PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„První dojem je, že Patiho hlas je famózní. Tedy hlas ve smyslu přírodního daru. Má v sobě hebkost, měkkost, klid, jako by svítilo slunce.“

„Druhý dojem je, že víceméně asi stále zpívá tak, jak byl zvyklý v sourozenecké kapele křižující pop s evergreeny vyššího populáru.“

„V konečném součtu se potěšení z příjemného hlasu a snahy o procítěný přednes mísilo s pochybnostmi.

Je přirozené a správné představit českému publiku umělce, o nichž se ve světě čím dál víc hovoří a kteří se v poslední době dostali do hledáčku pozornosti světových scén. Jedním z nich je i novozélandský tenorista Pene Pati, který vystoupil 22. března na koncertě v pražském Rudolfinu.

„Nouzovský zahrál Koncert h moll jako hudbu, která se neomrzí ani interpretům, ani posluchačům.“

„Orchestr, tvořený kolegy, spolužáky, přáteli a spoluhráči, hrál zkušeně a naplno, se zřetelnou motivací.“

„Sukův sokolský pochod v Nový život se ukázal být vhodnou tečkou.“

Česká Sinfonietta s dirigujícím Radkem Baborákem a s violoncellistou Petrem Nouzovským přispěla k Roku české hudby programem, který do sálu Muzea Škoda Auto v Mladé Boleslavi připravili pořadatelé již dobře zavedeného regionálního koncertního cyklu Rok na 4 doby. Na programu byli Dvořák, Suk a Smetana. Další připomínku dvou set let od narození Bedřicha Smetany pořádá stejný spolek formou open air koncertu v blízkých Jabkenicích, kde skladatel v myslivně u příbuzných strávil poslední léta života. Vystoupí tam 20. května pěvkyně Doubravka Součková a Kukal Quartet.

„Roztančený tečkovaný rytmus a vybroušené klavírní linky finále koncertu v agilním provedení Huangci zde orchestr provokovaly k interakci. Tak byly skotačivé a neposedné.“

„Pavana za mrtvou infantku Maurice Ravela v úpravě pro hornu nepůsobila úplně připraveně.“

„Chuťové pohárky mírně kritického posluchače na závěr uspokojila suita z baletu Polibek víly Igora Stravinského.“

Janáčkova filharmonie a americká pianistka Claire Huangci se sešli na společných koncertech 21. a 22. března v Ostravě. Vítězka soutěže Gézy Andy z roku 2018 přednesla v Kině Vesmír Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 2 G dur. Provedení řídil šéfdirigent tělesa Vassily Sinaisky.

„Výtečné odstiňování i nejjemnějších detailů melodie Thaïs vyvolalo dojem, že lepší provedení si snad nelze ani představit.“

„Provedení Janáčkovy Zdrávas Maria sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou dodalo modlitbě neobvyklou melodickou krásu plným, úžasně kultivovaným hlasem nádherné barvy.“

„Debussy v provedení nadané Blanky Konvalinkové s klavírem Kateřiny Englichové měl překrásné impresionistické vyznění.“

Festival Svátky hudby v Praze, založený vynikajícím houslistou Václavem Hudečkem, pokračoval ve svém 32. ročníku v úterý 19. března v sále Pražské konzervatoře. S Václavem Hudečkem na něm vystoupilo Duo K2, jež skrývá ve svém názvu dvě Kateřiny – sopranistku Kněžíkovou a harfistku Englichovou; vedle koncertů již duo nahrálo také CD s titulem K2, kde představuje písňovou tvorbu 20. a 21. století. Koncert v sále konzervatoře dal tedy zaznít houslím, sopránu a harfě a stal se jak výsostným obsazením, tak i vybraným repertoárem skutečným hudebním svátkem.

„Vorlová po sobě zanechala rozsáhlé kompoziční dílo.“

„Ke tvorbě pro lidské hlasy přistupovala diferencovaně a s citem. Pod dojmy z vlastního životního údělu vždy dobře vystihla hloubku vybraných textů.“

„Ve dvou případech program večera doplnily její kompozice pro sólový klavír.“

Hudební skladatelka Sláva Vorlová se narodila před sto třiceti lety, 16. března 1894, necelých deset let po úmrtí Bedřicha Smetany. Letošní vzpomínky na tuto pozoruhodnou umělkyni proto rovněž spadají do rámce Roku české hudby. Slavnostní koncert z její tvorby uspořádal spolek Lieder Society v Sukově síni pražského Rudolfina ve čtvrtek 21. března.

