PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zralé dílo devětadvacetiletého skladatele přednesla čtrnáctiletá klavíristka s půvabem, grácií a přirozenou muzikalitou.“

„Hrát klasicistního Mozarta není pro mladé hudebníky nic snadného – je třeba je vyzdvihnout.“

„Václav Hudeček umí vytvořit jemný líbezný vroucí tón, jeho hru doprovází zpěvnost a radost, rychlé pasáže třetí věty zahrál s nakažlivou energií.“

Koncertem na Pražské konzervatoři pokračoval 32. ročník Svátků hudby v Praze. Cyklus pořádaný houslistou Václavem Hudečkem pravidelně dává příležitost mladým začínajícím hudebníkům. O talentu hráčů, kteří v úterý 23. ledna usedli v Smyčcovém orchestru Pražské konzervatoře, i nadějné klavíristky Nory Lubbadové nelze pochybovat. Ve spolupráci s dirigentem Janem Talichem se výkon všech přiblížil profesionální úrovni…

„Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén, vystoupil v pražském Rudolfinu.“

„Program byl sestaven výlučně z děl Giacoma Pucciniho.“

„Nadšené ovace nejen na konci koncertu, ale i po jednotlivých skladbách potvrdily, že očekávání publika se naplnilo.“

Vysoký, štíhlý, krásný, sympatický, skromný, s krásně barevným a perfektně ovládaným hlasem – to je Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén. Díky agentuře Nachtigall Artists vystoupil spolu s americkou sopranistkou Sylvií D‘Eramo 23. ledna na koncertě v pražském Rudolfinu.

„Jan Jiraský je vynikající klavírista, který ale sebe a své umění nevystavuje na odiv. Důležitější je pro něho hudební sdělení a hluboký prožitek.“

„Klavírista si pohrával s mohutnými plochami a chvílemi měl posluchač pocit, že musí hrát nejméně dva klavíristé!“

„Rafael Kubelík skladbu s názvem Legenda napsal jako svatební dar pro své přátele. Skladba ale zůstala v šuplíku.“

Spolek přátel hudby v Brně pořádá pravidelné koncerty komorních skladeb v Besedním domě a vždy na nich představuje renomované interprety či zajímavou dramaturgii. V úterý 23. ledna se tyto atributy spojily a klavírista Jan Jiraský zahrál koncert k Roku české hudby ze skladeb českých skladatelů. Nechyběla díla Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, na závěr zaznělo Concertino Leoše Janáčka v podání brněnských umělců. Program doplnila skladba s názvem Legenda od Rafaela Kubelíka. Ta zazněla ve světové premiéře.

„Mascetti oslnil brilantní technikou rychlých běhů, vyrovnanosti a průzračností trylků, propracovanou artikulací a lehkostí úhozu.“

„V interpretaci děl Cimarosy, Szymanowské a Chopina vystoupila do popředí pečlivá artikulační drobnokresba, vycházející z cembalové a fortepianové techniky.“

„Mascetti je typem interpreta, který neslouží svému egu, ale hudbě, a tím projevuje i své umělecké kvality.“

Zajímavý posluchačský zážitek nabídl italský klavírista Danilo Mascetti, který v pondělí 22. ledna vystoupil v barokních prostorách Italského kulturního institutu. Kaple nedaleko pražského Petřína je architektonickým skvostem, který však sólistům připravuje nejednu těžší akustickou chvilku. Danilo Mascetti se však s nástrahami sálu vyrovnal obdivuhodně.

„Navzdory jasnozřivému a mnohokrát ověřenému programovému plánu disponoval koncertní večer rovněž kontrastním prvkem.“

„Orchestr za pomoci výrazných dynamických a expresivních skoků zesiloval onu spíše primitivně a tektonicky přetržitě poskládanou fragmentární logiku díla.“

„Druhá věta přinesla silně rozpohybovaný, zběsilými smyčci tažený celek, jejž soustavně okořeňoval provokativní šelest dechové sekce.“

Parkety pražského Rudolfina se 22. ledna prohnuly pod tíhou dekadentní exprese a opulentně obsazeného Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který publiku představil obsahově závažná díla tří neoklasiků Sergeje Prokofjeva, Viktora Kalabise a Benjamina Brittena. Hostující dirigent Ilan Volkov, světově uznávaný a řemeslně zdatný zástupce dirigentské střední generace, se ujal náročného repertoáru s profesionální poctivostí i odměřeností. Výsledkem byl silný posluchačský zážitek, kterému však občas chyběl individuální interpretační vhled a promyšlenější konstrukční práce s hudební formou.

