PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Operní libreto vcelku sleduje původní Shakespearovu předlohu, samozřejmě se od ní odchyluje, ale pouze v tom, jaký je rozdíl mezi hrou a operním libretem.“

„Všichni pěvci, kteří byli obsazeni do rolí v této opeře, jsou nejen vynikajícími pěvci ve smyslu techniky i muzikality, ale i zdatnými herci.“

„Jsem přesvědčen, že se jedná o jednu z nejlepších operních partitur současnosti. Hudba opery Hamlet je velice pestrá, lyrické pasáže střídají dramatické, většinou je přitom psána velice přístupnou formou.“

Je neuvěřitelné, jak Shakesperovo více než čtyři sta let staré dramatické dílo stále láká operní skladatele jako předloha pro jejich tvorbu. Jedním z nich je Australan Brett Dean. Jeho druhá opera, Hamlet, byla nyní provedena v rámci Mnichovského operního festivalu a nikoho nenechává na pochybách o kvalitách tvůrčího týmu v čele se skladatelem. Dílo vyložené veskrze klasicky, avšak obloukem se zároveň vyhýbající staromódnosti, přináší komplexní hudebnědivadelní zážitek. Text je reflexí reprízy z 1. července.

„Vedení se vzápětí ujala česká hobojová hvězda široce přesahující svými mezinárodními úspěchy hranice České republiky, Vilém Veverka.“

„Je evidentní, že si PhilHarmonia Octet Prague v rychlých tempech docela libuje a asi by muzikanti ani neuspokojili své potřeby, kdyby v Trhu v Limoges nezkusili rovněž nasadit tempo à la ‚rychle a zběsile‘.“

„Těsně před koncem se rozezněly zvony kostela, což příznačně podtrhlo celou atmosféru koncertu a připravilo tak závěr celého večera v krásných prostorách nádvoří bývalého kláštera.“

Klášterní hudební slavnosti jsou očekávaným a snad i potřebným festivalem klasické hudby zdobící kulturu severní Moravy. Letošní sedmnáctý ročník se nese ve znamení Lea Slezaka a inspirace Vídní. K poctě 150. výročí narození ve své době fenomenálního tenoristy, který se narodil v Šumperku, přezdívaném Malá Vídeň, vystoupil právě zde 10. června barytonista Adam Plachetka. Z Jesenicka se festival přesunul ve čtvrtek 29. června k hranicím Hané, do bývalého augustiniánského kláštera ve Šternberku, kde vystoupil přední český dechový soubor PhilHarmonia Octet Prague, který na posluchače zapůsobil nejen profesionálním přístupem, ale i hlubokou muzikalitou.

„Kyzlinkovo vedení symfonické roviny programu akcentovalo výrazně, opravdu vědomě a záměrně nízké dynamiky a neokázalý citlivý výraz.“

„Kristine Opolais přece jen nemá k dispozici výrazové rozpětí tak široké, aby byla skutečně nenapodobitelnou a nezapomenutelnou.“

„V případě Ramóna Vargase už trochu opatrnější zpívání, vedené nikoli do krajnosti a na doraz. Na délku kariéry však vlastně stav hlasu i výkon hodný obdivu.“

Dvouhodinový program s jediným přídavkem, jmény hvězdný, ve výsledku uspokojivý, takový byl operní koncert na Smetanově Litomyšli. V pátek byli jeho protagonisty ve Festivalové hale sopranistka Kristine Opolais a tenorista Ramón Vargas, ozdobou však byl po celý večer orchestr PKF — Prague Philharmonia s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem.

„Hodnotovým středobodem Barokní noci ovšem bývá uvedení původní opery z 18. století v podobě novodobé premiéry přímo na scéně zdejšího historicky jedinečně zachovaného barokního divadla, které se řadí ke světovým unikátům svého druhu.“

„Celkové vnitřně mnohotvárné založení a pojetí díla i jeho inscenace se příkladně ´našlo´ v pěvecky i herecky individualizovaných výkonech sólistů.“

„Za dynamismus i soustavnou pozornost ke koncepci i k vyloženým detailům v celkovém kontextu posuzované inscenace rádi pochválíme mladého režiséra Adama Borna.“

Červnové dny následující po letním slunovratu bývají v Českém Krumlově nerozlučně spojeny s pořádáním Festivalu komorní hudby. Letos jsme svědky jeho již 37. ročníku, opět – v porovnání s předchozími – v poněkud modifikovaném rozvrhu. Zatímco začátek festivalu se jako vždy odehrával v podobě dvojí realizace Barokní noci během posledního červnového víkendu (23. a 24. 6.), pak vlastní festivalové dění tentokrát začne po týdenní pauze v podobě souvislé řady osmi koncertů na začátku července… A který operní titul měl nyní o Barokní noci premiéru? Vzácná věc neboli Krása a ctnost z pera Vicente Martína y Soler.

