PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vodička má pro dětskou duši pochopení. Dokáže ztvárnit bezstarostnou melodii s patřičnou rozpustilostí a žertovnou nadsázkou.“

„S pianistou Marečkem si rozumí podvědomě, muzikantská alchymie u obou funguje naprosto neomylně. Pánové hrají intuitivně, jsou v každém okamžiku spolu, nikdy každý sám za sebe.“

„Dvořákovo dílo by pánové mohli předložit lidem napříč všemi kontinenty. Věřím, že jejich podání by oslovilo bez znalosti kontextu.“

Houslista Jiří Vodička s klavíristou Davidem Marečkem zahráli na Klavírních kurzech Mikulov. Jejich nový projekt se zaměřuje na skladatele Antonína Dvořáka. Koncert se konal v Zámeckém sále a jeho ohlas byl mimořádný. Dvořákova hudba v podání obou interpretů vyzněla se zřídka slyšenou vitalitou a emocionální pestrostí.

„Potemnělá zahrada se ponořila do tónů Malé noční hudby a její kouzlo nenarušila ani amplifikace, která měla zaručovat dobrý poslech.“

„‚Spolupráce s agenturou Ars koncert byla předem dohodnuta na pětadvacet let. Přesto mne trochu mrzelo, když mi ředitel agentury pan Miroslav Stehlík připomněl naši dohodu. Ale akceptuji, že všechno jednou končí,‘ svěřil se slovenský bard.“

„Co naplat, zámecká zahrada není koncertní síň a zvuková technika je zařízení velmi citlivé.“

Čtvrt století trvání Festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou se završilo v sobotu 19. srpna, kdy v zámecké zahradě zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Malá noční hudba a po přestávce Requiem d moll v podání Moravské filharmonie Olomouc, Slovenského filharmonického sboru, spolu se sólisty Martou Chilou Reichelovou, Lucií Hilscherovou, Jaroslavem Březinou a Jiřím Brücklerem řídil dirigent Leoš Svárovský. Večer moderoval Jaromír Javůrek a v publiku nechyběl ani slovenský pěvec Peter Dvorský, který festivalu propůjčil své jméno.

„Mladá pianistka si vedla od úvodních tónů Johanna Sebastiana Bacha zkušeně a od pohledu asertivně.“

„Recitál Kateřiny Potocké byl zajisté velmi pěkný a splnil zřejmě očekávání některých mladých pianistů. Přesto bychom měli pár postřehů, které by možná její hře daly ještě jiné vyznění.“

„Je to svědomitá, zodpovědná mladá žena a profesionálka, která svůj nástroj ovládá virtuózně. Jen si musí uvědomit, že ani ta nejvážnější vážná hudba není černobílá.“

Klavírní kurzy Mikulov jsou tradiční adresou mladých klavíristů, kteří týden pracují pod vedením etablovaných lektorů. Součástí kurzů jsou koncerty, kde se představují ponejvíce mladí sólisté. Nejinak tomu bylo v neděli 20. srpna, kdy v Zámeckém sále mikulovského zámku vystoupila mladá česká pianistka Kateřina Potocká. Během jejího sólového recitálu zazněly skladby od baroka po hudební impresionismus. Různorodý repertoár mladá umělkyně zahrála s obdivuhodnou technickou zručností, přesto jejímu recitálu něco málo scházelo.

„Jednotlivé kontrastní části Fuxovy Ouvertury inspirované dobovými tanci vyvrcholily závěrečnou Passacaglií, provedenou se spontánní hudební energií, navíc doslova s úsměvem ve tvářích interpretů, tak jak to je ostatně pro Collegium Marianum typické.“

„Reichenauerovu mariánskou antifonu Regina coeli přednesl Tomáš Šelc za doprovodu Collegia Marianum se stylovou přesvědčivostí.“

„Málo platné, v „komorně“ barokním prostoru kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu zní výhradně barokní repertoár nejpřirozeněji.“

Ideálním závěrem letošního čtrnáctého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Hudební léto Kuks bylo vystoupení souboru Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové s účastí basbarytonisty Tomáše Šelce. Koncert se konal již tradičně v působivém prostoru barokního kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu 19. srpna 2023.

