PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Podmínky Schulmeisterova koncertu pokládám za nedůstojné a ostudné především vůči umění samotnému.“

„I velmi dlouhé úseky mi přišly vlastně hotové, ideální, inspirované, snadno zapadající do měřítek dospělých hudebníků.“

„Přesto kdybych si měl představit Schulmeistera za patnáct let, zajímalo by mě, jak se hráčsky vypořádá s integrací těch méně šlechetných lidských vlastností.“

V úterý 19. září na festivalu Dvořákova Praha vystoupil slibný mladý klavírista Jan Schulmeister. V méně formálních prostorech Bořislavka Centra zahrál hodinový recitál z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Leoše Janáčka a Sergeje Rachmaninova. Přestože na koncert dorazilo mnoho posluchačů, klavírista byl výborně připraven a hrál i obsažně, zážitek znesnadňovalo nepříjemné prostředí a další vnější vlivy.

„Běžný čtenář by nabyl dojmu, že se v Atriu jedná o ideální prostředí, v němž se architekti ruku v ruce s odborníky na akustiku snažili věnovat našemu lázeňskému městu stánek, který svými kvalitami daleko předčí tamější koncertní síně.“

„Jako sólista vystoupil třináctiletý německý klavírista Justus Friedrich Eichhorn. Na svůj věk disponuje obdivuhodnou technikou, je muzikální, má sympatické vystupování. Bohužel vlivem akustiky působil Beethoven příliš hřmotně, až monstrózně.“

„Druhá půle patřila Symfonii č. 6 Antonína Dvořáka. Slovenský dirigent Košík má skladbu dobře zažitou, dirigoval ji zpaměti.“

Ve čtvrtek 14. září byl v Karlových Varech zahájen 65. ročník Dvořákova karlovarského podzimu. Pod taktovkou Mária Košíka a za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru (KSO) v něm jako sólista vystoupil mladý německý klavírista Justus Friedrich Eichhorn. Posluchači symfonické hudby se ocitli v Atriu zrenovovaných Císařských lázní, významné kulturní památky, kterou v 90. letech 19. století vystavěla vídeňská firma Ferdinand Fellner a Hermann Hellmer.

„Opera se původně jmenovala Poliuto a byla napsána podle hry Pierra Corneilla pro neapolskou operu. Na poslední chvíli ale neapolský král zakázal dílo inscenovat s tím, že tak posvátné téma je pro jeviště nevhodné, že mučedníky oslavujeme v kostelích, ne v operách.“

„Režisér Cezary Tomaszewsky přidal do příběhu rok 1915, kdy došlo v Arménii ke genocidě.“

„Operní publikum – a zdá se, že zejména premiérové – má vycizelovanou schopnost být lakmusovým papírkem úspěchu.“

První premiérou sezony v Theater an der Wien, který stále ještě působí v náhradních prostorách v MuzeumsQuartier, byla opera Gaetana Donizettiho Les Martyrs (Mučedníci). V pondělí 18. září 2023 se rozezněl pod taktovkou francouzského dirigenta Jérémie Rhorera ORF Radio-Symphonieorchester Wien a na scéně polské architektky Aleksandry Wasilkowské se objevila inscenace polského režiséra Cezaryho Tomaszewského. V hlavních rolích pak vynikající pěvci jako Roberta Mantegna, John Osborn, Mattia Olivieri, David Steffens, Nicoló Donini či Patrick Kabongo. Spolupracoval Arnold Schoenberg Chor se sbormistrem Erwinem Ortnerem. Představení bylo přijato rozporuplně a publikum dávalo své pocity energicky najevo.

„Z Jirákovy početné a kvalitou významné tvorby toho v současném koncertním dění mnoho nezaznívá. O to záslužnější je vřelý vztah Sedláčkovců k jeho komornímu odkazu.“

„Jako klavírní kvintet – stylově ovšem radikálně vzdálený tradičním představám – je založena kompozice současného skladatele Jana Ryanta Dřízala Lesní scény.“

„Shodou okolností teprve tady, při provedení původního kvartetního díla, jsme mohli v celku i v detailech bezezbytku poznat, prožít a vstřebat interpretační svébytnost, vyspělost a neutuchající elán Sedláčkova kvarteta.“

O tom, že mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha jako skutečná událost roku na domácí hudební scéně soustavně přináší hodnoty nové a dosud nepoznané, jsme se znovu přesvědčili na druhém koncertě Komorní řady 12. září v Anežském klášteře, vyhrazeném Sedláčkovu kvartetu. V podmanivé interpretaci byl připomenut odkaz dnešnímu publiku blíže neznámého, avšak významného skladatele, interpreta a pedagoga Karla Boleslava Jiráka, světovou premiéru tu absolvovala skladba současného autora Jana Ryanta Dřízala a program byl korunován jen šťastnou okolností dochovaným kvartetem ani ne třicetiletého Antonína Dvořáka.