„Oratorium Tobiášův návrat klasicistního skladatele Josepha Haydna patří ke skladatelovým raným pracím a v českých zemích to byla loni jeho premiéra. Libreto není příliš dramatické, přesto je lidsky nosné.“

„Dirigent Roman Válek dal do provedení maximální dynamické rozpětí a euforická tempa, zejména ke konci druhého jednání, které je zvukomalebné a využívá hojně hudebních efektů, včetně stroje na vítr.“

„Adam Plachetka a Lucie Kaňková byli hvězdami večera a po zásluze si užívali ovací nadšeného publika.“

Závěrečný koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka provázely dramatické chvíle. Byl naplánován na 27. června do obory na Hukvaldy, nakonec ale zvítězila mokrá varianta. Dům kultury Poklad v Ostravě Porubě pojal jak orchestr a sbor Czech Ensemble Baroque, tak i pět pěveckých sólistů. Obecenstvo mohlo sledovat ohlášený oratorní večer Tobiášův návrat od Josepha Haydna v suchu a pohodlí. Tento komfort ocenili jak pěvci Adam Plachetka, Lucie Kaňková, Dagmar Šašková, Shira Patchornik a Theodore Browne, tak dirigent Roman Válek.

„Spieva bez akéhokoľvek prejavu námahy, akoby sa s každým tónom hrala a publiku ho bezprostredne posúvala.“

„V parte Mimì naplno ukázala, ako dokáže modelovať melodické frázy, viesť ich plynule, nápadito, bez zaváhania, nehľadiac na to, aké technické úskalia obsahujú.“

„Rastislav Štúr viedol orchester k živému, aktívnemu výkonu, s dôrazom na romantické, v prípade Bohémy možno až sentimentálne roviny.“

Ďalší zo série operných galavečerov pod hlavičkou Nachtigall Artist patril víťazke minuloročnej Operalie, arménskej sopranistke Juliane Grigoryan. 26. júna sa v Rudolfinu predstavila ako Mimì, Violetta, ale aj ako Rusalka – a všetkých prítomných presvedčila o tom, že stále vzrastajúcu pozornosť hudobného sveta si zaslúži absolútne oprávnene. Spoločnosť na pódiu jej robili dva výrazné talenty agentúry Nachtigall Artist: Petr Nekoranec a Boris Prýgl. Partnerom bol sólistom už tradične orchester PKF – Prague Philharmonia, tentokrát pod taktovkou Rastislava Štúra.

„Program sestával výhradně z originálních skladeb pro čtyři ruce a čtyři nohy, poprvé u nás.“

„Jejich hra prozrazovala záviděníhodný elán. Hrály nadšeně, velmi muzikálně a připravily návštěvníkům velký zážitek.“

„Tři části Bédardovy Sinfonietty byly zahrány s velkou chutí a ve scherzu zvlášť s pozorností k četným půvabným detailům.“

Závěrečný čtvrtý koncert letního Varhanního Vyšehradu, přehlídky nápaditě dramaturgicky připravované varhaníkem kostela sv. Petra a Pavla a pedagogem Pražské konzervatoře Ondřejem Valentou, přivedl k cenným romantickým varhanám bratří Paštiků z roku 1903 dvě varhanice. Byly jim nedávné absolventky Ivana Michalovičová (AMU) a Petra Kujalová (JAMU), současné studentky doktorského stupně na svých mateřských školách. Záměrem organizátora nebylo jejich vystoupení jako sólistek, ale jako dua v originálních skladbách pro čtyři ruce a čtyři nohy.