„Naživo jsem ho dosud slyšel dvakrát a oba koncerty mi jednoznačně změnily život k lepšímu. Sice dílčím způsobem, ale zato nesmazatelně.“

„Opravdu mimořádná lisztovská interpretace, která se nenechávala příliš omezovat notovým zápisem, ale s o to větší empatií následovala myšlenku, která se za ním ukrývá.“

„Škoda, že ho pořadatelé nepřivezou častěji k nám do Prahy – například ve Vídni má v následující sezoně hrát v rozmezí tří měsíců hned dvakrát.“

V pátek 18. srpna v rámci Salcburského hudebního festivalu vystoupil klavírista Arkadij Volodos. Pianista, který už leta důstojně snáší srovnání s legendárními jmény zlatého věku dvacátého století, se nyní nachází ve svém nejsilnějším období. Ojedinělou virtuozitu se mu čím dál lépe daří integrovat do zralého, duchovního přístupu k interpretaci. Výsledkem je nenapodobitelná singularita, ale současně možná také jeden ze směrů, se kterým by se každý umělec měl seznámit a po svém vyrovnat.

„Giulia Biagetti působí v katedrále v toskánském městě Lucca a věnuje se též mimokoncertním kulturním aktivitám v regionu.“

„Velmi vhodně zvolila pro starou italskou hudbu barokní jednomanuálový nástroj u sv. Jakuba, zřídka používaný.“

„Skladby varhaníků, kteří taky komponují, provedené na velké varhany, přinesly určité pochybnosti o vhodnosti jejich uvedení.“

Giulia Biagetti, další z interpretů svatojakubského varhanního festivalu, vystudovala varhanní hru a kompozici ve Ferraře. Už přes čtyřicet let působí v půvabném toskánském městě jménem Lucca jako varhanice tamní katedrály a věnuje se též mimokoncertním kulturním aktivitám v regionu. Její výkon zapůsobil hráčskou jistotou, ale sestava programu přinesla některé otazníky.

„I když se Daniel Barenboim musel ze zdravotních důvodů nastudování této opery vzdát, jeho návrh zůstal součástí dramaturgického plánu.“

„Den po zcela vyprodané premiéře začaly dosud neprodané lístky na zbývající tři představení mizet jako sníh na slunci.“

„Nepřestanu, dokud tuto operu nedostanu na pódium MET!“

Dva významné rakouské operní festivaly přispěly zásadním způsobem ke zvýšení povědomí o Bohuslavu Martinů jako mezinárodním klasikovi operní hudby 20. století. Tím prvním byl v roce 1999 festival Bregenzer Festspiele, na kterém zazněla ve světové premiéře první verze opery Řecké pašije, a to v koprodukci s londýnskou Královskou operou, kde projekt získal v roce 2001 Cenu Laurence Oliviera za nejlepší novou operní inscenaci uplynulého roku. Definitivní razítko k tomuto průlomu dala inscenace druhé verze Řeckých pašijí na letošním ročníku Salcburského festivalu.