„Těžko rozhodnout, jestli Giltburg zahrál Rachmaninovovu neklidnou, emotivní a virtuózní skladbu neslýchaně, nebo ideálně. Obojí je pravda.“

„Umělec plný velké vnitřní síly, napojený na orchestr, vyzařující pozitivní fluidum a šťastně, skoro plaše, se po výkonu usmívající.“

„Výrazně pomalá část díla končí abstraktní plochou, dovolující o to kontrastnější zaznění krásně kompozičně připravené skladatelovy Fanfáry pro obyčejného člověka, integrované do začátku finální věty i do jejího motivického materiálu.“

Koncert České filharmonie, dirigenta Tomáše Netopila a klavíristy Borise Giltburga na Dvořákově Praze měl v úterý dvě zcela rozdílné, a přece podobné poloviny. Třetí symfonii Aarona Coplanda a Třetí klavírní koncert Sergeje Rachmaninova propojila synergie síly autorského impulsu a intenzity interpretační reakce na něj. Dvojí zvýraznění muzikality. Strhující vybičované žesťové chóry typicky americké symfonické hudby a předtím před přestávkou obdivuhodná vzrušující energie pianisty, díky níž se publikum po doznění romanticky i virtuózně podmanivého díla kompletně zvedlo ze sedadel, málem jako někde na stadionu.

„Szabó dobře zužitkoval barevné možnosti místních varhan a efektní interpretací zanechal stopu přidanou hodnotou osobité emocionality.“

„Se ctí se popasoval s výzvou, která mu umožnila projevit technickou brilanci, a současně zachoval autentičnost radostného maďarského folklóru.“

„Mezinárodní varhanní festival v Olomouci dal především jasný signál, že varhany nejsou pouze barokní služkou, ale mají široké uplatnění napříč všemi žánry až po hudbu 20. století, jež byla na festivalu v poměrně hojném zastoupení.“

Půlkulatý pětapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci završil koncert s podtitulem Max Reger jubilující, oslavující 150 let od narození tohoto významného, Bachem hluboce inspirovaného skladatele a varhaníka. Skladby oslavence i dalších interpretoval zástupce mladší generace umělců, který se věnuje hře na široké spektrum klávesových nástrojů, jako je klavír, cembalo, harmonium d’art a samozřejmě varhany, Balázs Szabó z Maďarska.

„Velmi důkladně vypracované slovo programu předestřelo hlavní dramaturgický záměr: Představit průřezově české operní autory, a to včetně těch, jejichž dílo snad upadlo v částečné zapomnění navzdory počáteční popularitě. Chvályhodný záměr.“

„Vystoupení Kněžíkové bylo svrchovaně vkusné a bezproblémové. V první půli večera jistě zaujala více než její choť.“

„Dechberoucí je Plachetkova schopnost rozrezonovat každý kousíček tělesné schrány.“

Mecenášským koncertem pokračoval v pondělí 18. září festival Dvořákova Praha. Rodinný podnik manželů a předních českých pěvců Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky umožnil svou většinově doprovodnou rolí Orchestr Národního divadla v Praze pod vedením hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry.

„Skladbu zahráli tak, jak by ji možná Beethoven napsal, kdyby žil o více než sto let později a stihl být políben jazzem a trochou bluesu a kdyby měl k dispozici dva ďábly hrající mu v hlavě bez přestání v šíleném tempu na housle.“

„Rázem je jasné, proč Janoška Ensemble jezdí po všech světadílech. Všude, kde rozbalí své nářadí, v tu ránu vznikne dav, který chce žít, plakat, smát se, pít, cokoliv, jenom se mu nechce domů.“

„Je to styl, který vyžaduje od interpretů hodně energie, ale odpočinout nedá ani posluchačům – bere si i dává.“

Festival Lípa Musica je ve svém regionu v severních Čechách nositelem vysoké úrovně klasické hudby. Zároveň se ale v každém ročníku nebojí přijít s projektem neklasickým, alternativním, osobitým. Během koncertu 18. září v nově otevřeném Jiráskově divadle v České Lípě se podařilo tato dvě různá a často protipólná předznamenání skloubit. Stačilo pozvat Janoska Ensemble.