„Velmi potěšující byla skutečnost, kolik lidí přišlo narozeniny konzervatoře oslavit.“

„Zvuková stránka koncertu byla ošetřena nejlepším možným způsobem.“

„Volba náročné baletní partitury, stejně jako pokus o spojení baletu a dramatu, nebyly pro mladé interprety ideální volbou.“

Multifunkční aula Gong v Ostravě se stala místem setkání nejstarších i nejmladších generací, které spojuje jedna instituce: Janáčkova konzervatoř. Sedmdesáté narozeniny přišlo oslavit přes tisíc absolventů a pedagogů, kteří zaplnili prostornou aulu téměř do posledního místa. Komponovaný večer v podání současných studentů a absolventů ostravské konzervatoře nabídl hudební, taneční a dramatické umění. Režii večera měl na starosti Peter Gábor. Koncert se konal jako součást MHF Leoše Janáčka, který v tomto týdnu v Ostravě vyvrcholil.

„Nápad na zařazení Rusalky do repertoáru prestižní italské operní scény měl sám její ředitel Dominique Meyer, který to zdůvodnil velmi originálně.“

„Zkušenost režisérky Emmu Dante se světem filmu se projevila velmi silně v tom, že dopřála inscenaci dlouhé ´záběry´.“

„Vášnivé a přitom svrchovaně distingované hudební nastudování Tomáše Hanuse, které působilo zdánlivě zcela samozřejmě, ale bylo za ním obrovské množství detailní práce.“

V milánské La Scale se poprvé v historii tohoto divadla hrála Dvořákova opera Rusalka. Za hudebním nastudováním stál Tomáš Hanus, vizuální a dramatická podoba byla dílem režisérky Emmy Dante a jejího manžela, scénografa Carmine Maringoliho. Od 6. června se po premiéře během dalších šestnácti dnů uskutečnilo ještě pět představení. O tom posledním v řadě píše muzikolog Aleš Březina. Derniéra byla vyprodána do posledního místa a publikum, ve kterém se mísili Italové se zahraničními návštěvníky, dávalo podle jeho svědectví bouřlivě najevo nadšení; po každé pauze vítalo orchestr a zejména dirigenta, kterého si jednoznačně zamilovalo.

„Leonskaja potvrdila pověst klasické hráčky, která nenabízí žádnou interpretační senzaci, ale poctivě řemeslo.“

„Souznění mezi sólistkou, dirigentem a orchestrem bylo skvělé a potvrzovalo dlouhodobou úspěšnou spolupráci.“

„Davies pojal Dvořáka bez přílišné líbeznosti. Zdůraznil tím ještě více závažnost kompozice, ale nedosahoval toho využitím masivního zvuku a na úkor rytmické artikulace.“

Smetanova Litomyšl uzavřela druhý festivalový týden navýsost klasickým koncertním programem. Filharmonie Brno v čele s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem provedla v neděli večer ve Festivalové hale Brahmsův Druhý klavírní koncert a Dvořákovu Sedmou symfonii. Za klavír usedla legendární rusko-rakouská pianistka Elisabeth Leonskaja, která zahrála Brahmse nesmírně sugestivně a technicky bravurně a zařadila se po bok dosavadním vrcholům festivalu.

„Sekera vyzdobil melodickou linku Bachova koncertu vkusnou ornamentikou, nádhernou kantilénou vyzněla často interpretovaná druhá věta. Co do stylovosti se sólista přiblížil ideální interpretaci také v následujícím Mozartově Koncertu A dur.“

„Dirigentka Alena Hron, nikterak zbytečně neexperimentující s tempy a s tradicí kodifikovaným pojetím Novosvětské, má pro Dvořákovu hudbu cit a porozumění.“

„Výkon orchestru pod vedením mladé dirigentky nenechal nikoho na pochybách, že v Aleně Hron u nás roste další výrazná dirigentská osobnost.“

Vnášení hudby do polozapadlých koutů pohraničních oblastí a jejím prostřednictvím oživování poničených stavební památky bezesporu patří k záslužným počinům. V poslední době podobných iniciativ přibývá, ne vždy se však setkávají s potřebnou finanční podporou, jakou by si záměry organizátorů zasloužily. Festival Živé pohraničí – Lebendes Grenzland, jehož koncerty se odehrávají v nejzápadnější části naší republiky a který letos vstoupil do pátého ročníku, se musel na rozdíl od minulého roku uskromnit. Tvoří ho tři symfonické a dva komorní koncerty, 1. července je pak v Hotelu Lesní mlýn zájemcům o historii tradičně nabídnuta beseda s předními historiky, tentokrát věnovaná 85. výročí Mnichovské dohody. Zahajovací koncert se odehrál v pátek 23. června a jeho protagonisty se právem stali pianista Miroslav Sekera a dirigentka Alena Hron.