„V baroku byla hudba užitkovou záležitostí, zvukovou kulisou ke společenským konverzacím, hrátkám či flirtování a především k hostinám. Umělci se museli hodně snažit, aby zaujali publikum.“

„Přítomní se měli vžít do atmosféry baroka – během téměř čtyřhodinové opery se pokusili chovat jako tehdejší publikum: projít se, jít si pro občerstvení ke stánku a v klidu během opery i konzumovat.“

„Tomáš Hanzlík vytvořil ke třetímu aktu na český překlad hudbu, která je parafrází Míčovy instrumentální.“

Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského se koná již pětadvacátým rokem v prostorách zámku a zahrady Jaroměřic nad Rokytnou. Letos speciálně pro festival připravil Ensemble Damian, působící při Katedře hudební výchovy Univerzity Palackého v Olomouci, místní specialitu. Soubor se zabývá poučenou barokní interpretací a realizuje skladby z českých a moravských archivů. První českou operu O původu Jaroměřic na Moravě provedl v zámecké zahradě večer 14. srpna v kritické edici Tomáše Hanzlíka, zakladatele a uměleckého vedoucího souboru.

„Lehké úvodní tóny koncertní árie ‚Alma grande e nobil core‘ ladily s příchodem půvabné Doubravky Součkové, jejíž hlas se následně ve velmi vysokých, bravurně vyzpívaných tónech s až neuvěřitelnou silou vyklenul prostorem.“

„Amálie Dobšíková v pouhopouhých dvaceti letech předvedla precizní, profesionální výkon nabitý emocemi; je u ní vidět obrovská míra talentu, ale také tvrdé práce, píle a disciplíny.“

„V díle se propojila umělecká excelence s duchovním poselstvím.“

Festival Hortus Magicus v uplynulém víkendu pokračoval bohatým hudebním i volnočasovým programem. Návštěvníci měli možnost kromě pěti výjimečných koncertů zhlédnout výstavu v místní obrazárně, navštívit profesionálně komentovanou prohlídku zámku i arcibiskupské zahrady, floristické expozice a pro nejmenší byla připravena i dětská zóna s poutavými příběhy, loutkovým divadlem a dalšími aktivitami.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

„Cyklus Písně trpělivé a píseň Mnichova řehole rezidenčního skladatele Jana Kučery vznikly přímo pro festival Za poklady Broumovska.“

„Spojení basbarytonu a klavíru bratrů Klánských a dvou Kučerových premiér byly zárukou nevšedního zážitku.“

„Dramaturgie koncertu tvořila pomyslný most mezi písňovými cykly minulosti a dneška.“

Kroky návštěvníků festivalu Za poklady Broumovska vedly 12. srpna na návrší nad řekou Stěnavou do obce Martínkovice, jedné z lánových vsí, které v Broumovské kotlině vznikaly ve 13. století. Uprostřed hřbitova tu stojí kostel sv. Jiří a Martina, ten jako jediný ze skupiny broumovských kostelů není dílem otce a syna Dientzenhoferových, ale stavitele Martina Allia. Přímo pro tento koncert napsal rezidenční skladatel letošního ročníku festivalu Jan Kučera písňový cyklus Písně trpělivé a píseň Mnichova řehole. Ty zazněly společně s dalšími písňovými cykly ve výjimečném podání basbarytonisty Daniela a klavíristy Lukáše Klánských.

„Polský varhaník Mariusz Wycisk se představil na druhém koncertě cyklu jako reprezentant varhanního mládí.“

„Zaujal výbornou technikou a jistotou projevu.“

„Jako varhaník ze Slezska provedl Slezskou fantasii na ‚Te Deum laudamus‘ polského autora Mariana Sawy.“

Iniciátorka a organizátorka Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba a tamní titulární varhanice Irena Chřibková připravila již osmadvacátý ročník tohoto prestižního cyklu osmi koncertů odehrávajících se v srpnu a září. Pozvala na něj obvyklý počet šesti varhaníků a varhanic z ciziny, jednoho domácího hosta a každoročně na něm i sama vystupuje. Na druhém koncertě 10. srpna dostalo příležitost varhanní mládí v podobě polského hosta Mariusze Wyciska.

