„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.

„On kupodivu hraje na moderní nástroj z roku 2000 z dílny houslaře Petera Greinera, zatímco ona na nástroj Guadagniniho z roku 1776. Řeknete si: ‚Nesourodé spojení…‘ Naopak!“

„S mnohými posluchači jsem jen litoval, že už je konec.“

„Eva Ollikainen vedla s pozoruhodným uměleckým sebevědomím a každým gestem přesvědčovala o dokonalé znalosti partitury.“

Poslední letošní večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina 18. prosince uspokojil svým průběhem snad všechny posluchače. Výborným počinem bylo pozvání skvělých hostujících umělců – jedenačtyřicetileté finské dirigentky Evy Ollikainen a dua sourozenců Tetzlaffových.

„Šest průzračných niterných skladeb zaznělo v podání Českého filharmonického sboru Brno, který si pohrával s něžnou dynamikou v pianu.“

„Další tři písně byly ukázkami hudby českých kantorů, kteří se největší měrou zasloužili o zpěvnost a muzikalitu českého národa.“

„Hudební složku obstaral orchestr Czech virtuosi, který spolupracuje s Českým filharmonickým sborem Brno již tradičně.“

Vánoční koncerty pravidelně ozvláštňují čas blížících se svátků. Třetí abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno na třetí adventní neděli 17. prosince v Besedním domě patřil vánočním skladbám starých mistrů. Vedle České mše vánoční Jakuba Jana Ryby zazněly pod taktovkou sbormistra Petra Fialy menší skladby českých kantorů, Adama Michny z Otradovic, Jana Michaličky a Jiřího Ignáce Linka. Nechyběla ani pastorela Tichá noc a závěrečné Narodil se Kristus Pán.

„Předchozí nastudování Martina Doubravského a režiséra Zdeňka Kaloče se hrálo devatenáct let. Tradiční zájem o dílo si záhy vyžádal novou inscenaci.“

„Některé scény fungují mimořádně; velmi sugestivním a, domnívám se, neotřelým prvkem v inscenaci je zrcadlo.“

„V jednotlivostech je síla a nápaditost, jako celek ale inscenace spíše ztrácí.“

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy 15. prosince nabídlo nové pojetí slavné opery Nabucco skladatele Giuseppa Verdiho. Hudebně ji nastudoval a vede nový hudební ředitel Zbyněk Müller, režie je z dílny Dany Dinkové. Inscenaci lze považovat za zajímavý, byť trochu nedotažený počin.

„Vianočný program bol zostavený z diel skladateľov, pochádzajúcich z územia dnešného Slovenska.“

„Dirigent si pri interpretácii diel počínal s hlbokým porozumením pre ich duchovné posolstvo a citlivo tvaroval jemnú štruktúru skladieb.“

„Sólista odohral Hummelov koncert bez najmenšieho zaváhania, so suverénnou brilanciou.“

Slovenská filharmónia sa po nedávnom návrate z koncertného zájazdu do Južnej Kórey, ktorý sa uskutočnil na prelome dvoch posledných tohoročných mesiacov, tento týždeň znova uviedla v rámci svojho už tradične hojne navštevovaného Populárneho cyklu pred svojím domácim publikum v Redute. Pod taktovkou Leoša Svárovského odznel na koncerte 14. decembra prevažne vianočný program, zostavený z diel skladateľov, pochádzajúcich z územia dnešného Slovenska (Ján Levoslav Bella, Ľudovít Rajter, Johann Nepomuk Hummel a Mikuláš Moyzes). V úlohe inštrumentálneho sólistu sa predstavil mladý, ale už medzinárodne renomovaný trúbkár Stanislav Masaryk, v programe účinkoval tiež Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal) a domáci vokálni sólisti Mariana Sajko, Michaela Šebestová, Juraj Kuchar a Martin Mikuš.