„Členové byli velmi sehraní, dokázali pracovat s dynamikou, navzájem si dát prostor a prosadit se, kdykoli to bylo třeba.“

„Celý koncert byl pestrou plejádou písní s texty o lásce, o smrti, o štěstí a neštěstí, o přírodě a práci.“

„Celkově byla interpretace souboru Musica Poetica velmi přirozená a osobně velmi oceňuji čtení českých překladů textů písní, navodilo to krásnou atmosféru.“

V Respiriu Hudební a taneční fakulty AMU se v pátek konal koncert sefardských písní a dalších skladeb španělské hudby. Soubor Musica Poetica, který v roce 1999 založila Jana Janků, se specializuje především na autentickou interpretaci staré hudby za použití dobových nástrojů. Tentokrát s ním, účinkujícím ve složení Jana Janků, Lucie Lukášová a Kateřina Stávková, vystoupil jako host také kytarista Tomáš Najbrt. Podvečerním koncertem slovem zasvěceně provázela umělecká vedoucí souboru. Do světa španělských melodií a rytmů nás soubor přenesl o to lépe, že všichni byli sladěni v červeno-černých barvách.

„Dalibor není nic jiného, než plakátová hra. Velký marketingový baner, který prezentuje chrabrost české povahy, smysl pro hrdinskou čest a nezdolnou sílu přátelství až za hrob.“

„Z provaziště spouštěné silné stříbrné trubky jsou elegantní a evokují mříže vězení, které se ´Kým to kouzlem´ rozsvítí spolu s tyčkou, kterou má Dalibor v rukou jako pilku. Asi laser…“

„Orchestr hrál pod vedením dirigenta Roberta Jindry po celou dobu velmi silně a bez velkých dynamických změn. Ve výrazu se bohužel v návalu hrdinské euforie vytratila smetanovská vroucnost a melodičnost, kterou zcela přemohl silový a heroický charakter.“

Dalibor je snad nejdiskutovanější operou Bedřicha Smetany. V Ostravě měla premiéru již čtrnáctá podoba díla. Těšila se velkému zájmu i ohlasu publika. Je to poslední střípek do mozaiky cyklu Smetanových oper, které jsou připraveny v repertoáru divadla k Roku české hudby 2024. Režisérem byl Martin Otava, který přenesl již realizovanou podobu inscenace z Plzně, dirigentem představení byl Robert Jindra. V titulní roli vystoupil Luciano Mastro a Miladou mu byla Jolana Fogašová.

„O tom, že Lipsko je jednou z hlavních kulturních metropolí Evropy, nebude nikdo soudný pochybovat.“

„Kdo však od největšího českého melodika čekal straussovské bzučení včeliček, lisztovský popis heroických činů nebo wagnerovské vyjádření milostného aktu, mohl být zklamán.“

„Brilantní místa prosycená napětím a konfliktními hudebními myšlenkami se střídala s olejnatými a témbrově unylými plochami, v nichž zavládalo posluchačsky nevstřícné tektonické bezčasí.“

Centrum lipského koncertního života Gewandhaus opanovala ve čtvrtek 22. června syntéza českého romantismu a německé soudobé hudby. Na pódiu se v podání Gewandhausorchester a jejího hostujícího dirigenta Semjona Byčkova prolínaly špičkové výkony s chytrou dramaturgií zahrnující cyklus tří orchestrálních předeher Antonína Dvořáka a německou premiéru Symfonie č. 4 Detleva Glanerta. Skloubení vrcholného českého romantismu s umírněnou modernou se díky brilantní souhře orchestru přetavilo ve strhující zážitek.