„Societas Incognitorum přednesl Michnovy písně v jejich původní podobě, očištěné od nesmyslných interpretačních nánosů zaužívaných a zapsaných v průběhu dalších staletí.“

„Hortus Magicus je festival orientovaný na objevná duchovní díla při současném nevšedním interpretačním ztvárnění.“

„Procházkovo oratorium o svaté Ludmile je pozoruhodné a hluboké dílo.“

Písně Adama Michny z Otradovic a nové oratorium o svaté Ludmile zahájily program zážitkového festivalu Hortus Magicus v Kroměříži. Festival se koná na Arcibiskupském zámku a v přilehlých zahradách ve dnech 11. až 13. srpna a má široké umělecké rozpětí, kdy se střídá hudba, divadlo a mluvené slovo. Zahajovací koncert ve Sněmovním sále přinesl zajímavá díla v podání souboru Societas Incognitorum a Studia Volantes.

„Výčet činností Víta Aschenbrennera, varhaníka, cembalisty, dirigenta, sbormistra, muzikologa, pedagoga a organizátora hudebního života je v jeho věku vskutku enormní.“

„Z programové skladby přinášející kompozice raného a vrcholného baroka, vybočilo vprostřed koncertu salutatio ‚Ó bolestná matko‘ přeštického rodáka Jakuba Jana Nepomuka Ryby.“

„Vystoupení interpretů pocházejících z různých koutů jihozápadních Čech působilo sympatickým dojmem. Lze jen doufat, že s tímto souborem se budou moci seznámit posluchači i v jiných částech naší republiky.“

Hudební léto Borska pokračovalo v podvečer 10. srpna v pořadí již šestým koncertem, tentokrát v kostele sv. Jiří na Přimdě. Vystoupil v něm soubor Consortium Musicum vedený výraznou osobností hudebního života Plzeňska a Klatovska Vítem Achenbrennerem. Výčet jeho činností varhaníka, cembalisty, dirigenta, sbormistra, muzikologa, pedagoga a organizátora hudebního života je v jeho věku (*1977) vskutku enormní. Neomezují se jen na Plzeňsko a Klatovsko, ale v rámci čilé přeshraniční spolupráce sahají i k našim německým sousedům.

„Podle dobové praxe se k varhanám připojilo i trombónové kvarteto, které tvořili hudebníci Moravské filharmonie Olomouc. Měkkost i znělost jejich nástrojů se velmi dobře zvukově snoubila s citlivým varhanním doprovodem.“

„Zejména pak překvapila hutnost hlubokých basů.“

„Závěrečná skladba byla provedena 25. srpna 1863 v brněnských Lužánkách u příležitosti oslav tisíce let příchodu Cyrila a Metoděje jedenácti sty pěvců a s velkým dechovým orchestrem, který dirigoval sám Pavel Křížkovský.“

Olomoucké barokní slavnosti oživují město Olomouc v letních měsících a lákají publikum do starobylých a krásných prostor. A Pavel Křížkovský (1820–1885), který byl povolán z augustiniánského kláštera do olomoucké katedrály jako dómský kapelník, je osobností, jehož hudba dodnes překvapuje. Na koncertě 8. srpna v rámci zmíněného festivalu dominovalo jeho Requiem in d a v závěru Kantáta Sv. Cyril a Metoděj na text Františka Sušila, kterou Křížkovský napsal a provedl k tisícímu výročí příchodu světců na Moravu.

„Koncert nabídl dramaturgicky originální myšlenku propojit v jeden program barokní árie evropských mistrů, týkající se dramatu mytologického pěvce Orfea.“

„Collegium Marianum je zkrátka soubor, který se perfektně zná; je sehraný, ví, komu kdy jak naslouchat a jak navzájem interagovat.“

„Barokní flétna kooperovala s altovým partem tak, že měl posluchač dojem, že jde o duet sehraného uměleckého dua.“

Čtyřiadvacátý ročník Letních slavností staré hudby uzavřel festivalový rezidenční soubor a pořadatel festivalu Collegium Marianum propracovanou dramaturgií s francouzskou altistkou Delphine Galou. Lyrický večer se nesl v dramatických i žalem protkaných áriích bájného pěvce Orfea a v hudebních dialozích sólistky se členy doprovázejícího souboru.