„Nejpůsobivějším prvkem pro mě byla přirozeně plynoucí hybnost v obou variačních větách, obzvlášť v tak obtížné Ariettě poslední sonáty.“

„Klavír samotný byl v prostřední poloze po celou dobu koncertu ohromně neznělý, rozhodně spíš svazující než osvobozující.“

„A tak jsem včera také tleskal vestoje a svoje názory na koncert si nejspíš budu ještě nějakou dobu přehodnocovat.“

Není divu, že se uvádění posledních třech klavírních sonát Ludwiga van Beethovena stalo tradicí – jednotlivé skladby k sobě hudebně navzájem patří, dramaturgie má myšlenku a dá se snadno nabízet posluchačům, délkou vychází na jeden nevelký recitál. V neděli 21. ledna je v pražském Rudolfinu provedla Mitsuko Uchida v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Její vystoupení se vyznačovalo vysokým porozuměním a kulturou, Dvořákovu síň právem téměř vyprodala. Ve zvukovém ohledu se jí ale ne vše podařilo.

„Figarova svatba nabízí jedinečné pěvecko-výrazové možnosti.“

„Pěvecký výkon manželského tandemu byl podle očekávání skvostný.“

„Během slavnostního galakoncertu došlo i na křest nového pětistrunného kontrabasu.“

Šaldovo divadlo v Liberci 20. ledna rozezvučel mohutný basbaryton Adama Plachetky a do výšin se nesl soprán Kateřiny Kněžíkové. Večer byl věnován výběru z Mozartových oper, které skladatel složil na vrcholu tvůrčích sil.

„Programová dramaturgie volila skladby výhradně českých autorů, stylově navíc značně různorodé až kontrastní.“

„Jestliže termín ‚antiklimax‘ postihuje postupné vyhasínání intenzity, pak Štochlova skladba na této tendenci akusticky a výrazově staví a hudebními prostředky ji povyšuje do roviny duchovní.“

„Publiku podmanivý drajv provedení prvního Smyčcového kvartetu Vítězslava Nováka konvenoval natolik, že výkon po zásluze vřele aplaudovalo.“

Komorní hudba má zvláštní kouzlo i moc – všude se takzvaně „vejde“, dokáže potěšit v jakémkoli prostředí a v jakýkoliv roční čas. Míří hlouběji do niterných pocitů lidí a má nepochybnou integrující sílu. Realizuje se všemi existujícími stylovými proudy a málokdo jí odolá. Tyto a spřízněné myšlenky mohly napadnout návštěvníky koncertu Doležalova kvarteta pořádaného v rámci právě probíhající sezony Českého spolku pro komorní hudbu 16. ledna v Sukově síni Rudolfina.

„Trio Wanderer citlivě formovalo náladovou polohu díla s vědomím podnětu ke kompozici Tria g moll, kterým se Smetana vyrovnával z odchodu své nadané dcerušky Bedřišky.“

„Skladba 20. století kosmopolitnější povahy byla pro francouzské trio nepochybně obsahově schůdnější.“

„Vedle osobitého sólistického vkladu jednotlivých členů se soubor prezentoval precizní ansámblovou hrou a neochvějnou souhrou v duetech.“

Pondělí 15. ledna 2024 patřilo Rudolfinum renomovanému francouzskému komornímu ansámblu Trio Wanderer, které do Prahy přicestovalo výhradně s českou hudbou. Soubor vystoupil v rámci 129. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. A jak je obvyklé, i tento rok se čtyřkou na konci letopočtu, je Rokem české hudby. Hudba Smetany, Martinů a Dvořáka je součástí repertoáru světově známému souboru a současně s jeho nahrávkami vstoupila také do katalogu gramofonové společnosti Harmonia mundi. Trio Wanderer je vlastně reální ambasador české hudby. Dvořákova síň byla, až na pár míst, zcela zaplněná.

