PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Z erotického a naturalistického dramatu s prvky morbidity je psychologická studie a z temných starověkých kulis je salón, který evokuje operetu.“

„Režisér asi nabízí popírání tradičního vyprávění i kroky proti logice jako provokativní hru, kterou je s ním možné hrát v rámci nového či přímo postmoderního přístupu.“

„Asmik Grigorian si nechává dostatek sil pro imponující závěr, díky němuž publikum po spadnutí opony neobvykle hlasitě zareagovalo, doslova vybuchlo.“

Státní opera v Hamburku nastudovala Straussovu Salome. Za premiérou, která v neděli současně otevřela další operní sezónu televize Arte, stojí dirigent Kent Nagano. Pěvecké obsazení je ideální, ať už jde o Asmik Grigorian v titulní roli, nebo o Johna Daszaka a Kyle Ketelsena, kteří se skvěle uvedli jako Herodes a Jochanaan. Režisér a scénograf Dmitri Tcherniakov ovšem trochu zamíchal tradičními představami o tomto díle. Jeho přeznačení některých momentů je odvážné, v podstatě fungující, ale přesto provokativně kontroverzní.

„Zcela pochopili a výtečně ztvárnili citovou hloubku skladby, jejich pojetí bylo propracované do posledního detailu.“

„Adam Klánský mladistvě vyjádřil něhu, láskyplné téma ztvárnil s adekvátním rubatem a citově zabarveným vibratem, bylo zřetelně slyšet, s jakou péčí se stará o každý tón.“

„Existuje i verze pro housle a klavír, kterou si Marie Šumníková před pár týdny zahrála s houslistou Matteem Hagerem.“

Je poučné si občas zajet za hudbou mimo Prahu. Tam, kde nejsou posluchači zhýčkaní koncertními lahůdkami a dychtivě očekávají, co nového a povznášejícího jim každý z večerů přinese. Na úterním koncertu Kruhu přátel hudby (KPH) v sále Městského společenského domu v Kolíně se představili mladí umělci – violoncellista Adam Klánský a klavíristka Marie Šumníková. Vyprodanému sálu zahráli skladby Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna a Césara Francka.

„Vídeňská Státní opera postupovala ve jménu tradice a přání Giacoma Pucciniho a uvádí všechny tři části triptychu tak, jak si to autor přál.“

„Tatjana Gürbaca, německá divadelní ředitelka a režisérka sjednotila části triptychu větou: ‚Wie schwer es ist, glücklich zu sein…‘ (Jak těžké je být šťastný…)“

„Je tu nespoutaný mix všech kostýmů a postav, které si může fantazie vymyslet a Silke Willrett si tu viditelně nekladla hranice.“

Giacomo Puccini je operním autorem oblíbeným, přesto dílo, které uvedla v premiéře 4. října Wiener Staatsoper, není příliš známé. Recenzovaná repríza v první premiérové řadě je z představení 20. října 2023. Triptych obsahuje díla Il Tabarro (Plášť), Suor Angelica (Sestra Angelika) a Gianni Schicchi. Režijně Triptych připravila Tatjana Gürbaca, orchestr Vídeňské státní opery řídil Philippe Jordan, scénu vytvořil Henric Ahr a kostýmy Silke Willrett. Chor připravil sbormistr Martin Schebesta.

„Tomáš Netopil patří dnes k evropské dirigentské elitě a Jan Schulmeister je i přes své sedmnáctileté mládí již ostříleným klavíristou.“

„Klavírista zahrál ještě přídavek, Transcendentální etudu č. 1 s názvem Preludium od Ferenze Liszta.“

„Tempo, jež dirigent nasadil, se zdálo být vražedné, fortissimo ještě zvýšily trombony spolu s trubkami, které se neudržely a daly průchod radostnému ‚teď je to naše, teď hrajeme konečně my!‘“

Na Mezinárodním hudebním festivalu Harmonia Moraviae vystoupili ve čtvrtek 26. října spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů dva rodáci z Kroměříže. Dirigent Tomáš Netopil a mladý klavírista Jan Schulmeister. V programu Hudební velikáni zahráli Zasvěcení domu od Ludwiga van Beethovena, Koncert č. 20 d moll pro klavír a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta a Symfonii č. 5 F dur od Antonína Dvořáka. Enthusiasmus, muzikalita a technické mistrovství mladého klavíristy spolu s euforickým nasazením dirigenta strhlo zcela vyprodaný sál k nadšeným ovacím.