„Luksovo nastudování oratoria Mesiáš vychází z autografu dublinské verze z roku 1741.“

„Polský tenorista Kristian Adam uchvátil už při svém prvním výstupu.“

„Zvláštním potěšením byl zpěv altistky Avery Amereau, který byl na scéně v každé části oratoria nepřeslechnutelný.“

Dvořákova síň Rudolfina byla v úterý 18. března beznadějně vyprodána. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse vzdaly hold věčné slávě oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela. Sóla zpívaly mezinárodně renomované hlasy, které se v následujících sezónách připojí ke Collegiu 1704 na evropském turné právě s tímto Händelovým oratoriem. Ohlas provedení byl velkolepý.

„Devatenáct částí znamená téměř dvě hodiny náročné hudební produkce. Mše byla rozdělena přestávkou.“

„Projev sólistek byl technicky i zvukově bezchybný.“

„Závěrečná sborová fuga ukončila večer plný majestátu.“

Abonentní cyklus Českého filharmonického sboru Brno se pomalu chýlí ke konci. V Besedním domě nabídl v neděli 17. března dílo, které se v tuzemsku příliš nehraje, totiž Mši h moll Johanna Sebastiana Bacha. Sbor k produkci přizval komorní orchestr Czech Virtuosi a sólisty; dirigoval Jakub Klecker, sbormistrem byl Joel Hána.

„Zofia Posmycz autenticky vylíčila své zážitky z doby svého věznění v koncentračním táboře.“

„Na výborné libreto vznikla nesmírně sugestivní opera.“

„Přestože se inscenace v mnohém odchýlila od originální verze díla, její výklad je působivý.“

Bavorská státní opera poprvé ve své historii nastudovala a zinscenovala operu Pasažérka Mieczysława Weinberga. Dílo se místy odchyluje od originální koncepce autora, zůstává však přesvědčivé a působivé.

„Nejzajímavější byla spolupráce s Ateliérem divadla a výchovy pro Neslyšící.“

„Problematické byly výkony protagonistů, kupodivu první premiéru nezpíval nikdo z absolventů.“

„Bezkonkurenčně nejlepší výkon v obou představeních podal orchestr.“

Komorní opera Hudební fakulty JAMU realizuje každým rokem inscenaci, ve níž účinkují studenti JAMU, kteří se připravují na operní dráhu. V sobotu 16. března zazněly v první premiéře dvě kontrastní jednoaktovky. Opera V studni skladatele Viléma Blodka a Polapená nevěra, operní fraška Otmara Máchy. Každá jednoaktovka má svého režiséra a jiné obsazení. Každá také jiný charakter.

„Prolog a epilog připomněl osobnost Ilse Weber.“

„Adamovou citlivě a vyváženě doprovázel pianista Malte Schäfer.“

„Pavel Haas a Viktor Ullmanm zahynuli v Osvětimi v říjnu roku 1944, Ervín Schulhoff v srpnu roku 1942 v bavorském Weissenburgu.“

V rámci sedmého ročníku festivalu Věčná naděje se 14. března konal charitativní koncert v Zrcadlové síni Klementina. Byl uspořádán ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky a výtěžek koncertu bude věnován na nákup hudebních nástrojů pro Jedličkův ústav a školy. Zpívala Bella Adamova, na klavír hrál Malte Schäfer.

„Petr Skalka uváděl každou z přednesených skladeb vlastním zasvěceným komentářem.“

„Už první tóny Preludia byly neklamným znamením, že Skalkovo pojetí bude důvěrně komorní, nikoliv pompézní, jak by se od široce rozkročené faktury dalo očekávat.“

„S Biberovou Passacaglií ve Skalkově podání jsme poznali jeden ze zdrojů, odkud Bach mohl čerpat.“

Kdo se nechal svést lákavým názvem koncertu Věčný Bach a 12. března vystoupal z Vršovického náměstí k budově Vzletu, vršovické kulturní křižovatce, aby se zaposlouchal do hudby jednoho z největších géniů světové hudby, prožil neopakovatelnou atmosféru vysoce intimního, ale zároveň transparentního poselství hudby vzdálené rovná tři staletí.