„Hvězdou nového projektu Národního divadla je mladá islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, už čtvrtou sezónu milá a skvělá posila operního souboru.“

„Sláva Daubnerová tohle všechno bezpečně a neotřele v režii vystihla.“

„Robert Jindra má hudební nastudování v orchestřišti i na jevišti vypracované do ochotně sdíleného entusiasmu a do velké intenzity.“

Pražské Národní divadlo se konečně zase obrátilo – těžko pochopitelně, že až po více než čtyřiceti letech – k Ariadně na Naxu, mistrovskému opernímu kousku Richarda Strausse a jeho libretisty Huga von Hofmannsthala. Nová inscenace, která měla v pátek premiéru v komorním prostředí Stavovského divadla, je neméně zdařilým kouskem režisérky Slávy Daubnerové, dirigenta Roberta Jindry a sedmnácti sólistů. Stala se pravým hudebním divadlem, zábavným i podnětným, a to na pohled i na poslech.

„Přizvání vynikajícího mladého klavíristy polské národnosti Szymona Nehringa bylo v podání managementu orchestru ‚trefou do černého‘.“

„Orchestr symfonii zahrál vynikajícím způsobem.“

„Protože se jednalo o zahájení Roku české hudby v Plzni, na programu nesmělo chybět provedení díla autora české národnosti.“

Slavnostním přípitkem pro každého posluchače prvního abonentního koncertu v novém roce a českou státní hymnou zahájil orchestr Plzeňské filharmonie Rok české hudby 2024 v Plzni. K provedení slavnostního programu večera byli přizváni dva vynikající umělci z Polska, klavírista Szymon Nehring a dirigent Paweł Przytocki.

„Na horizontu jeviště je promítací plátno, na kterém se v průběhu akce objevují archivní dobové fotografie Brna, Janáčkovy rodiny i Janáčka samotného.“

„Klavíristka Helena Fialová musela zvukově obsáhnout celý symfonický orchestr a uhlídat nástupy a sezpívání sólistů.“

„V roli Leoše Janáčka exceloval mim Miroslav Sýkora, jeho výkon dával představení noblesu i dramatickou životnost, syrový humor byl dávkován s citem a smyslem pro uměřenost.“

Leoš Janáček je brněnským i světovým fenoménem. Tak ho ve čtvrtek 18. ledna představila nová produkce v prostředí brněnského Cabaretu des Péchés. V režii a podle scénáře Hany Mikoláškové na jednoaktovém projektu spolupracovali mladí umělci. A nápad neotřelým způsobem přibližující osobu skladatele realizovali výborně.

„Krátký úsek hudby, obvykle trvající něco málo přes pět minut, vystavěl Villaume brilantní taktovkou.“

„Pichlovu klasicky uměřenou kompozici hrál orchestr s podivuhodnou elegancí.“

„Dirigent Emmanuel Villaume, zde vášnivý Merlin francouzské hudby, nedal publiku ani vydechnout.“

V neděli 14. ledna dirigoval Emmanuel Villaume večerní koncert PKF – Prague Philharmonia v pražském Rudolfinu. Originálně vystavěná dramaturgie motivicky sjednotila program. A jeho téma se pak nečekaně prolnulo s realitou, kterou poznamenala neslýchaná předvánoční tragédie na univerzitní půdě. Ludwig van Beethoven, Václav Pichl, Hector Berlioz a Luigi Cherubini, jejichž díla byla na programu, komponovali svou hudbu na téma antické či alžbětinské tragédie. Posledně jmenovaný Cherubini psal requiem za jednoho člověka. A téma programu, vydaného na počátku sezóny, se náhle stalo nečekaně aktuální.

„Stanislav Vavřínek předstoupil před šedesátičlenné obsazení. Pohled z hlediště působil ve srovnání s obvyklými koncerty v Pardubicích impozantně.“

„Pravá moravská upřímnost a především energičnost, jíž dirigent oplývá, se jeho pojetím promítly i do vyznění pardubického nastudování.“

„Šlo o Mou vlast přece jen komornější, méně akusticky vytíženou, přesně v dimenzích toho, co zdejší koncertní síň umožňuje a lidé v ní snesou.“

K dvoustému výročí narození Bedřicha Smetany a k oslavě Roku české hudby nastudovala Komorní filharmonie Pardubice Mou vlast. Posluchačům v krajské metropoli se dostalo příležitosti vyslechnout si toto dílo v „domácím“ provedení při jednom ze tří večerů v Sukově síni Domu hudby, v neděli 21. ledna zazní Smetanův cyklus ještě v sousední Chrudimi na mimořádném koncertě ve Fibichově sálu tamního muzea.