„Nádherné prostředí barokní síně umocnilo znějící hudbu období baroka.“

„Perfektně sehraný barokní ‚tým‘ Michaely Koudelkové spoluvytvořili Libor Mašek, Jan Krejča a Monika Knoblochová.“

„Sopránová flétna v rukou Koudelkové doslova svítila.“

Koncert vynikající flétnistky Michaely Koudelkové věnovaný 105. výročí vzniku Československa uzavřel šestý ročník Mezinárodního festivalu staré hudby Musica ad confluentem – Hudby na soutoku v Českých Budějovicích. Sedm letošních koncertů uteklo jako voda, ale již nyní se intenzivně připravuje další ročník festivalu.

„V oratoriu Theodora ožívají hluboké lidské emoce, založené na vzájemné lásce a respektu, které ústí do smrti jako největší hodnoty života.“

„Režie Stefana Herheima, současného intendanta Theater an der Wien, překvapila úměrností, vycházející z emočního hnutí postav a koncepční prací se sborem.“

„Scéna se po celou dobu trvání příběhu nemění, je stále stejně funkční, ať se příběh odehrává ‚v katedrále, či v katakombách‘.“

Theater an der Wien uvedlo 19. října další premiéru. Tentokrát bylo vybráno oratorium Georga Friedricha Händela Theodora na libreto Thomase Morella. Recenzované představení, konané jako první repríza 21. října, bylo na špičkové úrovni a bylo euforicky přijato publikem.

„Canellakis vedla rozhlasové symfoniky přesnými a čitelnými gesty, a především v Bartókovi a Dvořákovi představila živoucí hudbu, plnou energie.“

„Čtyři kusy pro orchestr jsou přesně tou hudbou, která orchestru sedí jako ulitá.“

„Stejně jako tehdy i nyní Canellakis zvolila verzi poslední ruky z roku 1928 a i tentokrát to byla vybroušená práce, odkazující na detaily skladby a její složitou strukturu.“

Vídeňský rozhlasový orchestr ORF uvítal na svém nedělním abonentním koncertu americkou dirigentku Karinu Canellakis. Mladá a oceňovaná umělkyně sáhla při svém nedělním debutu vedle Bartóka k české hudbě a představila Dvořákova Holoubka a Janáčkovu Glagolskou mši. K úspěšnému večeru 22. října přispěli i sólisté Kateřina Kněžíková, Lena Belkina, Aleš Briscein a Jan Martiník.

„Marián Lejava dával detailní podněty, a to nejen technické, které u tohoto repertoáru mohou převažovat, ale i výrazové.“

„Eva Bublová zahrála Varhanní koncert jako přesně vytvarovanou příležitost k neoposlouchanému muzicírování.“

„Moderní hudba, která je energická a která baví.“

Devatenáctý ročník festivalu Hudební fórum Hradec Králové má tři koncerty, i letos sestavené z českých premiér novějších zahraničních symfonických děl. Dvě byla při prvním večeru americké provenience a dvě asijského původu. Program byl s přirozenou logičností sestaven tak, že vyvrcholil tou nejefektnější, kompozičně virtuózní a posluchačsky poutavou. Filharmonie Hradec Králové s hostujícím slovenským dirigentem Mariánem Lejavou odvedla skvělou práci.