„Provedení premiéry se ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Příležitost, kterou dostal, nepromarnil a představení vedl s energií a soustředěně.“

„Ke cti režiséra Jiřího Nekvasila je nutno konstatovat, že se oprostil od romanticko-dramatického vizuálu, vsadil na herecké a pěvecké schopnosti protagonistů a nechal působit sílu a opravdovost hudby.“

„Je to inscenace, co dokladuje vyzrálost a hudební mistrovství autora i celého operního souboru.“

Dramaturgie opery Moravskoslezského divadla přivedla ve čtvrtek 14. prosince na jeviště Divadla Antonína Dvořáka obnovenou inscenaci Čertovy stěny. Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany byla uvedena na tamní jeviště naposledy roku 2014. V režii Jiřího Nekvasila a na scéně Davida Baziky připravil současné hudební nastudování Marek Šedivý, pro jeho onemocnění se provedení premiéry ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Nové bylo i obsazení rolí a inscenace se dočkala vřelého přijetí.

„Jako hobojista je Veverka prvním interpretem, který uvádí náročné houslové koncerty J. S. Bacha v provedení pro hoboj a orchestr.“

„Zájmy obou umělců – Veverky a Šporcla – se tedy propojily.“

„Dnes je Barocco sempre giovane zváno v podstatě pouze tam, kde pořadatelé očekávají jen to nejlepší.“

Název Absolute Bach si vybral pro svůj předvánoční koncert 11. prosince na Novoměstské radnici náš vynikající hobojista Vilém Veverka. Přizval neméně vynikající hosty, houslistu Pavla Šporcla a ansámbl Barocco sempre giovane, zaměřený, jak už název napovídá, především na barokní repertoár.

„Česká filharmonie se pod řízením Vasilije Petrenka aktivně poslouchala, dlouhé pauzy měly napětí, zvukově obnaženější části citlivě vycházely z ticha.“

„Ačkoliv třetí věta byla vlastně tempově v pořádku, přesto mi zněla břichatě a příliš pod kontrolou, chyběl mi v ní od klavíristy prvek troufalosti.“

„V tomto světle byla Petrenkova koncepce jednou z těch, která se mi přijímá přirozeněji, protože upřednostňovala formu, nedávala na odiv malichernosti.“

Ve středu 14. prosince se v pražském Rudolfinu uskutečnil první ze tří po sobě jdoucích abonentních koncertů České filharmonie s programem z děl Clauda Debussyho, Maurice Ravela a Modesta Petroviče Musorgského. Původně měl orchestr řídit dirigent Tugan Sochijev, ale teprve pár dní předem byl oznámen záskok Vasilije Petrenka. Ten výzvu víc než ustál – v programu neprovedl žádné změny, byl dobře připraven a díla měla jasnou koncepci a směr. Orchestr pod ním nabídl i pár přídavků a výrazově zanechal silnější dojem než sólista Pierre-Laurent Aimard.

„Dirigent Omer Meir Wellber vytáhl z orchestru podivuhodnou vitalitu.“

„Sólové hlasy hráli hvězdný Gidon Kremer a litevská violoncellistka Giedrė Dirvanauskaitė.“

„Provedení ‚apoteózy tance‘ mělo nádhernou výstavbu jednotlivých vět i celku.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu vystoupil ve svém pravidelném cyklu koncertů ve Dvořákově síni Rudolfina také v pondělí 11. prosince. Tentokráte ve spolupráci s festivalem Dny Bohuslava Martinů uvedl hned tři hosty. Velkým hitem bylo vystoupení legendárního houslového virtuosa Gidona Kremera, který hrál v duetu s violoncellistkou Giedrė Dirvanauskaitė. A poprvé s orchestrem vystoupil izraelský dirigent Omer Meir Wellber. Tři vysoké karty do hry a spolehlivě frázující orchestr daly koncertu náležitý švih, noblesu a energii.

„Martin Šulc obě díla přednesl naprosto skvělým způsobem. Jejich interpretační tradici vkusně obohatil o práci s dynamikou a agogikou.“

„Z hlediska nástrojového, instrumentačního uchopení však je Trojanova skladba mistrovský kus, dalo by se říci vzorový model kompoziční práce s akordeonem.“

„Indi Stivín je nesporným mistrem svého nástroje. Hraje sebejistě, s obdivuhodnou intonační čistotou a muzikantským zápalem.“

Koncert vítězů soutěží je název akce Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii. Spolek nyní organizuje již svoji 129. sezonu a zmíněný koncert se uskutečnil v Sukově síni pražského Rudolfina 12. prosince. Je sympatické, že se tak významná instituce s bohatou tradicí obrací k mladé, začínající interpretační generaci.