„Jan Talich se ujal orchestru jako kouzelník.“

„Debut Jaroslava Skalky odměnilo publikum nadšeným potleskem.“

„Jan Talich vyprávěl Maeterlinckův příběh epicky, s jistotou a vcítěním do dramatu nechal orchestr hned bouřit plnou silou, hned tiše zašeptat něžné slůvko…“

Atrium v Císařských lázních 14. března opět ožilo překrásnou hudbou. Koncert lázeňskému městu sliboval nevšední zážitek v podobě skladeb Ralpha Vaughana Williamse, Wolfganga Amadea Mozarta a Jeana Sibelia. Dirigent Jan Talich, mladý klavírista Jaroslav Skalka a Karlovarský symfonický orchestr jsou atraktivními aktéry programu, který dramaturgicky zacílil na široké spektrum publika – a opět neminul. Sál byl znovu zcela zaplněn.

„Tenorista Kozłowski a režisér Pountney Matěje Broučka vystihli, aniž by to bylo černobílé.“

„Dirigentka Katarzyna Tomala-Jedynak dokázala premiérovému pátečnímu večeru dát vynikající symfonický charakter, plný drobných emocionálních poryvů i velkých gradací a ploch a tempově a náladově široce rozkročených krajností.“

„Výtvarná podoba inscenace není ani trochu realistická. Místy je to přehnané a ztřeštěné, ale nikdy jen a jen samoúčelné, schválně provokující nebo hloupé.“

Výlety páně Broučkovy jsou první z vrcholné pětice zralých operních plodů pozdního věku Leoše Janáčka. Satirické a trochu bizarní dílo, komponované dlouhých devět let a premiérované v roce 1920, se vzpírá vplynutí do běžného repertoáru a je inscenováno vzácněji než Její pastorkyňa i než Káťa, Liška a Makropulos. Surrealisticky nereálná a značně zábavná podoba, jakou Broučkovi dal nyní v Poznani a předtím už v Británii tým režiséra Davida Pountneyho, je ovšem skvělou příležitostí, jak tuto operu pro sebe konečně objevit, pochopit a přijmout.

„Doslova sluchové dobrodružství nabídlo Luminarium Kryštofa Mařatky ve skvělé interpretaci jeho syna Yana Mařatky.“

„Nedělaly mu potíže ani extrémní klarinetové polohy, evokující svým témbrem zvířecí roh, kostěné píšťaly, tibetské trubky, čínskou hudbu, židovský klezmer, maďarský čardáš či hudbu Balkánu.“

„Filharmonie Hradec Králové v podstatě nemá limity ohledně repertoáru.“

„Z Aladinovy lampy vypustíme džina všech hudeb světa a nových stylů na orientálním trhu melodií.“ Toto poetické moto z programové brožury koncertu Filharmonie Hradec Králové 14. března nejlépe vystihlo dramaturgický záměr nevšedního večera. Výčet zastoupených autorů mohl totiž při prvním pohledu působit poněkud nezvykle, až chaoticky: Prokofjev, Mařatka, Verdi, Nielsen, Borodin.

„Dirigent Chuhei Iwasaki vedl orchestr nejen přesně čitelnými a elegantními gesty, ale především zdůraznil barevnost instrumentace.“

„Martina Venc Matušínská se představila jako výsostná koncertní umělkyně, která brilantně ovládá svůj nástroj a plně souzní s orchestrem.“

„Reflektovaný koncert měl obrovský ohlas a obecenstvo se netajilo nadšením.“

Filharmonie Brno ve čtvrtek 14. března svým fanouškům v Besedním domě nabídla čtvrtý domácí abonentní koncert. Na programu byl jak soudobý estonský skladatel Lepo Sumera, tak klasicistní autoři. Zazněl flétnový koncert Josefa Myslivečka v podání soloflétnistky Filharmonie Brno Martiny Venc Matušínské, a po přestávce předehra k opeře Don Giovanni. Ta byla i předehrou ke skladbě Petra Iljiče Čajkovského s názvem Mozartiana, která dala název celému programu. Orchestr řídil dirigent Chuhei Iwasaki.