„Pavel Haas Quartet odehrál skvělý koncert. Není divu, že právě tento soubor je už drahnou řádku let nejžádanějším tuzemským kvartetem v zahraničí.“

„Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby.“

„Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum více semkne.“

Pavel Haas Quartet je často zmiňován jako jedno z deseti nejlepších smyčcových kvartet světa. Strhující provedení a precizní interpretace se u tohoto souboru protíná se čtyřmi individualitami. Pro svůj koncert na Svatováclavském hudebním festivalu Pavel Haas Quartet zvolil kompozice od Josefa Suka, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. Evangelický kostel v Albrechticích navštívilo generačně různorodé publikum, ohlas koncertu byl však jednomyslný.

„Ani ne dvacet minut trvající skladbě, v níž skladatel zvolil důsledně homofonní přístup a razantně zesílil roli rytmické složky, dominovalo vzletné hýření trhaných rytmických protipohybů podpořené hravou a pestře koncipovanou instrumentací.“

„Autor ve své skladbě výrazně zjednodušuje tematickou stránku a na místo toho klade trpělivou snahu o opracovávání a vybrušování hudební struktury.“

„O celkově úchvatný dojem z této čtyřvěté kompozice se zasloužila zejména svéhlavá hra tří sólistů, která odkrývala transparentnost a věcnou návaznost mezi jednotlivými kontrapunkticky strukturovanými hlasy a rytmickými relacemi.“

V rámci festivalu Dvořákova Praha se 17. září na půdě pražského Rudolfina představil orchestr Akademie komorní hudby, jenž s elegancí a řemeslnou pečlivostí uvedl díla Bohuslava Martinů, Ernesta Chaussona a zatím nejnovější skladbu Jiřího Gemrota Ďábelský rozmar pro violoncello, dechové nástroje a bicí. Světová premiéra tohoto relativně krátkého, avšak hudebně velmi zábavného díla vnesla do výjimečné atmosféry koncertu příjemnou lehkost a čistou radost z klasické hudby. Personální dominantu večera tvořila tři zvučná jména reprezentující mladou generaci virtuózních hráčů. Houslista Josef Špaček, klavírista Roman Rabinovich a violoncellista Tomáš Jamník zde stvrdili svou technickou obratnost a zejména esteticky citlivý přístup k látce.

„Soubor už v první větě naznačil svou nevšední interpretační kvalitu, zejména výtečně vypracovanou agogikou.“

„Kantabilně vystavěná melodie zněla v houslích líbezně a zaujala i v klavírním partu. Dynamicky vypracovaná Romance byla kontrastní částí programu souboru, který dále uhodil na lyrickou notu.“

„V kadencích ukázal technickou zběhlost, melodii vyhrával s poetikou a zpěvností a jeho spřízněnost s orchestrem vyvrcholila v závěrečném bouřlivém finale.“

Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky s názvem Concertino Praga má za sebou další, tentokrát obzvláště úspěšný a silný ročník – čtveřice finalistů v každé z kategorií nadchla vyspělými výkony. Komorní seskupení na závěr soutěže 15. září hrála v koncertní síni Kláštera sv. Anežky, o den později se v Dvořákově síni Rudolfina uskutečnilo klání sólistů v doprovodu rozhlasových symfoniků a dirigenta Jana Kučery.

„Lucile Richardot citlivě i majestátně přenesla duchovní a trauma obsahující emoci díla a vyplnila s ní zcela prostor kostela.“

„Lucile nezpívala na úkor souboru a Collegium ji nijak nekrátilo a neomezovalo. Byla dalším sólovým nástrojem.“

„Provedení Vivaldiho Nisi Dominus autora respektovalo, ale bylo též nadčasové, civilní i nevídaně silné. Vivaldim si Lucile Richardot razila vlastní cestu a její naléhavost byla až expresivní.“

Sobotní večer v libereckém kostele sv. Antonína Velikého byl ve znamení pátého koncertu letošního ročníku festivalu Lípa Musica. Pro posluchače koncertu byl připraven jeden z vrcholů letošního festivalového pořadu. V čistě vivaldiovském programu vystoupila francouzská mezzosopranistka Lucile Richardot opřená o soubor Collegium 1704 pracující pod vedením Václava Lukse.