„Slovenský houslista spjatý s Brnem, získal pověst charismatického sólisty se specifickým výrazem, který je schopen plnohodnotně koncertovat na housle i violu.“

„Rytmizovaná plocha orchestru podpořila urputnost houslového zvuku a vrcholila do extáze za acceleranda celého orchestru do efektního závěru.“

„Souhra orchestru a houslí byla stoprocentní a dirigent Lukasz Borowicz dokázal celou hudební masu udržet v pomalu narůstajícím napětí, které plně korespondovalo s gradací houslového projevu.“

Festival Moravský podzim se v Janáčkově divadle v Brně uzavřel 22. října posledním koncertem. Představila se na něm Poznaňská filharmonie, orchestr z města, které má partnerské vztahy s městem Brnem. Sólistou byl Milan Paľa, jenž v jednom večeru vystřídal housle s violou. Zazněly skladby polských skladatelů, Krzysztofa Pendereckého a Karola Szymanowského, ale i brněnské skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Dirigentem koncertu byl Lukasz Borowicz, šéfdirigent zmíněného tělesa.

„Příkladný je výkon Jany Sibery v titulní roli, která po technické a výrazové stránce výtečně odstínila odlišný charakter árií a duet.“

„Dirigent Jiří Štrunc preferoval svižná tempa, možná i na úkor žádoucích kontrastů, se svým dobře znějícím orchestrem však udržel napětí scény v kasinu a působivě vygradoval tragický závěr.“

„Příběh Manon je nadčasový, přenesení do Francie padesátých let minulého století tvůrci ostravské inscenace tudíž působí zcela přirozeně.“

Patří ke cti plzeňské opery, že se pravidelně vrací k jevištním dílům francouzských skladatelů, a to nejen k populárním a časově ověřeným (Bizetova Carmen, 2020), ale i méně uváděným (Thomasův Hamlet, 2018). Francouzská operní tvorba, od baroka přes klasicismus, 19. a 20. století až po současnost, stále zůstává hlubokou studnicí, z níž lze čerpat a objevovat krásná, zajímavá a obsahově přínosná díla.

„Síla hluboce náboženského textu nám neznámého autora překonávajícího staletí, s jehož dobou ani osudem se zcela ztotožnit již nedokážeme, tkví v citu, který se dotýká každé lidské bytosti při pohledu na utrpení vlastního dítěte.“

„Třetí část, Eja Mater, v Andante con moto, čistě sborová, je prostou prosbou o sdílení matčina žalu.“

„Kruh dramatu se uzavřel a někde nad překrásnou klenbou katedrály plyne energie nebeského Amen.“

Dne 21. října 2023 zazněl v dómu sv. Václava v Olomouci slavnostní závěrečný koncert, letos jubilejního, již 30. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. Oratorium Antonína Dvořáka Stabat Mater, op. 58 v podání Českého filharmonického sboru Brno za nastudování sbormistra Petra Fialy spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského a se sólisty, sopranistkou Barborou Pernou, altistkou Janou Sýkorovou, tenoristou Tomášem Černým a basistou Martinem Gurbaľem rozezvučelo památné klenby katedrály slovy dávného církevního hymnu.

„Zvuk dobových nástrojů do značné míry určoval také interpretaci mladého klavíristy a bylo až s podivem, jak se znění skladeb ve srovnání se zněním na moderní klavíry lišilo.“

„Ačkoliv program koncertu nebyl dlouhý, zdál se mi poněkud ‚hutný‘.“

„Hrál s pokorou k nástrojům, skladatelově zápisu, možnostem, které se mu nabízejí i k možnostem vlastním.“

Eric Guo, vítěz druhého ročníku Mezinárodní Chopinovy soutěže na dobové nástroje ve Varšavě (mladší sestry „velké Chopinky“, která se koná jednou za pět let), se představil sólově v neděli 22. října v Praze ve vršovickém kulturním centru Vzlet. Nebyl to jeho první pražský koncert po čerstvém soutěžním úspěchu, ve čtvrtek 19. října zahrál společně s orchestrem Collegium 1704 v Rudolfinu Chopinův Klavírní koncert e moll pod taktovkou Václava Lukse.  Nedělní sólový recitál byl postaven z děl Chopina, Bacha, Beethovena a Schumanna.