„V manuálním ohledu její hra vypadá samozřejmě; věřím, že v repertoáru může dosáhnout na libovolnou skladbu.“

„Oproti tomu například ve zmíněném Macbethovi jsem postrádal větší sílu názoru a jistotu přesvědčení.“

„Den po koncertě mi zůstávají v paměti především dojmy týkající se vysoké zodpovědnosti a obdivuhodné hráčské výbavy.“

Klavírista Jitka Čechová v úterý 12. března přispěla k oslavám smetanovského výročí klavírním recitálem, který se uskutečnil v Sukově síni pražského Rudolfina. Ve své interpretaci vynikla znalostí skladatelova hudebního idiomu, přátelským zacházením s nástrojem a profesionální přípravou. Přestože nechyběla ani pestrá charakterizace, v ohledu vyšší inspirace nebo kreativity ještě zůstal prostor k naplnění.

„Dovedu si představit, že to všechno okolo jeho osobnosti nemusí sednout každému.“

„Připadalo mi, jako by v určitém ohledu interpretoval skladbu společně s námi.“

„Z koncertu jsem odcházel naplněný po všech směrech.“

Dvořákova síň Rudolfina v neděli 10. března zažila fantastický recitál islandského klavíristy Víkingura Ólafssona, který tam v rámci svého celosvětového turné přednesl Goldbergovy variace Johanna Sebastiana Bacha. Kromě mnoha jiných uměleckých kvalit se jeho hra vyznačovala jakousi zvláštní sounáležitostí s posluchači, jako kdyby aktivně vytvořil dílo jen pro tento konkrétní večer, publikum a sál. Asi má lidi rád a oni určitě mají rádi jeho.

„V Ostravě to vyřešili šalamounsky a na místo zbytečně vysvětlujících vizuálních a dramatických vjemů sáhli ke koncertnímu provedení.“

„Vrcholný výkon podala představitelka titulní role Libuše, slovenská pěvkyně Mária Porubčinová.“

„Celkový dojem z večera zachvátila euforie.“

Ambiciózní projekt Národního divadla Moravskoslezského je z poloviny u konce. První maratón uvedení cyklu osmi Smetanových oper v období od 2. do 10. března 2024 dospěl k poslední, závěrečné opeře. Slavnostní Libuše byla oproti ostatním sedmi operám realizována v Divadle Jiřího Myrona a provedena koncertně. Spolu se sólisty účinkoval Pražský filharmonický sbor a Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigoval Robert Jindra.

„Dílo příkladně programního charakteru, ve třech tématických okruzích – informace, zábava, vzdělání – autor našel paralelu ke třem tématům expozice sonátové formy.“

„Koncert vznikal v bolestném stavu skladatele, truchlícího nad ztrátou dítěte. Marianna Shirinyan jej přednesla mistrně.“

„Pátou symfonii zkomponoval Jean Sibelius v roce 1915 sám sobě k padesátým narozeninám.“

Pondělní koncert Symfonického orchestru českého rozhlasu z 11. března ve Dvořákově síni pražského Rudolfina proběhl ve třech výrazových rovinách: dokumentární, melancholické a širokodeché.

„Spojené orchestry zahájily svou produkci vytříbeným zvukem nevšední energie a barvy.“

„Pěveckou prostřednost prozářil svěží a energický bas Patricka Zielkeho v roli Hundinga.“

„Derek Welton obdařil roli vládce světa neúnavnou sonoritou podmanivého barytonu.“

Státní opera Praha přivítala v sobotu 9. března premiéru Valkýry, druhého dílu tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera. Koncertní představení opery, součást Wagnerova cyklu Drážďanského hudebního festivalu, představilo verzi tak zvané autentické interpretace v provedení na historické nástroje. Stalo se tak ve spolupráci orchestru Concerto Köln, specialisty na barokní hudbu, a Dresdner Festspielorchester za vedení Kenta Nagana, stávajícího hudebního ředitele Hamburské státní opery.