„Již v prvních tónech Ouvertury se hráčům podařilo sál velmi dobře naplnit zvukem, hravost prvních frází pak vytvářela prostor pro vynikající barevné kontrasty se střídajícími se pasážemi táhlejšími a zádumčivějšími.“

„Tanečnější a lidovější Telemann se pak ukázal v závěrečném Vivace, kde hráči citlivě a s umem využili určité zvukově „syrovější“ polohy svých nástrojů.“

„V rukou kontrabasisty se nástroj proměnil v jakýsi cajon, kterým perkusivně doprovázel Rameauovo Tambourin en Rondeau.“

Ve středu dne 21. června 2023 se v Letním refektáři Strahovského kláštera v Praze konal poslední koncert z cyklu Barokních podvečerů souboru Collegium Marianum této sezóny. Název programu, Omfalé & Hébé, odkazoval na pojítko mezi zahranými díly, na „vůni Francie“.

„Filharmonici vzali otěže do rukou, nasadili svižné tempo a zahájili koncert, jako kdyby měla následovat celá opera.“

„Hudební projev uskupení Time for Three spojuje různé styly a tradice, popírá limity a konvence a poslech jejich hudby znamená pozvání do zcela svébytného světa.“

„Nicolas Kendall zakončil koncert: ‚Ze zcela zaplněného Hradčanského náměstí je poznat, že toto město miluje svůj orchestr!‘“

Je čas letního slunovratu, čas nejdelšího dne a nejkratší noci, čas magický a ověnčený pověstmi. Na Hradčanech se již počasí vybouřilo, nastává pomalu večer a tisíce Pražanů i dalších milovníků léta a České filharmonie míří na Hradčanské náměstí na tradiční open-air koncert. Jeviště poblíž Pražského hradu orientované na západ je plné muzikantů, kteří spolu se svým publikem slaví příchod léta.

„Petr Popelka je šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru, se kterým se na koncertě v Ostravě loučil. To proto, že od sezóny 2024/25 je šéfdirigentem Vídeňských symfoniků.“

„Koncertu pro klavír a orchestr a moll op.16 norského skladatele Edvarda Hagerupa Griega se ujal mladý norský klavírista Christiaan Ihle Hadland, který s tímto orchestrem debutoval již ve svých patnácti letech.“

„Ze všech nástrojových skupin byla cítit vypjatá jedinečnost okamžiku, všichni viseli na dirigentovi a dávali do interpretace maximální dávku emocí a výrazu.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v Ostravě uvedl ve středu 21. června v Domě kultury v Ostravě-Porubě kompletně norský večer. S jednou výjimkou. Dirigoval Čech, Petr Popelka. Jeho rozloučení s orchestrem a večer celkově byly velmi emotivní. S Norským rozhlasovým orchestrem, se kterým hrál také klavírista Christian Ihle Hadland, přinesl díla Edvarda Hagerupa Griega.

„Mazalán však tému nechápe ako tragickú – „umieranie“ chápe ako postupnú premenu dieťaťa v jeho vývoji a analyzuje, čo znamená stratiť alebo prísť o nevinnosť, čistotu, bezprostrednosť a nesebeckosť.“

„Pojem detskej duše rozširuje a trocha aj zámerne znejasňuje.“

„Petrovi Mazalánovi a jeho tímu sa v projekte podarilo aj v nevďačnom asketickom a nezatemnenom priestore so značnými svetelnými limitmi dosiahnuť komornú atmosféru koncertnej piesne a obohatiť ju o podmanivý vizuálny rozmer bez prvoplánovej ilustrácie textov.“

Slovenský barytonista Peter Mazalán pokračuje v mapovaní hraníc koncertného a performatívneho formátu i v úvahách o zmysle tvorby a rôznych možnostiach vnímania umenia a reality. Vo svojom najnovšom projekte Piesne o mŕtvych deťoch prostredníctvom neobvyklého koncertno-divadelného projektu svoju pozornosť upriamil na prieniky medzi svetom detí so svetom dospelých. Projekt bude uveden i v Praze, a to v Divadle X10, v úterý 27. června v 19 h.