„Velvyslanec Japonska, pan Suzuki Hideo v anglickém projevu k publiku překvapil znalostí české kultury i situace Filharmonie Brno, když podpořil záměr výstavby nového koncertního sálu.“

„První věta je obrazem smrti hrdiny, při jehož pohřbu se vynořují filosofické otázky o smyslu života a smrti.“

„Vize vzkříšení, neskutečně působivá a přesvědčivá, vyvolala po zaraženém tichu explozi ovací. Jestli opravdu duše Gustava Mahlera, vzkříšená v jakékoli podobě, byla přítomná tomuto provedení, byla s ním jistě navýsost spokojená.“

Filharmonie Brno vstoupila slavnostním koncertem ve čtvrtek 14. září do své 68. sezóny. Sál Janáčkova divadla byl vyprodaný a jeviště bylo také zcela zaplněno. Hrála se Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, sbor a orchestr Gustava Mahlera. Ke spolupráci byli přizváni Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, sopranistka Pavla Vykopalová a mezzosopranistka Jana Hrochová. U dirigentského pultu stanul šéf Filharmonie Brno Dennis Russell Davies, pro kterého tímto začala již šestá sezóna v čele orchestru.

„Ondřej Valenta dostal na 28. Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba svou prozatím největší koncertní příležitost v Praze.“

„Pro svůj koncert zvolil skutečně festivalově pouze čtyři rozsáhlé skladby různých stylových období.“

„Ke 150. výročí narození Maxe Regera provedl jeho rozsáhlou vrcholnou Fantasii na chorál ‚Wachet auf, ruft und die Stimme‘.“

Ondřej Valenta je varhaníkem a ředitelem kůru na pražském Vyšehradě. Pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kterou vystudoval, a pokračoval na Hudební fakultě AMU. Své vzdělání v oboru si rozšířil ještě na Mozarteu v Salcburku a Vysoké škole hudby a divadla v Mnichově. Zároveň se věnoval studiu cembalové hry na konzervatoři a pokračuje v současné době na AMU. Vystoupení v rámci festivalu 14. září bylo prozatím jeho největší koncertní příležitostí v Praze, které beze zbytku využil.

„Prsty harfistky Anaïs Gaudemard jako by odmítaly podléhat fyzikálním zákonům, jejich pohyb po strunách je takřka neusledovatelný.“

„Skutečnost, že byl posluchačům na východě Čech zpřístupněn Čajkovského Manfred hned na začátku sezony, bezprostředně po letních prázdninách, lze svým způsobem považovat za úder na solar. Ale za atak atraktivní a žádoucí.“

„Ne, tohle nebylo běžné zahájení sezony, tentokrát šlo o opravdovou hudební událost. Královéhradečtí dali zřetelně najevo, že z nastoupeného kurzu nehodlají jakkoli slevovat.“

Byl to vstup do nové sezony jaksepatří. Filharmonie Hradec Králové chce i nadále držet krok s předními českými orchestry, a to nejen na regionální úrovni. Pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera se těleso propracovalo k ukázněné a soustředěné hře s rovnoměrným výkonem ve všech nástrojových skupinách. Sympatické přitom je, že královéhradečtí filharmonici přijímají i ty nejtěžší úkoly. Symfonie h moll o čtyřech obrazech, op. 58 „Manfred“ Petra Iljiče Čajkovského, jíž se dostalo cti zahájit novou koncertní sezonu v Sále Filharmonie na Eliščině nábřeží, nepochybně patří do nejvyšší dramaturgické kategorie. Ještě před ní se návštěvníkům dostalo dalšího poměrně vzácného hudebního dárku. Ani harfový koncert Es dur Reinholda Glièra nebývá v našich koncertních síních často slyšet. V Hradci Králové se sólového partu ujala Anaïs Gaudemard.