„Žádné jevištní hudební dílo neprovází jednoduchá historie, v případě revuální operety U Bílého koníčka jsou však vznik i následné interpretační peripetie vskutku složité.“

„Festival ve Weitře rozhodně nepatří k avantgardním scénám, musí naopak uspokojit co nejširší publikum, a to v jednom ze zapadlejších a turisticky méně atraktivních koutů Rakouska, kde má každé představení zároveň i edukativní funkci.“

„V Rakousku se operetě stále daří, mladí herci se jí věnují na konzervatoři, umí ji interpretovat, dát jí švih, vtip a lesk.“

Dolnorakouské městečko Weitra (Vitoraz) se v roce 2005 připojilo k mnoha místům v této části Rakouska, která nabízí pravidelné letní kulturní dění. V posledních letech se stává pro široké publikum přitažlivá uváděním operet, které se v sousední zemi dodnes těší velké popularitě. Tamní festival nese název Schloss Weitra a letos nabídlo patnáctkrát operetu U Bílého koníčka.

„Fialův báječný Český filharmonický sbor Brno zazářil, počasí nepočasí.“

„Koncert byl moudře trochu zkrácen, variantou bylo jeho zrušení při krajní nepřízni počasí.“

„Režijně zdařilý byl odchod tenoristy Anthony Gregoryho z pódia – v příznačné mimice a gestu, přesně ve výrazu zazpívaného textu.“

V závěru letošního dvaatřicátého ročníku Festivalu Krumlov vystoupila 5. srpna Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a sólisty v Pivovarské zahradě. Na programu měly být sborové scény z operního světa Giuseppe Verdiho a kantáta Carmina Burana Carla Orffa, z trilogie Trionfi. Krajně nepříznivé počasí vedlo organizátory k úpravě, zkrácení programu, takže se Orffovo dílo stalo zřetelně dominujícím bodem večera. Alternativou mohlo být snadno i zrušení koncertu, nepřízeň počasí byla značná.

„Hned úvodními rozloženými souzvuky Zanon navodil napínavou atmosféru. Pohrál si s kytarovými rejstříky a dynamikou, přičemž volil spíše středová než vyzývavá tempa.“

„Neméně důležitý je osobní kontakt v kurzech, kde se vesměs ukázalo, že ti největší ‚velikáni‘ jsou nesmírně přátelští, vnímaví a citliví lidé, kteří se snaží mladším kytaristům pomoct na jejich cestě.“

„Festival má své okřídlené ‚duše‘, které se vracejí jako dobří holubi po celá desetiletí.“

Dvaatřicátý ročník Mezinárodního kytarového festivalu Brno je minulostí. Jeho posledním koncertem byl bezprostředně zahájen Brasil Fest Brno a společným jmenovatelem obou festivalů se stal Fabio Zanon. Jeden z nejskloňovanějších brazilských kytaristů zahrál sólový recitál v Červeném kostele a jeho koncert byl živelnou tečkou, ale i předehrou k ohnivým rytmům, karnevalu a tanci.

„Iannarelli ví, jak zahrát své skladby tak, aby oslovily posluchače.”

„Máximo Diego Pujol byl vřelým přijetím evidentně zaskočen. Dojetí bylo vidět na jeho tváři mnohokrát a v jeho očích se dokonce zaleskly slzy.”

„Recitály na Mezinárodním kytarovém festivalu Brno potvrdily, že současná kytarová scéna nepostrádá výrazné skladatelské osobnosti.”

Dvaatřicátý Mezinárodní kytarový festival Brno v prvním srpnovém týdnu opět přivítal v moravské metropoli zásadní osobnosti kytarového světa. Mezi ně nepochybně patří i Máximo Diego Pujol a Simone Iannarelli. Sólové recitály obou významných skladatelů, kteří své kompozice sami ztvárnili, se odehrály na Nové radnici. Večer plný kontrastů ukázal, že současná klasická kytara a její autoři dokážou oslovit publikum.