„Klavíristův tón v sopránu byl návazný, v melodiích nikdy neklapaly samostatně vyrážené tóny, přesto byly i konce frází zřetelně slyšet.“

„Rychle a všedně pronesl ‚Omlouvám se, začnu znovu‘ a okamžitě potom hned spustil druhý pokus.“

„Přestože Ohlssonovo provedení bylo bez škrábanců a mohlo by jít rovnou na nahrávku, současně jsem z jeho strany příliš vnímal prvek bezpečí a nevelké vnitřní účasti.“

Po dvojím uvedení Beethovenova Císařského koncertu vystoupil klavírista Garrick Ohlsson v Praze ještě jednou, a to sólově. V sobotu 21. října v pražském Rudolfinu přednesl recitálový program v rámci cyklu Světová klavírní tvorba pod značkou FOK. Přestože v Praze se už tradičně těší náklonnosti posluchačů a jeho hráčské dispozice jsou ohromné, toto vystoupení neslo známky únavy a všednosti.

„Tůmova moteta zatím nevyšla tiskem, podobný program připravený z rukopisů má proto pro publikum velkou poznávací hodnotu.“

„Schollovu lahodnému témbru ve vyšších a nejvyšších sférách nechybělo nic podstatného. Právem byl hvězdou večera, právem vyprovokoval vřelý ohlas.“

„Při podobných koncertech primárně nejde o pódiový dojem, ale o hudbu samu. A ta byla díky sólistům a díky robustně plnokrevnému nasazení Romana Válka mimořádně poutavá.“

V kostelech se kdysi při koncertech netleskalo. Dnes je to už jinak – a závěrečný koncert festivalu Lípa Musica v českolipské římskokatolické bazilice Všech svatých provázelo v sobotu večer dokonce hlasité nadšené volání. Důvodem byl nejen program sestavený z hudby Františka Ignáce Tůmy a přítomnost barokního orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque, ale na prvním místě hvězdný sólista Andreas Scholl.

„Pozornost vzbudil hned úvodem večera běloruský hobojista Arseny s Koncertem pro hoboj a orchestr z roku 1951 maďarského autora Frygiese Hidase.“

„Konfrontaci s touto převážně melodicky koncipovanou skladbou znamenaly kompozičně vyzrálé Koncertantní tance pozdního Igora Stravinského.“

„Síla Pašova spontánního sdělení s podporou dirigenta a celého orchestru hovořila o mladém interpretovi jako o spolutvůrci skladby.“

Mnohaletou tradici brněnského podzimního festivalu obohatila mladší generace interpretů o tzv. „Nový svět“ s výběrem méně obvyklého repertoáru. Jedním z velmi zdařilých večerů neobvyklého vstupu do zažité tradice byl sobotní koncert v Besedním domě, kdy pódium zaplnil Janáčkův akademický orchestr s dirigentem Jakubem Kleckerem a novými talentovanými sólisty.

„Zatímco masivní příliv migrantů z Blízkého východu do Evropy činí značné etnické a ekonomické potíže, invaze tamních kulturních hodnot je pro starý kontinent naopak velkým přínosem.“

„Za posvátného zpěvu, rozvážným krokem a s rozžatými svícemi v rukou vstoupila Ribale Wehbé do chrámové lodi, provázena členy vokálního ensemblu a stanula v kněžišti před publikem.“

„Zpěvní linie vychází z modálních struktur, které se vyznačují častým používáním postupů ve zvětšených sekundách, nechyběla melismata a glissanda, objevily se i mikrointervaly.“

Poslední akcí v Praze pořádaného mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos 2023 byl koncert libanonské zpěvačky Ribale Wehbé a mužského byzantského sboru z Kypru Cypriot Psaltic Ensemble, vedeného Giorgosem Demetriou. Konal se 17. října 2023 v pravoslavném chrámu svaté Kateřiny Alexandrijské ve Viničné ulici. Na programu byla byzantská hudba z Libanonu a Kypru.