„S prvními tóny úvodní pomalejší, poklidné bachovské improvizace s jasným barokním nádechem se před návštěvníky na projekčním plátně rozprostřel nádherný pohled na nově zrekonstruované a čerstvě posvěcené varhany.“

„Cassan v závěrečné gradaci uchvacuje mimořádně rychlou pedálovou hrou, což povzbuzuje pocit strhující interpretace. Tato symfonie je strůjcem nevšedního a neotřelého zážitku.“

„Improvizace neodmyslitelně patří k festivalu a již dávno náleží k vrcholným disciplínám varhanické hry.“

Mezinárodní varhanní festival Olomouc se svým čtvrtým koncertem vrátil do chrámu sv. Mořice. Program s podtitulem Když hranice mezi kompozicí a improvizací mizí byl svěřen do rukou jediného interpreta – eklektického hudebníka s mezinárodní reputací, kritiky uznávaného umělce, vášnivého a kreativního improvizátora, který se s nasazením zabývá celým varhaním repertoárem, se zvláštním zaměřením na dílo Johanna Sebastiana Bacha a francouzské skladatele 19. a 20. století – francouzského varhaníka a klavíristy Davida Cassana. Program sestával ze dvou improvizací na dané téma, jež od sebe oddělila Varhanní symfonie č. 3 fis moll op. 28 Louise Vierna.

„Německé rekviem napsal Brahms jako povzbuzení pro žijící. Jako vážnou a závažnou hudbu promlouvající svátečním způsobem do každodennosti.“

„Lukáš Vasilek nastudoval se svým sborem jeho part v obrovské dynamické šíři, s mnoha detailními proměnami, s vypracováním skvěle vyznívajících polyfonních struktur, s pozorností k niternosti i ohromujícímu nasazení.“

„Sakari Oramo využil potenciál sboru k velkým plochám, ke strhujícím gradacím, k soustředěně působivým táhlým písním, ke slavnostnímu výrazu i k útěšnému zpěvu o smutku i o radosti naděje.“

Jedna jediná skladba vyplnila hlavní večerní program osmého dne festivalu Dvořákova Praha. Brahmsovo Německé rekviem. Oduševnělé, monumentální i niterné hudební přemítání o životě a smrti – necírkevní, neliturgické, křesťanské, hluboce humanistické, upřímně lidské. Zásadní zásluhu na jeho povznášejícím vyznění má Pražský filharmonický sbor, který měl ve čtvrtek v Rudolfinu, na varhanní empoře nad orchestrem, opravdu hodně práce.

„Dvojhmaty, velké skoky, extrémní polohy, všechny technické finesy interpretoval s mistrovským nadhledem a emocionální silou“

„Brahmsův Koncert je vlastně symfonií za spoluúčinkování sólového nástroje.“

„Skladbou Martinů zřetelně zaujatý Brauner u dirigentského pultu překypoval impulzy směrem k hráčům a výkon orchestru byl oproti první půli zvukově mnohem víc koncízní a přinesl také hudbu silného vnitřního náboje a požadovaného vzrušujícího napětí. Celkově nicméně orchestr FOK začal novou sezónu spíše nejednoznačně.“

Letošní již 89. sezónu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK otevřel 13. září koncert s jednou z největších hvězd současného interpretačního umění, houslistou Maximem Vengerovem. V očekávání velkého posluchačského zážitku byla právem Smetanova síň téměř zcela zaplněná, na prahu padesátky je Vengerov (*1974) na vrcholu své umělecké dráhy a zároveň již živoucí legendou.

„Ve své režii se Max Emanuel Cenčić dění na jevišti snažil zasadit do dobového kontextu první poloviny 18. století, což se mu vydařilo.“

„O hudební doprovod se postaral rezidenční orchestr festivalu Concerto Köln pod vedením australského dirigenta Benjamina Bayla. Renomované těleso opět prokázalo svoji jedinečnost.“

„V sólových partiích jednoznačně dominovali ruská sopranistka Julia Ležněva v roli Emílie a kontratenorista Max Emanuel Cencić jako Quido.“

Ačkoliv bayreuthský festival barokní hudby nabízí během deseti dnů (7. – 17. září) pestrý program naplněný mnoha komorními koncerty, zájem většiny diváků je soustředěn na operní představení. Svědčí o tom již několik měsíců předem vyprodané Markraběcí operní divadlo, mající kapacitu pouhých pěti set míst. Zejména z tohoto důvodu jsou oba letošní operní tituly – Händelův Flavio, Re de´ Langobardi a Monteverdiho L´Orfeo streamovány a ke zhlédnutí i z pohodlí domova.