„Britský koncertní varhaník Wayne Marshall působí zároveň jako dirigent. Zabývá se především americkou hudbou 20. století a speciálně skladbami George Gershwina a Leonarda Bernsteina.“

„Jeho koncertní výkony jsou charakterizovány neobyčejným temperamentním nasazením, podloženým obrovskou neselhávající virtuózní technikou a směřováním k rychlým až závratným tempům.“

„Na koncertě provedl americkou varhanní tvorbu, která na našich podiích téměř nezaznívá.“

Již dvacátý osmý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba zahájil Wayne Marshall (*1961), rodák z Velké Britanie, nositel Řádu britského impéria. Jeho koncertní výkony jsou charakterizovány neobyčejným temperamentním nasazením, podloženým obrovskou neselhávající virtuózní technikou manuálu i v pedálu, a směřováním k neobyčejně rychlým závratným tempům, která přece jen o něco pomaleji reagující svatojakubské varhany nebyly schopny v detailech vždy zvukově realizovat. Silnou stránkou Marshallova výkonu byly improvizace, opět ve virtuózních tempech a opulentním zvuku, kterým se inspiroval během celého koncertu.

„Na loňského vítěze – v tomto případě Kláru Klánskou – bývá při zahajovacím koncertě velký tlak zodpovědnosti. Každý v sále čeká, jak po roce zahraje ten či ta nejlepší.“

„Velký obdiv a respekt patří především Ivě Kramperové, která z pozice koncertního mistra zkušeně a neomylně vedla celý soubor k dokonalé souhře se sólistkou.“

„Druhá polovina koncertu patřila jako každý rok mladým talentům v oboru zpěv. Adéla Řehořová má ohromný hlasový potenciál a zjevně se nebojí velkých výzev. Vojtěch Pošvář ohromil zejména svou druhou árií z operety Země úsměvů.“

Už sedmadvacet let se rok co rok v moravském lázeňském městečku Luhačovice na dva týdny rozeznívají líbezné tóny houslí. Václav Hudeček, ikona a živoucí legenda mezi českými houslisty, zve nejtalentovanější mladé interprety z celé republiky, aby zde během třinácti srpnových dnů předvedli své houslové umění, zdokonalili svou hru po stránce technické i výrazové a načerpali inspiraci od vynikajících houslových mentorů. Loňskou laureátkou Akademie Václava Hudečka je Klára Klánská, studentka čtvrtého ročníku Pražské konzervatoře ve třídě Pavla Kudeláska. Podle tradice byla přizvána jako sólistka na letošní zahajovací koncert 31. července, který se již pošestnácté uskutečnil v rámci festivalu Svátky hudby v Luhačovicích.

„Kdo by od režiséra Michieletta čekal, že uvidí Aidu zasazenou mezi pyramidami, slony a velbloudy na scéně, mýlil by se.“

„Vynikající bylo hudební nastudování Daniela Rustioniho, který v mnohokrát slyšené partituře odkryl sebemenší detaily, přičemž ctil interpretační tradici.“

„Mezinárodní obsazení Aidy bylo velice vyrovnané a kvalitní.“

Po několikaleté přestávce se do repertoáru Bavorské státní opery v Mnichově vrátila Verdiho nesmrtelná opera Aida. Nová inscenace této opery měla premiéru 15. května 2023 v mnichovském Národním divadle. Je dílem italského dirigenta Daniela Rustioniho, který je od roku 2021 prvním hostujícím dirigentem v Mnichově (především pro italský obor) a režiséra, rovněž italského původu, Damiana Michieletta, dnes jednoho z nejrenomovanějších operních režisérů vůbec. Scénu vytvořil Paolo Fantin, kostýmy Carla Teti, choreografii Thomas Wilhelm a sbory nastudoval Johannes Knecht. Inscenace byla také třikrát uvedena v rámci letního operního festivalu. Pochopitelně se setkala s velkým zájmem publika, neboť se jedná o jednu z nejoblíbenějších oper celé historie tohoto žánru.