„Skutr Rusalke ponecháva nadprirodzené aj rozprávkové aspekty.“

„Kreácia, ktorú na prvej premiére vytvorila Kateřina Kněžíková, bola podľa mňa po všetkých stránkach mimoriadna.“

„Tomáš Netopil viedol orchester skôr k lyrickému pojatiu, v ktorom sa detaily nestrácali pod nánosmi prehnaného výrazu.“

Sólistka stojí na forbíne, v rukách drží svietiacu „návnadu“: jeden z režijných leitmotívov inscenácie, s jej „Bůh tě pomiluj“ sa zaťahuje opona – a Národní divadlo má novú Rusalku. Záver je pre toto naštudovanie vlastne veľmi príznačným. Hudobne aj scénicky sa vyhýba pátosu, zostáva tajomne symbolický, akcentuje rozhodnutia postavy. A tak, ako celé tri hodiny predtým, je jedným z jeho nosných elementov samotná Kateřina Kněžíková.

„Na pódiu je pěvkyně, proslulá zejména nespecializovanou interpretací barokní hudby, která se odvážně, ale s naprostou soudností pouští do světa jazzu.“

„Jde o jemnou, kultivovanou hudební zábavu v komorním stylu, o vyprávění hudbou, zpěvačkou nenásilně prokládané mluveným slovem.“

„Nazvučení bylo decentní a dokonalé, prostředí zšeřelého auditoria nevelkého divadla pro podobně intimní program ideální.“

Komorní večer na rozhraní žánrů, překračující a rušící hranice, trochu klasický, ale o hodně víc jazzový, neokázale a nenápadně dokonalý a stoprocentně profesionální, zábavný i ztišený, vemlouvavý a chytlavý. Takový byl Koncert pro Liberecký kraj, kterým na sebe v mimořádném jarním termínu upozornil festival Lípa Musica. Jeho trumfem byla v sobotu v libereckém divadle americká mezzosopranistka Joyce DiDonato, pohrávající si s pěticí instrumentalistů v chytrých aranžích s repertoárem od baroka po muzikál.

„Kaspar Zehnder vedl orchestr se zřetelným uvolněním a opět s úsměvem na rtech; zdá se, že má svěřené těleso již do detailu přečtené.“

„Jan Talich je natolik zkušeným interpretem, že od něj očekáváme maximum. A dočkáme se ho.“

„Zaznamenal jsem, jak Janáčkova hudba mladé návštěvníky viditelně zasáhla. Tolik pocitů a nálad, tolik barev, tolik moudrosti…“

Hned čtyři skladby autorů, v jejichž letopočtech narození či úmrtí je na konci čtyřka nebo devítka, potěšily 7. března návštěvníky dalšího koncertu Filharmonie Hradec Králové k Roku české hudby 2024. Příjemně koncipovaný večer pod taktovkou Kaspara Zehndera se sólistou Janem Talichem představil čtyři výrazné podoby domácí hudební tvorby. A mohlo jich být klidně i pět…

„Posluchači byli plni očekávání, jak si s nastudováním díla národního významu poradí šéfdirigent Chuhei Iwasaki.“

„Zaujal zodpovědný přístup všech hráčů orchestru a promyšlená koncepce dirigentovy výstavby každé symfonické básně.“

„Večer vyústil ve standing ovation celého sálu Měšťanské besedy.“

Plzeň s velkým očekáváním zahájila 44. ročník festivalu Smetanovské dny. A výkon orchestru Plzeňské filharmonie pod vedením jejího šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho v kompletním provedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany byl impozantní. Multižánrový a multioborový festival doplňuje také řada doprovodných akcí.

„Koncert doplněný o rakouského dirigenta a izraelské klavírní duo dostal parametry světové události.“

„Klaviatury se staly závodištěm.“

„Dirigent měl do detailu logicky vypracovanou agogiku a smysl jak pro údernost hudby, tak pro jímavost zpěvných částí.“

Filharmonie Bohuslava Martinů nabídla českou klasiku v mezinárodním podání. 7. března v zlínském Kongresovém centru zazněly skladby Antonína Dvořáka Karneval a Symfonie č. 9 e moll „Z nového světa“ a Koncert pro dva klavíry a orchestr Bohuslava Martinů. Představilo se klavírní duo z Izraele Sivan Silver a Gil Garburg a u dirigentského pultu stanul rakouský dirigent Florian Krumpöck.