„Sarkastické Polyfonické tango Alfreda Schnittkeho je ironickým komentárom hudobného schematizmu sovietskej hudby v päťdesiatych rokoch.“

„Lukáš Vondráček zaujal výsostne kultivovaným pianizmom a hlbokým interpretačným ponorom do Mozartovho diela.“

„Daniel Raiskin s filharmonikmi prezentovali v Griegovej symfónii ukážkový model ako s raným symfonizmom daného typu naložiť.“

Zaplnená bratislavská Reduta v dňoch 11. a 12. januára 2024 privítala Slovenskú filharmóniu na prvej dvojici jej abonentných koncertov v novom roku. Náš reprezentačný orchester sa uviedol pod taktovkou svojho šéfdirigenta Daniela Raiskina s dielami Alfreda Schnittkeho, W. A. Mozarta a Edvarda Hagerupa Griega. Ako sólista v Mozartovom koncerte spoluúčinkoval dnes už prominentný a medzinárodne vyhľadávaný český klavirista Lukáš Vondráček. Bolo to umelcovo druhé vystúpenie v Bratislave; na tom predchádzajúcom v októbri 2021 uzatváral 56. ročník Bratislavských hudobných slávností, keď takisto pod Raiskinovou taktovkou predniesol sólový part Koncert pre klavír a orchester g mol Antonína Dvořáka. Nie každodenná a rozhodne zaujímavá dramaturgická zostava, ktorá musela uspokojiť i toho najnáročnejšieho poslucháča.

„Vždy je ku prospěchu věci seznámit se s evropskými interprety mladšího a středního věku.“

„Rozhodně je tentokrát třeba zmínit se i o přídavku, jejž si interpreti pro hradecké publikum vybrali.“

„Fascinovalo, jak hluboce se Filharmonie Hradec Králové do Sukova mistrovského kusu dokázala zahledět. A jak bravurně se s ním vyrovnala.“

Pro první koncert uskutečněný v Roce české hudby 2024 nastudovala Filharmonie Hradec Králové Symfonii c moll, op. 27 „Asrael“ Josefa Suka. Pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera tak byl uveden v koncertním sále na Eliščině nábřeží další hudební kolos, jehož prostřednictvím lze zkoumat kapacity a limity tamního orchestru a porovnávat jejich naplnění či dokonce překonávání s jinými obdobně koncipovanými tělesy. Královéhradečtí díky vyrovnanému úsilí naprosto všech složek v této zkoušce opět obstáli. Před Sukovou hudbou ovšem zazněl nejprve Mozart a posluchači se díky zařazení jeho skladby mohli seznámit s dvojicí pozoruhodných zahraničních sólistů.

„Dirigentova interpretace dala průchod všem nuancím. Skladba je velkou příležitostí pro orchestr a hudebníci ji nepromarnili.“

„Zofia Neugebauer se vypracovala ve špičkovou koncertní umělkyni, její flétna zněla s krásně klenutou kantilénou a především s perlivými běhy a intonačně neomylnými koloraturami.“

„Humor lidového divadla, okořeněný španělskými rytmy a obohacený o instrumentální barevnost, je základem pro chytlavou a efektní skladbu.“

V rámci abonentní řady Symfonický cyklus dramaturgyně se v pátek 12. ledna v sále Reduty uskutečnil koncert Moravské filharmonie Olomouc. Pod názvem Šarmantní klasika zazněla díla skladatelů, kteří tvořili v první polovině 20. století. Don Juan, symfonická báseň Richarda Strausse, Koncert pro flétnu a orchestr Jacquese Iberta v provedení špičkové polské flétnistky Zofie Neugebauer, skladba Vůl na střeše Dariuse Milhauda a na závěr Suita z baletu Třírohý klobouk č.1 a č.2 Manuela de Fally. Orchestr řídil švýcarský dirigent Christian Knüsel, který je hlavním hostujícím dirigentem Moravské filharmonie Olomouc.