„Festival Forfest se soustředí na současnou uměleckou tvorbu s duchovní tematikou a daří se mu tak upozorňovat na nejdůležitější úlohu umění – dotýkat se lidské duše.“

„Ve velmi kontrastní skladbě, v níž se střídají zpěvné chorální plochy s virtuózními pasážemi, se naplno projevila Ficova výborná práce s časem i smysl pro přesvědčivé ztvárnění vnitřního konfliktu skladby.“

„Je třeba ocenit nápaditou dramaturgii koncertu, která posluchače provedla od radostné jistoty přes beznaděj až po naději na vykoupení.“

Kroměřížským chrámem sv. Mořice zněla v neděli 18. června hudba pro zpěv a varhany. V rámci letošního ročníku mezinárodního festivalu hudby s duchovním zaměřením Forfest se představili Ján Fic a Zuzana Barochová s programem sestaveným převážně ze skladeb současných slovenských autorů s přesahem i do první poloviny 20. století.

„Kdo však v prvním díle zcela zazářil, byla mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, jejíž ztvárnění Lesní holubice bylo od prvních tónů dechberoucí a naprosto věrohodné.“

„Představitel krále Waldemara, tenorista Michael Weinius, jehož postava se objevuje na rozdíl od ostatních v celém díle, bohužel dle mého názoru nebyl úplně dobrou volbou.“

„Ve třetím dílu jednoznačně zaujal barytonista Yngve Søberg, který svým sytým hlasem bravurně ztvárnil bohužel velmi stručnou postavu Sedláka.“

Slavná celovečerní kantáta Arnolda Schönberga zazněla v pražské Státní opeře v úterý 20. června v rámci projektu Musica non grata. Obří obsazení zajistil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Norský rozhlasový orchestr, dále Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a Slovenský filharmonický sbor (sbormistr Jozef Chabroň). Sólových partů se ujali tenorista Michael Weinius, sopranistka Susanne Bernhard, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, barytonista Yngve Søberg, tenorista Kevin Conners a barytonista Dietrich Henschel. Dílo nastudoval a provedl dirigent Petr Popelka.

„Dílo hudebně nezapře, že vznikalo po Wagnerovi a Mahlerovi a v době, ve které tvořil Richard Strauss.“

„Petr Popelka neúnavně inicioval hudební vlny a proměny, modeloval a tvořil, budoval a stavěl velkolepou architekturu.“

„Téměř zjevením byl výstup barytonisty Yngveho Søberga v roli Sedláka.“

Schönbergovy Písně z Gurre nezklamaly. Grandiózní vokálně-instrumentální dílo přineslo už čtvrtý den festivalu Smetanova Litomyšl hned jeden z jeho absolutních vrcholů. Petr Popelka za dirigentským pultem mimořádně velkého interpretačního aparátu předestřel partituru z roku 1913 jako sled básnivé lyrických obrazů vyprávějících dramatický příběh, jako mimořádně emotivní baladu. K provedení díla, které zaznívá jen jednou za několik desetiletí, se v litomyšlské festivalové hale v neděli večer sešly dva orchestry, dva sbory a šestice sólistů. Proti nim seděla tisícovka posluchačů, podmanivou hudbou zcela pohlcených a zasažených.

„Již prvními takty ukázal Villaume publiku, že má k Brahmsovi hluboký vztah, že si je vědom, v čem důvtip jeho hudby spočívá.“

„Bylo patrno, že zná Emmanuel Ceysson skladbu nazpaměť, že má všechny melodie vryté pod kůži a nic ho nevyvede z míry.“

„Dramaturgicky velmi promyšlený koncept večera dal sezóně vyvrcholit ve třech dílech, které vznikly pouze v pětiletém časovém rozmezí.“

Nedělní majestátní zakončení 29. sezóny PKF — Prague Philharmonia se neslo v duchu německého romantického repertoáru, jenž naplnil Dvořákovu síň Rudolfina. Dvě orchestrální díla Johannesa Brahmse orámovalo virtuózní vystoupení harfisty Emmanuela Ceyssona s Reineckovým Koncertem pro harfu a orchestr e moll. Je třeba vyzdvihnout skvělou dramaturgii koncertu, propojení skladeb podobného hudebního kontextu. Především Brahms orchestru velmi sedl a Villaume jej vedl suverénně a kompaktně.