„Brahmsova hudba zní rozmáchleji a robustněji, ale i nesmírně lyricky, ta Dvořákova neméně lyricky, ale v rychlých tempech spontánněji, přímočařeji.“

„Krásně vyšla třetí ze čtyř vět Brahmsova koncertu. Na chvíli úplné zastavení času.“

„Dvořákova Osmá symfonie se ukázala být pro vídeňskou orchestrální brilanci mimořádně vhodným materiálem.“

Vídeňští filharmonikové nebývali v minulosti příliš častými hosty pražských koncertních pódií. Poslední dobou se to zlepšuje. Ve středu večer vystoupili na Dvořákově Praze. Poprvé v české metropoli s tuzemským dirigentem. Byl jím Jakub Hrůša. Dvořákova Anglická symfonie byla očekávaným trumfem – a ano, stala se jeho a jejich skutečným triumfem. Rekordních třiatřicet televizních stanic z Evropy, Afriky a Jižní Ameriky, přebírajících signál kamer z Rudolfina, bylo adekvátním počtem.

„Tomuto zajímavému dílu, které bylo spolu s celým cyklem inspiračním vzorem – v tehdy zaužívané praxi – pro Georga Friedricha Händela, na koncertě předcházelo Händelovo oratorium Jephtha, jeho poslední opus.“

„Předností Czech Ensemble Baroque Choir je, že je tvořen stále ještě mladými, přesto již ostřílenými pěvci, kteří jsou schopni vedle sborového zpěvu přinést i suverenní sólové vstupy, při zachování kontinuity zvuku.“

„Obsazení orchestru překvapovalo hutností a dramatičností zvuku a také energičností projevu, podněcovaného entuziasmem dirigenta Romana Válka.“

Dvanáctou koncertní sezónu zahájil soubor Czech Ensemble Baroque v brněnském kostele sv. Janů 13. září a uvedl Mši ke svatému Václavu od zapomenutého barokního skladatele Františka Václava Habermanna. Před touto mší zazněla ještě předehra a árie z oratoria Georga Friedricha Händela Jephtha, kde jako sólistka vystoupila sopranistka Romana Kružíková. Jako vždy večer uváděla dvojice Bach – Mozart v podání herců Městského divadla ve Zlíně Radovana Krále a Pavla Vacka, který zaskočil za kolegu Luďka Randára.

„Byl to právě Jindra, kdo během večera pevně a zřetelně vedl svůj košický orchestr k lyrice i dramatu – ke dvěma výrazným polohám či snad protipólům, bez kterých by Rusalka nebyla Rusalkou.“

„Kateřina Kněžíková coby představitelka titulní role nadchla košické publikum. Výborně oscilovala mezi dramatikou a lyrikou díky celé řadě hlasových dynamických proměn, akustice a rozvržení sálu navzdory.“

„Slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová pojala obě role opravdu expresivně a především jako Cizí kněžna předvedla svůj hravý a průrazný hlas v protikladu k lyrické poloze Kněžíkové.“

Státní filharmonie Košice pod vedením šéfdirigenta Roberta Jindry nabídla svým posluchačům lahůdku v podobě koncertního nastudování Rusalky Antonína Dvořáka. Ve vyprodaném sále košického Domu umění zazněla většina nejznámějších melodií z Dvořákovy nejslavnější opery, a to v podání sólistů více než reprezentativních: Kateřiny Kněžíkové coby Rusalky, Jany Kurucové ve dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny, Pavola Bršlíka jako Prince a Petera Kellnera v partu Vodníka.

„Koncertu německo-rumunského kontratenoristy provázeného polským orchestrem OH! Orchiestra Historyczna pod vedením Martyny Pastuszky byla na festivalu věnována mimořádní pozornost.“

„Mladý pěvec Valer Sabadus mohl v těchto výrazově odlišných partiích uplatnit vedle své technické bravury nevšedně barevný hlas i širokou dynamickou a výrazovou škálu.“

„Obrovské vnitřní zaujetí předal divákům i polský komorní orchestr, který byl pěvci rovnocenným partnerem.“

Letošní Bayreuth Baroque Opera Festival ve dnech 7. – 17. září připravil příznivcům barokní hudby hned dvě operní inscenace. Čtyřikrát dali organizátoři v průběhu festivalu zaznít Händelově opeře Flavio, re de´ Langobardi a dvakrát nesmrtelnému Monteverdiho L´Orfeovi s hvězdným Rolandem Villazónem v titulní roli. Vedle oper festival nabízí také sólové pěvecké recitály, z nichž první 8. září podal kontratenorista Valer Sabadus.