„So vstupom do novej sezóny prichádza aj nový vizuál SF ako výsledok profesionálnej práce marketingu koncertnej inštitúcie.“

„Daniel Raiskin si pri kreácii Eroiky počínal v duchu najlepších interpretačných tradícií diela.“

„Kanadský violončelista Bryan Cheng zvládol svoj part s obdivuhodnou istotou a eleganciou.“

Otváracie koncerty SF v dňoch 19. a 20. októbra 2023 sa niesli v slávnostnej atmosfére. Dirigoval ich staronový šéf SF Daniel Raiskin (orchester vedie už štvrtú sezónu) a na programe boli dve ťažiskové diela európskej symfonickej literatúry 19. storočia – Symfónia č.3 Es dur „Eroica“ L. van Beethovena a opulentná symfonická báseň Don Quixote, op. 35 Richarda Straussa. V sólových partoch sa predstavili kanadský violončelista Bryan Cheng a sóloviolista domáceho orchestra Martin Ruman.

„Olga Alicja Osmolińska sebevědomě a zřetelně vedla, na druhé straně Sofiya Mikula pozorně naslouchala a vizuálně kontrolovala každý ‚dirigentský‘ pohyb prvních houslí – výsledkem byla perfektní souhra.“

„Interpretačně i technicky náročné dílo zvládla Marina Rybalko bez větších problémů. Nelze se nezmínit o povedených umělých flažoletech nebo o strhujících arpeggiích.“

„Amir Takeru Tawaratani, bývalý koncertní mistr Teheránského symfonického orchestru, vynikl svou energickou řečí těla, temperamentní hrou a čistým, nosným tónem.“

Dne 18. října se v plzeňském Domě hudby konal druhý koncert z komorní řady Kruh přátel hudby s podtitulem 4x housle. Večer byl v režii čtyř houslistů působících v Plzeňské filharmonii a od roku 2022 vystupujících pod jménem AltroMondo Quartet.

„Přes danosti rovných tónů a celkově o něco asketičtějšího výsledku hry dobových nástrojů dostal Beethovenův Egmont vzrušující dynamické poměry a v nich potřebné závažné důrazy.“

„Jedinou symfonii Jana Václava Huga Voříška, Čecha působícího ve Vídni, zesnulého v pouhých čtyřiatřiceti, představili jako opravdu velké dílo mezinárodního repertoáru.“

„Posluchače zvedl Eric Guo ze sedadel právem. Program ovšem zdaleka nekončil. Sólista postupně marnotratně přidával.“

Collegium 1704 s Václavem Luksem otevřelo další sezónu vykročením do devatenáctého století. Vypravilo se ve čtvrtek v pražském Rudolfinu „z Vídně do Varšavy“, tedy od Beethovena a Voříška k Chopinovi. Ještě zajímavější než repertoár byl však sólista. Skvělý jedenadvacetiletý Kanaďan Eric Guo, čerstvý vítěz Chopinovy soutěže na dobové nástroje. Klavírní koncert e moll tak na kopii Pleyelova klavíru z roku 1830 a s adekvátně hrajícím orchestrem zazněl zároveň historicky i aktuálně.

„Dominovali Dominik Sedlák na klarinet a Kateřina Čechová na příčnou flétnu, kteří své drobné sólové výkony zvládali na téměř profesionální úrovni a byla radost slyšet jejich vycizelovanou a promyšlenou hru plnou energie.“

„Od počátku bylo jasné, že se posluchači nebudou nudit a následující skladba jim v podání studentsko-pedagogického sexteta pořádně rozproudí krev v žilách.“

„Všem přítomným se podařilo zprostit studu a nebáli se experimentovat s vlastními možnostmi, čímž se jim podařilo naplnit záměry autora, že každý může tvořit umění.“

S podtitulem Mezi nebem a zemí vystoupili ve čtvrtek 19. října v rámci druhého ročníku festivalového projektu Nový svět Moravského podzimu studenti Hudební fakulty JAMU. Ti sami připravili dramaturgii tří koncertů. Tři různá místa v Besedním domě a jeho blízkosti rozezněla díla pro dechová uskupení Carla Nielsena a Henriho Tomasiho nebo i slavná jazzová baletní suita Bohuslava Martinů. Závěr programu zpestřilo happeningové dílo studenta multimediální kompozice Martina Jandy, kterému se podařilo z posluchačů vytvořit aktivní umělce.