„Posluchači jako by se ocitli v čase o více než dvě století dříve. Romanticky stylová agogika, specifická práce s dynamikou a frázováním, ale především zvuk!“

„Hráči působili jako velice dobře sehraný celek.“

„Petra Matějová se ukázala jako mistryně svého oboru. Nedostatky nástroje dokáže maximálně využít ve svůj prospěch.“

O tom, že Rok české hudby není jen o uvádění velkých, zvučných jmen české hudební historie v čele s Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem, nás 11. ledna přesvědčil soubor Musica Florea. V obřadní síni vysočanské radnice představil dalšího letošního jubilanta Václava Jana Křtitele Tomáška, který „slaví“ 250 let od svého narození. Programem, doplněným o díla W. A. Mozarta, soubor navázal na předchozí úspěšnou spolupráci s přední českou hráčkou na klávesové nástroje Petrou Matějovou. I tentokrát hrál hammerklavier do určité míry prim.

„První skladbou se stal Karneval, koncertní předehra op. 92 Antonína Dvořáka, oslavující život jako nespoutaný živel v době před masopustem.“

„Technické mistrovství prokázal Jan Mráček s klidným nadhledem a samozřejmostí.“

„Dirigent Robert Kružík dal dílu plasticitu a dramatičnost a dokázal vytvořit hutné, barevné hudební plochy, naplněné emocemi a duchovním poselstvím.“

Druhý abonentní koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle ve dnech 11. a 12. ledna nabídl publiku stěžejní české skladatele. Zazněla koncertní předehra Karneval od Antonína Dvořáka, Fantasie pro housle a orchestr g moll Josefa Suka v podání houslisty Jana Mráčka a Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů – vše pod taktovkou Roberta Kružíka.

„V souvislosti s významným rokem pro českou hudbu nebylo překvapením uvedení Předehry z opery Prodaná nevěsta, která otevřela slavnostní večer.“

„Kateřina Kněžíková přinesla lyrickou krásu; Richard Samek vyjádřil zvědavost a možná i zmatení v důsledku setkání s Juliettou.“

„Janáčkova filharmonie opět prokázala kvalitu a působivě vstoupila do dalšího roku.“

Letošním Novoročním koncertem vykročila Janáčkova filharmonie do očekávaného Roku české hudby a nabídla večer složený z děl skladatelů Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Koncert se 10. ledna konal v prozatímních prostorách ostravského kina Vesmír, které na několik let nahradilo domovskou scénu filharmonie v Domu kultury. První ze čtyř připravovaných novoročních koncertů také připomněl výročí samotného hudebního tělesa – ostravská filharmonie tento rok slaví 70 let od založení. Orchestr a sólisty na koncertech řídí šéfdirigent Vassily Sinaisky, který svou spolupráci s filharmonií končí letošní sezónou.

„Přítomno bylo něco výjimečného, co nebývá samozřejmou součástí každé interpretace a co většinu posluchačů navnadilo k dalšímu poslechu.“

„Jejich podání Koželuhova Koncertu energii nepostrádalo, avšak chyběla mi zpěvnost a poetičnost, kterou jsem vnímala v Bachově koncertu pro dvoje housle.“

„Co mě ale velmi překvapilo, bylo, že se tito dva interpreti rozhodli zařadit přídavek v podobě předehry k opeře Italka v Alžíru pro klavír na čtyři ruce, která už zazněla.“

Dva dny po svátku Tří králů se v Rudolfinu pod hlavičkou Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby uskutečnil koncert s podnázvem Mediterranean sinfonica. Pestrý, ale poněkud nesourodý koncert – jak svým programem, tak garderóbou členek orchestru – představil umělce ze všech koutů světa. Jádro tvořil orchestr Magna Grecia z jihovýchodního italského města Taranto a kromě děl Rossiniho, Beethovena a Bacha zazněla například česká premiéra Klavírního koncertu na čtyři ruce od Leopolda Koželuha.

„Balady díky recitativní volnosti působily velmi niterně a přesto dramaticky, aniž by se Martin Kasík uchýlil k samoúčelné exhibici pianistické techniky.“

„Český filharmonický sbor zvolil méně známou úpravu Orffovy kantáty s redukcí orchestru pro dva klavíry se zachovanou bicí sekcí.“

„Veronika Rovná předvedla úchvatný rozsah hlasu jak barevně, tak i ve výrazu od něžných písňových ploch až po náročné koloraturní pasáže.“

V neděli 7. ledna přivítal Český filharmonický sbor Brno oficiálně příchod nového roku čtvrtým abonentním koncertem. Na pódiu brněnského Besedního domu se kromě členů sboru představili také manželé, klavíristé Kasíkovi, členové bicí sekce Moravské filharmonie Olomouc s posilami a tři pěvečtí sólisté.