„Úvodní skladbou večera byla Cantata a flauto solo německo-italského skladatele Johanna Adolfa Hasseho, která hned prvními tóny navodila typickou barokní atmosféru.“

„Soubor Concerto Aventino svým autentickým provedením skladeb doslova oživil hudbu 15. až 18. století. Každý hudebník vynikl svým mistrovstvím hry na dobové nástroje.“

„Olomoucké barokní slavnosti nám přinášejí výjimečný kulturní zážitek, ale také otevírají dveře do světa hudby minulých staletí.“

V pořadí pátý koncert přinesl festival Olomoucké barokní slavnosti. Odehrál se v úterý 2. srpna v jedinečných prostorách nenápadné budovy olomoucké Základní školy Komenium, v překrásném Slavnostním freskovém sále, jehož stěny i strop jsou vyzdobeny ve stylu neorenesančního dekorativismu s prvky barokního iluzionismu. O autentický zážitek se postaral soubor Concerto Aventino, zaměřující se na provozování evropské hudby 15. až 18. století na dobové nástroje, ve složení Věra Kousalíková (violoncello), Lukáš Vendl (cembalo/varhanní pozitiv), Jan Krejča (theorba) a v záskoku za indisponovaného Jakuba Kydlíčka Michala Roubalová (flétny).

„Škoda, že Mahler jako významný operní dirigent operu kompozičně vynechal, v písních je cítit mnohdy dramatický tah a ohromný smysl pro kontrast.“

„Byl to večer, naplněný hluboce přesvědčivým výrazem, skutečný Gesamtkunstwerk na pódiu. Bravo oběma pěvcům!“

„Mahlera přispěl významnou měrou slovenský klavírista Róbert Pechanec. Byl svrchovaným partnerem obou pěvců tak, jak to u Mahlera má být. Plně souzněl s pěvci.“

Pražský hudební institut zahájil 31. července v rodném domě Gustava Mahlera v Kališti u Humpolce Mistrovské pěvecké kurzy. Jejich slavnostní zahájení se neslo v duchu interpretace písňové tvorby Gustava Mahlera v podání významného německého basbarytonisty Franze Hawlaty a sopranistky Yvonne Steiner, za klavírního doprovodu Róberta Pechance. Zazněly Písně na verše Friedricha Rückerta (Rückert-Lieder) a výběr ze sbírky Des Knaben Wunderhorn. Před koncertem byla k poctě komponisty zařazena přednáška profesora Jiřího Štilce na téma Gustav Mahler a jeho vztah k českým tvůrcům a českému prostředí. Na ni navázala druhá přednáška historičky Markéty Čejkové Alma Mahler jako múza.

„Ansámbl přivezl do Prahy ukázky toho nejlepšího z hudby španělské renesance.“

„Mladistvý rozlet souboru se projevil i v jeho interpretačním přístupu.“

„Koncert byl kromě hudby samotné cítit jakýmsi komunitním duchem, jenž publikum vtahuje do centra dění a pomáhá tak přirozeně stírat hranici mezi pódiem a zbytkem sálu.“

Poslední červencový den se Letní slavnosti staré hudby vrátily do Trojského zámku, který s nimi zároveň navštívila Euterpé, múza lyrického básnictví, zpěvu a hudby. Její symbolický patronát opět přinesl český debut, tentokrát španělského ansámblu Cantoría s uměleckým vedoucím Jorgem Losanou. Věkovým průměrem velmi mladý a zároveň nedávno založený soubor přivezl ukázky toho nejlepšího z hudby španělského „zlatého“, tedy šestnáctého století.