„Do první věty Kasík vplynul zasněnou, avšak analyticky důslednou hrou nesenou měkkým úhozem podchycujícím v barevném oparu Novákovy kompozice intimní a podprahově přítomnou melodickou křivku.“

„Následující návrat do lyricky hřejivé polohy byl pak odstíněn přelévavou agogikou a opatrným přístupem k dynamice.“

„Akordické předivo hutně utkaných hlasů Kasík uzemnil v synkopicky skočné rytmizaci.“

Sál Bohuslava Martinů rozezněly klavírní skladby klasiků české moderny Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Klementa Slavického. Fenomén tuzemské klavírní virtuozity Martin Kasík v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů 2023 posluchači přichystal dokonale vytesanou a nápaditě uchopenou hru, při níž se jedovaté martinůovské harmonie a kousavé janáčkovské rytmy mísily s novákovskou impresionistickou perlivostí a dekadentně hřmící expresí Slavického kompozice…

„Hned první skladba večera byla dramaturgickou perličkou.“

„V citlivém podání Ensemble Frizzante jsem z písně cítil nesmírnou hloubku, smutek i autorovo vyrovnání se s těžkým osudem.“

„Velmi příjemná atmosféra se svátečním nádechem se odrazila také v hřejivé odezvě publika.“

V sobotu 9. prosince představilo brněnské vokální kvinteto Ensemble Frizzante v krásných prostorách vily Löw-Beer program nazvaný Meditativní adventní koncert. Kdo se na tuto akci v mrazivém a nepříliš vlídném počasí vypravil, rozhodně nemusel litovat – zazněla totiž řada nádherných písní s vánoční či duchovní tématikou, z velké většiny od nepříliš známých, ale o to víc zajímavých autorů. Program zahájil úvodním slovem dramaturg Českého rozhlasu Brno Jan Hlaváč, díky němuž se publikum dozvědělo nejen, že je koncert nahráván, ale že bude také vysílán přes EBU (European Broadcasting union) do osmnácti zemí světa v rámci každoroční akce Euroradio Christmas Music Day.

„Árii hlavní hrdinky pěvkyně uvedla s úchvatnou noblesou, překrásné výšky dostaly v jejím plném a pohyblivém hlasu úžasný náboj radosti i ve ztišení.“

„Mladistvou Romanci Ludwiga van Beethovena přednesla houslistka Terézia Hledíková s minuciózním půvabem.“

„Lenka Navrátilová se představila i jako sólistka ve známém Schumannově Snění – klavír zaujal plnou zvukovostí a ponorem do poetické malebnosti čistého romantismu.“

Adventní koncert v sále Čechovny liteňského zámku v neděli 10. prosince patřil vynikající sopranistce Simoně Houda Šaturové, která se spojila se zámkem Liteň již dříve také jako lektorka Interpretačních kurzů. Renomovaná operní pěvkyně absolvovala konzervatoř v Bratislavě a studovala i v zahraničí, mimo jiné u světově uznávané Margreet Honig v Amsterodamu, kterou již dvakrát pozvala na liteňské kurzy ke společnému vedení mladých pěvců.

„Bylo jasné, že kombinace Mozarta a Martinů má důvod a smysl a svou krásu.“

„Mozartovi se ve výrazně menším obsazení České filharmonie dostalo v průsečíku robustnosti a lehkosti většiny ze všech potřebných a typických parametrů.“

„Opera Ariadna získává v napětí mezi realitou a snem a mezi starou a moderní hudbou na nenápadné rafinovanosti a pikantnosti. Mistrovský kus.“

Koncertní provedení Ariadny, pozdního operního klenotu z pera Bohuslava Martinů, bylo v prosincové nabídce České filharmonie mimořádným okamžikem. Nejenže se k dílu jako pořadatel a interpret vrátila po téměř čtyřech desetiletích, ale byl to návrat k jednoaktovce, která i bez scénického rozměru působí magicky a současně hravě. Návrat k partituře, rozkročené mezi surrealismus a neoklasicismus, mezi fantazijnost a konkrétnost, báji a abstrakci, mezi minulost a současnost. Dirigent Tomáš Netopil tohle vše ví a nádherně to podpořil, stejně jako se v první polovině koncertu potěšeně pomazlil s Mozartovou hudbou.