„Jak už bylo naznačeno, provedení díla samotného je událostí prvořadého významu.“

„Všichni čtyři sólisté – kromě toho, že se svými výkony i působností těší všeobecně a vynikající pověsti v rámci svých oborů – jsou zároveň mezinárodně respektovanými specialisty stylové interpretace staré hudby.“

„Roli dominantní osobnosti beze zbytku zastal britský dirigent Nicholas Kraemer.“

K bezprecedentním počinům i zážitkům pražského hudebního života na začátku nového roku bezesporu náleží trojí provedení Mesiáše Georga Friedricha Händela, „oratoria všech oratorií“, monumentálního díla génia barokní hudby a zároveň jednoho z největších hudebních tvůrců všech dob. Jak už v takových případech bývá, k jeho provedení se spojily síly domácích těles a zahraničních sólistů, včetně dirigenta.

„Sólového partu se ujala Barbora Perná, disponující průrazným, barevným a v akustických podmínkách mariánskolázeňského Casina volumézním mezzosopránem.“

„V sekci trubek se výtečně rozezněly slavnostní fanfáry Sukova sokolského pochodu V nový život. Dirigentu Baborákovi patří dík za to, že vybral skladbu plnou optimismu a vitality.“

„Pod zdravě muzikantským vedením svého dirigenta orchestr přednesl Dvořákovu ‚Novosvětskou‘ se snahou podat co nejlepší výkon.

Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních má hned několik specifik – může se pochlubit nejdelší historií, na mapě naší republiky zaujímá nejzápadnější polohu a díky lázeňství zpříjemňuje chvíle mnoha zahraničním návštěvníkům. Zároveň však má i 130 svých stálých abonentů, kteří na koncerty dojíždějí i ze vzdálenějších míst. Rok české hudby 2024 se místnímu obecenstvu otevřel v pátek koncertem s názvem Prolog.

„Mahan Esfahani povýšil svou hrou cembalo na výsostně zajímavý nástroj s celou škálou barev a dynamiky.“

„Hille Perl rozehrála svou violu da gamba způsobem uchvacujícím jemností, samozřejmou technikou, výrazovou vytříbeností a citem pro souhru.“

„Zvukové sepětí obou nástrojů bylo rozkoší pro uši, navyklým robustnějšímu zvuku jiných instrumentů, tónová artikulace i souhra v agogice se blížily dokonalosti.“

Další z mimořádných večerů připravil posluchačům Český spolek pro komorní hudbu. Na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina se ve středu 3. ledna setkali hráči uvyklí potlesku věhlasných koncertních síní, cembalista Mahan Esfahani a hráčka na violu da gamba Hille Perl. Zaplněnému pražskému sálu předvedli, jak působivý je souzvuk nástrojů, které neslýcháme příliš často.

„Dirigent Petr Popelka nasadil sice očekávanou orchestrální vichřici, ale se strhující vitalitou; pak vedl průběh legendárního kusu s důslednou pozorností k detailům.“

„Nepřeslechnutelný tón pikoly, který z hudby Smetany báječně ‚trčel‘, se nesl sálem i v následující skladbě.“

„Bradshaw rozehrál své sólo neokázale, s klidem a jistotou, tak prostě a civilně, jak prošel podiem ke klavíru.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu dával svůj Novoroční koncert v úterý 2. ledna 2024 ve Dvořákově síni Rudolfina za hojné účasti publika. Na programu byl jako první Smetana, což je v roce jeho dvousetletého výročí narození u českého a navíc veřejnoprávního rozhlasu možno považovat za povinnost. Pak už se hrála hudba 20. století – Richard Strauss, Gershwin a Bernstein. A místo plánovaného vystoupení amerického jazzového pianisty Eldara Djangirova hrál na klavír Ryan Martin Bradshaw. Novoroční, mimořádný koncert měl jednu kvalitu navíc – vzrušující dynamiku s vítězným forte.