„Krakow Guitar Quartet odehrál na festivalu důstojný koncert.”

„Eduardo Fernández v Brně jednoznačně potvrdil pověst jednoho z nejrespektovanějších kytarových interpretů planety. Učinil tak s velkou skromností a pokorou.”

„Melodické ozdoby samozřejmě odpovídaly poučené znalosti barokní ornamentiky, přitom se ale Fernández nevyhýbal občasnému vibratu, které vždy využíval s citem pro míru.“

Mezinárodní kytarový festival Brno i v letošním roce přilákal do moravské metropole přední světové interprety. Na koncertě v pondělí 31. července vystoupilo kvarteto Krakow Guitar Quartet a poté v samostatném recitálu proslulý uruguayský kytarista Eduardo Fernández, který bezesporu potvrdil svou pověst špičky oboru.

„Semele je oratorium na světské téma, které Händel napsal během jednoho letního měsíce v roce 1743.“

„Režisér Guth ctil hudbu a veškeré akce na jevišti důsledně vycházely právě z dokonalé znalosti Händelovy partitury a z respektu, který k ní Guth chová, což je u dnešních režisérů spíš ojedinělé.“

„Guthovy nároky na ztvárnění jednotlivých rolí byly značné a všichni je bez problémů zvládli.“

Pokud operní soubor v kterémkoliv divadle vede vzdělaná umělecká osobnost, na repertoáru nejsou jen opery od Mozarta po Pucciniho, ale i opery barokní – před Mozartem existovala opera již více než 150 let. Dále klasika 20. století i díla zcela současná (podotkněme, že od smrti Pucciniho v příštím roce uplyne už sto let). To mají na paměti například v Bavorské státní opeře v Mnichově. Současný intendant Serge Dorny přinesl do repertoáru Purcellovu operu Dido a Aeneas a Händelovu Semele. Druhá jmenovaná se stala jednou ze dvou premiér letošního Mnichovského operního festivalu, kdy byla uvedena celkem pětkrát před beznadějně vyprodaným hledištěm Divadla prince regenta. Premiéra Semele se konala 15. července 2023.

„Leleux svým tónem hladí, zpívá, konejší; to, v jakém tempu a přesné intonaci vyhrává fráze, bere dech.“

„Sayův Beethoven byl pro mě krásným překvapením. Tam, kde jsem čekala Barenboimovu perlivost a zářivost, zněla tlumenost, sametovost, až extrémní měkkost.“

„Järviho Čajkovskij není sentimentální, uplakaný, rozervaný, ale mužně expresivní, barevný, emocemi naplněný.“

Mezinárodní hudební festival v Pärnu tradičně vrcholí dvěma koncerty Estonského festivalového orchestru, na které Paavo Järvi zve slavné sólisty. Na prvním z nich 20. července vystoupil hobojista François Leleux, na druhém následujícího dne klavírista Fazil Say. Oba večery propojila stejná úvodní skladba – Pärtova Collage über B-A-C-H – a závěrečná Čajkovského První symfonie Zimní sny.

„Kostrou dramaturgie se příznačně stala známá taneční sbírka Terpsichore Michaela Praetoria.“

„Volba prostory, jakkoliv zajímavé, nebyla příliš šťastná.“

„Večer ve Vzletu byl jakousi nevyřčenou poctou tanečním i hudebním mistrům renesanční Evropy.“

Večer v sobotu 29. července věnovaly Letní slavnosti staré hudby ochránkyni tance, múze Terpsichoré, která opanovala sál multifunkčního prostoru Vzlet v pražských Vršovicích. Za doprovodu českého souboru Capella ornamentata s uměleckým vedoucím Richardem Šedou vystoupil polský taneční ansámbl Cracovia Danza Ballet, jenž v choreografii své zakladatelky a ředitelky Romany Agnel předvedl sérii renesančních dvorských tanců.