„Cohenův projev je na pomezí vagabunda a největšího lyrika, gentlemana, který ale nosil klobouk na stranu. Je těžké jej dostat z hlavy a otevřít se jiné cestě k jeho interpretaci.“

„Emma-Lisa Roux Joela Frederiksena podporovala ve zpěvu refrénů svým sametovým a až překvapivě silným hlasem, rozsvěcovala zvláštní ponurost, kterou navozoval frontman ansámblu.“

„Cohenovsko-renesanční konstrukce repertoáru pokračovala i v další písni Bird on the Wire, na kterou byly naroubovány renesanční kusy z Francie a Anglie o slavičím zpěvu a Cohenovy sloky zde tvořily cosi jako refrén.“

V Mnichově působící americký basista a loutnista Joel Frederiksen není pro festival Lípa Musica neznámou postavou. Naopak se zde představil již několikrát, poprvé tomu bylo, stejně jako včera 18. října, v Děčíně. Tentokrát však koncert nehostil děčínský zámek, nýbrž Městské divadlo v Děčíně. A také Joel Frederiksen nebyl sám tak jako před jedenácti lety, naopak přijel se svou kapelou nazvanou Ensemble Phoenix Munich.

„Kolotoč kolem osoby dirigenta prestižního abonentního cyklu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK byl vskutku zarážející.“

„Nejnovější pražské vystoupení v Beethovenově Pátém klavírním koncertě potvrdilo, že v jeho případě věk nehraje žádnou roli. Stále je to Ohlsson, který nic neztratil na brilanci své hry.“

„Petr Altrichter však orchestr dokázal spíše strhnout než zaujmout.“

Legendární klavírista Garrick Ohlsson 18. října vystoupil v rámci orchestrálního cyklu Pražských symfoniků. Po dvojí omluvě třetí dirigentské jméno už zůstalo v platnosti a orchestr tak řídil Petr Altrichter. Zazněla známá díla Ludwiga van Beethovenova a Petra Iljiče Čajkovského.

„Jitka Čechová, vynikající sólistka i komorní hráčka, umělecká garantka letošního ročníku, pro svůj koncert v srdci klavírů Bechstein zvolila ryze český repertoár.“

„Než však nabídla samotného Janáčka, kde kvalita jejího úhozu a smysl pro stavbu skladby nachází živnou půdu, zahrála Klavírní sonátu Josefa Páleníčka.“

„A přestože jednotlivé nálady skladby vycizelovala, její Páleníček, Janáček a Ježek zážitek ze Suka bohužel přebili.“

Jeden z posledních koncertů festivalu Lípa Musica patřil 14. října klavíristce Jitce Čechové. Umělecká garantka letošního ročníku se po komorních projektech uvedla i jako sólistka, a to v areálu výrobce klavírů Bechstein v německém Seifhennersdorfu nedaleko českých hranic. Překvapivě sáhla k pozdně romantickým a modernistickým skladbám Nováka, Suka, Janáčka, Ježka a Páleníčka a ukázala, jak široký je její záběr ve vztahu k české hudbě.

„Sopranistka Irena Troupová, rodačka z Českých Budějovic, upoutala příjemným témbrem hlasu, lehkostí tvoření, přirozenou prostorovou nosností a citem k interpretovaného stylu.“

„Jaroslav Rouček zaujal kultivovaným a dynamicky decentním tónem barokní trubky, jeho interpretace hýřila virtuozitou, bryskní pohyblivostí a sympatickou přirozenou muzikalitou.“

„Je nutné vyzdvihnout inspirativní, krásné a velmi akustické prostředí kostela Panny Marie Růžencové, skryté v nenápadné budově areálu kláštera, obývaném řádem Petrini.“

V Českých Budějovicích se v letošním roce koná šestý ročník Mezinárodního festivalu staré hudby Musica ad confluentem. A šestý koncert letošního festivalu se uskutečnil 14. října v římskokatolickém kostele Panny Marie Růžencové – v areálu kláštera, obývaném řádem Petrini. V programu vystoupila sopranistka Irena Troupová, na barokní trubku zahrál Jaroslav Rouček, na barokní violoncello Helena Matyášová. Hru na barokní loutnu, arciloutnu i barokní kytaru předvedl Miloslav Študent, v partu varhanního pozitivu se představila Jiřina Dvořáková-Marešová.