„Cesta z temnoty ke světlu byla ztvárněna bez okázalé výstavby. Skromně a pokorně, snad s určitou dokumentární pravdivostí, jako stenografický záznam prožité bolesti.“

„Občas bylo vidět, že Josef Špaček má plné ruce práce, když musel přepínat jednotlivé stránky během provedení rukou. Na kvalitě a souhře však toto nepohodlí nebylo nijak znát.“

„Zažít dva muzikanty, kteří nejsou zahledění sami do sebe, dokáží publikum potěšit, rozesmát a navíc i nenásilně vzdělávat, je obrovské privilegium.“

Brilantní smyčce – podtitul koncertu se v případě houslisty Josefa Špačka a violoncellisty Tomáše Jamníka naplnil nanejvýš zajímavě. Dva z nejvýraznějších interpretů klasické hudby mladší generace vystoupili na Svatováclavském hudebním festivalu. Moravskoslezský kraj díky tomuto svátku duchovní, staré i multižánrové hudby už zažil mnoho znamenitých koncertů. Vystoupení skvělých hráčů na smyčcové nástroje bylo v něčem klasické, ale i hodně netradiční. O tom, zdali patří do zlatého fondu kostelních zážitků festivalu, přemítá následující reflexe.

„Velice příjemným překvapením byl skvělý dramaturgický tah pořadatelů, a to velké plátno před oltářem katedrály, na němž byla pomocí kamer ze tří různých úhlů promítána po celý večer naprosto strhující hra obou varhaníků.“

„Melancholickou atmosféru skladby dotvářely vázané akordické plochy, které následovala změna rejstříku na fagotový a přidání rychlého, velmi virtuózně interpretovaného hlasu.“

„Dramatický nástup prvních varhan v tomto závěrečném duu, doplněn ‚čeřením‘ varhan druhých, množství rytmických i melodických změn, střídání nálad a dramatizace demonstruje preciznost a náročnost na souhru.“

Třetí koncert Mezinárodního varhanního festivalu s podtitulem Hudba pro čtyři ruce a čtyři nohy zavítal v úterý 11. září do domovské katedrály olomoucké římskokatolické arcidiecéze, katedrály svatého Václava. V podání Pavly Salvové a Jana Rotrekla zazněly v do posledního místa zaplněném dómu skladby autorů převážně 20. století jako Olivier Messiaen, Peter Warlock, Henri Mulet, Petr Eben, ale i Felix Mendelssohn-Bartholdy.

„Houslista Shaham nijak nedominoval, ostatně violoncello často sólové vstupy začíná nebo i jinak z obou nástrojů vystupuje jako výraznější.“

„Soltaniho mimořádně znělý, dokonale posazený, bezchybně vedený, pečlivě tvarovaný a nejjemnějších dynamických nuancí schopný tón vyprávěl a básnil.“

„Pozvání, která začínají směřovat k Lahavu Shanimu od nejlepších orchestrů světa, jsou evidentně oprávněná.“

Izraelská filharmonie, další špičkový zahraniční host festivalu Dvořákova Praha, nabídla v pondělí vyprodanému Rudolfinu večer plný Brahmsovy hudby. Za řízení mladého šéfdirigenta Lahava Shaniho a s hvězdnou dvojicí sólistů, Gilem Shahamem a Kianem Soltanim, byla hudba vídeňského mistra zpřítomněna v ideální podobě – jako uměřeně romantická, přemýšlivá, vnitřně silná, plná citů, vážná a závažná.

„Tón Shahamových houslí, pokud měly prostor mezi bravurními virtuózními běhy, akordickými ataky a prodléváním ve vzdušném pianissimu, zněl lahodně a stával se stále zřetelněji vroucným.“

„Je ovšem na místě vzpomenout skvělých rad Brahmsova přítele a houslisty Josepha Joachima, který mu při práci na koncertu vnukl nejen kadenci v první větě, ale i ostatní houslistické finesy.“

„Dirigent Lahav Shani vedl orchestr bravurně, škála jeho gest zprvu neohebných, snad více direktivních, byla pro trochu nezvyklá, ale pravda, dirigoval orchestr, ne publikum.“

Nedělní večer v Rudolfinu dne 10. září zhmotnil slova ředitele festivalu Jana Simona, neboť se tam opravdu symbolicky poprvé setkali Dvořák s Brahmsem. Poprvé v plánovaném programu festivalu, kde by mělo zaznít celkem pět skladeb vídeňského velikána. Festival Dvořákova Praha, Dvořákova síň Rudolfina a Brahmsův Houslový koncert – to je stručné shrnutí události. A připojím-li druhou skladbu programu, Symfonické tance Sergeje Rachmaninova, a interprety, Izraelskou filharmonii, dirigenta Lahava Shaniho a houslového virtuosa Gila Shahama, řekl jsem už vše. A podotýkám, že to dopadlo grandiózně.