„Ve dvou jednovětých skladbách Antonína Dvořáka naplno a suverénně využil daný prostor houslista Jiří Vodička.“

„Předehra k Prodané nevěstě – v posvěceném okamžiku mistrovský kus v neméně mistrovském provedení, jakého by nedocílil žádný jiný orchestr na světě.“

„Rapsodii v modrém zahrála pianistka Olga Kern s obrovskou energií v rozpětí od romantismu rachmaninovovského typu po dobovou populární hudbu.“

Rok české hudby 2024 otevřela Česká filharmonie na Nový rok večer programem přenášeným televizí, který zazněl v Rudolfinu už odpoledne a také předtím na Silvestra. Stejně jako Marek Eben ve svém nenapodobitelně laskavém a trošičku hubatém průvodním slovu, ani dirigent Jakub Hrůša v něm nenechal náhodě žádný detail. Za přispění houslisty Jiřího Vodičky a klavíristky Olgy Kern se ze sledu populárních čísel od českých mistrů a od Gershwina od prvních do posledních okamžiků stala hudební událost.

„Dvořákova hudba přinesla pohodovou atmosféru a zvědavost na další program.“

„Mix symfonické a jazzové hudby byl umocněn ozvučnou deskou, na které do rytmu hudby stepovala Martina Konečná.“

„Dirigentovi se podařilo vybičovat orchestr k vrcholnému, až živočišnému výkonu, za který se mu dostalo bouřlivých ovací.“

Filharmonie Brno pořádá koncerty na Nový rok pravidelně již od svého založení v roce 1956. Letos, v Roce české hudby, pod taktovkou amerického šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, zvolila neotřelý česko-americký program. Suitu A dur „Americkou“ Antonína Dvořáka vystřídal Koncert pro step a orchestr Mortona Goulda se stepařkou Martinou Konečnou, následovala Suita pro orchestr Porgy a Bess George Gershwina a závěr patřil Bohuslavu Martinů a jeho skladbě Le Jazz. Odlehčený, přesto precizně provedený program publikum nadchl.

„Chuhei Iwasaki akcentoval etnickou pestrost jako jednu z neodmyslitelných vlastností hudební kultury.“

„Rafinované rytmiky v Prelude, Fugue and Riffs Leonarda Bernsteina se s úspěchem jako sólista zhostil Jan Oblištil, první klarinetista orchestru.“

„Jako výtečný sólista se ve virtuózní Tarantele Giovanniho Bottesiniho představil další člen orchestru, vedoucí kontrabasové skupiny Václav Hořák.“

Ta tam jsou naštěstí léta, kdy se v porevolučním období v Plzni rozhodovalo o existenci symfonického tělesa. Velký sál Měšťanské besedy, který se v posledních hodinách loňského roku zaplnil doslova do posledních čtverečních metrů, mohl někdejší skeptiky opět přesvědčit o tom, že Plzeňané klasickou hudbu potřebují. Zásadní roli hraje v Plzni i jistá hrdost na nikdy nepřerušenou tradicí tamějšího kulturního života, zároveň pak i vědomí nezbytnosti ji soustavně podporovat. Návštěvníky silvestrovského podvečerního koncertu 31. 12. nebyli jen abonenti koncertních řad, skladba posluchačů byla pestřejší, mnozí přijeli dokonce i ze vzdálenějších míst. Šéf Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki tentokrát zvolil program, který se výrazně lišil od toho, co orchestr předvedl v posledních letech, včetně loňského roku.

„Na koncertní podium vešla s flétnou v ruce Jana Semerádová vedouc hrstku svého souboru – seznam instrumentalistů se vejde do tuctu.“

„Ve své úloze se Cornelia představila jako pokorná tlumočnice Bachovy kantáty.“

„Collegium Marianum zinscenovalo Kuhnauovu kantátu jako koncertní, pódiově atraktivní a hudebně přívětivé dílo s výstižným duchem vánoc.“

Kostel svatých Šimona a Judy na pražském Starém Městě oblehli 30. prosince roku 2023 návštěvníci koncertu souboru Collegium Marianum. Večerní představení se konalo v rámci 23. cyklu Barokní podvečery s mottem Telemann a Evropa. Vydařené setkání souboru s jeho ctiteli, poslední v roce, mělo charakter vánočního posezení. Tak to bylo pojednáno programem s titulem Puer natus est.