„Moving Silhouettes českého klavíristy a skladatele Martina Brunnera hráli hudebníci ve světové premiéře bez projekce. Skladba překvapila měkkostí a melancholickou melodičností.“

„Pozornost upoutala realizace skladby, kdy trio hrálo s akusticky zesílenými nástroji, společně s elektronickou stopou, která přinášela do sálu nejrůznější zvuky přírody i civilizace.“

„Soubor vyniká skvělou souhrou a specifickou barvou nástrojů, které se šťastně doplňují.“

V úterý 17. října 2023 zazněl v Besedním domě další z koncertů Moravského podzimu. Komorní koncert sliboval hledat ztracenou krásu ve dvou premiérovaných skladbách. První byly Moving Silhoulettes (Pohyblivé siluety), skladba Martina Brunnera, kterou napsal na objednávku festivalu a zazněla zde ve světové premiéře. Následovala skladba litevské skladatelky Žibuoklė Martinaitytė Prarasto grožio beieškant… (Hledání ztracené krásy…), která zazněla v české premiéře. Interprety byli členové souboru Trio Bohémo Matouš Pěruška (housle), Kristina Vocetková (violoncello) a Jan Vojtek (klavír).

„Program zahájila Šaturová výběrem čtyř písní z odkazu Franze Schuberta, které dramaturgicky uspořádala do čtyř kontrastních nálad.“

„Kozák hrál úvodní část Scherzo z hudby k dramatu Sen noci svatojánské, op. 61 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v rychlém tempu, podobném motu perpetuu, vitálně a s bravurou.“

„Šaturová byla báječná ve tvorbě a rozvíjení tónu, v jeho pučící dynamice a následném útlumu.“

V nedělní večer 15. října se v památné síni Novoměstské radnice v Praze konal písňový koncert první umělecké kategorie. Protagonistkou této mimořádné události byla sopranistka klasického koloraturního repertoáru, famózní Simona Šaturová. Operní a koncertní pěvkyně sklízí ovace na prestižních festivalech v Evropě – v Salcburku, Lucernu, Římě, za kanálem v Edinburghu i v zámoří v Oregonu či Tanglewoodu. A samozřejmě i doma, ve svém rodišti na Bratislavských hudebních slavnostech a na Pražském jaru. Klavírní doprovod zajišťoval Marek Kozák. Absolvent HAMU ze třídy profesora Ivana Klánského sklízí už pár let úspěchy na domácích koncertních pódiích, vesměs kvitovaných laickým publikem i odbornou kritikou.

„Prof. Klánský vyzdvihnul mimo jiné také schopnost Jiřího Hlaváče si při vší bohaté a pestré činnosti hudební, rozhlasové a jiné najít chvilku i pro sebe.“

„Úprava Jiřího Hlaváče působila velice autenticky, věřím tomu, že leckterý posluchač neznalý Mozartovy literatury by si snadno mohl myslet, že toto obsazení je původní.“

„Slovy ‚připadám si jako André Rieu‘ Jiří Hlaváč spontánně uvedl poslední skladbu Twilight Time od Josepha Wernicha ve vlastní úpravě.“

Přesně v den narozenin váženého pedagoga, klarinetisty, saxofonisty prof. Jiřího Hlaváče se konal gratulační koncert v Sále Bohuslava Martinů na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Koncert to byl svižný, pestrý a Jiří Hlaváč se představil téměř ve všech svých rolích – kromě výše uvedeného také jako moderátor, skladatel, aranžér a jazzman. Od samého začátku akce byla ve vzduchu cítit přátelská, ale současně slavnostní atmosféra.