„Na koncerte slovensko-japonského priateľstva vystúpil aj prvý koncertný majster Berlínskych filharmonikov Daishin Kashimoto.“

„Daniel Raiskin má nespochybniteľnú ‚štábnu kultúru‘ dirigovania a precízne dirigentské gesto.“

„Open air koncert Slovenskej filharmónie na bratislavskom Námestí Slobody sledovali tisícky poslucháčov.“

Koncerty priateľstva, organizované Slovenskou filharmóniou (SF) spravidla v spolupráci s veľvyslanectvami krajín juhovýchodnej Ázie, patria už tradične k pravidelným podujatiam nášho prvého orchestra v úvode sezóny. Donedávna to boli koncerty slovenského priateľstva s Kórejskou republikou, v rámci ktorých zneli, popri známych skladbách symfonického repertoáru, populárne kórejské piesne s účasťou špičkových kórejských vokalistov či inštrumentalistov. Tento rok venovala dramaturgia SF koncert priateľstva krajine vychádzajúceho slnka, Japonsku. Uskutočnil sa vo štvrtok, 7. septembra 2023 v Redute pri príležitosti osláv 30. výročia nadviazania diplomatických vzťahov medzi našimi krajinami. Zaujímavá dramaturgická zostava zriedka uvádzaných diel z 19. a 20. storočia odznela pod taktovkou šéfdirigenta Daniela Raiskina, ako sólista sa bratislavskému obecenstvu po rokoch opätovne predstavil Daishin Kashimoto, prvý koncertný majster Berlínskych filharmonikov.

„Nebylo divu, že náročné pardubické publikum odměnilo Jana Čmejlu nadšeným potleskem vestoje, tohle byl vskutku čistý romantismus talentovaného, ničím nezatíženého mládí.“

„Může někdo ve čtrnácti letech zahrát s odzbrojujícím nadhledem interpretačně tak náročné dílo, jakým je Houslový koncert D dur Petra Iljiče Čajkovského? V případě Richarda Kollerta zní odpověď: Ano.“

„Skvostný přídavkový duet Tamina a Paminy si Kristýna Fílová, Daniel Matoušek i celý orchestr viditelně užívali.“

Ačkoliv v rámci letošní Zlaté Pecky se ještě uskuteční v úterý 3. října koncert s názvem Pěvissimo v pražské Chodovské tvrzi, oficiálně byl sedmý ročník hudebního festivalu zakončen v neděli 10. září slavnostním večerem v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích. A protože obě místní profesionální tělesa – Komorní filharmonie a soubor Barocco sempre giovane – mají naplánovány své zářijové abonentní koncerty až na následující týden, stalo se pro zdejší publikum vystoupení čtyř mladých interpretů (Jan Čmejla, Richard Kollert, Kristýna Fílová a Daniel Matoušek) za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice vedené jejím šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem netradičním vstupem do nové hudební sezony.

„Dirigent Marek Štilec živě hrnul a vrstvil melodiku smyčců vyváženě opřenou o cembalové continuo. Předehra pod jeho sympaticky suverénním vedením gradovala v nadějeplném nástinu děje.“

„Lucie Laubová se s náročnými koloraturními ozdobami a záludnými hlasovými kličkami doslova mazlila a publikum napínavě sledovalo její úžasnou práci s dechem.“

„Ani Jakub Trnečka nezůstával s jistou technikou hlasu pozadu a společně dokázali se vzdušnou lehkostí, ale i s náležitou technickou precizností přednést nádherný duet, za což si vysloužili nadšený potlesk.“

Dvaadvacátý ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců se překlenul do své podzimní části. Do stálé dramaturgie festivalu patří dlouhodobá vstřícná spolupráce s Kanonií premonstrátů a kulturním spolkem v Nové Říši. Zdejší apoštolský kostel sv. Petra a Pavla přiléhající k premonstrátskému klášteru tak ve středu 6. září zaplnilo publikum do posledních míst, aby si s nadšením vyslechlo výběr z biblického oratoria Ester skladatele Karla Ditterse.