„Chvíli trvalo, než si ucho zvyklo na kladívkový klavír.“

„Tuze sympatické bylo, jak tempově nehrál na jistotu a šel do atraktivního rizika.“

„Hlavní výtkou by nejspíš bylo dynamické přebuzení mnohých doprovodných figurací.“

Dirigent, klavírista a pedagog, zároveň flétnista a operní režisér, zkrátka renesanční člověk Vojtěch Spurný představil své hráčské umění 7. března v kostele sv. Vavřince na Malé Straně. Na klasicistní kladívkový klavír zahrál díla Beethovenových současníků i samotného Beethovena. A večer pod hlavičkou Pražského jara byl této hlavičky čistě interpretačně jistě hoden.

„Zpěv Václavy Krejčí Houskové byl vždy osvěžením a pozornost posluchače tak po celou dobu koncertu nepolevila.“

„V Koncertní etudě C dur opět vynikla virtuozita Jitky Čechové.“

„Zůstane-li v posluchačích po koncertě touha po dalším poslechu, je to přece vynikající hodnocení.“

V obecném povědomí národa žijí velká díla Smetanova symfonického a operního repertoáru. Tituly jako Má vlast, Prodaná nevěsta, Libuše a několik dalších by mnoho dotázaných dovedlo vyjmenovat na první dobrou, což je jistě chvályhodné. Stejně tak chvályhodné je ale uspořádání koncertu, který obrací pozornost k mnohem komornějším, niternějším a méně známým Smetanovým skladatelským počinům, k jeho klavírní a vokální tvorbě. Takový byl i koncert 6. března 2024 ve Smetanově domě v Litomyšli.

„Ani pardubická Komorní filharmonie nehraje suitu Hudební galimatyáš často – pro mnohé návštěvníky šlo o milé překvapení.“

„Massimo Mercelli je se svým nástrojem natolik srostlý, až posluchač nabývá dojmu, že hrát je pro něj vlastně docela jednoduché.“

„Dirigent Vahan Mardirossian moudře ustoupil do pozadí, zároveň vše udržel pod kontrolou.“

Ital Massimo Mercelli je ve svém oboru předním světovým interpretem. Flétnista, s nímž spolupracovali autoři tak zvučných jmen, jako byli či jsou Michael Nyman, Krzysztof Penderecki, Philip Glass nebo Ennio Morricone, se ve dnech 4. až 6. března představil na abonentních koncertech Komorní filharmonie Pardubice a zahrál si s ní Mozarta a Poulenca pod taktovkou dirigenta arménského původu Vahana Mardirossiana.

„Raskatov dal opeře oratorní strukturu a ponechal všechny zvířecí postavy, které na sebe berou charaktery a jednání známých revolučních postav.“

„Celkově šlo o směsici zvuků a skřípotů, do kterých se občas ozvala chvíli i povědomá melodie či foxtrot, aby se okamžitě zase změnily na výsměšné či výhružné zvuky.“

„Inscenace vrcholí hostinou, které se účastní jak zvířata, tak lidé a již nelze rozlišit, kdo je kdo.“

„Všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější.“ Okřídlená věta George Orwella podnítila ruského skladatele Alexandera Raskatova k napsání opery na text, který tvořili společně s Ianem Burtonem. Provokativní opera měla ve Státní opeře ve Vídni premiéru 28. února 2024 a stala se senzací sezóny. Alespoň podle reakcí publika, které bouřilo nadstandardními ovacemi na první repríze 2. března, která je recenzovaná. Režie se ujal Damiano Michieletto, hudebního nastudování dirigent Alexander Soddy.

„Míchání jeviště a filmu je uměleckým výrazem a záměrem režisérky, ale s romantickou Gounodovou hudbou se příliš nepojí.“

„Různorodé divoké masky, opilost, kouření drog, nevázané sexuální chování ‚každého s každým‘ (chůvu v létech nevyjímaje)…“

„Nejpůsobivější na inscenaci je bezkonkurenčně hudba a její interpretace.“

Operu Romeo a Julie napsal Charles Gounod na libreto Julese Barbiera a Michela Carré jako velkou francouzskou operu. Nadčasový příběh tragické lásky inscenuje Marie-Eva Signeyrole jako boj dvou klanů filmových producentů a zasazuje ho do roku 1994, kdy byl takový film natočen v Americe. Film se prolíná inscenací, navíc Julie sama natáčí selfie a na scéně jsou dva kameramani, jejichž záběry se v reálném čase promítají na scénu. Rozdíl mezi filmem a divadlem se stírá a divák neví, kam dřív s očima.