„Zcela zaplněná chrámová loď byla zanechána ztišení, do kterého vstoupil duchovní pravoslavného chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské Ján Novák, aby přivítal přítomné.“

„Z dvaceti částí Liturgie zpíval sbor sedm a za vypuštěnou vstupní Velkou ektenii posloužila třetí část Sláva otci, do které vložil sbor snad veškerou mocnost svého hlasového fondu.“

„Původně gotický chrám je zvlášť památný osmibokou věží v průčelí přezdívanou Pražský minaret.“

Mezinárodní festival pravoslavné hudby letos nabídl pět večerů, pět kroků k „prapůvodní kráse“, tedy archaion kallos, jak zní název festivalu. A k tomu jednu ryzí bohoslužbu, tedy dopolední Liturgii sv. Jana Zlatoústého s autentickým byzantským chorálem, workshop byzantské hudby s lektorem, řeckým protopsalisem (zpěvákem byzantské hudby) Petrosem Papaemmanouilem, výstavu českých pravoslavných ikon, přednášku protojereje (kněze) Cyrila Sarkissiana či filmovou projekci dokumentárního filmu o ukrajinském skladateli Valentynu Sylvestrovovi. Ve čtvrtek 12. října se konal v Pravoslavném chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské koncert Pražského smíšeného sboru a Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy (VUS UK) za vedení sbormistrů Jiřího Petrdlíka a Jakuba Zichy.

„Netuším, jestli někoho z lipské či brněnské strany napadlo, do jaké míry jinak zní koncert v opravdu kvalitním koncertním sále, co má k dispozici lipská strana, a v prostředí Janáčkova divadla, které to štěstí na koncertní akustiku nemá.“

„Klavírní koncert přednesl v české premiéře italský klavírista Emanuele Arciuli, který se na soudobou americkou hudbu specializuje.“

„Provedení lipského orchestru však ztrácelo na lesku, celek zněl poněkud ploše a chyběla plasticita, zejména smyčcových skupin, ale i dřevěných nástrojů.“

Koncert rozhlasového tělesa MDR-Sinfonieorchester sídlícího v Lipsku se stal jedním z vrcholů festivalu Moravský podzim. Řídil jej jeho šéfdirigent Dennis Russell Davies, který je současně i šéfdirigentem Filharmonie Brno. V pátek 13. října zazněly v Janáčkově divadle méně známé skladby Roberta Schumanna, v české premiéře Klavírní koncert č. 2 Williama Bolcoma v podání Emanuela Arciuliho, Zednářská smuteční hudba Wolfganga Amadea Mozarta a na závěr symfonická báseň Tak pravil Zarathustra Richarda Strausse, která dala název celému večeru.

„Perfektně připraveným členům sboru šlo zřetelně rozumět, výrazně vynikaly koncovky i snaha o autentickou německou výslovnost a bylo od počátku evidentní, že jeden naslouchá druhému.“

„V takových momentech si totiž můžeme uvědomovat, že je absolutně jedno, skrze jaký nástroj k nám hudba promlouvá.“

„Její technika působila brilantně a obdivuhodně. Pozoruhodné však bylo, jak dokázala navazovat na konce frází své kolegyně – dynamicky plně a charakterem ještě vypjatějším.“

Koncert s názvem Sólo pro skleněnou harmoniku ve čtvrtek 12. října přilákal do brněnského Besedního domu značné množství zvědavých posluchačů. Ti mohli slyšet takřka neznámá díla Rejchy, Cimarosy nebo Hasseho pro skleněnou harmoniku, na kterou zahrála v doprovodu brněnských filharmoniků pod vedením anglického dirigenta Jonathana Cohena Christa Schönfeldingerová. Netypicky v roli vypravěčky vystoupila Barbara Maria Willi. Dvaapadesátý ročník Moravského podzimu se nachází v půli cesty a nadále představuje výstřední program.