„Ceysson svým sólovým vstupem hned na začátku vkusně anticipoval, že dramatický nerv harfové ‚promluvy‘ dá brzy o sobě znát, pak pokračoval proměnlivými margináliemi a vrcholil mohutným zvukem v uměřeném souladu i technicky výtečné souhře s plénem smyčců.“

„Bylo dobře, že koncert proběhl bez přestávky a nic nevadilo, že skladby impresionistů vystřídala stylově odlišná Symfonie č. 2 D dur Ludwiga van Beethovena, právě ona celkovým svým založením přispěla k žádoucímu jasu večera.“

„Oč méně elegantního vzletu, o to více jadrné zemitosti.“

V červnu koncertní sezóna vrcholí a zejména koncerty v rámci abonmá tyto okamžiky zhodnocují pečlivě voleným programem jak po dramaturgické, tak po interpretační stránce. Takto si mohli návštěvníci doslova vychutnat červnový večer donátorské řady PKF – Prague Philharmonia nazvané „Setkání s příběhy umění“ 14. června v Císařském sále Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Kromě orchestru vedeného jeho hudebním ředitelem a šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem vystoupil francouzský harfista Emmanuel Ceysson, náležející k předním světovým sólistům svého oboru.

„Všem vedoucím patří velký dík, protože se zde dost možná rodí budoucí lídři celé naší země; bez přehánění. Jiří Chvála by mohl vyprávět.“

„Dětskou píseň je možno psát jako skladbu, jejíž náročnost záměrně snížím, aby ji děti zvládly. Anebo můžu dětský hlas považovat za svého druhu svébytný a nenahraditelný materiál a pracovat s ním úplně jinak.“

„Čtyřicet jedna čísel a durata koncertu více než hodina a půl bez přestávky. Není to trochu moc?“

Závěrečné koncerty sezony Kühnova dětského sboru, co do počtu členů největšího pěveckého tělesa v České republice, které letos oslavilo 90 let od svého založení, se uskutečnily v sobotu v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Bohatý program představující činnost jednotlivých oddělení sboru od nejmladších po nejstarší se zakončil společným zpěvem všech účinkujících. Závěrečné koncerty se 17. června 2023 uskutečnily dva: první od půl dvanácté a druhý v podvečer. Reflektován bude onen první.

„V opeře je Salome samostatně uvažující subjekt a do proroka se zamiluje, jakmile ho uvidí. Je úplně jiný, než co až dosud viděla; člověk, který jí, jako dosud jediný, nepochlebuje, ale dokonce odporuje.“

„Linda Ballová je ideální představitelkou ‚šestnáctileté princezny s hlasem Isoldy‘, jak ji charakterizoval Richard Strauss. Její křehký zjev kontrastuje s průrazným hlasem, plným vášně a dramatického napětí.“

„Závěrečná scéna, při které Salome hlavu zkoumá, ochutnává, líbá, dokonce do ní i kope, tiskne ji k sobě, takže se celá potřísní krví, stále víc a víc graduje jak v hudbě, tak ve výrazu.“

Operu Richarda Strausse Salome uvedlo v sobotu 17. června Národní divadlo v Brně jako poslední operní premiéru sezóny. Na jevišti Janáčkova divadla operu inscenoval režisér David Radok a hudebně ji nastudoval Marko Ivanović. Inscenace se setkala s nadšeným přijetím publika.

„Koncertná sezóna vyvrcholila pôsobivým romantickým programom, ktorý ideálne vyhovuje Raiskinovmu interpretačnému naturelu.“

„Mladý francúzsky klavirista sa s náročnou faktúrou Chopinovho koncertu vyrovnal so cťou.“

„Orchester Slovenskej filharmónie privítame na pódiu Reduty znova až v septembri na otváracom koncerte tohoročných Bratislavských hudobných slávností.“

Tento týždeň vyvrcholila v bratislavskej Redute dvojicou abonentných koncertov v dňoch 15. a 16. júna 74. koncertná sezóna Slovenskej filharmónie (SF). Šéfdirigent telesa Daniel Raiskin si na záver ďalšieho roka svojho prestížneho pôsobenia za pultom nášho prvého orchestra zvolil lukratívnu a poslucháčsky pôsobivú programovú zostavu: zaznela predohra k opere Oberon nemeckého romantika C. M. von Webera, poetický Klavírny koncert č. 1 Fryderyka Chopina (sólista Jonathan Fournel) a opulentná Organová symfónia č.3 Camilla Saint-Saënsa.

„Dirigentovi byly aspekty folklorismu v Suchoňově Sinfoniettě evidentně zřejmé a blízké a vedl orchestr se snahou po jejich vystižení, zejména v rytmickém, ale i dynamickém plánu.“

„Housle dostaly zvláštní sólovou příležitost k prezentaci až v Andante sostenuto, které bylo vepsáno do závěru první části dvoudílné skladby. Machowska je uzavřela zdařilou kadencí.“

„Hosprová hrála svůj part se suverénní prstovou technikou, jíž zkrášlila kadence a která zůstala zřetelná i v doprovázených částech koncertu.“

Na pátek 6. ledna byl ohlášen závěrečný slavnostní koncert Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby 2022, který se měl konat v Kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze. Byl ale odložen a na druhý pokus se skutečně realizoval ve čtvrtek 15. června 2023. Koncert se konal k příležitosti rozdělení Československa v roce 1993 a spolupořádaly ho Slovenský institut, Maďarský kulturní institut a Polský institut v Praze. Pod heslem Vlastenecké ozvěny na koncertě vystoupily sólistky z Polska a České republiky za doprovodu Rozhlasových symfoniků z Bratislavy pod vedením polského dirigenta Wojciecha Rodeka. Program byl sestaven s hudby skladatelů 20. století a jeho dramaturgie, která je dílem profesora Václava Riedelbaucha, zůstala v původním návrhu.

„Historické budovy muzea pod siluetou věží Petrova tvoří romantickou atmosféru a je tu překvapivě dobrá akustika, neboť nádvoří je ze všech čtyř stran obstoupeno budovami.“

„Orchestr si připravil jak unikátní skladby, psané přímo pro něj, tak i úpravy orchestrálních částí ze známých oper.“

„Poprvé se tedy stal festival Brno Brass fest součástí velkého letního brněnského festivalové dění a strhl na sebe pozornost obyvatel i návštěvníků Brna.“

Žesťový orchestr Moravia Brass Band vystoupil ve čtvrtek 15. června se zahajovacím koncertem festivalu Brno Brass Fest na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea a zahájil tak řadu akcí, které představují žesťová uskupení v zajímavých seskupeních a na nejrůznějších místech. První koncert se konal pod názvem Moravia Brass Band in opera, dirigoval kmenový dirigent souboru Chuhei Iwasaki a na sólovou trubku hrál Stanislav Masaryk.

„Ivor Bolton zvolil verzi se všemi repeticemi, které ovšem varioval v různém vyznění, dynamice, plasticitě.“

„V klasicistním zvuku vynikly až netušené detaily, po jemných, precizně propracovaných úsecích vedl dirigent hráče k dynamickému i tempovému vzepětí.“

„Martin Helmchen se musel vyrovnat s nástrojem, který neumožňuje plnou barevnost, zato vynikly jiné kvality, především zřetelnost, průzračnost a křehkost tónu.“

Drážďanské hudební slavnosti se pyšní nejen zajímavými osobnostmi, které na festivalu vystupují, ale i vlastním orchestrem, hrajícím na dobové nástroje především romantický repertoár. Minulý týden předneslo těleso vedené Ivorem Boltonem v drážďanském Paláci kultury Schubertovu symfonii „Velkou“ a První klavírní koncert Johannesa Bramhse se sólistou Martinem Helmchenem.

„Zřejmý byl i rukopis samotného Havelky v situační komice vtipně doplňující herecké akce.“

„Jana Sibera svou Neddu pojala velmi přesvědčivě. Pokud se o opeře říká, že je jen o zpěvu, Sibera tento omyl jasně vyvrací.“

„Když tenorista Petr Nekoranec začínal, nebyl jsem jeho fanoušek, přiznávám. On se však hlasově posouvá k daleko zajímavější, plnější barvě i volumenu. Divadlo svým tónem naplnil dokonale.“

Ve čtvrtek 15. června nabídla Státní opera první premiéru dvojice veristických oper Ruggera Leoncavalla a Pietra Mascagniho Komedianti (I Pagliacci) a Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana), a to v netradičním pořadí. Tradiční bylo ovšem celkové ztvárnění děl a to je veliké plus obou inscenací, které propojovala černobílá projekce vysvětlující záměr režiséra Ondřeje Havelky. Představení jsou výborná, ale pořadí oper mě nepřesvědčilo.